|
|
Raman spectrometry of pigments of cyanobacteria, algae and lichens in the astrobiology context
Kovács, Michal ; Jehlička, Jan (vedoucí práce) ; Osterrothová, Kateřina (oponent)
Tato práce se zabývá možností identifikace biomarkerů vybraných druhů extremofilních organismů pomocí Ramanovy spektroskopie. Zaměřuje se hlavně na vybrané sinice, řasy a lišejníky s důrazem na možnost detekce karotenoidů. Tento pigment se v Ramanovských spektrech projevuje třemi charakteristickými pásy, které reprezentují valenční vibrace C=C a C-C a deformační vibrace C-CH3 v molekulách karotenoidů. Ramanova spektra byla měřena nejen pomocí laboratorních mikrospektrometrů (λ - 514 nm a 532 nm) ale též přenosnými a příručními spektrometry (λ - 532 nm, 785 nm a 700 - 1100 nm). V případě sinic byly spektroskopické analýzy doplněny analýzami frakcí získaných pomocí vysoce účinné kapalinové chromatografie (HPLC). Tato práce kriticky hodnotí možnosti Ramanovy spektrometrie pro identifikaci karotenoidů sinic, řas a lišejníků. Vedle signálů karotenoidů je v několika případech uvedena interpretace dalších Ramanovských pásů získaných spekter, které odpovídají přítomnosti dalších biomarkerů. Získaná Ramanova spektra karotenoidů je nutno interpretovat s velkou obezřetností s ohledem na vliv několika faktorů, potenciálně způsobujících nesystematické posuny poloh Ramanových pásů (vazba karotenoidů v biologické tkáni, interakce s makromolekulami i experimentální faktory včetně spektrálního rozlišení použitých...
|
|
|
Biotic interactions in epiphytic lichen communities
Černajová, Ivana ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Súhrn Bakalárska práca je literárnou rešeršou problematiky interakcií v spoločenstvách epifytických lišajníkov. V prvej časti definuje epifytický habitat, ktorý sa svojou mikroklimatickou heterogenitou výrazné líši od iných typov habitatov. Časť venovaná samotným interakciám je rozdelená na kapitoly o kompetícii a o predácii. Lišajníky si medzi sebou a s inými organizmami konkurujú hlavne o svetlo a priestor. Známych mechanizmov kompetície je niekoľko, väčšina spočíva v prerastaní stielok a v chemických interakciách. Vlastnosti podstatné pre úspech v kompetícii sú hlavne morfológia stielky, rýchlosť rastu a obsah alelochemikálií. Kompetičné vlastnosti jednotlivých druhov sa líšia v závislosti na abiotických podmienkach a na celkovom zložení spoločenstva. Prítomnosť spásačov a parazitov núti lišajníky investovať zdroje do tvorby obranných látok. Ich rozmiestnenie je v zhode s teóriou optimálnej obrany. Existujú dôkazy o tom, že všetky tieto interakcie menia vlastnosti jednotlivcov aj druhov, hlavne čo sa týka obsahu sekundárnych metabolitov a šírky realizovanej ekologickej niky. Konkurenti a predátori môžu determinovať rozšírenie druhov v rámci potenciálneho areálu. Práca je zhrnutím doterajších poznatkov o mechanizmoch, charaktere a dopadoch kompetície a predácie v spoločenstvách epifytických lišajníkov....
|
|
|
Lišejníky a (těžké) kovy
Hrdinová, Aneta ; Peksa, Ondřej (vedoucí práce) ; Malíček, Jiří (oponent)
Tématem mé práce jsou lišejníky a těžké kovy. První část je věnována obecné charakteristice lišejníků, jejich biologii, morfologii a anatomii. Další část práce je zaměřena na charakteristiku způsobů absorpce kovů lišejníky, jejich fyziologickým účinkům na organismus a mechanismům obrany lišejníků před toxicitou kovů. Součástí práce je přehled výskytu konkrétních druhů lišejníků v závislosti na obsahu konkrétních těžkých kovů v prostředí. Klíčová slova: lišejníky, těžké kovy, kovová tolerance, detoxifikace, měď
|
|
|
Lišejníky na diabasech
Lenzová, Veronika ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Bouda, František (oponent)
Tato bakalářská práce je rešerší děl, která se zabývají lišejníky rostoucími na diabasu. Diabasy jsou vulkanické horniny svrchního proterozoika a spodního paleozoika, v České republice se nacházejí pouze v oblasti Barrandienu a v Nízkém Jeseníku. Z lichenologického hlediska jsou nejvíce prozkoumány lokality v údolí řeky Berounky a v rámci Prahy. Pro své specifické vlastnosti jsou diabasové horniny velmi vhodným substrátem pro lišejníky a po lichenologické stránce se vyznačují vyšší druhovou diverzitou než jiné substráty. Práce obsahuje seznam 213 druhů lišejníků, které byly z území České republiky z diabasů publikovány. Dle literatury se 3 druhy lišejníků na žádném jiném substrátu v Česku nevyskytují.
|
|
|
Diversity and phylogeny of symbiotic partners in zeorin-containing red-fruited Cladonia species.
