|
|
Nietzsche a aristokratické hodnocení
Holý, Jakub ; Chavalka, Jakub (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent)
"Nietzsche a aristokratické hodnocení" je pojednání a interpretace relativně neuceleného tématu vyššího člověka, specificky aristokratického hodnocení. V práci se ukazují základní koncepty Nietzscheho myšlení, speciálně témata z Genealogie morálky, Ranních červánek či Radostné vědy, což jsou například: mravnost mravů, stupňování, jednotlivec, suverénní individuum, vznešenost či plavá bestie a ty jsou proplétány s aristokratickým hodnocením. Tím se vyjasňují nejenom tyto základní koncepty, ale hlavně aristokratické hodnocení jako takové. Práce se pokouší uvést právě tyto základní myšlenky do vzájemného vztahu a dovést interpretaci až k některým motivům Duševního aristokratismu, vůči kterým se vymezuje z hlediska předchozího textu. Aristokratické hodnocení se tak ukazuje jako integrální součást Nietzscheho myšlení a tím je i implikována jako inherentní součást základních motivů, které s sebou toto myšlení nese.
|
|
| |
|
|
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny
Švantner, Martin ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Višňovský, Emil (oponent) ; Šíp, Radim (oponent)
Přesvědčivost a znaky: sémiotika a rétorika jako komplementární disciplíny Práce prověřuje hypotézu o komplementaritě sémiotiky a rétoriky, jak v systematickém, tak historickém kontextu. V první části se práce věnuje pozdně moderní interpretaci dějin rétoriky, sofistiky a sofistické rétoriky (ukazuje proč je třeba mezi těmito pojmy rozlišovat). Tato problematika je ilustrována na debatě o pragmatice a interpretaci antické rétoriky v anglosaské filosofii na konci dvacátého století. Za výchozí bod zkoumání práce určuje téma persvaze, které je společné jak rétorice, tak sémiotice. Téma je rozvinuto v části druhé, prostřednictvím analýzy pozdního díla Ch. S. Peirce; zejména pak jeho pojetí klasifikace znaků, sémiotiky jakožto rétoriky, s důrazem na jeho koncept pragmatismu, který zkoumané propojuje. V závěru je shledáno, že přinejmenším pro svoji specifickou tematizaci znaku a persvaze jsou rétorika a sémiotika komplementární. Klíčová slova Rétorika, sémiotika, persvaze, persuase, sofisté, Lyotard, Vitanza, Nietzsche, Peirce, Deleuze. Abstract: Persuasion and Signs: Semiotics and Rhetoric as Complementary Disciplines The hypothesis we consider in this dissertation is that of complementarity of semiotics and rhetorics, both in symstematical and historical context. The first part deals with the late...
|
|
|
Pojetí individua ve vztahu k Bohu u Kierkegaarda a Nietzscheho
Kučerová, Zuzana ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Práce se zabývá fillosofií Sørena Kierkegaarda a Friedricha Nietzscheho. Soustřeďuje se na problém jejich vztahu k Bohu a náboženství. Cílem práce je dokázat v čem se tito myslitelé shodují a liší ve vztahu k Bohu, křeťanství a proměně hodnot individua. První kapitola je zaměřená na opodstatnění tvorby Nietzscheho a Kierkegaarda. Druhá kapitola kompraruje společné a rozdílné hodnoty. Práce srovnává panskou a otrockou morálku v pojetí Friedricha Nietzscheho a morálku postavenou na autentické víře u Sørena Kierkegaarda.
