|
|
Panna Maria v díle Bohuslava Reynka
Šulc, Martin ; Šmejdová, Barbora (vedoucí práce) ; Vopřada, David (oponent)
Diplomová práce se zabývá zkoumáním obrazového a básnického díla, jehož motivem je Panna Maria, v tvorbě básníka a malíře Bohuslava Reynka. Cílem práce je hlubší poznání daného tématu a proniknutí do mariánské tematiky v díle Bohuslava Reynka, a to na základě římskokatolického křesťanského předporozumění, zejména na poli systematické teologie - mariologie. Práce je vedena i s ohledem na literární a obrazový smysl dané látky. Jako hlavní pramen je použita dostupná literatura zabývající se danou problematikou.
|
|
|
Čeští katoličtí básníci v hodinách literatury na gymnáziích
Dolejší, Pavel ; Klumparová, Štěpánka (vedoucí práce) ; Hník, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je představit možnosti, formy a postupy práce s dílem a životním příběhem českých katolických básníků Jana Zahradníčka, Bohuslava Reynka a Josefa Kostohryze v hodinách literatury na gymnáziích. Dále je cílem navrhnout možnosti, jak přiblížit mladé generaci čtenářů katolickou poezii jako zdroj existencionálních otázek o životě a bytí, hlubokých niterných prožitků a spirituality bez ohledu na jejich soukromé náboženské smýšlení a preference. Modelovým adresátem této diplomové práce je středoškolský učitel, a tak je součástí textu i rozsáhlá kapitola o obecně didaktických východiscích, které jednak slouží k lepší orientaci v navrhované koncepci, jednak na těchto východiscích je tato koncepce přímo založena. Koncepce, kterou jsem zvolil jako prostředek dosažení stanovených cílů práce, vychází z principů, vyučovacích metod a forem tzv. inovativně pojaté výuky. Tato výuka vychází z konstruktivistického modelu a z čtenářsky, interpretačně a tvořivě pojaté nauky literatury, která je zaměřena na aktivní a samostatnou práci žáků, na receptivní i produktivní činnosti a probouzení zájmu žáků o témata výuky. Součástí interpretační složky je i formulace a reflexe vlastního čtenářského prožitku. Tento didaktický přístup je aplikován na téma katolické poezie zmíněných autorů. Ve snaze po...
|
|
|
Pieta v českém umění první poloviny 20. století.
Jarolímková, Klára ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se zabývá motivem piety v malbě a grafice u českých a českoněmeckých umělců první poloviny dvacátého století. Zkoumá inspirace a vlivy dotýkající se nábožensky orientovaných děl této množiny malířů. Začátek shrnuje vývoj ikonografického motivu piety, jenž se osamostatnil postupnou proměnou námětů oplakávání Krista a snímání z kříže. Celá práce je rozdělena na dvě části. V první je pozornost věnována českým umělcům, v druhé pak českoněmeckým výtvarníkům pohybujícím se v českém uměleckém prostředí. Podkapitoly jsou rozčleněny a nazvány podle myšlenkové základny a podobnosti výrazu zahrnutých umělců. Na počátku století se pietou zabýval Rudolf Adámek ovlivněn dobovým symbolismem. Karel Holý posunul význam piety na vyjádření těžkého lidského údělu, stejně jako František Tichý ve svých kompozicích milosrdného Samaritána ne nepodobných gotickým sochám piet. Existencialistické myšlenky se objevily v tvorbě Jana Autengrubera. U Vojtěcha Tittelbacha se mísí existenciální úzkost s veselím cirkusových her. Téma piety se stalo aktuální zvláště v době válečných událostí. Karel Černý na ni reagoval několika obrazy plaček s monumentalizovanými figurami, které zvyšují sílu výrazu. Endre Nemes vtěloval své protiválečné metafory do metafyzických obrazů pražských madon, které skládal v arcimboldovském duchu z...