Steinová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent) ; Vondrák, Jan (oponent)
Ačkoliv lišejníky představují jeden z nejklasičtějších příkladů symbiotických asociací, tak se pohled na jejich symbiózu během posledních sto padesáti let výrazně změnil. V současnosti jsou lišejníky obvykle vnímány jako mikroekosystémy skládající se z několika symbiotických partnerů, kteří různým způsobům příspívají k fungování celého systému a kteří se vzájemně liší silou vazby k dalším partnerům. Úroveň poznání specificity, diverzity a faktorů, které tuto diverzitu ovlivňují, se u jednotlivých partnerů (mykobiont, fotobiont a bakterie) výrazně liší. Hlavním cílem této práce bylo odhalit diverzitu organismů, které se na lišejníkové symbióze podílejí a lépe porozumět biologickým silám, které tuto diverzitu ovlivňují. Pracovali jsme s červenoplodými zeorin obsahujícími dutohlávkami, což je poměrně běžná skupina lišejníků. Konkrétně jsme se zaměřili na studium organismů (mykobiontů, fotobiontů a bakterií), které se v těchto dutohlávkách vyskytují. V průběhu studie vyšlo najevo, že dalším tématem, které si zaslouží naši pozornost, je problematika vymezení druhů (species delimation). Z výsledků vyplynulo, že současné vymezení většiny druhů mykobiontů není podpořeno molekulárními daty. Genetická diverzita mykobiontů byla poměrně vysoká a bylo zjištěno několik linií, které nebylo možné fenotypově...
|
|
|
Učivo o lišejnících (Lichenes) a problematika jeho začleňování do výuky přírodopisu na 2. stupni ZŠ
Češíková, Pavla ; Skýbová, Jana (vedoucí práce) ; Pavlasová, Lenka (oponent)
NÁZEV: Učivo o lišejnících (Lichenes) a problematika jeho začleňování do výuky přírodopisu na 2. stupni ZŠ AUTOR: Pavla Češíková KATEDRA: Katedra biologie a environmentálních studií VEDOUCÍ PRÁCE: RNDr. Jana Skýbová, Ph.D. ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá problematikou začleňování tématu lišejníků do výuky přírodopisu na 2. stupni základních škol. Obsahuje jak informace o zastoupení tohoto tématu v kurikulárních dokumentech, tak ale i částečnou analýzu a komparaci vybraných Školních vzdělávacích programů a nejčastěji užívaných učebnic přírodopisu pro 2. stupeň základních škol. V praktické části práce jsou krátká interview i se samotnými pedagogy, které na otázku obliby tohoto tématu, jeho náročnosti uchopení a začleňování do výuky poukazují přímo v praxi. Na základě těchto poznatků je součástí práce i návrh na možné pojetí výuky lišejníků, který byl uplatněn v praxi, na vybrané základní škole a jehož přednosti i nedostatky jsou taktéž součástí výsledků zkoumání práce. KLÍČOVÁ SLOVA: Lišejníky, kurikulární dokumenty, učebnice, analýza, polostrukturované rozhovory, přírodopis
|
|
|
Interakce lišejníků a bezobratlých živočichů s důrazem na roztoče
Vtípilová, Věra ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Černajová, Ivana (oponent)
Lišejníky interagují s mnoha skupinami bezobratlých živočichů. Mezi nejčastější patří Acari (roztoči), Gastropoda (plži), Rotifera (vířníci), Nematoda (hlístice), Tardigrada (želvušky), Protozoa (prvoci), Collembola (chvostoskoci) a Insecta (hmyz) a to převážně Psocoptera (pisivky), Lepidoptera (motýli) a Coleoptera (brouci). Tito živočichové využívají lišejníky především pro úkryt a potravu. Lišejníky mají různé obranné mechanismy, jak se spásání bránit, např. pomocí sekundárních metabolitů. Na druhou stranu bezobratlí lišejníkům často zprostředkovávají šíření. Určité lišejníky mohou růst na schránkách i na povrchu těla některých žijících bezobratlých živočichů. Ve své práci popisuji jednotlivé skupiny bezobratlých živočichů, které jsou v interakci s lišejníky, a uvádím konkrétní příklady těchto interakcí. Důraz je kladen na roztoče, protože jsou jedni z nejdůležitějších spásačů lišejníků a budu se jim věnovat ve své diplomové práci.
