|
|
Antioxidační, anti-proliferační a imunomodulační účinky ovoce, zeleniny a hub in vitro
Doskočil, Ivo ; Havlík, Jaroslav (vedoucí práce) ; Orsák, Matyáš (oponent)
V poslední době stoupá zájem o nalezení nových druhů rostlin a hub, které mají antioxidační nebo antiproliferační aktivitu. Tento zájem je vyvolán zejména jejich možným léčivým a potravinovým využitím při mnoha onemocněních, které mohou být spojeny s oxidačním stresem, jako jsou například zánětlivá onemocnění střev, kardiovaskulární onemocnění, hypertenze nebo nádorová onemocnění.
Tato práce předkládá charakterizaci in vitro antioxidační a anti proliferační aktivity vybraných 19 džusů a 28 metanolových extraktů z ovoce a zeleniny, které jsou běžnou součástí jídelníčku. Dále 13 etanolových extraktů jedlých hub řádu chorošotvarých (Popyporales). Pro stanovení antioxidační aktivity byly využity metody
2,2 diphenyl 1 picrylhydrazyl (DPPH); absorbance kyslíkových radikálů (oxygen radical absorbance capacity ORAC) a inhibice produkce oxidu dusnatého (NO). Cytotoxicita byla měřena pomocí metody MTT využívající tetrazolovou sůl 3 [4,5 dimetyltiazol 2 yl] 2,5 difenyltetrazol bromid; a pro stanovení imunomodulační aktivity byla použita metoda fagocytární aktivity lidských neutrofilních granulocytů. Dále byl zjišťován celkový obsah fenolů (TPC) a ß glukanů, jako potenciálně aktivních složek podílejících se na těchto aktivitách.
Z výsledků je patrné, že z testovaných vzorků ovoce a zeleniny vykazovaly nejvyšší antioxidační aktivitu džusy (TPC = 1603,2 mg GAE/l džusu; ORAC = 438,5 umol TE/g) a extrakty (ORAC 836,6 umol TE/g;
DPPH = 404,6 umol TE/g) z plodů brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), následované džusem z papriky (Capsicum L.)(TPC = 642,1 mg GAE/l džusu; ORAC = 127,9 umol TE/g) a extraktem z ředkve bílé (Raphanus sativus L.)(ORAC = 724,5 umol TE/g; DPPH = 52,2 umol TE/g). Z testovaných druhů ovoce a zeleniny inhibovaly produkci NO džusy z cibule kuchyňské (Allium cepa L)(snižoval produkci NO o 57 %) a mandarinka (Citrus reticulata Blanco)(o 52 %) spolu s extrakty z brokolice (Brassica oleracea var. botrytis italica) (o 21 %) a pomeranče (Citrus sinensis Pers.) (o 10 %). Z jedlých hub byl stanoven nejvyšší obsah fenolových sloučenin u Lentinus tigrinus (Bull.) (houževnatec tygrovaný) Fr. (TPC = 216,2 umol GAE/g extraktu), Ganoderma lucidum (Curtis) P. Kras (lesklokorka lesklá)(TPC = 257,9 umol GAE/g extraktu) a Royoporus badius (Pers.) A.B. De (choroš smolonohý)(TPC = 257,8 umol GAE/g extraktu). Obsah ß glukanů byl nejvyšší u Sparassis crispa (Wulfen) Fr. (kotrč kadeřavá)(117,4 mg/g extraktu). Významný efekt na fagocytární aktivitu granulocytů byl zaznamenán u Neolentinus lepideus (Fr.) Redhead & Ginns, Polyporus squamosus (Huds.) Fr. (choroš šupinatý) a S. crispa. U poslední ze zmíněných hub byl taktéž zaznamenán mírný inhibiční účinek vůči buněčné linii HT 29 kolorektálního karcinomu člověka (IC50 = 107 ug/ml extraktu).
