|
|
Alliance française a Institut français: spolupráce či konkurence? Případ České republiky.
Simbartlová, Anna ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent)
Bakalářská práce "Alliance française a Institut français: spolupráce či konkurence? Případ České republiky" pojednává o českém modelu působení kulturních institucí Francie v zahraničí a jejich případné komplementaritě či rivalitě. První kapitola práce stručně představuje kulturní diplomacii obecně a následně francouzský model této politiky. Mezi specifické prvky kulturní diplomacie Francie patří rozsáhlá síť kulturních center, jež je tvořena dvěma typy institucí, a to francouzskou vládou organizovanými Instituts français a na vládě nezávislými asociacemi Alliances françaises. Práce se dále zabývá již pouze případem České republiky, kde vedle sebe působí oba druhy kulturních institucí. Druhá kapitola popisuje především jejich fungování a činnost a třetí kapitola následně analyzuje jejich vztah. Cílem práce je zjistit, zda tento vztah je komplementární či konfliktní. Práce dochází k závěru, že v českém modelu sice existují jisté střety zájmů mezi Institut français a Alliances françaises, ale že tyto střety zásadně neovlivňují jinak úzkou spolupráci, která mezi nimi probíhá a jež tvoří důležitý specifický znak českého případu kulturní diplomacie Francie.
|
|
|
Vliv izraelsko-palestinského konfliktu na činnost Unie pro Středomoří (2008-2011)
Stuchlíková, Zuzana ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce si klade za cíl analyzovat, proč a jakým způsobem došlo v důsledku eskalace izraelsko-palestinského konfliktu k zablokování činnosti Unie pro Středomoří. Ta měla prostřednictvím důrazu na pragmatickou spolupráci a spoluvlastnictví s partnerskými státy jižního Středomoří poskytnout nový impulz euro-středomořské spolupráci. Záhy se však ukázalo, že představuje ještě méně životaschopný koncept, než její předchůdci. V první části práce shrnuje historii středomořských integračních politik, Barcelonského procesu a Evropské politiky sousedství. Současně popisuje motivace a záměry jednotlivých aktérů - evropských států (resp. EU), zemí arabské severní Afriky a Izraele. Druhá část představuje Unii pro Středomoří a pomocí analýzy zakládajících smluv upozorňuje na slabá místa její organizační struktury. Třetí část potom analyzuje přímý vliv událostí izraelsko-palestinského konfliktu na činnost UpS a názorně ukazuje, jak se struktury Unie pro Středomoří nebyly schopné vyrovnat se vypjatými vztahy mezi arabskými státy a Izraelem.
|
|
|
Brazilská emigrace v Portugalsku po jeho vstupu do Evropského společenství
Stanzelová, Magdalena ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Bakalářská práce Brazilská emigrace v Portugalsku po jeho vstupu do Evropského společenství se zabývá migračním proudem vedoucím z Brazílie do Portugalska po roce 1986. Popisuje jeho vývoj v čase, přičemž se zaměřuje na srovnání jeho jednotlivých vln. Práce mapuje faktory, kvůli kterým Brazilci často volí za cílovou zemi právě Portugalsko, stejně jako jedinečný vztah mezi oběma zeměmi, jeho historii a smlouvy, které mu dávají mezinárodně právní rámec. Práce je analýzou příčin, vývoje a důsledků brazilské imigrace pro cílovou zemi. Druhá část práce se věnuje srovnání první vlny imigrace, jež začala na konci 80. let minulého století, a vlny druhé, která proběhla mezi lety 1998 a 2003, s cílem dokázat odlišnost motivů imigrace v obou zmíněných vlnách s důrazem na odlišnou kvalifikaci přistěhovalců a jejich uplatnění na portugalském trhu práce.
|
|
|
Unie pro Středomoří: Francie jako iniciátor nového projektu
Boháč, Marek ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Bakalářská práce "Unie pro Středomoří: Francie jako iniciátor nového projektu" pojednává o tématu nového projektu francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který se zabývá problematikou vzájemných vztahů zemí v oblasti Středozemního moře. Práce zachycuje období od první Sarkozyho zmínky ohledně jeho nové iniciativy z Toulonu v únoru 2007 až po oficiální započetí procesu v červenci 2008, přičemž pro kompletnost tématiky je zmíněn i předchozí vývoj evropských a francouzských politik k regionu Středomoří. Předkládaná práce poukazuje na zásadní roli Francie ve vytváření koncepce projektu Unie pro Středomoří, kdy jejím hlavním cílem je odůvodnit jednání a postoje Francie, v čele s Nicolasem Sarkozym. Tyto cíle jsou zjišťovány především prostřednictvím analýzy Sarkozyho oficiálních veřejných vystoupení. Dále pak se práce snaží najít odpověď na otázku, zdali se Sarkozymu podařilo prosadit původní formu projektu, a jakou roli hrály na jeho finální podobě ostatní zainteresované státy spolu s orgány Evropské unie.
|
|
|
"Zvláštní vztah" Quebeku a Francie v 50. a 60. letech 20. stol.
