|
|
Stanovení sladidel a konzervantů v energetických nápojích metodou HPLC
Zídková, Anežka ; Pořízka, Jaromír (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Diplomová práce je zaměřena na simultánní stanovení vybraných sladidel a konzervantů v energetických nápojích metodou kapalinové chromatografie ve spojení s DAD a ELSD detekcí. Metoda byla optimalizována pro stanovení aspartamu, acesulfamu K, sacharinu, sukralózy, steviol-glykosidů, kyseliny benzoové a kyseliny sorbové. Analýzy byly provedeny na koloně Poroshell 120 EC-C18 (4.6 x 150 mm, 2.7 m, Agilent) za použití směsi methanolu, acetonu a vody s přídavkem kyseliny mravenčí a triethylaminu jako mobilní fáze. Byla použita gradientová eluce při průtoku mobilní fáze 0,5 ml•min-1. Byly stanoveny validační parametry (limit detekce, limit kvantifikace, opakovatelnost a výtěžnost). Validovaná metoda byla použita pro analýzu reálných vzorků.
|
|
|
Stanovení obsahu náhradních sladidel ve žvýkačkách
Profousová, Sylvie ; Nábělek, Jakub (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá simultánním stanovením vybraných náhradních sladidel ve žvýkačkách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s ELSD detekcí. Teoretická část se věnuje charakterizaci sacharidů a jejich vlivu na zdraví člověka, klasifikaci, charakterizaci vybraných náhradních sladidel a jejich využití. Dále je zde uveden stručný přehled analytických metod, kterými lze sladidla stanovit. Experimentální část je zaměřena na výběr vhodné chromatografické kolony pro jednoduchou identifikaci sedmi sladidel (aspartam, acesulfam K, mannitol, maltitol, sukralóza a xylitol) a optimalizaci složení mobilní fáze. Bylo zjištěno, že není možné jednou univerzální metodou stanovit všechny náhradní sladidla, nicméně s využitím kolony Agilent Hi-Plex Ca (300 x 7,7 mm) a mobilní fáze acetonitril:voda v poměru 7:93 %v/v bylo možné stanovit koncentraci (maltitolu, mannitolu, sorbitolu, sukralózy a xylitolu). Při analýze jednotlivých sladidel muselo být použito různého ředění vzorku, případně muselo být mírně změněno složení mobilní fáze. Koncentrace náhradních sladidel ve žvýkačkách se pohybovala od 0,35 mg/g (sukralóza) do 508 mg/g (xylitol).
|
|
|
Stanovení obsahu náhradních sladidel ve žvýkačkách
Profousová, Sylvie ; Nábělek, Jakub (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá simultánním stanovením vybraných náhradních sladidel ve žvýkačkách metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s ELSD detekcí. Teoretická část se věnuje charakterizaci sacharidů a jejich vlivu na zdraví člověka, klasifikaci, charakterizaci vybraných náhradních sladidel a jejich využití. Dále je zde uveden stručný přehled analytických metod, kterými lze sladidla stanovit. Experimentální část je zaměřena na výběr vhodné chromatografické kolony pro jednoduchou identifikaci sedmi sladidel (aspartam, acesulfam K, mannitol, maltitol, sukralóza a xylitol) a optimalizaci složení mobilní fáze. Bylo zjištěno, že není možné jednou univerzální metodou stanovit všechny náhradní sladidla, nicméně s využitím kolony Agilent Hi-Plex Ca (300 x 7,7 mm) a mobilní fáze acetonitril:voda v poměru 7:93 %v/v bylo možné stanovit koncentraci (maltitolu, mannitolu, sorbitolu, sukralózy a xylitolu). Při analýze jednotlivých sladidel muselo být použito různého ředění vzorku, případně muselo být mírně změněno složení mobilní fáze. Koncentrace náhradních sladidel ve žvýkačkách se pohybovala od 0,35 mg/g (sukralóza) do 508 mg/g (xylitol).
