|
|
Vznik, degenerace a detekce pohlavních chromozomů
Jílková, Klára ; Král, Jiří (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Pohlavní chromozomy jsou většinou odvozeny z páru autozomů a diferencují v důsledku suprese rekombinace. Tento proces vede k postupné degeneraci nepárového pohlavního chromozomu a tato část genomu se stává geneticky inertní. Mezi nejdůležitější mechanismy degenerace alozomu patří Mullerova rohatka, genetické svezení se a selekce na pozadí. Přímý vliv na degeneraci mají transponovatelné elementy a akumulace konstitutivního heterochromatinu. Tyto procesy se podílejí jak na degeneraci Y chromozomu, tak na degeneraci W chromozomu. Existují ale selekční tlaky, které vedou k tomu, že se rychlost degenerace těchto alozomů liší. Rozdíly v degeneraci se vyskytují i mezi alozomy živočichů a rostlin, a to zejména proto, že některé rostliny jsou ve značné fázi svého životního cyklu v haploidním stavu. Mezi jiné způsoby vzniku pohlavních chromozomů patří přestavby mezi autozomy a gonozomy, nondisjunkce a rozpad původních pohlavních chromozomů, vznik z B chromozomů nebo nenáhodná segregace autozomů s pohlavními chromozomy. Další možností evoluce pohlavních chromozomů je tranzice mezi systémy XY/XX a ZW/ZZ popř. tranzice mezi chromozomovým a epigamním určením pohlaví. Je možné, že se přechod mezi systémy XY/XX a ZW/ZZ odehrál i během vzniku savců z plazího předka. Pohlavní chromozomy jsou tedy evolučně velmi dynamické....
|
|
|
The impact of Fam84b in retinal homeostasis
Raishbrook, Miles Joseph ; Procházka, Jan (vedoucí práce) ; Mašek, Jan (oponent)
Fam84b je jen málo prostudovaný protein, jehož funkce v eukaryotické buňce je stále nejasná. V této práci je představen myší model s vyřazeným genem FAM84B (FAM84B KO) s detailní charakteristikou jeho fenotypu v oční sítnici. Morfologie sítnice byla u FAM84B KO myší studována pomocí optické koherentní tomografie a histologie. Tyto dvě metody ukázaly dynamické změny vycházející z fotoreceptorové a z pigmentové epiteliální vrstvy. Fenotyp se zhoršoval s věkem a patologické oblasti se postupně rozšiřovaly, ale také pronikaly hlouběji do vnitřních retinálních vrstev. Porovnání lokalizace standartních retinálních buněčných markerů ukázalo, že u FAM84B KO myší dochází k postupnému rozrušení vrstev sítnice spolu s deformací retinální makrostruktury. Sítnice mutovaných myší také vykazují nižší reakci na stimulaci světlem, což bylo prokázáno pomocí elektroretinografie. Fam84b je homologní s HRASLS enzymatickou rodinou, která tlumí signalizaci asociovanou s Ras. K ověření, zda má Fam84b podobnou funkci, byly porovnány hodnoty fosforylovaných a aktivovaných downstream Ras efektorů mezi lyzáty sítnice FAM84B KO a kontrolních nemutovaných zvířat. U KO myší byla naměřena redukce pERK1 (pY204), která poukazuje na možnou funkci v rámci downstream Ras signalizace. Předběžné ko-imunoprecipitační pokusy odhalily...
|
|
| |
|
| |
|
|
Vznik, degenerace a detekce pohlavních chromozomů
Jílková, Klára ; Král, Jiří (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Pohlavní chromozomy jsou většinou odvozeny z páru autozomů a diferencují v důsledku suprese rekombinace. Tento proces vede k postupné degeneraci nepárového pohlavního chromozomu a tato část genomu se stává geneticky inertní. Mezi nejdůležitější mechanismy degenerace alozomu patří Mullerova rohatka, genetické svezení se a selekce na pozadí. Přímý vliv na degeneraci mají transponovatelné elementy a akumulace konstitutivního heterochromatinu. Tyto procesy se podílejí jak na degeneraci Y chromozomu, tak na degeneraci W chromozomu. Existují ale selekční tlaky, které vedou k tomu, že se rychlost degenerace těchto alozomů liší. Rozdíly v degeneraci se vyskytují i mezi alozomy živočichů a rostlin, a to zejména proto, že některé rostliny jsou ve značné fázi svého životního cyklu v haploidním stavu. Mezi jiné způsoby vzniku pohlavních chromozomů patří přestavby mezi autozomy a gonozomy, nondisjunkce a rozpad původních pohlavních chromozomů, vznik z B chromozomů nebo nenáhodná segregace autozomů s pohlavními chromozomy. Další možností evoluce pohlavních chromozomů je tranzice mezi systémy XY/XX a ZW/ZZ popř. tranzice mezi chromozomovým a epigamním určením pohlaví. Je možné, že se přechod mezi systémy XY/XX a ZW/ZZ odehrál i během vzniku savců z plazího předka. Pohlavní chromozomy jsou tedy evolučně velmi dynamické....
