|
|
Dom
Žilinský, Michal ; Zálešák, Jan (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Dom, ktorý ma svojou osobitosťou ovplyvňuje od detstva po súčasnosť pohlcuje vegetácia a v interiéri sa prepadávajú stropy. Zánik romantizujúceho prostredia ma privádza späť k zdrojom vplyvov a inšpirácii – reliktom, ktorých autenticitu pretavujem do kresby ako skamenelých artefaktov a dokumentaristických čienobielych scén videa, ktoré dokladajú starnutie miesta v reálnom čase.
|
|
|
Neužitečné věci
Maloušková, Drahomíra ; Jeřábková, Edith (oponent) ; Artamonov, Vasil (vedoucí práce)
Neužitečné věci. V malbě zátiší se dlouhodobě zabývám nejrůznějšími, více či méně trashovými předměty, přičemž čerpám ze zkušenosti se svým otcem, který trpí obsesivní kompulsivní poruchou hromadění věcí. Často se také obracím k objektům samotným. Můj zájem zároveň úzce souvisí s tím, jak je s pojmy předmět, objek a artefakt zacházeno v umění. Od tradice nápodoby skutečnosti, přes rady-made, po otázku technické reprodukovatelnosti či virtuální reality věcí. Jako ustřední motiv jsem vybrala část karoserie Tatry 613, která v sobě nese veškerou výpověď o ,,bezvýchodně neužitečné " situaci, ve které se nachází. Zároveň je to objekt monumentální a vizuálně velice estetický. Přece je však mým záměrem nespokojit se s principem redy-made. Otázku o uměleckém díle, jako zprostředkovateli umění a jeho zdánlivě neužitečném produkování a reprodukování se, se chci pokusit rozvířít dalším takovým sporným aktem. Proto vytvářím tomuto objektu kartonovou kopii 1:1, klasickými modelářskými postupy, čímž bude zmnožená nejen estetická stránka věci, ale i samotná neužitečná situace. Narozdíl od kovové karoserie, ta papírová zcela ztrácí potenciál být někdy znovu použitelnou. A copak teprve znamená taková neužitečnost ve chvíli, kdy na tyto objekty začneme pohlížet, jako na umění.
|
|
|
Možné hranice aranže
Homola, Ondřej ; Zálešák, Jan (oponent) ; Franta, Jiří (vedoucí práce)
Bakalářská práce hledá meziprostor v zaměňování artefaktu a instalace a mezi prácí umělce a “architekta výstavy” se záměrem zpochybnit roli autorství uměleckého díla a polemizovat nad jeho hodnotou. Kolážovým přístupem spojuje galerijní prostor, aranžerství a artefakt. Odvolává se na modernologický a archívní obrat v současném umění.
|
|
|
Sportovně - rekreační centrum Vsetín, Ohrada
Košňar, František ; Kotek, arch Jakub (oponent) ; Odvárka, Antonín (vedoucí práce)
Architektonicko-urbanistická studie sportovního areálu Ohrada je prověření možnosti vybudovat v lokalitě Vsetín - Ohrada multifunkční sportovně-rekreační areál. V současné době je areál ve velmi špatném stavu. Využívaná zastřešená tribuna spartakiádního stadionu jako ubytovna a fungující zázemí tenisového klubu nejsou dostatečnou náplní na areál tohoto rozsahu. K řešení území jsem přistoupil způsobem, který přináší jednoznačně identifikovatelné tvarosloví budov s důrazem na maximální využití denního světla, otevřených prostor, zeleně, sociální interakce, který v sobě spojuje ideje a potřeby budoucí generace a vtiskává tak území nového genia loci místa. Za největší výzvu v komplexním řešení celého areálu pokládám nalezení smysluplného využití velkého množství zeminy, které chátrající tribuny obsahují. Toto řešení nacházím ve vytvoření přístupné pochozí hmoty, která poskytne několik různých částí s rozdílnou atmosférou a náplní. Na základě této koncepce vznikla studie, která využívá kvalit pozemku a doplňuje je celou řadou sportovně-rekreačních provozů. Základní myšlenkou bylo vytvoření volnočasového veřejného prostoru se zaměřením na variabilitu užívání daného prostoru, který slouží širokému spektru veřejnosti napříč generacemi. Došlo tak k vytvoření několika hlavních hmot, které lokalitu člení, vtiskávají území menší měřítko a spoluvytvářejí rozdílné atmosféry. Zároveň je celý areál volně přístupný a otevřený veřejnosti. Ukazatelem dlouhodobě fungující společnosti je schopnost ohleduplného chování k veřejnému a poloveřejnému prostoru. Prostor před a mezi budovami se tak stává důležitější než budova samotná. V tu chvíli můžeme mluvit o veřejném životě, který je v čase udržitelný.
