|
|
Evropská unie jako zahraničně-politická síla na sankční scéně: případ Barmy
Růžičková, Jana ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Hyniová, Andrea (oponent)
Evropská unie bývala v souvislosti se svou zahraniční politikou do roku 2003 označována za aktéra nedisponujícího v podstatě žádnou "tvrdou" silou a často jí bývala přisuzována označení jako "normativní síla", "civilní síla" atp. Skupina autorů v čele s Ianem Mannersem však začala v souvislosti s přijetím Evropské bezpečnostní strategie v prosinci 2003 tvrdit, že Unie své "měkké" charakteristiky pozbyla a posunula se blíže tradiční vojenské síle. Právě údajné militarizaci charakteru Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) po přelomu let 2003 a 2004 se tato práce věnuje, přičemž se soustředí na jednu specifickou oblast SZBP - totiž na politiku omezujících opatření neboli sankcí. Ta je jedinečná už samotným charakterem, neboť sankce představují ze své podstaty "tvrdý", donucovací nástroj zahraniční politiky, jenž Unie samostatně užívá již od 80. let. Nabízí se proto otázka, co o charakteru Unie stále častější užívání sankcí vypovídá a zdali politika omezujících opatření z principu nestojí v opozici proti bytí "měkkou" silou. Pomocí diskurzivní analýzy oficiálních unijních dokumentů a pomocí případové studie Barmy, která zde figuruje jako tzv. "typický případ", se tak práce snaží prokázat, kterému ze tří zvolených typů síly (tj. normativní, civilní a vojenské) charakter Unie jako aktéra na...
|
|
|
Vývoj společné bezpečnostní politiky EU po roce 2014
Kříž, Zdeněk ; Ditrych, Ondřej (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Tato diplomová práce se soustředí na vývoj společné bezpečnostní politiky EU v letech 2014- 2019. Jejím cílem je přispět k hlubšímu porozumění rapidního progresu Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) v posledních letech a dále k vysvětlení jejich současného fungování. Toho se práce snaží docílit prostřednictvím tří dominantních proudů teorie nového institucionalismu (historický, racionalistický a sociologický), které se již prokázaly jako teorie schopné objasnit evropský integrační proces. Práce zkoumá proces bezpečnostní integrace a její posilování skrze vytváření nových nástrojů a strategií v bezpečnostně-politické dimenzi, přičemž se pomocí každé teoretické varianty soustředí na rozdílné otázky a jinou část reality, čímž dochází ke komplexním vysvětlením. Základní výzkumná otázka, která práci řídí, je stanovena následovně: Jak můžeme vysvětlit bezprecedentní rozvoj společné bezpečnostní politiky EU pomocí dominantních proudů teorie nového institucionalismu v období 2014-2019? Z metodologického hlediska se jedná o jednopřípadovou kvalitativní studii.
|
|
|
Redefinice bezpečnostní politiky Švédska na přelomu tisíciletí
Malina, Václav ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Váška, Jan (oponent)
Tato práce potvrzuje hypotézu, že specifická švédská bezpečnostní politika vojenské nezúčastněnosti, přeformulovaná z politiky neutrality po skončení studené války, byla slučitelná se zapojením Švédska do evropských integračních struktur v letech 1990 až 2009. Slučitelnost je posuzována na základě definice vojenské nezúčastněnosti vycházející z obecné podmínky neúčasti ve vojenských aliancích, jinými slovy absence vzájemných bezpečnostních záruk, a dále ze dvou specifických švédských podmínek, nezávislé zahraniční politiky a odporu ke společné obraně. Pokud jde o nezávislou zahraniční politiku, SZBP EU zachovala jednomyslná rozhodnutí o základních liniích, a nenarušila tak nezávislost Švédska v této oblasti. Co se týče odporu ke společné obraně, SBOP nevedla k vzájemným bezpečnostním zárukám ani k jednotné armádě. Ještě méně se tak stalo u programu NATO Partnerství pro mír. Deklarace solidarity a Lisabonská smlouva představovaly hrozbu pro švédskou vojenskou nezúčastněnost, ale Švédsko trvalo na tom, že země o vojenské pomoci ostatním zemím rozhoduje sama. Severská a seversko-baltská obranná spolupráce neohrozila specifickou politiku Švédska. Naopak, tato spolupráce ukázala, že funkční přístup k bezpečnostní politice, který severské země uplatňují, je způsobem, jak mohou být vojensky nezúčastněné...
