|
|
Sókratés
MASOPUST, Matyáš
Práce se zabývá antickým filosofem Sókratem. Převážně pak tím, kterého ve svých dílech vyobrazil Platón. Práce je rozdělena na tři nesouměrně dlouhé části. První část se zabývá místem a dobou, ve které Sókratés žil. Rovněž je zde zmíněna tehdejší politika a náboženství. Druhá část zkoumá, jakým způsobem Sókratés rozmlouval s tamějšími lidmi. Zabývá se jeho metodikou a vlivem, který měl na ostatní obyvatele jeho domovských Athén. Třetí část se zaměřuje na přímo na jeho myšlenky, které se týkají ctností, jejich významu, funkcím a podoby.
|
|
| |
|
|
Sokratovské tázání jako východisko péče o duši u Jana Patočky
Matuška, Štěpán ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Veselý, Jindřich (oponent)
Práce se zabývá tématem sókratovského tázání jako východiska péče o duši v Patočkových textech z období 30.-50. let 20. století. Toto téma je v práci rozděleno do tří větších souvislých celků. První část se zabývá Patočkovým porozuměním sókratovské péči o duši jako dějinnému mravnímu sebeutváření člověka majícímu ráz negativně orientovaného transcensu, který není předurčen ideově, nýbrž je ve svém směru distance od předmětnosti spojen s motivem vědění nevědění o posledním dobrém. Druhá část této práce se zabývá Patočkovým porozuměním Platónovi jako tvůrci metafyzického myšlení, v jehož jádru stojí již zmíněná negativně orientovaná zkušenost sókratovského mravního obratu. Tuto zkušenost původně nezpředmětnělého horizontu však Platón dle Patočkovy interpretace zpředmětňuje jako svět věčných idejí. Patočka jako svůj ústřední interpretační motiv této zkušenosti do svého výkladu Platóna vkládá Heideggerem inspirovaný pojem Bytí, který má nejblíže k Platónově Ideji Dobra ležící za všemi předěly jsoucnosti (ἐπέκεινα τῆς οὐσίας). Poslední část práce se týká Patočkova vlastního pokusu porozumět Platónově Ideji nepředmětným způsobem. Přestože je takto pochopená Idea vyprázdněna od jakéhokoli kladného obsahu, svou mocí distance od předmětného člověku umožňuje zkušenost svobody. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Antické inspirace, české výtvarné umění a škola - Sama v Aténách
Kulhánková, Vilma ; Špirk, Ivan (vedoucí práce) ; Daniel, Ladislav (oponent)
Tématem diplomové práce je reflektování různých přístupů k řeckým inspiracím v českém umění devatenáctého a převážně dvacátého století, s přesahem do současnosti. Východiskem k nalézání autorit české výtvarné scény se stala dvě hlediska: cestování a tělo a tělesnost. Část cestování sleduje umělce cestující na jih a hledající zde podněty k tvorbě, a část tělo a tělesnost nachází inspirace v různém pojetí těla v souvislosti s řeckým uměním. Didaktická část práce předkládá výtvarné řady aplikující tyto inspirace do výuky výtvarné výchovy na základní škole. Praktická část práce přináší dva záznamy z cest prostřednictvím fotografických cyklů popisujících subjektivní pohled na hlavní město Řecka. Předkládaná diplomová práce si neklade za cíl zmapovat všechny oblasti v umění, které čerpají z antiky, to by vzhledem k šíři problematiky ani nešlo. Stanovuje si dvě hlediska, podle kterých téma zpracovává. Hledisko první je cestování, tedy sledujeme umělce, kteří se za antikou vydávají na jih, do Řecka či do Itálie, a jež cesta ovlivnila natolik, že se vliv jihu a antiky objevuje v jejich tvorbě. Hledisko druhé je tělo a tělesnost v umění, tedy sledujeme ty umělce, u kterých se tělo, tělesnost či torza těl stávají osou v průřezu jejich tvorby. Práce zmapovala převážně století dvacáté, avšak nechybí vhled do století...
|
|
| |
|
|
Duše a kosmos v Platónově Tímaiu
Stránský, Jiří ; Hladký, Vojtěch (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent) ; Krása, Ondřej (oponent)
Cílem předkládané práce je výklad problematiky duše v Platónově dialogu Tímaios jenž náležitým způsobem respektuje úzkou provázanost tohoto tématu s a který postupuje od nejvyšší rovin samotného až nejnižší rovinu duší smrtelných bytostí. První kapitola se zabývá otázkou, zda svět dle Tímaia singulárně vznikl, či nikoli. V rozlišeny dva tradiční přístupy, které podávají na tuto otázku odlišné odpovědi, a je hájena hypotéza, podle níž adekvátní musí spočívat v jejich náležité kombinaci. rámci druhé kapitoly je zkoumána přirozenost Platónova tvůrce démiúrga který je interpretován jako prapůvodní božská bytost, jež nemá být identifikována s žádným ektem stvořeného světa ani věčně jsoucího vzoru. Toto božstvo pak dle hájené interpretace nejen že vytváří tělesný svět a jeho duši, ale rovněž je pro duši ve vztahu k jejím základním . Témata duše a se rovnocenným způsobem mísí ve třetí kapitole věnované světové duši. Tato kapitola se soustředí na výklad tří tematických okruhů, jež jsou relevantní rovněž ve vztahu k duším na nižších úrovních, a to na mísení duše, kterým se vysvětlují její základní charakteristiky, na její strukturu a pohyb a konečně na problematiku poznání a jejích kognitivních mohutností. Kapitola čtvrtá se zabývá často opomíjeným tématem duší astrálních a tradičních bohů. Z důvodu nedostatku...
