| |
|
Astronomie ve středověké Praze
Hadravová, Alena ; Hadrava, Petr
Astronomie náležela mezi sedm svobodných umění, které dosáhly vysoké úrovně na pražské univerzitě již po jejím založení Karlem IV. v roce 1348. Příkladem učence tohoto raného období je Mistr Klaret (Bartoloměj z Chlumce, c. 1320-1370), který kolem roku 1350 složil na přání Karla IV. didaktickou práci Astronomicus. Na začátku 15. stol. byli vlivnými astronomy na pražské univerzitě Mistr Kristan z Prachatic a Jan Sindel. Zájem obou českých učenců o astronomické přístroje dokumentují jejich pojednání.
|
|
Mistr královehradeckého oltáře
Vopřadová, Dita ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
Dita Vopřadová Mistr Královéhradeckého oltáře Bakalářská práce Český abstrakt V menších českých městech v druhé polovině 15. století lze předpokládat rozsáhlou a kvalitní malířskou produkci, jako je tomu v případě Mistra Královéhradeckého oltáře působící v Chrudimi ve východních Čechách. Díky poměrně velkému množství dochovaných malířských a řezbářských památek v kostelích města Chrudimi a jeho okolí J. Pešina konstruoval hypotézu, že dílna mohla existovat právě v Chrudimi od devadesátých let 15. století. Na konci patnáctého století se Chrudim stávala pozdně gotickým střediskem a svou výtvarnou produkcí tak mohla konkurovat samotné Praze. Vyznačovala slohovou jednotností, kterou udávalo působení této dílny a lze ji odvodit z dochovaného množství památek. Tematickou stránkou naznačuje stejnou slohovou příslušnost jako křivoklátská archa, která je datovaná také na konec patnáctého století. Malíři obou děl zřejmě získali vzdělání v dílně stejného mistra pozdně gotického anonyma Mistra příbuzenstva Mariina v Kolíně nad Rýnem. Silný vliv tohoto mistra se odráží nejen v převzetí námětů ze života Panny Marie, ale také v důrazu na intenzivní citovou stránku děje. Dílna exportovala své práce i dále do okolních měst (Hradce Králové a Pouchobrad). Mistr královéhradeckého oltáře působil v Chrudimi na konci 15. století...
|
|
Mistr Michelské madony a jeho dílna
Hrabovská, Tereza ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
Resumé Tereza Hrabovská Mistr Michelské madony a jeho dílna V této práci jsem se pokusila shrnout základní poznatky o Mistru Michelské Madony a přinést ucelený přehled doposud nalezených soch přičítaných tomuto umělci a jeho hypotetické dílně. Jedná se o anonymního autora, který dostal jméno podle svého nejvýznamnějšího díla, madony z kostela v Praze-Michli. Protože se nedochovaly žádné písemné doklady o identitě a místě působení tohoto řezbáře, je možné pouze stanovit nejpravděpodobnější hypotézy podle analýzy a lokalizace jeho děl. Nejprve jsem se zabývala otázkou původu a základními rysy díla Mistra Michelské madony. Prameny Mistrova stylu nacházíme ve Štrasburku, Freiburku, ale především v Paříži. V počátcích ho charakterizuje extrémní štíhlost postav a linearizovaná, precizně provedená drapérie, s kaskádami vertikálních trubicovitých záhybů. Také se v jeho umění projevil vliv italský, zprostředkovaný pravděpodobně vídeňskou plastikou a především českým malířstvím z okruhu Mistra Vyšebrodského oltáře. Totožné nebo aspoň velmi blízké jsou u všech jeho plastik hlavní detaily: hustě zkadeřené prameny vlasů kolem obličeje, ploché rybí oči, vysoká oblá čela, malá ústa, plné rty s vysunutým dolním rtem a precizní vypracování prstů. Charakteristické je i řásnění šatu, kdy přetažený vrchní plášť tvoří mísovité...
