|
|
Melancholické duše. Sociální dysfunkce a sociální fobie v české literatuře přelomu 19. a 20. století
Řezníková, Lenka
Příspěvek se zabývá inscenacemi sociálních dysfunkcí v české dekadentní literatuře poslední dekády 19. století. V období, kdy se v jiných proudech české literatury prosazuje jako téma davová společnost a davové jednání, se neoromantická, dekadentní a symbolistická literatura obrací naopak k reflexi extrémních forem individualismu. Inscenace patologických úzkostí se tu stává součástí široké dobové debaty o vztahu individualismu a modernizující se konzumní, konformní a manipulovatelné společnosti, který v průběhu a zejména na sklonku 19. století tematizovala pod různými hlavičkami i dobová psychologie. Patologický individualismus není v novoromantické, dekadentní a symbolistické literatuře inscenován ani jako něco, co si máme povinnost zvolit, ani jako cíl emancipačních snah, nýbrž jako stav, ke kterému jsou někteří jedinci v důsledku konkrétních a zcela neovlivnitelných faktorů „odsouzeni“. \n
|
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Dálněvýchodní motivy u vybraných autorů přelomu 19. a 20.století
Světlíková, Jana ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Diplomová práce Dálněvýchodní motivy u vybraných autorů přelomu 19. a 20. století se zabývá texty Julia Zeyera, Jiřího Karáska ze Lvovic a Josefa (Joe) Hlouchy. K textům přistupuje prostřednictvím analýzy návratných motivů a témat ve snaze postihnout rozdílné obrazy Dálného východu, k nimž jednotliví spisovatelé směřují, a objasnit příčiny jejich zaujetí tímto prostředím. Některé motivicko-tematické komplexy jsou klíčové v pracích všech tří autorů: láska, krása a umění a sen / pohádka. Duchovnost je specifická pro tvorbu Julia Zeyera - jeho "obnovené obrazy" vedou k úvaze o univerzálních hodnotách, které povznášejí člověka bez ohledu na to, na jakém místě a ve které historické epoše žije. Jiří Karásek ze Lvovic volí dálněvýchodní prostředí, aby unikl nevzrušující každodenní realitě. Drama Sen o říši krásy má být symbolem odrážejícím v sobě nitro samotného autora - příznačné jsou pak pro Karáska motivy tajemství a individuality. Hloucha vytváří obraz Dálného východu na základě skutečných reálií. V jeho textech estetickou funkci často převyšuje funkce poznávací. Dominantním motivicko- tematickým komplexem je pro Hlouchu evropanství: jako jediný ze tří sledovaných autorů nabízí konfrontaci asijského prostředí s evropským. V prózách využívá postupy pokleslé literatury - zamilovaného románu -, jež...
|
|
|
Oslněni helénským sluncem. Recepce antiky v české literatuře v letech 1880-1910
Čadková, Daniela ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tématem předkládané disertační práce je recepce antiky v české literatuře a kultuře mezi léty 1880 a 1910. Práce zkoumá a analyzuje různé projevy vztahování se k antice v období, které se vyznačuje nápadným příklonem k antickým námětům, motivům a formám. První, nejrozsáhlejší část, metodologicky se inspirující demytizující perspektivou Vladimíra Macury a Jiřího Raka, se věnuje rozboru vybraných mýtů a stereotypů o antice, které se v dobovém diskurzu objevují nejčastěji: sleduje protikladný obraz starověkého Řecka a Říma a dále se zaměřuje na topos antického slunce a nebe, sochy (včetně dobových reakcí na objev polychromie antického sochařství), řecké gymnastiky s jejím využitím v tělovýchovném hnutí Sokol a nakonec na topos přirozeného antického člověka. Samostatné kapitoly jsou však v této části věnovány i významným prostředníkům recepce, tj. gymnaziálnímu školství a překladu. Druhá část se zabývá obrazem antiky v divadelních hrách Jaroslava Vrchlického, zvláště v trilogii Hippodamie, a jejich dobovou recepcí v divadelních recenzích a referátech. Ve třetí části je pak interpretována antická tematika v díle tří autorů: v básnické tvorbě Jaroslava Vrchlického, ve sbírkách Sodoma a Sexus necans Jiřího Karáska ze Lvovic a v díle Josefa Svatopluka Machara od devadesátých let do roku 1907, kdy vyšel...
|
|
|
Pohádkové drama na přelomu 19. a 20. století
Šestáková, Kristýna ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Cílem této bakalářské práce je pokusit se definovat a charakterizovat žánr pohádkového dramatu a pomocí jednotlivých her také postihnout proměny v rámci celého žánru. Při definici pohádkového dramatu zohledníme především prvky, kterými se pohádkové drama odlišuje od pohádky. Co se týče proměn žánru, zaměříme se nejprve na zahraniční autory, poté se budeme věnovat autorům českým. Pro charakteristiku proměn žánru v Čechách bylo zvoleno sedm textů, u nichž si budeme všímat okolností vzniku, kompozice, recepce, dále motivů, způsobu zobrazení časoprostoru a psychologie postav.
|
|
| |
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Drama české dekadence.
HOVHANNISYAN, Lenka
Hlavním cílem této bakalářské práce je analyzovat dekadentní dramatické dílo. Nejprve jsem se ve své práci zaměřila na popis dekadence a ostatních směrů modernismu, které s ní souvisejí, například impresionismus a symbolismus. Poté jsem se věnovala popisu dekadentního směru v Čechách, ale také v jiných zemích, a to především ve Francii a Anglii. Samozřejmě jsem neopominula ani nejvýznamnější dekadentní autory v těchto zemích. Dále jsem popsala rysy dekadentního dramatu, zmínila důležité autory i jejich díla a nakonec jsem literárně rozebrala dramatická díla Jiřího Karáska ze Lvovic, Cesare Borgia a Apollonius z Tyany. Zaměřila jsem se především na dekadentní, secesní a symbolistní znaky v těchto dílech. Zahrnula jsem do tohoto rozboru popisy kulis a jejich dekadentní ladění, popisy jednotlivých postav a také jsem rozebrala jednotlivá dějství, ve kterých jsem hledala motivy dekadence.
|
|
|
Klíčová motivika české dekadentní a parnasitní lyriky
ROLNÍKOVÁ, Eliška
Předmětem této diplomové práce je charakteristika klíčových parnasistních a dekadentních motivických celků v lyrice Jaroslava Vrchlického a Jiřího Karáska ze Lvovic. Zachycuje literární, estetický i myšlenkový posun autorů z pohledu využití nejrůznějších motivů. Práce je rozdělena do pěti kapitol, z nichž každá pojednává o jednom motivickém celku. Těmi jsou: 1. Motivy ženy, těla a sexuality. 2. Motivy snu, snění a úniku. 3. Motivy umírání, choroby a tlení. 4. Motivy depresivnosti, smutku, hořkosti a zmaru. 5. Motivy přírody a krajiny. V jednotlivých kapitolách motivy porovnává, sleduje, jak s nimi autoři nakládají a jak se proměňuje jejich forma a výraz. Zaměřuje se taktéž na motivy, jež se v lyrice básníků objevují nově. V závěru předkládá krátká shrnutí jednotlivých kapitol a dokládám jej využitím frekvenčního slovníku sbírek.
|
host ::
RSS.