|
|
|
Stanovení sladidel a konzervantů v energetických nápojích metodou HPLC
Zídková, Anežka ; Pořízka, Jaromír (oponent) ; Diviš, Pavel (vedoucí práce)
Diplomová práce je zaměřena na simultánní stanovení vybraných sladidel a konzervantů v energetických nápojích metodou kapalinové chromatografie ve spojení s DAD a ELSD detekcí. Metoda byla optimalizována pro stanovení aspartamu, acesulfamu K, sacharinu, sukralózy, steviol-glykosidů, kyseliny benzoové a kyseliny sorbové. Analýzy byly provedeny na koloně Poroshell 120 EC-C18 (4.6 x 150 mm, 2.7 m, Agilent) za použití směsi methanolu, acetonu a vody s přídavkem kyseliny mravenčí a triethylaminu jako mobilní fáze. Byla použita gradientová eluce při průtoku mobilní fáze 0,5 ml•min-1. Byly stanoveny validační parametry (limit detekce, limit kvantifikace, opakovatelnost a výtěžnost). Validovaná metoda byla použita pro analýzu reálných vzorků.
|
|
|
Chemické omyly ve světle skutečnosti - identifikace a vysvětlení
Fatka, David ; Šmejkal, Petr (vedoucí práce) ; Míka, Luděk (oponent)
Tato práce se zabývá rozšířenými misinformacemi a nepravdami s chemickou tematikou. V teoretické části jsou popsány psychologické efekty, které k šíření mýtů vedou, a možnosti vyvracení těchto mýtů. Tato část také popisuje didaktické důvody, které pro středoškolskou práci s misinformacemi existují. Všeobecná praktická část metodami obsahové analýzy na náhodném vzorku Škol- ních vzdělávacích programů prokazuje možnost využití práce s misinformacemi ve vzdělávání. Dále je zde též sestaven přehled organizací a zdrojů užitečných pro vy- vracení mýtů. Specifická praktická část této práce se pak zabývá analýzou vybraných podezře- lých informací, jejich podloženosti a možností didaktického využití. Jde o "léčebné" požívání roztoku oxidu chloričitého, o teorii překyselení organismu a zásadité stravy a o údajnou škodlivost sladidla aspartamu. V podobě, ve které bývají prezentovány, nejsou opodstatněná žádná z těchto tvrzení a ve všech případech bylo nalezeno mezi jejich propagátory množství nepodložených tvrzení.
|
|
|
Porovnání senzorických vlastností džemů slazených steviol-glykosidy a dalšími sladidly
KÜFFNEROVÁ, Nela
Cílem diplomové práce bylo hodnocení senzorických vlastností borůvkových a rybízových džemů slazených vybranými steviol-glykosidy a jejich porovnání s dalšími sladidly. Pro hodnocení senzorických vlastností byly použity rebaudiosid A a steviosid, dále pak aspartam, erythritol a řepný cukr. Stevia rebaudiana var. Bertoni je vytrvalá rostlina, která obsahuje sladivé steviol-glykosidy, které mají uplatnění v potravinářském průmyslu. Od roku 2011 jsou na území EU dostupné pod označením E960. Nejvyužívanějšími steviol-glykosidy jsou steviosid a rebaudiosid A, vyznačující se vysokou sladivostí, která může být až 200 - 400krát vyšší než sacharóza. Používání sladidel je legislativně povoleno a tak lze provádět senzorické analýzy a zjišťovat tak vnímání těchto přídatných látek v potravinách. Tyto analýzy hodnotí potraviny za pomoci smyslových vjemů. Metodická část práce obsahuje postup a použité metody pro získání vyhodnocení dat ze senzorické analýzy po degustaci džemů, která probíhala za účasti deseti hodnotitelů z řad studentů na pracovišti JU v Českých Budějovicích. Respondenti své hodnocení zapisovali do předem připravených protokolů. Výsledky v diplomové práci jsou vyhodnoceny metodou dle Kramera, která se pro tento druh analýzy používá. Podle této metody byl stanoven kritický rozsah mezi 20 40 s hodnotou pravděpodobnosti P = 95%. Vyhodnocení je popsáno za pomocí grafů a tabulek, doplněné o slovní popis. Výsledkem analýzy diplomové práce je, že použití samotných steviol-glykosidů není nejvhodnější způsob doslazování džemů. Přijatelné hodnocení džemů obsahující steviol-glykosidy byly prokázány u parametrů barvy a vůně. Důvody méně úspěšného hodnocení u steviol-glykosidů mohou být v důsledku špatného pH potravin nebo i špatně zvoleného dávkování, bez kombinace s jinými druhy sladidel. Nejlepší senzorické vlastnosti vykazoval tradičně řepný cukr a aspartam následovaný rebaudiosidem A a steviosidem, kteří se umístili na třetím a čtvrtém místě z pěti použitých sladidel. Součástí diplomové práce bylo vyhodnocení dotazníků, kde výsledkem bylo, že dotazující dávají přednost při výběru džemů spíše ovocné složce (druh ovoce, množství), než čím jsou džemy slazeny.