|
|
Deskové obrazy Mistra Litoměřického oltáře
Liška, Jan ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Resumé Deskové obrazy Mistra litoměřického oltáře Bakalářská práce je složena z několika důležitých kapitol. V kapitole 1. "Mistr litoměřického oltáře, původ a kulturní prostředí" je popsán hypotetický život malíře a umělecké prostředí Jagellonského dvora v Praze. Rovněž je naznačeno v kapitole možné inspirace Mistra litoměřického oltáře od současníků z regionu Českého království, z franko- flámska, ze severní Itálie a z Podunajské školy. V podkapitole 1.1 "Stručný přehled tvorby Mistra" se popisuje přehledově o deskových obrazech a nástěnné malbě. Jednotlivé obrazy jsou rozčleněny podle údajného vzniku od nejrannějších po nejstarší. Kapitola 2 "Použitá literatura" přináší historiografický soupis literatury. První zmínky o dílech Mistra pocházejí z 19. století. Teprve roku 1928 dr. Josef Opitz označuje na výstavě malby Litoměřického oltáře za tvorbu malíře Mistra pašijí litoměřického oltáře. Mistru litoměřického oltáře se dále věnoval v 30. letech Antonín Matějček, Karel Chytil. Dalším historikem umění, kterým se tímto malířem, byl Jaroslav Pešina. Prof. Pešina napsal mnoho statí a kapitol k tomuto umělci. Rovněž napsal roku 1958 monografii "Mistr Litoměřický". Malíř zaujal také badatele mj. Jiřího Buštu, Ladislava Kesnera, Josefa Krásu, Jiřího Kropáčka, Alberta Kutala, Christiana Salma, Alfreda Stangeho,...
|
|
Jeruzalémské kapitoly v románu M. A. Bulgakova Mistr a Markétka
Jurečková, Jolana ; Hlaváček, Antonín (vedoucí práce) ; Hříbková, Radka (oponent)
Charakteristika části románu Mistr a Markétka M. A. Bulgakova. Historický a biblický kontext Jeruzalémských kapitol. Postava Piláta Pontského a Ješuy Ha-Nocri a jejich místo v románu. Charakteristika románových postav, projekce v Moskevské části, srovnání Piláta, Wolanda a Stalina. Ješua Ha-Nocri a původ jeho jména. Porovnání s biblickou předlohou. Porovnání Mistra, Ješuovy projekce v románové Moskvě 30. let a Bulgakovovu realitu. Problematika tvůrčí svobody v totalitních režimech. Charakteristika dalších postav Jeruzalémských kapitol a zhodnocení jejich místa v totalitních režimech.
|
|
Zenový mistr Dógen a jeho koncept buddhovské podstaty v kontextu vývoje buddhistické nauky
Pošar, Matěj ; Holba, Jiří (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Tato práce se pokoušela sledovat problematiku buddhovské podstaty v rule zenového mistra Dógena (zejména v klíčové stali Buššó), zasadit ji do kontextu vývoje buddhistické nauky a zároveň potvrdit premisu, že Dógen, stejně jako originální myslitel, byl zároveň věrným pokračovatelem myšlenkových proudů, které vznikly mnohem dříve na asijské v pevnlne. Sledované linie, které se v Dógenově díle spojují v homogenní myšlenkový komplex, je možné rekapitulovat v několika hlavních bodech takto: 1. Nestálost a ne-já neboli problematika bezpodstatnosti (nesubstančnosti): Stejně jako raný buddhismus, Dógen odmítá představu duše a jakýkoli substanční základ světa a dodržuje myšlenku okamžikovosti dharem, která z toho vyplývá. Ale zároveň stejně jako tathágatagarbhová teorie se Dógen nebojí používat pro buddhovskou podstatu respektive pro dharmadhátu pojem "já". Tak jako je celý svět cítící bytostí, je pro Dógena i naším pravým - leč nestálým a neustále se proměňujícím - "já". 2. Střední cesta, nondualita: Počínaje Buddhovým mlčením a způsobem odpovědí známým jako čatuškoti (tetralemma) se do buddhismu dostává důležitá snaha nepřiklánět se ani k jednomu pólu jakéhokoli dichotomického chápání. V rámci tohoto postoje, jak bylo ukázáno, byla nejdůležitější střední cesta mezi extrémy nihilismu a eternalismu...