|
|
|
Sokratovské tázání jako východisko péče o duši u Jana Patočky
Matuška, Štěpán ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Veselý, Jindřich (oponent)
Práce se zabývá tématem sókratovského tázání jako východiska péče o duši v Patočkových textech z období 30.-50. let 20. století. Toto téma je v práci rozděleno do tří větších souvislých celků. První část se zabývá Patočkovým porozuměním sókratovské péči o duši jako dějinnému mravnímu sebeutváření člověka majícímu ráz negativně orientovaného transcensu, který není předurčen ideově, nýbrž je ve svém směru distance od předmětnosti spojen s motivem vědění nevědění o posledním dobrém. Druhá část této práce se zabývá Patočkovým porozuměním Platónovi jako tvůrci metafyzického myšlení, v jehož jádru stojí již zmíněná negativně orientovaná zkušenost sókratovského mravního obratu. Tuto zkušenost původně nezpředmětnělého horizontu však Platón dle Patočkovy interpretace zpředmětňuje jako svět věčných idejí. Patočka jako svůj ústřední interpretační motiv této zkušenosti do svého výkladu Platóna vkládá Heideggerem inspirovaný pojem Bytí, který má nejblíže k Platónově Ideji Dobra ležící za všemi předěly jsoucnosti (ἐπέκεινα τῆς οὐσίας). Poslední část práce se týká Patočkova vlastního pokusu porozumět Platónově Ideji nepředmětným způsobem. Přestože je takto pochopená Idea vyprázdněna od jakéhokoli kladného obsahu, svou mocí distance od předmětného člověku umožňuje zkušenost svobody. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Význam čísel mezi Platónem a Aristotelem
Šíma, Antonín ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Karfík, Filip (oponent) ; Hladký, Vojtěch (oponent)
1 Abstrakt Význam čísel mezi Platónem a Aristotelem Antonín Šíma Disertační práce na téma "Proměna pojmu číslo mezi Platónem a ranou Akademií" se věnuje problému čísel v raném platonismu mezi Aristotelem a Platónem. V Platónových dialozích plní čísla v rámci odborných matematických disciplín poznání propedeutickou funkci postupu k metodě uvažování dialektice. Dialektika se věnuje nejobecnějším strukturám myšlení, v jejichž centru stojí problém jsoucího a dobra, které je v práci zmíněno pouze okrajově. Filosofie Platónových dialogů stojí na ontologickém a epistemologickém významu neměnných a věčně jsoucích idejí. Aristotelés v Metafyzice A popisuje Platónovy a platónské nauky rané Akademie, v jejichž centru jsou principy vyjádřené čísly - jedno a neurčitá dvojice. Tyto principy jsou vyloženy podle aristotelské nauky o principech jako forma a látka. Zmíněna je platónská dialektická metoda zaměřená na zkoumání obecného v řeči, která v přehledu filosofie Aristotelových předchůdců odlišuje platónské myšlení od filosofie přírody u pythagorejců. Číslům v kritizované nauce náleží shodný význam jako idejím nebo číslům-idejím, jež stojí na stupnici ontologického významu výše než ideje, ale o tom se nedozvídáme nic v Platónových dialozích. Knihy M a N Metafyziky podrobují ontologické základy platónské matematiky...
|
|
|
Antické inspirace, české výtvarné umění a škola - Sama v Aténách
Kulhánková, Vilma ; Špirk, Ivan (vedoucí práce) ; Daniel, Ladislav (oponent)
Tématem diplomové práce je reflektování různých přístupů k řeckým inspiracím v českém umění devatenáctého a převážně dvacátého století, s přesahem do současnosti. Východiskem k nalézání autorit české výtvarné scény se stala dvě hlediska: cestování a tělo a tělesnost. Část cestování sleduje umělce cestující na jih a hledající zde podněty k tvorbě, a část tělo a tělesnost nachází inspirace v různém pojetí těla v souvislosti s řeckým uměním. Didaktická část práce předkládá výtvarné řady aplikující tyto inspirace do výuky výtvarné výchovy na základní škole. Praktická část práce přináší dva záznamy z cest prostřednictvím fotografických cyklů popisujících subjektivní pohled na hlavní město Řecka. Předkládaná diplomová práce si neklade za cíl zmapovat všechny oblasti v umění, které čerpají z antiky, to by vzhledem k šíři problematiky ani nešlo. Stanovuje si dvě hlediska, podle kterých téma zpracovává. Hledisko první je cestování, tedy sledujeme umělce, kteří se za antikou vydávají na jih, do Řecka či do Itálie, a jež cesta ovlivnila natolik, že se vliv jihu a antiky objevuje v jejich tvorbě. Hledisko druhé je tělo a tělesnost v umění, tedy sledujeme ty umělce, u kterých se tělo, tělesnost či torza těl stávají osou v průřezu jejich tvorby. Práce zmapovala převážně století dvacáté, avšak nechybí vhled do století...
|
host ::
RSS.