|
|
|
Fenomenologie dotyku a touhy
Vojtěšková, Jitka ; Hanzlová, Alžběta (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Zátiší vznikají na základě interakcí vztahujících se k určité situaci, místu a prožitku. Jsou složena z předmětů, které se na daném místě nacházely. A to jak z mých vlastních, tak vypůjčených nebo darovaných mými „společníky“. Reflektují čas, vzpomínku. Jsou fyzickou připomínkou prožitku. Zátiší jsou manipulovaná, inscenovaná, skládají se z různých artefaktů, jež jsou symbolickým nositelem skutečnosti, jež jim předcházela. Obrazy mohou působit na vnímání emocí spojených s pojetím krásy, pomíjivosti, úpadku, evokovat pocit práznoty, reflektovat čas – nevratný moment. Fotografie zobrazují banální, všední předměty, často tak samozřejmé a opomíjené. Co po nás zůstává ... Co přetrvává...Co odejde...Co je pryč... Podobné scénáře získávají různé významy, hledání toho, co je již nepřítomné.
|
|
|
Návrh vhodného etalonu délky pro oblast nanometrologie na pracovištích ČMI Brno a CEITEC Brno
Češek, Jakub ; Jankových, Róbert (oponent) ; Šrámek, Jan (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá návrhem vhodného etalonu délky pro oblast nanometrologie. Tento etalon délky bude sloužit pro metrologickou návaznost přístroje Rigaku nano3DX umístěným na pracovišti CEITEC Brno a přístroje SIOS NMM-1, který je umístěn na pracovišti ČMI Brno. První část je zaměřena na popis těchto měřicích přístrojů, analýze požadavků na jejich metrologickou návaznost a požadavkům na hmotný délkový etalon. Druhá část je věnována konkrétním možnostem návrhu etalonu, 3D tisku prototypu etalonu a ověření jeho rozměrové kompatibility. V závěru práce je provedeno vyhodnocení a volba vhodného návrhu etalonu.
|
|
|
Analýza vybraných artefaktů v difuzních magneticko-rezonančních měřeních
Marcoň, Petr ; Král, Bohumil (oponent) ; Frollo, Ivan (oponent) ; Bartušek, Karel (vedoucí práce)
Disertační práce pojednává o artefaktech vyskytujících se v difuzně vážených obrazech. V medicínské praxi mohou artefakty způsobovat problémy při diagnostice patologických tkání, proto je cílem jejich eliminace. V práci je nejprve provedena analýza nejčastěji se vyskytujících artefaktů v difuzně vážených obrazech, jsou popsány známé metody eliminace jednotlivých artefaktů. Pro omezení artefaktů způsobených nehomogenitou statického magnetického pole a vlivem vířivých proudů je popsána nově navržená metoda tří měření. Metoda nalezne praktické uplatnění zejména při měření difuzního koeficientu izotropních materiálů. Mezi významné a velmi často se vyskytující artefakty řadíme také magnetickou susceptibilitu. Vlivem rozdílných hodnot magnetické susceptibility na rozhraní dvou materiálů může dojít k nehomogenitám magnetického pole a dokonce až k úplné ztrátě signálu. Proto byla navržena nová metoda měření magnetické susceptibility vzorků magneticky nekompatibilních materiálů, a tedy nevytvářejících MR signál. Navržená metoda měření magnetické susceptibility byla experimentálně ověřena na vzorcích různých tvarů a také různých diamagnetických a paramagnetických materiálů. Dále jsou v práci popsány artefakty jako šum, pohybové artefakty, hardwarová omezení, chemický posuv a závislost difuzního koeficientu na teplotě. Pro přesné měření difuzního koeficientu byl doporučen teplotní systém. Experimentálně bylo zjištěno, že při požadavku na přesné měření s chybou nepřesahující 5 %, by se teplota neměla změnit více než o 0,1 °C. Závěrem práce jsou uvedeny praktické aplikace, při kterých byly uplatněny navržené metody.