|
|
|
Nízko- a neenergetická sladidla
Trnková, Lenka ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hniličková, Helena (oponent)
Nízko- a neenergetická sladidla jsou látky, které zajišťují potravinám sladkou chuť. Již z názvu vyplývá, že mají menší či žádnou energetickou hodnotu a obvykle se vyznačují vyšší sladivostí než sacharóza. Z tohoto důvodu jsou užívána hlavně při onemocnění diabetes mellitus, redukci obsahu energie v potravinách a ochraně před zubním kazem.
Přírodní sladidla byla objevena již v dávné minulosti, při hledání obživy. Za zmínku stojí například stévie, která byla užívána indiány před dobytím Jižní Ameriky. Avšak historie syntetických sladidel není příliš významná, jelikož převážně souvisí s porušováním správného chování v laboratoři. Tímto způsobem byl jako první objeven sacharin v roce 1878.
Sladidla jsou součástí potravinářských přídatných látek, které jsou do potravin přidávány záměrně. V potravinách mohou upravovat senzorické vlastnosti nebo prodloužit trvanlivost. V Evropské unii je ke každému schválenému sladidlu přiřazen tzv. E-kód, který je součástí etiket.
Sladidla lze rozdělit podle původu, nutriční hodnoty a chemické struktury. Tato bakalářská práce pojednává o nízko- a neenergetických sladidlech, která mohou být syntetického i přírodního původu. Pro zmíněná neenergetická syntetická sladidla je typické, že obsahují méně než 21 kJ na porci. Jedná se o vysoce intenzivní látky, které dosahují mnohonásobně vyšší sladivosti než sacharóza. Hlavními zástupci jsou sacharin, cyklamát, acesulfam K, sukralóza, aspartam a jeho deriváty. Z nízko- či neenergetických přírodních sladidel lze zmínit erythritol, D-tagatózu, threalózu, neohesperidin dihydrochalkon, steviosid a thaumatin.
Existuje celá řada omezení, která jsou potvrzena odbornými výzkumy. Například pacienti trpící onemocněním diabetes mellitus by měli užívat zejména synteticky vyrobená sladidla, jelikož zde nemusí připočítávat energetickou hodnotu.
I když v některých státech jsou určitá sladidla zakázána, z hodnocení bezpečnosti vyplývá, že při dodržování doporučeného denního dávkování nedochází k nežádoucím vedlejším účinkům, a proto lze sladidla považovat za bezpečná.
|
|
|
Využití a význam sladidel v potravinách
Čížková, Veronika
Bakalářská práce "Využití a význam sladidel v potravinách" vytváří přehled nejpoužívanějších sladidel nejen v potravinářském průmyslu, ale i pro domácí potřebu. Práce zahrnuje informace o nejznámějších a nejpoužívanějších přírodních sladidlech, u kterých při vysoké konzumaci hrozí riziko zubního kazu nebo obezity, jejichž charakteristika je v práci zmíněna. Dále jsou popsána všechna náhradní sladidla používaná v České republice a Evropské unii rozdělená dle příslušných kategorií, včetně jejich využití v potravinách. Práce obsahuje i charakteristiku onemocnění diabetes mellitus a fenylketonurii, které s konzumací náhradních sladidel souvisejí.
|
|
|
Sladidla (přírodní i umělá) používaná v potravinářském průmyslu
PIHLÍK, Pavel
Cílem této práce je seznámení se sladidly používanými v potravinářském průmyslu v České republice, ale i ve světě. Za základní sladidlo, které je měřítkem pro ostatní sladidla, je považován cukr (sacharosa). V této práci jsem popsal historii výroby řepného cukru v ČR, výrobky z něho a jeho použití v potravinářství. Dále zde uvádím základní rozdělení sladidel, kterými se snažíme cukr nahradit. Popisuji historii, výrobu, vlastnosti a jejich použití. Jedná se především o přírodní sladidla, která se dělí na sacharidická (sacharosa, fruktosa, glukosa, med, laktosa a alkoholické cukry), nesacharidická (steviosid, thaumatin) a umělá sladila (aspartam, sacharin, cyklamáty, acesulfam-k, sukralosa).
|
host ::
RSS.