|
|
Nepůvodní druhy obojživelníků a plazů na Blízkém a Středním východě
Pazderková, Marie ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Brejcha, Jindřich (oponent)
Tato literární rešerše shrnuje informace o dvanácti druzích plazů a obojživelníků, kteří jsou nepůvodní až invazivní na Blízkém a Středním východě. Studované území zahrnuje následující státy: Bahrajn, Egypt, Irák, Írán, Izrael, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Jemen, Saúdská Arábie, Sýrie, Turecko, Spojené arabské emiráty a Palestina. Nepůvodní druhy se na nová území dostávají hlavně lidským zapříčiněním, ať neúmyslným, jako například převezení daného zvířete společně se zemědělskými plodinami či exotickými rostlinami, či úmyslným, jako například vypuštěním zvířete chovatelem do volné přírody. Introdukce nepůvodních druhů může mít neblahé následky pro stabilitu původního ekosystému, z lidského hlediska pak mohou mít nepůvodní druhy negativní vliv na místní zemědělství. Klíčová slova: Nepůvodní druh, invazivní druh, Blízký východ, Střední východ, ekosystém, introdukce, plaz, obojživelník
|
|
|
Posuny v turecké zahraniční politice v éře R. T. Erdoğana a její dopady na vztahy s USA a Izraelem
Ikizgül, Varol
Má bakalářská práce se zabývá podobou a vývojem turecko-amerických a turecko-izraelských zahraničních vztahů zejména v éře R. T. Erdoğana. Cílem práce je odpovědět na otázky, jakým způsobem se změnila zahraniční politika Turecka po nástupu R. T. Erdoğana a jak výrazně se tyto změny promítaly na postupném vývoji zahraničních vztahů se Spojenými státy a Izraelem. Turecké, izraelské i americké zájmy především na Blízkém východě se velmi často prolínají, proto jsou jejich zahraniční vztahy velmi dynamické. Práce poukazuje na to, že ačkoliv Turecko zůstává jedním z hlavních partnerů Spojených států v rámci NATO, Erdoğanova zahraniční politika se dostala již několikrát do konfliktu se zahraniční politikou Bidenovy administrativy, Trumpovy administrativy, nebo před tím Obamovy administrativy. Jako zásadní jádro konfliktů považuji především kurdskou otázku, nebo otázku pořizovaní vojenských technologií mimo struktury NATO. V rámci posilování svých mocenských pozic Ruska a Íránu je stěžejní i pozice Izraele, který je významným strategickým spojencem Spojených států a také Turecka. Přesto, že turecko-izraelské vztahy byly po většinu času na dobré úrovni, pásmo Gazy bylo hlavně v první půlce desátých let jádrem sporu mezi oběma zeměmi.
|
|
|
US War reporting: American media evolution through a comparative analysis of the depiction of Middle Eastern women
Mlatečková, Marie ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Fiřtová, Magdalena (oponent)
Tato práce se zabývá vyobrazením arabských žen v amerických masových médiích (the New York Times, the Washington Post a the Wall Street Journal) a nachází Orientalismus jako stále přítomný a převažující koncept v takovémto typu reportování. Tato práce používá válku v Iráku a v Sýrii jakožto příklady k analýze a zkoumání vývoje způsobu, jak jsou tyto ženy v amerických médiích zobrazovány. Výsledky studie je, že se změnilo velmi málo, spíše nic, co se reportování o arabských ženách ve válce Iráku a v Sýrii týče. K podpoření tohoto zjištění byly použity následující rámce: Orientalismu, post-koloniální feminismus a peace journalism (v doslovném překladu mírový žurnalismus). Diplomová práce přezkoumává existující literaturu týkající se tématu, zahrnuje kapitolu o masových médiích s jejich definicí a konkrétními příklady z amerického kontextu. Dále se zaměřuje na Blízkovýchodní kontext v souvislosti s genderem a postavením žen, stejně se zaměřuje na kontext obou výše zmíněných konfliktů. Na závěr následuje hloubková analýza reprezentativního vzorku ze tří výše zmíněných médií a jejich článků z prvního roku obou konfliktů. Získaná data jsou potom prezentována a diskutována.