Výsledky naznačují, že některé námi testované rostliny a houby mohou být perspektivní ve snižování následků vzniklých v důsledku oxidačního stresu, který má podíl na celé řadě onemocnění a snížení toho oxidačního stresu může vést ke snížení progrese těchto onemocnění. Výsledky naznačují možný mechanismus účinku na lidské zdraví, při jejich interpretaci je však třeba brát v úvahu, že in vitro testy a screeningy jsou prvním stupněm systematického výzkumu těchto účinků a slouží pro výběr kandidátů pro návazné podrobnější studie.
|
|
|
Význam vitaminů ve výživě člověka
Želinská, Kateřina ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce)
Bakalářská práce pojednává o základní charakteristice vitaminů a jejich nezbytné úloze v normálním fungování lidského organismu. V první polovině práce je zkoumána problematika z chemického hlediska, struktura a klasifikace vitaminů. Ve druhé části práce je detailně popsán význam vitaminů pro lidský organizmus a syntetická náhrada látek.
|
|
| |
|
|
Změny v obsahu prolinu a relativního výtoku elektrolytů vybraných genotypů máků v závislosti na působení nízkou teplotou
Kudrna, Jiří ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Orsák, Matyáš (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo studium vlivu nízké teploty (mrazové) na obsah prolinu a relativní výtok elektrolytů u vybraného sortimentu odrůd máku setého. Do experimentu bylo zařazeno 18 odrůd máku s různými obsahy morfinu. Osivo sledovaných odrůd máku bylo dodáno z GB Oseva Pro s r.o., o.z. VÚO Opava a z firmy Český mák.
Rostliny vybraných genotypů byly vysety do nádob o velikosti 7,5x7,5 cm. Jako pěstební medium byla zvolena směs zahradního substrátu A s křemičitým pískem v poměru 2:1. Rostliny byly pěstovány v řízených podmínkách klimaboxu Conviron E8. Před zahájením experimentu byla teplota ve dne 10 °C a v noci 5 °C. Světelný režim byl 13 hodin světla a 11 hodin tmy. Maximální hodnota ozářenosti byla 800 micromol. Experiment byl zahájen ve fázi přízemní růžice listů. V této vývojové fázi byly rostliny vystaveny mrazové teplotě (-5 oC) v noci a chladovým teplotám (10 oC) ve dne. Po týdnu byly rostliny regenerovány po dobu 1 týdne při 5 oC v noci a 10 oC ve dne.
U všech rostlin probíhalo ve dvoudenních intervalech měření hodnot koncentrace prolinu po vystavení rostlin stresu. Ve stejných intervalech jako prolin jsme měřili hodnoty relativního výtoku elektrolytu (Rel %). Ze získaných výsledků vyplývá, že vlivem působení nízké teploty dochází u jarních odrůd máku ke zvýšení hladiny prolinu. Kontrolní ozimá odrůda Zeno vykazuje stabilně vysoký obsah prolinu (693,33 microg.g-1)v porovnání s jarními odrůdami máku. Po regeneraci došlo u odrůd Lazur, Opál, Buddha, Korneuburger Weisser, Aplaus, Major, Sokol a Zeno ke snížení obsahu prolinu vlivem působení vyšší teploty. U odrůd Orfeus, Tatranský, Opex, Orbis, Maraton, Florián, Marianne a Albín bylo naopak zaznamenáno zvýšení obsahu prolinu. Koncentrace prolinu u odrůd Postomi a Akvarel zůstaly nezměněné. Hodnoty relativního výtoku elektrolytů se zvyšovaly s délkou působení nízké teploty na sledované rostliny. Nejnižší průměrné poškození membrány bylo po působení nízké teploty zaznamenáno u odrůdy Zeno (23,53 %). V případě jarních odrůd bylo nejnižší poškození membrány stanoveno u odrůdy Korneuburger Weisser (44,88 %) a naopak nejvyšší u odrůdy Orfeus (53,15 %). Byla prokázána rozdílná reakce jednotlivých odrůd máku na nízkou teplotu. Nejcitlivějšími na nízkou teplotu byly odrůdy Orfeus, Postomi, Akvarel, Orbis, Sokol a Marianne. Jako méně citlivé na stres, způsobený nízkou teplotou, se jeví jarní odrůdy máku Opex, Buddha, Korneuburger Weisser, a Albín.
|
|
|
Změny rychlosti výměny plynů vybraných genotypů máků v závislosti na působení nízkou teplotou
Málek, Jan ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Orsák, Matyáš (oponent)
Česká republika patří mezi největší producenty máku setého. V roce 2015 zaujímaly jeho plochy asi 32 650 ha. Jelikož se mák vysévá poměrně časně na jaře, může docházet k jeho poškození či ovlivnění nízkými teplotami. Cílem této práce bylo stanovit rychlost výměny plynů u různých odrůd máku ovlivněných působením nízké teploty.