|
|
|
Eugenika v českých zemích v 1. polovině 20. století
MEZEROVÁ, Kristýna
Bakalářská práce se zabývá českou eugenikou v 1. polovině 20. století. Pro pochopení české eugeniky jsem nastínila vývoj eugeniky od jejích počátků. Práce představuje základní témata české eugeniky, jako jsou degenerace lidské rasy, způsoby její regenerace, zavedení sňatkových vysvědčení nebo problematika předmanželských lékařských prohlídek. Dále představuje nejvýznamnější české eugeniky. Pojednává o rasové hygieně v Německu, jejímž základním problémem je např. sterilizace a eutanázie. V práci je porovnávána česká eugenika a jiná podobná hnutí. Jedná se o výzkumnou teoretickou práci, je zde aplikována především historická metoda, zejména analýza literárních pramenů, kterými jsou především díla českých eugeniků vydaná v 1. polovině 20. století. Dále využívá komparativní metody při srovnávání eugeniky české a jiných podobných hnutí v rámci střední Evropy. V práci jsou použity zejména česko-jazyčné, ale i anglicko-jazyčné literární prameny. Práce se pokouší zodpovědět následující výzkumné otázky: 1. Jak vzniklo české eugenické hnutí a kdo ho vedl? 2. Jaká byla hlavní témata českého eugenického hnutí? 3. Jaká byla podobnost, případně spolupráce, českého hnutí se zahraničními eugenickými sdruženími? Působila na české eugenické hnutí německá rasová hygiena? 4. Které okolnosti přispěly k zániku českého eugenického hnutí?
|
|
|
Vliv teploty při krátkodobém uchování jiker jesetera malého, Acipenser ruthenus, in vitro
LET, Marek
Studovali jsme vliv teploty (7 °C, 11 °C, 15 °C, and 19 °C) a doby uchování jiker (Kontrola = čas 0 hod, 2,5 hod, 5,0 hod, 7,5 hod and 10,0 hod) na úspěšnost oplození a líhnutí u jiker jesetera malého, Acipenser ruthenus. Ovulaci jsme u jikernaček stimulovali kapří hypofýzou dvěma dávkámi (první dávka 0,5 mg.kg-1 a druhá dávka 4,0 mg.kg-1) a spermiaci u mlíčáků jednou dávkou (4,0 mg.kg-1). Ovulované jikry jsme vytřeli z trojice jikernaček (věk 68 let) za pomoci mikrochirurgického řezu a následně smíchali. K oplozování jsme vybrali sperma s nejlepší kvalitou od 3 mlíčáků (věk 68 let), jež jsme po celou dobu experimentu uchovávávali v polystyrenovém boxu s šupinkovým ledem. Jikry jsme umístili odděleně do 4 inkubátorů při výše zmíněných teplotních podmínkách. Čtyři gramy jiker z každé teplotní skupiny jsme osemenili 200 ?l spermatu a aktivovali v dechlorované vodě o teplotě 15 °C. Jikry jsme dále inkubovali v experimentálním inkubačním systému s oddělenými komorami při 15 °C a malý vzorek oplodněných jiker z každé skupiny byl umístěn do tří Petriho misek pro hodnodnocení oplozenosti během neurulace. Přibližně 56 dní po oplození jsme přesně spočítali celkový počet úspěšně vykulených larev a z toho vypočetli i úspěch uchování. Úspěšnost líhnivosti jsme analyzovali použitím faktoriálního ANOVA modelu, obsahujícího čas uchování jiker a teploty při uchovávání. Jikry si udržely svoji schopnost líhnivosti uchováním při 7 °C a 11 °C po dobu 10 hodin. Životaschopnost jiker se výrazně snížila 7,5 hodinovým uchováním při 19 °C ve srovnání s nižšími teplotami, a navíc se životaschopnost signifikantně snížila i po 10 hodinách při 19 °C. Na rozdíl od jediné předchozí studie, která se zabývá krátkodobým uchováním jiker jesetera malého, tento experiment pravděpodobně disponoval jikrami lepší kvality, což může být důvod, proč si jikry udržely svoji schopnost líhnivosti po významně delší časový úsek.
|
host ::
RSS.