|
|
|
Zahradníčkovo Znamení moci
Svárovská, Nicol ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Práce si klade za cíl interpretovat rozsáhlou básnickou skladbu Jana Zahradníčka Znamení moci. Interpretace krystalizuje kolem motivu dehumanizace člověka (spojené s nietzscheovským motivem nihilismu a posledního člověka), ztráty slova, diskontinuity, ztráty času, lidské tváře, nicoty (konkretizované Nicoty) a možnosti záchrany spojené s iniciací zraku. Pro osvětlování motivů jsou zásadní dvě významové linie sbíhající se v Zahradníčkově Znamení moci: Dantova Božská komedie a Picardovo dílo pozdních čtyřicátých let. Báseň Znamení moci psal Zahradníček na přelomu roku 1950-1951, v době intenzivní práce na překladu Dantovy Komedie. Intencí první části je ukázat, jak silně Božská komedie formuje jeho imaginaci a promítá se do zpodobení klíčových motivů Znamení moci. Intencí druhé části je otevřít pro interpretaci Znamení moci nový významový kontext, dílo švýcarského esejisty, filosofa a básníka Maxe Picarda, které mělo pro Zahradníčkovu skladbu zásadní význam. V představení Picardova specifického uchopení klíčových fenoménu modernity, jež se infiltrovalo do Zahradníčkovy skladby, spatřuji další cíl práce. Výklad určuje základní otázka Znamení moci - "co se stalo s člověkem" -, ve které rozeznáváme dva momenty: kdo je člověk a jak se člověk proměnil. Proměna povahy lidství člověka, proměna jeho...
|
|
|
Problém svobody a tvořivosti u Nietzscheho
Kobylka, Vít ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce si klade za cíl zejména znovu promýšlet problém svobody a tvořivosti v Nietzscheho díle na pozadí dvou stěžejních koncepcí, se kterými se setkáváme v Nietzscheho vrcholných a pozdních dílech, tedy myšlenky nadčlověka a věčného návratu téhož. V tomto ohledu práce navazuje zejména na interpretace Martina Heideggera. Práce nejprve zasazuje Nietzscheho myšlení svobody do filosoficko-historického kontextu a srovnává jej zejména s filosofií Barucha Spinozy. V další fázi dochází právě v návaznosti na práci Martina Heideggera a Ivana Dubského k odmítnutí zjednodušeného pojetí myšlenky věčného návratu jako strohého determinismu. Takto připraveni přistupujeme k analýze kontextů, ve kterých Nietzsche tvořivost pojednává, a odhalujeme Nietzscheho pojetí tvořivosti s jeho typickými nebezpečenstvími jako zásadní antropologické motivy a principy. V následující části práce identifikujeme některá naladění zpřístupňující zkušenost perspektivy věčného návratu a nadčlověka, což vyústí v možnost porozumět oběma myšlenkám v jejich vzájemné souvislosti. Tato souvislost však zůstává záhadnou a v poslední výkladové kapitole se pokoušíme s pomocí Kierkegaardova pojetí okamžiku obě koncepce myslet v jejich komplementaritě nejen v rámci pojmu tvořivosti, ale právě i okamžiku, jako svébytného aspektu lidské časovosti.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho
Kvapil, Matouš ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
KVAPIL, M.: Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho. (Diplomová práce) Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie Vedoucí práce: doc. Mgr. Aleš Novák, Ph.D. Záměrem práce je prozkoumat ranou filosoficko-estetickou koncepci Friedricha Nietzscheho, která je předznačena v jeho první vydané práci Zrození tragédie z ducha hudby (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik, 1872). Tuto koncepci, stojící na vzájemném napětí živlů apollinského a dionýského pak práce sleduje především ve vztahu k významnému "boji" Sókrata a Dionýsa, jehož projevy lze pozorovat na Nietzschem tematizovaném protikladu teoretického a tragického nazírání světa či optimismu vědy a pesimismu umění. Pozornost bude zaměřena především na vznik teoretického optimismu pocházejícího z lidské "vůle k pravdě", jehož archetyp u Nietzscheho ztělesňuje právě Sókratés. Problém, který bojem Sókrata a Dionýsa vychází na světlo, pak nutně práci nasměruje k Nietzschově kritice poznání vedeného metafyzicky uchopeným pojmem pravdy. Základ této kritiky spočívá v problému metaforičnosti řeči a lidského poznání vůbec, který je nejuceleněji pojednán ve spise O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním (Über Wahrheit und Lüge im aussermoralischen Sinne, 1873). V návaznosti na to...
|
host ::
RSS.