Onderková, Kristýna ; Fiřtová, Magdalena (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Kanadskou frankofonní provincii Quebec pojí s Francouzskou republikou nejen společná historie a jazyk, ale zároveň také velmi specifická dlouhodobá mezinárodně-politická spolupráce v rámci Frankofonie i mimo ni. Bakalářská práce "Zvláštní vztah" Quebeku a Francie v 50. a 60. letech 20. stol. se snaží doložit, že v 50. a 60. letech 20. stol. mezi Francií a Quebekem existoval "zvláštní vztah", jenž se v mnoha aspektech podobá "zvláštnímu vztahu" Spojených států amerických a Velké Británie. Toto období je specifické nástupem liberální vlády Jeana Lesage a počátkem modernizační éry tzv. "tiché revoluce" v Quebeku a ve Francii nástupem největšího zastánce francouzsko-quebecké spolupráce generála Charlese de Gaulla do funkce prezidenta. Na základě analýzy francouzsko-quebeckých politických, diplomatických, kulturních a obchodních styků v této době se práce pokouší ukázat, do jaké míry mohl "zvláštní vztah" posílit quebecké sebevědomí, podpořit prosazování quebeckých zájmů v rámci kanadské federace, pomoci dostat Quebec do světového povědomí a nasměrovat provincii k vznesení požadavku autonomie.
|
|
|
Role zemědělství v procesu integrace Španělska do ES
Sýkora, Filip ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Španělsko podalo přihlášku k členství do ES v roce 1977, přijato však bylo až po složitých jednáních v roce 1986. Jedním z nejspornějších témat přístupových jednání mezi Španělskem a Evropskými společenstvími bylo zemědělství. Tato bakalářská práce zkoumá význam zemědělského sektoru v procesu integrace Španělska do ES, a to konkrétně očekávání spojená s integrací španělského zemědělství do ES, postoj starých členských států vůči španělskému zemědělství během přístupových jednání a nakonec i důsledky, které na tento sektor vstup do ES měl. Práce se snaží se ověřit hypotézu, že zatímco Španělsko ke vstupu do ES motivovala vidina přílivu kapitálu a zisku trhů pro zemědělskou produkci, jižní státy ES (zejména Francie, ale také Itálie a Řecko) se obávaly vysoké konkurence španělského zemědělství a jejich souhlas s následujícím rozšířením byl závislý buďto na koncesích Španělska v jiných odvětvích, nebo na strukturálních změnách v politikách ES jako byla Společná zemědělská politika či regionální politiky. Součástí hypotézy je předpoklad, že ačkoliv bylo Španělsko nuceno přistoupit na dlouhá přechodná období, jeho zemědělství ze vstupu do ES profitovalo a dočkalo se další modernizace. Klíčová slova Zemědělství, Společná zemědělská politika, regionální politika, ES, EHS, EU, Španělsko
|
|
|
Proměny role Québecu ve francouzské politice
Lemel, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Tato práce se zabývá proměnami francouzské zahraniční politiky vůči Québecu a Kanadě. První prezident francouzské páté republiky Charles de Gaulle, jakožto i všichni jeho následovníci včetně svých vládních aparátů podporovali mezinárodní ambice Québecu a jeho snahu být v zahraničí suverénní v oblastech, které spadají do jeho kompetencí dle kanadské Ústavy ve vnitřní politice. Tato podpora probíhala zejména na platformě Francophonie. V roce 1995 tehdejší prezidentský kandidát Jacques Chirac jasně podpořil suverenistické hnutí, jehož členové usilovali o svrchovanost Québecu na Kanadě. Po referendu, ve kterém zvítězili federalisté, se však Francie postupně sbližuje s federální vládou Kanady v různých otázkách mezinárodní politiky, například ochrany multilateralismu či kulturní diverzity. Francie má také obavy, že v případě rozdělení Kanady by se anglofonní zbytek země snáze dostal do sféry vlivu Spojených států amerických, což nehodlá připustit. Jacques Chirac během svého dvanáctiletého mandátu tak postupně prohlubuje spolupráci s Ottawou, ovšem v oblastech kultury a vzdělávání, klíčových pro francouzskou zahraniční politiku, privilegovaným partnerem Francie zůstává Québec. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se již jasně proti suverenitě vymezí.
|
|
|
Institut Cevantes: změna či kontinuita?