|
|
|
Lišejníky na substrátech bohatých na kovy s důrazem na hadce
Ghlimová, Heda ; Steinová, Jana (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Hadec (serpentinit) je ultramafická hornina pokrývající asi 1 % zemského povrchu, která obsahuje vysoký obsah těžkých kovů jako Ni, Cr, Co a naopak nízký obsah základních prvků N, P, K. Vysoká koncentrace Mg pak snižuje dostupnost Ca pro rostliny. Hadce nevynikají pouze chemismem - jsou také např. špatně tepelně vodivé a půdy, které na hadcovém podloží vznikají, jsou považovány za neúrodné. Tento komplex vlastností způsobuje u cévnatých rostlin vznik tzv. serpentinomorfóz a také podporuje vznik endemismu. U hub se však tyto adaptace nevyskytují, u lišejníků a mechorostů se vyskytují pouze částečně. V této bakalářské práci jsou shrnuty základní fyziologické mechanismy myko- i fotobionta, díky kterým mohou lišejníky přežívat na substrátech s vysokým obsahem těžkých kovů - jedná se především o extracelulární příjem kovů (navázání na ligandy buněčných stěn), intracelulární příjem (a následná detoxikace pomocí metalothioneinů a fytochelatinů) a dále o vyloučení kovů na povrch hyf mykobionta nebo na povrch stélky (navázání na oxaláty a sekundární metabolity). V práci jsou také shrnuty morfologické adaptace, které se u lišejníků objevují v reakci na toto toxické prostředí (např. vyšší vrstva dřeně, hustší a početnější rhiziny). V neposlední řadě práce porovnává reakce na hadcový substrát mezi cévnatými...
|
|
|
Vliv mikroklimatu na rozšíření druhů a složení společenstev mechorostů v porovnání s lišejníky
Růžičková, Anna ; Man, Matěj (vedoucí práce) ; Starosta, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem mikroklimatu na rozšíření druhů a složení společenstev mechorostů a lišejníků. Vymezuje pojem mikroklima, charakterizuje specifické vlastnosti mechorostů zodpovídající za jejich senzitivitu vůči mikroklimatickým podmínkám a zahrnuje porovnání role jednotlivých mikroklimatických faktorů v řízení distribuce mechorostů a lišejníků. Pro mechorosty jsou klíčovými mikroklimatickými faktory vlhkost a teplota vzduchu, ale jejich význam se liší mezi funkčními skupinami druhů a v závislosti na typu biomu. Díky dostupným přenosným měřícím zařízením s velkou kapacitou baterie a paměti je možné měřit mikroklima in-situ, dlouhodobě a s vysokým prostorovým i časovým rozlišením. Přesto je v současnosti k dispozici pouze 12 bryologických studií, které přinášejí terénní mikroklimatická data měřená souvisle na malých prostorových škálách. Stěžejní část práce shrnuje tyto studie a porovnává použité metodické přístupy. Práce může sloužit jako výchozí materiál při navrhování designu bryologických mikroklimatických studií.
|
|
|
Diversity and phylogeny of symbiotic partners in zeorin-containing red-fruited Cladonia species.
Steinová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent) ; Vondrák, Jan (oponent)
Ačkoliv lišejníky představují jeden z nejklasičtějších příkladů symbiotických asociací, tak se pohled na jejich symbiózu během posledních sto padesáti let výrazně změnil. V současnosti jsou lišejníky obvykle vnímány jako mikroekosystémy skládající se z několika symbiotických partnerů, kteří různým způsobům příspívají k fungování celého systému a kteří se vzájemně liší silou vazby k dalším partnerům. Úroveň poznání specificity, diverzity a faktorů, které tuto diverzitu ovlivňují, se u jednotlivých partnerů (mykobiont, fotobiont a bakterie) výrazně liší. Hlavním cílem této práce bylo odhalit diverzitu organismů, které se na lišejníkové symbióze podílejí a lépe porozumět biologickým silám, které tuto diverzitu ovlivňují. Pracovali jsme s červenoplodými zeorin obsahujícími dutohlávkami, což je poměrně běžná skupina lišejníků. Konkrétně jsme se zaměřili na studium organismů (mykobiontů, fotobiontů a bakterií), které se v těchto dutohlávkách vyskytují. V průběhu studie vyšlo najevo, že dalším tématem, které si zaslouží naši pozornost, je problematika vymezení druhů (species delimation). Z výsledků vyplynulo, že současné vymezení většiny druhů mykobiontů není podpořeno molekulárními daty. Genetická diverzita mykobiontů byla poměrně vysoká a bylo zjištěno několik linií, které nebylo možné fenotypově...
|
host ::
RSS.