V pokusu bylo zařazeno dvanáct genotypů máku setého (Papaver somniferum L.), ve vývojové fázi 35 BBCH. Jednalo se o odrůdy CM 112, Sokol, Major, Opál, Florián, Albín, Postomi, Marianne, Budha, Lazur, Aplaus a Orbis. Rostliny byly v řízených podmínkách klimaboxu (Conviron) vystaveny po dobu jednoho týdne denním teplotám 10 °C a nočním teplotám -5 °C. Po týdnu byla noční teplota zvýšena na 5 °C, denní teplota zůstala stejná (10 °C). V následujících dvou týdnech proběhlo měření rychlosti fotosyntézy a transpirace infračerveným analyzátorem plynů LDpro+SD.
Měřením bylo zjištěno, že rychlost fotosyntézy a transpirace vykazuje značné rozdíly mezi genotypy. Tato skutečnost svědčí o existenci rozdílů v rychlosti výměny plynů mezi odrůdami zařazenými do pokusu. Rovněž mezi jednotlivými termíny měření byla rychlost fotosyntézy a transpirace odlišná, což dokazuje vliv nízké teploty na rychlost fotosyntézy a transpirace.
|
|
|
Fenolický komplex u léčivých rostlin
Vaníčková, Klára ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hniličková, Helena (oponent)
Předkládaná bakalářská práce se zabývá léčivými rostlinami, které obsahují fenolický komplex. Klade důraz na mezipředmětové vztahy s chemií a využití teorie v praktickém životě. Na úvod jsem se zaměřila také na charakteristiku pojmů zdraví a životní styl, které k tomuto tématu neodmyslitelně patří. Obsahem je dále využití léčivých rostlin, obecný popis rostliny a důležitá charakteristika fenolických látek obsažených v rostlinách. V rámci teoretické části práce je sestaven přehled vybraných druhů léčivých rostlin s cílem upozornit především na obsahové látky, zejména s fenolickým komplexem, specifické účinky a jejich široké využití.
|
|
|
Vliv vodního stresu brambor na obsah monosacharidů v hlízách
Podhorecká, Klára ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na sledování vlivu stresových faktorů na vybrané metabolity, především monosacharidy. První část je věnována stručné charakteristice brambor, tedy významu plodiny, původu, morfologii, pěstování, dále jsou popsány nároky brambor na prostředí i výživu.
V další části je podrobněji rozebírána problematika chemického složení hlíz se zaměřením na sacharidy. Brambory jsou oblíbeným zdrojem sacharidů a jsou konzumovány v celosvětovém měřítku. Dále jsou brambory bohaté na vitaminy zejména vitamin C, B1, B3 a B6, rovněž obsahují vysoký obsah minerálních látek, hlavně draslíku a hořčíku. Jako další jsou v bramborách přítomny barviva, antioxidační látky, fenolové a příbuzné látky, bílkoviny a v malé míře i lipidy. Uvádí se, že bílkoviny hlíz brambor řadíme mezi nutričně nejhodnotnější bílkoviny rostlinného původu, z nichž patatin je považován za hlavní zásobní bílkovinu a je uložen ve vakuolách. Látky, které naopak působí negativně na lidský organismus, jsou tzv. glykoalkaloidy, syntetizované rostlinami čeledi Solanaceae. U brambor je nejvýznamnější alfa-solanin a alfa-chaconin.
Hodnota hlíz je dána především jejich chemickým složením, které z nich vytváří potravinu a surovinu. Obsah cukrů v hlíze je relativně nízký (0,5 % v původní hmotě) a i přesto má jejich obsah význam jak z hlediska zpracovatelského, tak i senzorického. Mezi hlavní redukující monosacharidy je řazena glukosa a fruktosa, obvykle s koncentrací od 0,15 do 1,5 %. Obsah cukrů výrazně ovlivňuje vnitřní a vnější znaky kvality především smažených výrobků.