|
|
|
Spiritualita adventu a vánočního období v básnickém díle Bohuslava Reynka
Šulc, Martin ; Sládek, Karel (vedoucí práce) ; Šmejdová, Barbora (oponent)
Bakalářská práce se zabývá zkoumáním spirituální reflexe adventu a vánočního období v básnickém literárním díle, ale i v životě básníka a malíře Bohuslava Reynka. Cílem práce je hlubší poznání dané problematiky a proniknutí do spirituality adventu i vánočního období skrze osobu a básnické dílo Bohuslava Reynka, a to na základě římskokatolického křesťanského předporozumění. Jako hlavní nástroj je použita dostupná literatura zabývající se danou problematikou.
|
|
|
Čeští katoličtí básníci v hodinách literatury na gymnáziích
Dolejší, Pavel ; Klumparová, Štěpánka (vedoucí práce) ; Hník, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je představit možnosti, formy a postupy práce s dílem a životním příběhem českých katolických básníků Jana Zahradníčka, Bohuslava Reynka a Josefa Kostohryze v hodinách literatury na gymnáziích. Dále je cílem navrhnout možnosti, jak přiblížit mladé generaci čtenářů katolickou poezii jako zdroj existencionálních otázek o životě a bytí, hlubokých niterných prožitků a spirituality bez ohledu na jejich soukromé náboženské smýšlení a preference. Modelovým adresátem této diplomové práce je středoškolský učitel, a tak je součástí textu i rozsáhlá kapitola o obecně didaktických východiscích, které jednak slouží k lepší orientaci v navrhované koncepci, jednak na těchto východiscích je tato koncepce přímo založena. Koncepce, kterou jsem zvolil jako prostředek dosažení stanovených cílů práce, vychází z principů, vyučovacích metod a forem tzv. inovativně pojaté výuky. Tato výuka vychází z konstruktivistického modelu a z čtenářsky, interpretačně a tvořivě pojaté nauky literatury, která je zaměřena na aktivní a samostatnou práci žáků, na receptivní i produktivní činnosti a probouzení zájmu žáků o témata výuky. Součástí interpretační složky je i formulace a reflexe vlastního čtenářského prožitku. Tento didaktický přístup je aplikován na téma katolické poezie zmíněných autorů. Ve snaze po...
|
|
|
Motiv ohně a krve v Žízních Bohuslava Reynka a v Les Noces Pierra Jeana Jouvea
Raušerová, Andrea ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
V ČESKÉM JAZYCE Tato práce se snaží nahlížet básnické texty Bohuslava Reynka a Pierra Jeana Jouvea prizmatem motivů ohně a krve. Pozornost je zaměřena na jejich ranou tvorbu, tedy u Bohuslava Reynka na jeho Žízně a u Pierra Jeana Jouvea na Les Noces. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část poskytuje vhled do bádání v oblasti motivů ohně a krve, k čemuž jsou použita východiska jak literární teorie (např. Bachelard), tak psychoanalýzy (Jung a další) a teologie (Špidlík). Další kapitola teoretické části shrnuje dosavadní odbornou recepci obou výchozích analyzovaných textů, samozřejmě s přihlédnutím na zkoumané motivy. K tomuto účelu slouží u Reynka především interpretace Medova a Putnova, u Jouvea Picové, Kellyho a mnohých dalších. Hlavní část diplomové práce pak sestává ze sémanticko-motivické analýzy. Autorka práce v ní hledá nejrůznější podoby motivů ohně a krve, jako např. ohnivých jazyků (symbol Ducha svatého), probodeného srdce i jejich prolínání, tedy např. planoucího srdce, krvácejícího slunce apod. Závěr práce pak nabízí komparativní analýzu básnických topoi ohně a krve a jejich proměn v realizacích obou básníků. Z té vysvítá, že oba přistupují k těmto obrazům odlišně, Reynek s pocitem intenzivního vysychání (oné žízně), Jouve výrazně dramatičtěji, násilničtěji a...