Stanulová, Jana ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Matějka, Ondřej (oponent)
Práce pojednává o španělském kulturním institutu Institutu Cervantes a o změnách v jeho činnosti po roce 2004. Ve Španělsku došlo v tomto roce ke změně vlád a důležité proměně domácí i zahraniční politiky. Cílem práce je zjistit, zda tyto politické změny zásadním způsobem ovlivnily aktivity Institutu Cervantes. Práce dochází k závěru, že měly zásadní vliv na snahu Institutu propagovat kulturní rozmanitost Španělska, dialog mezi kulturami a rovnost, např. ženská práva. Institut se také dočasně zaměřil na otevírání dalších poboček v zemích Evropské unie a zpočátku oslabil i jeho zájem o expanzi do Spojených států. V neposlední řadě se Institut začal více zajímat o aktivity v arabských zemích a nově pronikat do oblasti subsaharské Afriky. V první kapitole se práce věnuje teorii kulturní diplomacie, kulturním institutům a příbuzným pojmům s kulturní diplomacií spojeným. Druhá část se zabývá španělským modelem kulturní diplomacie a Institutem Cervantes. V této části práce nastiňuje současnou terminologii a dělení španělské zahraniční kulturní politiky, historii španělské kulturní diplomacie od počátku 20. století, vznik, vývoj a charakteristiku Institutu Cervantes a v neposlední řadě současný model španělské kulturní diplomacie a místo Institutu Cervantes v jeho rámci. Třetí a hlavní část práce se...
|
|
|
Kulturní dimenze francouzské zahraniční politiky 1990-2010
Tomalová, Eliška ; Rovná, Lenka (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent) ; Peterková, Jana (oponent)
Tomalová, Eliška Disertace: Kulturní dimenze francouzské zahraniční politiky 1990-2010 Anotace Disertační práce "Kulturní dimenze francouzské zahraniční politiky v letech 1990- 2010" se zabývá rolí kultury v zahraniční politice na příkladu Francie. V první části práce zasazuje autorka problematiku kulturní dimenze zahraniční politiky do širšího teoretického a konceptuálního rámce a definuje základní charakteristiky a specifika francouzského modelu. Autorka navrhuje rozlišovat v rámci zahraniční kulturní politiky dvě hlavní složky - kulturní diplomacii (typ veřejné diplomacie) a tradiční multilaterální diplomacii věnující se tematicky kulturním otázkám. Tomuto dělení odpovídá i struktura práce. Druhá kapitola se věnuje francouzské kulturní diplomacii, třetí kapitola pak francouzským multilaterálním jednáním a spolupráci v oblasti kultury na příkladech prosazování principu kulturní výjimky a kulturní rozmanitosti v mezinárodních vztazích. Práce akcentuje skutečnost, že zdrojem úspěchu kulturní dimenze zahraniční politiky Francie je především tradiční multilaterální diplomacie, což dokládá odkazy na francouzské diplomatické úspěchy v rámci multilaterálních platforem.
|
|
|
Porovnání dekolonizace ve Vietnamu
Prášková, Dagmar ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
Za téma své práce jsem si vybrala dva konflikty, které sehrály klíčovou roli v dekolonizačním procesu francouzského impéria. Boj za nezávislost ve vietnamských zemích totiž představoval pro ostatní kolonie a závislá území nejen v Asii, ale i v Africe určitý vzor a nakonec především naději, že je možné zbavit se francouzské nadvlády. Válka v Alžírsku zase znamenala začátek osvobozeneckého hnutí na africkém kontinentu a jednu z konečných příčin úplné francouzské dekolonizace (i když skončila až po "roce Afriky"). Tyto konflikty mají proto ve francouzské historii zvláštní místo, se kterými se několik generací nedokázalo vyrovnat. O těchto společenských tabu se začalo hovořit až před několika lety, o čemž vypovídá množství nové literatury, která se jimi zabývá (díla napsaná dříve vznikala téměř okamžitě jako reakce na dané události). Proto jsem si za cíl stanovila komparativní metodou analyzovat konflikty ve Vietnamu a v Alžírsku na základě čtyř faktorů: dle jednotlivých aktérů, kteří sehráli hlavní roli v obou konfliktech, dle postojů a změn veřejného mínění ve Francii i v koloniích a dle způsobu, jakým všechny strany konflikt vedly. Porovnáním řešení obou konfliktů bych poté chtěla prokázat, jaké dopady měly konflikty pro jednotlivé země, a především který z konfliktů měl horší následky pro samotnou Francii....
|
host ::
RSS.