|
|
Komparace přístupů k památkové ochraně moderní architektury v kontextu dobových ideových vlivů
Pilařová, Zdislava ; Indrová, Martina (vedoucí práce) ; Jordánová, Květa (oponent)
Diplomová práce se věnuje srovnání dvou přístupů ochrany moderního architektonického kulturního dědictví. Prvním přístupem se rozumí ochrana prvorepublikových, zejména funkcionalistických staveb, která započala prvním památkovým zákonem č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. Druhý přístup je věnován současné problematice ochrany staveb z období socialismu v souvislosti s vyrovnáváním se s minulostí, kterou mohou dané stavby reprezentovat. Oba přístupy souvisí s problematikou subjektivity a ideové podmíněnosti památkové péče. Téma je zasazeno do kontextu vývoje architektury od dvacátých let 20. století, vývoje památkové péče a do kontextu vyrovnávání se s vlastní minulostí. V práci jsou zmíněny i osudy vybraných památek, které se staly pro změnu narativu stěžejní. V práci je využita metoda kvalitativní analýzy informací získaných z dobové literatury a webové platformy NPÚ Památkový katalog a následná komparace přístupů k památkové ochraně staveb ve stylu funkcionalismu a staveb z období socialismu. Práce se snaží o propojení několika témat - vývoje funkcionalistické architektury a architektury z období socialismu, vývoje památkové péče a jednotlivých přístupů ochrany moderní architektury a vyrovnávání se s vlastní minulostí, která je často problematická. Vztahu těchto interdisciplinárních témat...
|
|
|
Transformace postsocialistické identity ve východní Evropě: Analýza případu České Republiky a Běloruska
Pyatkevich, Aryna ; Hrůzová, Andrea (vedoucí práce) ; Pergl, David (oponent)
Jakmile Sovětský svaz přestal existovat, jeho subjekty získali schopnost určovat svůj směr politického, kulturního a ekonomického rozvoje. Nikdy nekončící přechod k demokracii, popsaný Borisem Budenem, je jedním z klíčových prvků postkomunismu. Zatímco země, které byly součástí východního bloku, ale nebyly součástí Sovětského svazu samotného, byly na své cestě k demokratickému kapitalistickému rozvoji přiměřeně úspěšné, bývalá dominia bojovala s začleněním hodnot, které přicházely s tím, co Madina Tlostanová popisuje jako proces nucené westernizace. Následující práce zkoumá problém postsocialistické transformace identity ve střední Evropě v případě České republiky a postsovětské transformace identity ve východní Evropě v případě Běloruska. Kvalitativní výzkum je postaven na zpřístupněné kolektivní paměti těch, kteří pracují v institucích paměti na úrovni povolené vládnoucími režimy v obou zemích, všichni narození po roce 1989. Podobnosti a rozdíly, které se jasně objevily během srovnávací analýzy, naznačují že bytí postsocialistickým a postsovětským by již neměla být v akademické literatuře zaměnitelná. Byly a nadále jsou to homologické, ale odlišné procesy, protože být postsovětským znamená nejen uznávaní sovětskí minulosti jako skutečné a ovlivňující probíhající život národa, ale to také definuje...
|
|
|
Transformace postsocialistické identity ve východní Evropě: Komparativní analýza případu České Republiky a Běloruska
Pyatkevich, Aryna ; Hrůzová, Andrea (vedoucí práce) ; Pergl, David (oponent)
Jakmile Sovětský svaz přestal existovat, jeho subjekty získali schopnost určovat svůj směr politického, kulturního a ekonomického rozvoje. Nikdy nekončící přechod k demokracii, popsaný Borisem Budenem, je jedním z klíčových prvků postkomunismu. Zatímco země, které byly součástí východního bloku, ale nebyly součástí Sovětského svazu samotného, byly na své cestě k demokratickému kapitalistickému rozvoji přiměřeně úspěšné, bývalá dominia bojovala s začleněním hodnot, které přicházely s tím, co Madina Tlostanová popisuje jako proces nucené westernizace. Následující práce zkoumá problém postsocialistické transformace identity ve střední Evropě v případě České republiky a postsovětské transformace identity ve východní Evropě v případě Běloruska. Kvalitativní výzkum je postaven na zpřístupněné kolektivní paměti těch, kteří pracují v institucích paměti na úrovni povolené vládnoucími režimy v obou zemích, všichni narození po roce 1989. Podobnosti a rozdíly, které se jasně objevily během srovnávací analýzy, naznačují že bytí postsocialistickým a postsovětským by již neměla být v akademické literatuře zaměnitelná. Byly a nadále jsou to homologické, ale odlišné procesy, protože být postsovětským znamená nejen uznávaní sovětskí minulosti jako skutečné a ovlivňující probíhající život národa, ale to také definuje...