|
|
|
Básnický prožitek Vysočiny
Veselá, Anna ; Brožová, Věra (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Na Vysočině se narodila řada významných básníků a prozaiků, z nichž mnozí se sem po celý svůj život vraceli. Tato práce si klade za cíl porovnat vybraná díla čtyř českých básníků, ve kterých se objevuje obraz Vysočiny. Jan Zahradníček v básnické sbírce Pozdravení slunci upíná svou pozornost ke slunci, které svítí na celý kraj a pomáhá při práci místním obyvatelům. František Halas v lyrizované próze Já se tam vrátím… představuje proměnu Vysočiny v průběhu ročních období, kdy se před čtenářem objevuje neuvěřitelná přírodní scenérie. Ve sbírce Setba samot od Bohuslava Reynka se Vysočina stala dějištěm rozhovoru básníka s Bohem. Miloslav Bureš oživil ve sbírce Otvírání studánek tradici, kterou se každoročně obnovoval vztah mezi lidmi a přírodou, která všem daruje zdroj života.
|
|
|
Pieta v českém umění první poloviny 20. století.
Jarolímková, Klára ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se zabývá motivem piety v malbě a grafice u českých a českoněmeckých umělců první poloviny dvacátého století. Zkoumá inspirace a vlivy dotýkající se nábožensky orientovaných děl této množiny malířů. Začátek shrnuje vývoj ikonografického motivu piety, jenž se osamostatnil postupnou proměnou námětů oplakávání Krista a snímání z kříže. Celá práce je rozdělena na dvě části. V první je pozornost věnována českým umělcům, v druhé pak českoněmeckým výtvarníkům pohybujícím se v českém uměleckém prostředí. Podkapitoly jsou rozčleněny a nazvány podle myšlenkové základny a podobnosti výrazu zahrnutých umělců. Na počátku století se pietou zabýval Rudolf Adámek ovlivněn dobovým symbolismem. Karel Holý posunul význam piety na vyjádření těžkého lidského údělu, stejně jako František Tichý ve svých kompozicích milosrdného Samaritána ne nepodobných gotickým sochám piet. Existencialistické myšlenky se objevily v tvorbě Jana Autengrubera. U Vojtěcha Tittelbacha se mísí existenciální úzkost s veselím cirkusových her. Téma piety se stalo aktuální zvláště v době válečných událostí. Karel Černý na ni reagoval několika obrazy plaček s monumentalizovanými figurami, které zvyšují sílu výrazu. Endre Nemes vtěloval své protiválečné metafory do metafyzických obrazů pražských madon, které skládal v arcimboldovském duchu z...
|
|
|
Poezie Georga Trakla v českých překladech
Jůzová, Tereza ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce) ; Svoboda, Tomáš (oponent)
Diplomová práce Terezy Jůzové Poezie Georga Trakla v českých překladech se pokouší odhalit, jakou tvář tomuto rakouskému básníkovi dávají tři čeští překladatelé, náležející třem různým generacím - Bohuslav Reynek (1917, 1924), Ludvík Kundera (1965) a Radek Malý (2005). První kapitola práce se věnuje Traklovi a jeho dílu, zařazenému do společenského a literárního kontextu. Druhá kapitola představuje překladatele a jejich počiny, shrnuje dobovou recepci a podává stručný přehled o básníkově vlivu na původní českou literaturu. Těžiště práce tvoří třetí kapitola - translatologická analýza šesti vybraných básní v českých překladech. Teoretickými východisky jsou zejména teorie posunů Antona Popoviče a metoda translatologické analýzy Jiřího Levého. Ukazuje se, že každý z překladatelů uchopil předlohu po svém a akcentoval jiné stránky Traklova díla - Reynek básníkovi specificky zabarvenými slovy dodává laskavý a něžný výraz a jeho počeštění je nejosobitější. Kundera a Malý se přiblížili Traklovu civilnímu stylu, Kundera se však nijak nezdráhá podtrhnout poetičnost některých pasáží. Malý cíleně reprodukuje častou nejednoznačnost básníkových formulací, kterou jeho předchůdci nedostatečně zohlednili. V závěru práce jsou zjištěné výsledky zařazeny do kontextu soudobých překladatelských metod a norem. Klíčová...
|
|
| |
host ::
RSS.