Některé studie potvrzují, že hromadění sacharidů by mohlo pomoci odolávat extrémním stresovým podmínkám, zejména nízkým teplotám, zasolení či vodnímu deficitu.
V další kapitole byl vytvořen souhrn stresových faktorů působících na rostliny, se zaměřením na brambory. U rostlin lze hovořit o stresu, pokud proměnlivost negativních faktorů vnějšího prostředí překročí určitou mez. Hlavním tématem a zároveň nejvíce limitujícím faktorem je nedostatek vody neboli vodní stres. Dále byly zmíněny i ostatní abiotické faktory a okrajově i faktory biotické.
Působením stresové reakce vzniká určitá úroveň adaptačních schopností. Přechodně může dojít k aklimatizaci, tedy zvýšení odolnosti vůči abiotickým stresorům. Většina rostlin se pokouší o nastolení tolerance vůči stresu. V rámci kapitoly byly rovněž rozebrány změny během skladování a úpravy brambor, kdy dochází k nežádoucímu tmavnutí hlíz. Nadměrné množství redukujících cukrů způsobuje nepřijatelné hnědnutí smažených produktů.
Poslední kapitola teoretické části se zabývá vybranými metodami stanovení sacharidů. Obecně se jedná o metody založené na redukčních vlastnostech sacharidů, na barevných kondenzačních reakcích, měření optické aktivity, měření indexu lomu látek, separačních metodách a dalších.
Metodika práce se týká stanovení redukujících monosacharidů (glukosy, fruktosy) a sacharosy pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) ve čtyřech vybraných odrůdách brambor ze sklizně roku 2015.
|
|
|
Biogenní aminy v pivu
Zima, Matěj ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Braný, Pavel (oponent)
Jedním z nejoblíbenějších a nejkonzumovanějších alkoholických nápojů je pivo. V České Republice má jeho výroba mnoha letou tradici a je naším významným vývozním artiklem. Kromě piva vyvážíme do světa i jednu jeho výrobní surovinu. Chmel, konkrétně žatecký poloraný červeňák je typickou přísadou při výrobě spodně kvašeného piva plzeňského typu, které nás proslavilo ve světě.
Pivo je složitý nápoj a jeho výroba není, ač se to na první pohled může zdát, jednoduchý proces. Na výrobu piva je třeba, kromě vhodných surovin, i technologické vybavení a především znalosti.
Samotný postup výroby se skládá z mletí sladu, jeho míchání s vodou, dále procesu rmutování, kdy dochází ke zkrácení polysacharidických řetězců působením enzymů sladu. Získaný produkt se nazývá sladina a je dále vařen spolu s chmelem. Tento proces je označován jako chmelovar. Během chmelovaru přechází do díla (tak je směs surovin a vody po celou dobu výroby obecně označována) hořké látky, konkrétně alfa-hořké kyseliny a beta-hořké kyseliny.
Získaný produkt nazýváme mladinou. Po zakvašení mladiny přichází fáze hlavního kvašení a dokvašování. Během této fáze se tvoří dvě zásadní složky piva a to je alkohol a oxid uhličitý. V českých zemích je tradiční spodní kvašení, během něhož kvasnice klesají ke dnu nádoby.
Biogenní aminy jsou jednou z mnoha složek piva. Nenachází se však pouze v pivu, ale téměř ve všech základních potravinách. Najdeme je v masu, rybách, zelenině, i ovoci a to v různých koncentracích. Jejich produkce je často spojena s procesem fermentace.