|
|
|
Téma truchlení a vizuální tropy ve fotožurnalismu
Jarolímková, Zuzana ; Průchová Hrůzová, Andrea (vedoucí práce) ; Silverio, Robert (oponent)
Opakování témat v obrazech si všiml již v 19. století německý historik umění Aby Warburg, který pomocí formulí patosu upozorňuje na určité typy vyobrazení (gest) spojených s emocemi, které se opakují bez ohledu na kulturu. Ustálené obrazy, které reprezentují určité události či emoce pak definuje i Marianne Hirsch pod pojmem vizuální figury paměti. Ty demonstruje především na fotografiích z druhé světové války, které daný konflikt reprezentují a vytvářejí pro další generace způsob vzpomínání, takzvanou "post-paměť". Přestože dnes převládá fotografie nad malbou, stále jí je silně ovlivněna a autoři se mnohdy svou stylizací snaží napodobit slavná umělecká díla. Na neustále opakující se témata a stylizace ve fotografii poukázali svým výzkumem Marta Zarzycká a Martijn Kleppe, kteří zde pracují s pojmem vizuální tropy. Jejich použití v nás má vyvolat emoce, což odpovídá i obratu k afektu, který můžeme v posledních letech v médiích zaznamenat. Pokud budeme pozorně sledovat novinářské fotografie, zjistíme, že se tento trend projevuje i ve snímcích znázorňující truchlení a smutek, které jsou často zachyceny podobně jako na obrazech ve světových galeriích. Cílem práce tak bude poukázat na podobnost stylizace tematiky truchlení u novinářské fotografie a malířství spolu s jejich rozdílným vyobrazením u různých...
|
|
|
Remembering Communist-era Czechoslovakia: A Museum's Role in Facilitating History, Identities, and Memory Communities
Smith, Rose ; Králová, Kateřina (vedoucí práce) ; Mole, Richard Charles McKenzie (oponent) ; Matějka, Ondřej (oponent)
Po pádu berlínské zdi musely postkomunistické státy interpretovat a vykreslit svou minulost v kontextu politiky po studené válce. Reflexe vzpomínání na komunistickou éru prochází různými vlnami od lhostejnosti až po protirežimní nálady. Muzeum komunismu slouží jako jediná společenská instituce, která se zabývá výhradně tímto vzpomínáním. Jeho záměrem je vytvořit jednoduchý objektivní pohled na dobu komunismu. Muzea se nicméně nově orientují jako performativní místa, jejichž účelem je zasáhnout jejich návštěvníky, zaujmout je po emocionální stránce a poskytnout jim možnost (znovu) prožít minulost, kterou sami nezažili. S ohledem na to si klade tato práce za cíl identifikovat, kterou skupinu identit toto muzeum představuje, jak jim dává obsah a k jakému druhu paměťové komunity lne a kterou zhmotňuje. Tato práce vychází z široké literatury zabývající se jak paměťovými, tak i muzeálními studii a zkoumá muzeum kritickou diskurzivní analýzou. Dochází k závěru, že obraz minulosti, který předkládá Muzeum komunismu, je vsouladu spanevropským diskurzem České republiky jako západní země unesené Východem, jejíž status oběti je definován globálním diskurzem holokaustu.
|
|
|
Návrat ztraceného Bati: post-socialistická transformace české kulturní paměti
Babička, Martin ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Po roce 1989 dochází v Československu, potažmo České republice nejen k transformaci politické a ekonomické, ale k širší transformaci kulturní - sémiotické. Do procesů kolektivního vzpomínání vstupuje více aktérů, kteří si konkurují, či se míjí, doplňují se, či si protiřečí. Tito se dále liší mírou své institucionalizace, motivace nebo způsobem reprezentace. Legitimizační funkce minulosti se stává ve větší míře otázkou vyjednávání, související s hledáním jiných kolektivních identit a příchodem jiných ideologií. Na příkladu Bati lze tento proces dobře zachytit: na začátku devadesátých let se mění Baťův historický význam; začínají ho využívat různí aktéři v různých reprezentacích (novinové články, paměti, odborné a popularizační knihy, dokumentární filmy, veřejný prostor) pro různé účely; Baťa je zároveň synekdochou vzpomínání na meziválečné Československo a může se tak stávat nástrojem konstruované kontinuity. Zmapování podob reprezentace Bati v české historické kultuře po roce 1989 poukáže na širší proměny a dopady transformace českého kolektivního vzpomínání v její heterogenní podobě. Práce primárně vychází z konceptů paměťových studií a přístupů soudobých dějin ke studiu post-socialismu. Klíčová slova Baťa, transformace, post-socialismus, paměťová studia, kulturní paměť, soudobé dějiny
|
host ::
RSS.