|
|
|
Dopad nové Hedvábné stezky na geopolitický vliv USA v oblasti Blízkého východu
Šimek, Jan ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Sehnálková, Jana (oponent)
Práce se zabývá vlivem projektu Nové Hedvábné stezky na geopolitickou stabilitu Spojených států na Blízkém východě skrze vztahy s blízkými partnerskými státy v čele s Izraelem a Saudskou Arábií. Skrze teorii vzájemné závislosti poukazuje na snahu Čínské lidové republiky o zvýšení vlastního geopolitického vlivu na úkor Spojených států skrze výhodné ekonomické vazby a příslib dlouhodobé více úrovňové spolupráce. Ta pomáhá Číně získat větší důvěru zmíněných států a zajistit si tak ochotu k další spolupráci. Navíc rozvíjející se obchod mezi Čínou a státy na Blízkém východě dává východní velmoci prostor pro jednání s více stranami lokálních konfliktů a z podstaty této výhody i funkci moderátora případné diplomatické diskuse mezi státy v konfliktu. To výrazně ovlivňuje geopolitický vliv Spojených států a jejich vyjednávací pozici při jednáních s místními státy. Projekt Nové Hedvábné stezky navíc má kromě geopolitického nátlaku a převzetí ekonomické hegemonie od Spojených států za cíl i zajištění přísunu energií a paliv do Číny, čímž získává většina států vyvážejících ropu odbytiště, které s ustupujícím zájmem o spolupráci se Spojenými státy přeroste jejich obchodovaný obrat. Práce poukazuje na tuto problematiku a další detaily vzájemných vztahů Izraele, Saudské Arábie, Číny a Spojených států za vlády...
|
|
|
Rusko-izraelské vztahy po rozpadu Sovětského svazu
Pavlíková, Klára ; Kalhousová, Irena (vedoucí práce) ; Plíštilová, Tereza (oponent)
Diplomová práce Rusko-izraelské vztahy po rozpadu Sovětského svazu nahlíží na vztahy těchto zemí v období od konce roku 1991 do roku 2022 z pohledu neorealistické teorie rovnováhy sil. Hlavním cílem práce je odpovědět na otázku, jak se propisují geopolitické zájmy obou zemí do jejich vzájemných diplomatických vztahů. Na první pohled totiž mohou některé diplomatické interakce mezi Moskvou a Tel Avivem navodit dojem velmi vřelých vztahů. Obě země se však zásadně rozchází ve svých zájmech na Blízkém východě. V případě Ruska se zájmy, jak bylo možné vyvodit na základě teorie rovnováhy sil, odvíjí od jeho snahy vyvažovat USA. Izraelským zájmem je přežít v obklopení nepřátel, čehož se snaží dosáhnout skrze spojenectví s USA. Práce je postavená na dvou případových studiích: Íránu a Sýrii. Jak geopolitické zájmy, tak diplomatické vztahy analyzuji pomocí kvalitativních a kvantitativních metod výzkumu. V případě geopolitických zájmů vycházím z oficiálních vládních dokumentů, vojenských doktrín, prohlášení vrcholných politiků, vytváření vojensko-strategických aliancí, energetické spolupráce a hlasování Ruska, Izraele a USA v OSN v případě Íránu a Sýrie. Diplomatické vztahy analyzuji na základě zahraničních cest, proklamací, vyhošťování či předvolávání diplomatů a hlasování v OSN.