|
|
|
Evropská unie jako zahraničně-politická síla na sankční scéně: případ Barmy
Růžičková, Jana ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Hyniová, Andrea (oponent)
Evropská unie bývala v souvislosti se svou zahraniční politikou do roku 2003 označována za aktéra nedisponujícího v podstatě žádnou "tvrdou" silou a často jí bývala přisuzována označení jako "normativní síla", "civilní síla" atp. Skupina autorů v čele s Ianem Mannersem však začala v souvislosti s přijetím Evropské bezpečnostní strategie v prosinci 2003 tvrdit, že Unie své "měkké" charakteristiky pozbyla a posunula se blíže tradiční vojenské síle. Právě údajné militarizaci charakteru Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) po přelomu let 2003 a 2004 se tato práce věnuje, přičemž se soustředí na jednu specifickou oblast SZBP - totiž na politiku omezujících opatření neboli sankcí. Ta je jedinečná už samotným charakterem, neboť sankce představují ze své podstaty "tvrdý", donucovací nástroj zahraniční politiky, jenž Unie samostatně užívá již od 80. let. Nabízí se proto otázka, co o charakteru Unie stále častější užívání sankcí vypovídá a zdali politika omezujících opatření z principu nestojí v opozici proti bytí "měkkou" silou. Pomocí diskurzivní analýzy oficiálních unijních dokumentů a pomocí případové studie Barmy, která zde figuruje jako tzv. "typický případ", se tak práce snaží prokázat, kterému ze tří zvolených typů síly (tj. normativní, civilní a vojenské) charakter Unie jako aktéra na...
|
|
|
Multilateralismus v německé zahraniční a bezpečnostní politice v letech 1999-2011
Schwarzová, Petra ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Jeřábek, Martin (oponent)
Resumé Studie transformace německého multilateralismu v zahraniční politice pomocí jednotlivých případových studií ukázala, že se pro jednotlivá období dají vysledovat jasné tendence, které odpovídají jednotlivým konceptualizacím multilateralismu. Ačkoli se změnily zahraničněpolitické priority a multilateralismus získal nové rozměry, nelze mluvit o hegemonizaci či unilateralizaci německé politiky. V devadesátých letech se Německo pomalu normalizovalo a prolomilo některá tabu typická pro minulá desetiletí. Zahraniční a bezpečnostní politika však byla stále postavená na desítky let replikované identitě a na pacifistických hodnotách. Tato tendence odpovídá reflexivnímu multilateralismu. V dalším období se německá vláda emancipovala tím, že začala zdůrazňovat své vlastní zájmy, nezalekla se odmítnout účast na operaci, jež neměla souhlas OSN, ani izolace. Vztah vůči USA ochladl a SRN kladla důraz na bilaterální spojenectví s Francií. Evropská integrace již nebyla povinností, ale stala se spíše dobrovolnou záležitostí. Toto naplňování nově nalezených zájmů svědčí o instrumentálním pojetí multilateralismu. V dalším období se nová vláda velké koalice snažila obnovit důvěru v SRN a oživit evropský integrační projekt. Vláda se účastnila mise v Kongu, kde převzala dokonce velení, a postupně plnila své závazky v rámci...
|
|
|
Spojené státy a Evropa: příčiny vzniku a zániku strategie regionální hegemonie
Přikryl, Pavel ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent) ; Kovář, Martin (oponent)
Politika Spojených států vůči evropskému integračnímu procesu od jeho počátku do současnosti vyznívá dvojznačně: na jedné straně lze pozorovat aktivní podporu sjednocení kontinentu, na straně druhé snahu o specifické směřování a zadržování některých evropských ambicí. Disertační práce si klade za cíl představit možné obecnější vysvětlení dlouhodobé politiky Spojených států vůči evropskému integračnímu procesu a potažmo evropskému regionu obecně. Práce představuje tezi, že politiku Spojených států vůči Evropě od konce Druhé světové války dodnes lze konzistentně vysvětlit v rámci teoretického konceptu "strategie regionální hegemonie". Koncept, představený v úvodní části práce, vychází z neorealistických i neoliberálních interpretací hegemonie, které jsou aplikovány na tvorbu americké grand strategy. Teoretická část identifikuje sadu nezávislých proměnných s vlivem na formování americké strategie a zároveň operacionalizuje předpokládanou strategii do podoby dílčích cílů. Vlastní práce se pak soustředí na dvojí testování stanovené hypotézy. V první části provádí analýzu identifikovaných proměnných a v následující kapitole pak testuje kauzalitu mezi jejich historickým vývojem a vývojem americké grand strategy se zaměřením na evropský region. V dalších částech se pak soustředí na vybraný komponent realizace...