Co se obsahu biogenních aminů v pivu týče, z výzkumů je zřejmé, že část z nich se do něj dostává z původních surovin. Další část vzniká během procesu fermentace. V pivu objevený tyramin a histamin (kromě jiných), může mít vážný vliv na zdravotní stav člověka. Při konzumaci většího množství takového piva, ale i jiných potravin, které obsahují hodně těchto biogenních aminů, může docházet k ovlivnění oběhového systému, dýchání, rudnutí obličeje a v extrémních případech krvácení do mozku. Intoxikace histaminem se často projevuje jako otrava z jídla, nebo alergická reakce.
|
|
|
Nízko- a neenergetická sladidla
Trnková, Lenka ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hniličková, Helena (oponent)
Nízko- a neenergetická sladidla jsou látky, které zajišťují potravinám sladkou chuť. Již z názvu vyplývá, že mají menší či žádnou energetickou hodnotu a obvykle se vyznačují vyšší sladivostí než sacharóza. Z tohoto důvodu jsou užívána hlavně při onemocnění diabetes mellitus, redukci obsahu energie v potravinách a ochraně před zubním kazem.
Přírodní sladidla byla objevena již v dávné minulosti, při hledání obživy. Za zmínku stojí například stévie, která byla užívána indiány před dobytím Jižní Ameriky. Avšak historie syntetických sladidel není příliš významná, jelikož převážně souvisí s porušováním správného chování v laboratoři. Tímto způsobem byl jako první objeven sacharin v roce 1878.
Sladidla jsou součástí potravinářských přídatných látek, které jsou do potravin přidávány záměrně. V potravinách mohou upravovat senzorické vlastnosti nebo prodloužit trvanlivost. V Evropské unii je ke každému schválenému sladidlu přiřazen tzv. E-kód, který je součástí etiket.
Sladidla lze rozdělit podle původu, nutriční hodnoty a chemické struktury. Tato bakalářská práce pojednává o nízko- a neenergetických sladidlech, která mohou být syntetického i přírodního původu. Pro zmíněná neenergetická syntetická sladidla je typické, že obsahují méně než 21 kJ na porci. Jedná se o vysoce intenzivní látky, které dosahují mnohonásobně vyšší sladivosti než sacharóza. Hlavními zástupci jsou sacharin, cyklamát, acesulfam K, sukralóza, aspartam a jeho deriváty. Z nízko- či neenergetických přírodních sladidel lze zmínit erythritol, D-tagatózu, threalózu, neohesperidin dihydrochalkon, steviosid a thaumatin.
Existuje celá řada omezení, která jsou potvrzena odbornými výzkumy. Například pacienti trpící onemocněním diabetes mellitus by měli užívat zejména synteticky vyrobená sladidla, jelikož zde nemusí připočítávat energetickou hodnotu.
I když v některých státech jsou určitá sladidla zakázána, z hodnocení bezpečnosti vyplývá, že při dodržování doporučeného denního dávkování nedochází k nežádoucím vedlejším účinkům, a proto lze sladidla považovat za bezpečná.
|
|
|
Vliv délky vinifikace a různých kmenů kvasinek na následný průběh malolaktické fermentace
Hornáková, Ľubomíra ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Předmětem bakalářské práce bylo stanovení jednotlivých organických kyselin, konkrétně vinné, jablečné a mléčné kyseliny v hroznovém moštu po dokvašení prostřednictvím vysoce účinné kapalinové chromatografie. Důvodem zkoumání množství organických kyselin jsou odlišné mikrobiologické podmínky kvašení moštů s následným dopadem na senzorickou jakost vzniklých vín. V teoretické části je uvedeno technologické zpracování hroznů při výrobě vína, charakterizované je anatomické a chemické složení vinné révy, mikrobiota hroznů a její význam v procesu změn obsahů organických kyselin. Zvlášť kapitoly jsou věnované konkrétním druhům kvasinek Saccharomyces cerevisiae, Torulaspora delbrueckii a bakterií Oenococcus oeni jako zásadním účastníkům fermentace. Vliv této mikrobioty je vyhodnocován v části praktické, kdy se jednotlivé inokulace evidují a dokvašené mošty analyzují separační metodou vysoce účinné kapalinové chromatografie. Obsah organických kyselin a délka kvašení vypovídá o vlivech zúčastněné mikrobioty na délku vinifikace a fyzikálně-chemické parametry kvašení. Pro celkové posouzení účinnosti použité mikrobioty na jednotlivé kvasící mošty je v závěru provedeno senzorické hodnocení vzorků.
|
host ::
RSS.