|
|
|
Koncept hybridní války v kontextu působení Státu Izrael
Wildová, Tereza ; Horák, Slavomír (vedoucí práce) ; Kalhousová, Irena (oponent)
Bakalářská práce se zabývá tématem izraelského působení v Syrské arabské republice, a to v kontextu konceptu hybridní války. Text práce je rozdělen do tří částí. První část je věnována teoretickému uchopení konceptu hybridní války, a to, jakým způsobem je s konceptem nakládáno, jaká je odborná diskuse o konceptu a které nástroje a aktéři jsou považovány za relevantní. Druhá část sleduje samotné izraelské působení v Sýrii a to z hlediska jednotlivých využitých metod, ale i motivů a vzájemných vztahů. V neposlední řadě je analyzováno legislativní ukotvení izraelských aktivit. Třetí část se pokouší zodpovědět výzkumnou otázku: "Proč se Izrael uchyluje k využití hybridní války vůči Syrské arabské republice a jaké nástroje k tomu využívá" a podotázky "Do jaké míry je toto využití ofenzivní či defenzivní?", "Čím Izrael obhajuje své působení v Sýrii v kontextu mezinárodního práva?". S využitím teoretické analýzy a jednopřípadové studie, jakožto metod ke zpracování práce, bylo zjištěno, že Izrael se ke svému jednání uchyluje z několika důvodů, přičemž tím hlavním je otázka jeho bezpečnosti. Obává se hlubšího zapojení Íránu a jeho spojenců a snaží se udržet svou regionální hegemonii. Izraelské aktivity v Sýrii lze vnímat jako ofenzivní i defenzivní, a to zejména perspektivy, jak je na jeho konání nahlíženo....
|
|
| |
|
|
Změna zahraniční politiky Egypta - Mírový proces na Blízkém východě
Grégrová, Romana
Cílem bakalářské práce je porovnat změnu zahraniční politiky dvou egyptských prezidentů Gamála Násira a Anwara as-Sadáta se zaměřením na arabsko-izraelský konflikt. Práce je členěna na tři části. V první, teoretické části, jsou popsány teorie konfliktů, teorie mezinárodních vztahů a zahraničních politik a demografie v kontextu bezpečnosti. Ve druhé části je analyzována egyptská zahraniční politika prezidentů Gamála Násira a Anwara as-Sadáta, stručný vývoj Egypta od 80. let a postoje Egypta a Izraele ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT). Pozornost je zde soustředěna také na ekonomický vývoj a spolupráci a na demografický vývoj a jeho vliv na bezpečnost. Návrhová část identifikuje současné hrozby regionu jako je Islámský stát a demografická struktura obyvatelstva a predikuje jejich řešení do budoucna.
|
|
| |
|
|
Komparace zahraniční politiky Spojených států prezidentů Donalda Trumpa a Baracka Obamy v rámci Izraelsko-palestinského konfliktu
Starec, Jan ; Pondělíček, Jiří (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Tato práce se zabývá analýzou a následnou komparací přístupů obou amerických prezidentů Baracka Obamy (2009-2017) a Donalda Trumpa (2017-2021) v rámci řešení Izraelsko-palestinského konfliktu. Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku, který z prezidentů zastával větší roli mediátora v mírovém procesu Izraelsko-palestinského konfliktu. Hlavní výzkum doplňují další dvě výzkumné otázky: zaprvé, zda byla pro pokrok v mírovém procesu konfliktu během funkčních období Obamy a Trumpa přínosnější americké role mediátora, či role soudce. A za druhé, jakým způsobem Obama a Trump připravili půdu pro budoucí pokračování izraelsko-palestinského mírového procesu, neboli která z jejich rozhodnutí týkající se mírového procesu mají potenciál přispět k budoucímu řešení tohoto konfliktu. Práce obsahuje analýzy strategií a politických rozhodnutí obou prezidentů v rámci řešení Izraelsko-palestinského konfliktu, v době jejich funkčních období. Následně navazuje analýza a komparace přístupů obou prezidentů, včetně hlavních rozdílů a shod, například v pojetí dvoustátního řešení či dalších klíčových otázek mírového procesu. Na základě provedeného výzkumu autor došel k následujícím závěrům. Větší roli mediátora v mírovém procesu Izraelsko-palestinského konfliktu jednoznačně zastával Barack Obama, nikoliv Donald Trump,...
|
host ::
RSS.