|
|
|
Rupture of the Security Policy of France under the Leadership of Nicolas Sarkozy? Comparative Analysis of Participation in Conflicts with the EU and NATO Presence
Zachar, Marián ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Ludvík, Jan (oponent)
Bakalárska práca Zlom v bezpečnostní politice Francie pod vedením Nicolase Sarkozyho? Komparativní analýza účasti v konfliktech s přítomností EU a NATO Marián Zachar Abstrakt Bakalárska práca "Zlom v bezpečnostní politice Francie pod vedením Nicolase Sarkozyho? Komparativní analýza účasti v konfliktech s přítomností EU a NATO" pojednáva tom, či príchodom prezidenta Nicolasa Sarkozyho nastal vo francúzskej bezpečnostnej politike zlom, tzv. rupture. Prvá kapitola sa zameriava na historické pozadie vývoja francúzskej zahraničnej a bezpečnostnej politiky, najmä v rámci pôsobenia prezidentov Jacquesa Chiraca a Nicolasa Sarkozyho. Ich priority rozvinuté vo francúzskych Bielych knihách a inštitucionálne vzťahy v rámci EÚ a NATO sú využité v nasledujúcich kapitolách, kde je komparáciou analyzovaný prístup oboch prezidentov k misiám pod velením EÚ a NATO. V druhej kapitole je analyzovaný vzťah prezidentov k misiám Artemis v Kongu a EUFOR v Čade. Obaja prezidenti sa v nich angažovali a snažili sa posunúť spoluprácu na Európskej úrovni na vyššiu úroveň, ale každý z iných dôvodov - Chirac kvôli vyvažovaniu vplyvu NATO v Európe a Sarkozy kvôli snahe zlepšiť postavenie Francúzska prostredníctvom všetkých dostupných medzinárodných organizácií. V tretej kapitole sa práca zameriava na misiu ISAF. Sarkozy dokázal, že je pre...
|
|
|
Nástroje vnější reprezentace EU: Evropská politika sousedství
Tetřev, Matti ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Veselý, Zdeněk (oponent)
Hlavním tématem předložené diplomové práce jsou nástroje vnější reprezentace Evropské unie a to konkrétně na případu Evropské politiky sousedství. Jako teoretické východisko využívá práce formování vnějšího jednotného postoje evropských zemí po Druhé světové válce skrze stěžejní dokumenty přijaté v rámci evropské integrace, končíce přijetím Lisabonské smlouvy a zní vyplývajících aktuálních nástrojů vnější reprezentace EU. Výzkumnou otázkou této práce je, zdali v rámci Evropské politiky sousedství existuje jednotný postoj členských států EU. V rámci případové studie Evropské politiky sousedství kombinuje práce kvantitativní i kvalitativní prvky výzkumu.
|
|
|
Mise EUBAM zahraniční a bezpečnostní politiky EU a změny po Lisabonské smlouvě
Hoferková, Natálie ; Rolenc, Jan Martin (vedoucí práce) ; Dubský, Zbyněk (oponent)
Bakalářská práce se zabývá Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Evropské Unie (SZBP), konkrétně vlivem Lisabonské smlouvy na tuto politiku. Kromě analýzy vývoje a vlivů Lisabonské smlouvy na SZBP obecně, jsou tyto změny prakticky demonstrovány na dvou misích EUBAM, z nichž právě jedna byla zahájena před přijetím Lisabonské smlouvy, a druhá již po její platnosti. První kapitola se věnuje samotnému vývoji SZBP, a ve druhé kapitole se věnuji právě inovacím, které přinesla Lisabonská smlouva. Třetí kapitola se věnuje misím EUBAM. Popisuje především jejich cíle a průběh, a na konci této kapitoly se věnuji srovnání těchto misí a vlivu Lisabonské smlouvy v této oblasti.
|
|
|
Proměny rakouské neutrality
Pastrňáková, Zuzana ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Kochan, Jan (oponent)
Tématem diplomové práce jsou proměny rakouské neutrality. Rakousko se stalo neutrálním v roce 1955, kdy se neutralita ukázala jako nejschůdnější variantou pro vznik nezávislého státu. Rakousko si své neutrality nesmírně cenilo, neboť se díky ní mohlo v podstatě nerušeně rozvíjet po celou dobu studené války. Pouze otázka evropské integrace zůstala do konce bipolárního konfliktu velice citlivým tématem. Po skončení studené války začalo Rakousko svoji neutralitu redefinovat tak, aby se mohla stát aktivním a angažovaným členem EU. Rovněž se zapojilo do programu Partnerství pro mír, pro vstup do NATO se nakonec nerozhodlo. V závěru práce jsou rovněž hodnoceny dopady Lisabonské smlouvy na rakouskou neutralitu a je nastíněn její možný budoucí vývoj.
|
host ::
RSS.