|
|
| |
|
|
Metodika nové metodologie výzkumu artefaktů pomocí pokročilých metod
Hrubý, Petr ; Bartůněk, Vilém ; Martinec, Marek ; Palounek, David ; Bíšková, Jarmila ; Gašpar, Adam ; Havlíková, Markéta ; Hons, David ; Kapusta, Jaroslav ; Kmošek, Matěj ; Malý, Karel ; Zavřel, Jan
Metodika předkládá analytické metody pokročilého zkoumání archeologických nálezů z různorodých materiálů. Zaměřuje se jak na finančně, časově i instrumentálně více či méně náročné metody, které přinášejí, největší informační přínos pro zkoumání movitých nálezů z různých hledisek. Názorným a přehledným způsobem předkládá u jednotlivých materiálových skupin výzkumné otázky, které lze pomocí pokročilých laboratorních analýz klást, a odpovídajícím způsobem i zodpovídat. Předložená metodika plynule navazuje na „Metodiku předlaboratorní selekce vzorků pro analýzy z velkých souborů“, vytvořenou a certifikovanou v roce 2021 shodným týmem v rámci projektu NAKI II (č. DG20P02OVV007) s názvem „Pokročilé archeometrické metody získávání kvalitních dat k velkým souborům artefaktů“. Předložená metodika se oproti předcházející však neomezuje pouze na nejschůdnější a nejpřístupnější analytické metody, ale naopak zahrnuje převážně pokročilejší a tím pádem finančně, časově, personálně i instrumentálně nákladnější metody, umožňující zisk co největšího množství informací z individuálních vhodně zvolených nálezů, i na úkor případné destruktivity vůči předmětu/vzorku. Informace získané pokročilými metodami slouží například k identifikaci charakteru předmětu, jeho provenience, způsobu jeho výroby a užívání. V mnoha případech je nutné jednotlivé analytické metody vzájemně kombinovat, a tím prohlubovat míru poznání předmětu. Pro řádné vyhodnocení a interpretaci je nutné získané výsledky konfrontovat s dalšími analytickými výstupy obdobných nálezů. Kvalita získaných informací se zásadně odvíjí nejen od vhodně zvolených a kvalitně provedených analýz, ale také od vhodně stanovených a artikulovaných výzkumných otázek, na které mají analýzy pomoci odpovídat. S nevhodně zvolenou výzkumnou otázkou se i sebevětší počet nákladných analýz bude míjet účinkem a neposkytne kýžené výsledky. Proto je nutné apelovat na řádné promyšlení výzkumných otázek před prováděním analýz a až na jejich základě zvolit a nechat provést příslušné analytické zkoumání. Cílovou skupinou předložené metodiky jsou převážně pracovníci archeologických institucí, provádějících terénní archeologické výzkumy a vědecký výzkum založený na studiu archeologického materiálu, dále pracovníci sbírkotvorných institucí v podobě muzeí i univerzit pracující s archeologickými nálezy ve výuce, vědě a výzkumu. Zvláště těm má metodika posloužit jako podklad pro volbu nejvhodnějších a informačně nejpřínosnějších metod, vzhledem k příslušným výzkumným otázkám. Dalšími uživateli jsou techničtí pracovníci a operátoři analytických přístrojů, kteří provádějí základní vyhodnocení surových dat. Pro ně má tato metodika sloužit k alespoň základnímu seznámení se specifiky jednotlivých materiálových skupin archeologických nálezů a výpovědním možnostem v rámci archeologického zkoumání.
Plný text:  PDF; PDF
|
|
|
Teorie hodnocení uměleckého díla
Neubert, Jiří ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Hodnocení je neoddělitelnou součástí přistupováni k uměleckým dílům a proto je třeba se jím zabývat. Hodnocení je vždy hodnocením něčeho, předpokládá určitou znalost a představu hodnoceného. Hodnocení předpokládá konceptualizaci. Chceme li o umění, potažmo o naší zkušenosti s ním něco říci, tak aby nám bylo rozuměno, či uvěřeno, musíme se zabývat právě naší konceptuální výbavou, kterou jej nahlížíme. Předkládaná práce se zabývá jakýmsi konceptuálním minimem, které je pro hodnocení umění důležité, až nevyhnutelné. Každé setkání s uměním se neobejde bez úvahy o původu díla. Koncept autora se zdá být s konceptem uměleckého díla více než spjat. Autorství se dnes potácí mezi naprostou suverénností a rozpuštěním. Existují teorie uměleckého díla, které jeho vazbu na autora nezohledňují, ba dokonce odmítají. Umění má dlouhou tradici. Současný pojem umění je však relativně mladý a konceptuálně velmi zatížený. Na jedné straně se setkáváme s přehlížením jeho různých podob a na druhé se snahou je jednou provždy charakterizovat. Recipient chápající umění jako expresivní vyjádření vnímá, hledá významy a hodnotí jinak než ten, který umění považuje za institucionálně posvěcený statut. Rozhodující úlohu nesou způsoby jeho uvažování. Podstatný není jen koncept samotný, ale také způsob jeho myšlení. Koncept umění je...
|
host ::
RSS.