|
|
Iluminované rukopisy Albrechta ze Šternberka a jejich okruh
Gaudek, Tomáš ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
V předkládané práci chci se dotknout rukopisů, jejichž původ lze spojit s iluminátorským uměním Mistra rukopisů Albrechta ze Šternberka, a několika rukopisů, které na toto umění navazují, přesněji dílnou Mistra Bible ze Sadské. Nemůžeme zde proto přejít mlčením ani některé související problémy, poněkud více se však soustředíme i na časově předcházejícího Mistra rukopisu Utino. Přes svou relativní úzkost má vymezené téma četná úskalí a i my se budeme nejednou pohybovat na půdě hypotéz. Dříve než se pustíme proti proudu času, proderme se houštinami literatury.2 Mistr rukopisů Albrechta ze Šternberka vstoupil do odborného povědomí poměrně záhy. Zasloužil se o to Gottfried Johann Dlabač, který si v Pontifikálu litomyšlského biskupa Albrechta ze Šternberka povšiml zprávy o písaři Hodíkovi a ten se mu stal i iluminátorem tohoto kodexu.3 Ani Josef Chytil, ani Ant. Podlaha s Isidorem Zahradníkem nebyli si ztotožněním iluminátora jisti, 4 Ant. Matějček přešel problém mlčením a ještě Toman věnoval Hodíkovi alespoň drobné heslo,5 pozdější literatura však už raději s tímto malířem nepracovala a vyjadřovala se k ztotožnění rezervovaně.6 Se ztrátou víry v prokazatelnou existenci malíře a zároveň s přesvědčením o poměrně nízké kvalitě díla bylo toto připraveno o soustředěnější pozornost, ačkoliv nepřestávalo poutat svým...
|
|
Iluminované rukopisy Albrechta ze Šternberka a jejich okruh
Gaudek, Tomáš ; Royt, Jan (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce)
V předkládané práci chci se dotknout rukopisů, jejichž původ lze spojit s iluminátorským uměním Mistra rukopisů Albrechta ze Šternberka, a několika rukopisů, které na toto umění navazují, přesněji dílnou Mistra Bible ze Sadské. Nemůžeme zde proto přejít mlčením ani některé související problémy, poněkud více se však soustředíme i na časově předcházejícího Mistra rukopisu Utino. Přes svou relativní úzkost má vymezené téma četná úskalí a i my se budeme nejednou pohybovat na půdě hypotéz. Dříve než se pustíme proti proudu času, proderme se houštinami literatury.2 Mistr rukopisů Albrechta ze Šternberka vstoupil do odborného povědomí poměrně záhy. Zasloužil se o to Gottfried Johann Dlabač, který si v Pontifikálu litomyšlského biskupa Albrechta ze Šternberka povšiml zprávy o písaři Hodíkovi a ten se mu stal i iluminátorem tohoto kodexu.3 Ani Josef Chytil, ani Ant. Podlaha s Isidorem Zahradníkem nebyli si ztotožněním iluminátora jisti, 4 Ant. Matějček přešel problém mlčením a ještě Toman věnoval Hodíkovi alespoň drobné heslo,5 pozdější literatura však už raději s tímto malířem nepracovala a vyjadřovala se k ztotožnění rezervovaně.6 Se ztrátou víry v prokazatelnou existenci malíře a zároveň s přesvědčením o poměrně nízké kvalitě díla bylo toto připraveno o soustředěnější pozornost, ačkoliv nepřestávalo poutat svým...
|
|
Mistr zvíkovského oplakávání
Slávková, Gabriela ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
RESUME Autorka v bakalářské práci popisuje Mistra zvíkovského Oplakávání, jednoho z hlavních představitelů pozdně gotického sochařství, působícího v první čtvrtině 16. století v jihozápadních Čechách. Tato oblast - zmíněná v úvodu práce - byla v době pozdní gotiky velmi bohatá, díky Zlaté stezce vedoucí z Pasova. V této oblasti vlastnili velké pozemkové majetky významní čeští páni (Švihovští, Rožmberkové, aj.), o kterých je možné uvažovat jako o objednavatelích uměleckých děl, reprezentujících jejich rod a sídla. Cílem práce bylo vytvoření katalogu, a shrnutí dosavadní literatury. Jelikož Mistr zvíkovského Oplakávání nebyl znám do šedesátých let 20. století a některá jeho díla byla uváděna takřka od počátku tohoto století, bylo zapotřebí se zmínit se i o této literatuře. V průběhu práce se autorka často zmiňuje o Mistrovi žebráckého Oplakávání, kterému byla díla Mistra zvíkovského dříve připisována. V šedesátých letech historikové umění zjistili, že všechna díla Mistra žebráckého nesou sice společné znaky, ale v některých případech tak rozdílné, že je nemohl vytvořit pouze jeden umělec. Proto řezby byly rozděleny mezi anonymního Mistra žebráckého a Mistra zvíkovského, nazvaného podle reliéfu Oplakávání Krista ve zvíkovské kapli. Úvahám, zda toto rozdělení bylo správné či nikoli, se věnuje autorka v rozsáhlé...
|
host ::
