|
|
Historie a vývoj zobrazování hmyzu a ilustrace v entomologii
Chobot, Karel ; Stibral, Karel (vedoucí práce) ; Janko, Jan (oponent) ; Komárek, Stanislav (oponent)
4 tLJrVr re Souhrn Zobrazováruhmyzuje pozoruhodn;ýmúsekemdějinvědy,entomologieazátoveňi dějin umění.Práce sledujevývoj zobrazovéníhmyzu s důrazemna zvládnutírealistickéhopodání, poslézepak proměnystylu zobrazenive vědeckých,entomologickýchdílech.Vedle tohoje pak, alespoňv základníchrysech sledovánai role hmyzu v kultuře,která se častoodrážíi v jeho zobtazeních. Podobnějako v dějináchumění,|zei v dějinácha vývoji zobrazováníhmyzuodmítnout jednodušepozitivistický přísfupplynuléhopokroku. Sn?hu o přesnévystiženídrobného detailu_ jedincrVdruhůhmyzu čidetailůjejich těl je sledovatelnájiž velmi záhy. Poměrně přesná,tedy determinovatelnázobrazeníhmyzu |ze najítve starémEgyptě čiŘecku, stejně jako v pozdněstředověkýchiluminacích.Přesnostidle dnešníchkritériívšakzobrazenitvnyzu dosahujíteprve díla umělcůpozdní renesancea počínajícíhobaroku, počátkůrozvoje květinovéhozátiši,kterése zaměřilo na přesnépodánípovrchů,leskůa tvaru rozmanitých drobných předmětů'včetněpřírodnin _ a včetněhmyzu. Y téŽedobě zaroveň dochází k etablováníentomologie,publikacíAldrovandihodilaDe AnimalibusInsectisv roce |602. Prácetakstanovujeve vývoji zobrazovénitwryzudvěfiae. V první,předaldrovandijské' je nutrrosledovatvyvoj zobrazováníhmyzu předevšímve v;itvarnémumění,ve vědecké produkcije role zobrazeniminoritnía...
|
|
|
Tvorové vědy. Živé modely a budování vědeckých komunit
Stella, Marco ; Hermann, Tomáš (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent) ; Janko, Jan (oponent)
Tvorové vědy. Živé modely a budování vědeckých komunit. Marco Stella Práce, oborově zařazená do historie a antropologie vědy, se zabývá vztahem budování a vzniku vědeckých komunit a využitím modelů ve ve vědě, resp. při budování nových forem vědění. Vzhledem k tomu, že se zabývá primárně historií věd o živém, konkrétně vědami o chování, které se na začátku 20. století zformovaly jako relativně emancipované vědecké pole a zároveň heterogenní platforma pro společný výzkum projevů a kognice člověka a ostatních živočichů, zaměřujeme se zde zejména na modely živé, používané v biologických a také psychologických komunitách. Za využití Latourových konceptů modernity a hybridity poukazuje práce nejen na hybridizační účinek behaviorálních věd (model vždy tvaruje a utváří modelované), ale i na působnost jimi vytvořených obrazů člověka a obrazů zvířete. Druhé zmíněné často fungují jako základ pro budování těch prvých. Zkoumáme též možné vlivy různých charakteristik daného modelu na možnosti disciplinace daných vědeckých komunit a vlivy, které prostřednictvím modelů zasahují do (domněle) od okolí izolované sféry vědy. Na třech případech z historie věd o živém (nezdařené institucionalizaci nové psychologie zvířat, kontextu vzniku a dopadu Umweltlehre Jakoba von Uexkülla a historii velemloka jako vědeckého a kulturního...
|
|
|
"Zapomenuté myšlenky středověku a Životní cyklus myšlenky ve středověku"
Koutský, Karel ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Pinc, Zdeněk (oponent) ; Janko, Jan (oponent)
1 ABSTRAKT Tato práce se skládá ze dvou částí, z nichž první, "Zapomenuté myšlenky středověku" má povahu pomocné studie a nemá zvláštní vědecké ambice. Slouží jako rezervoár sledovaných případů z dějin vědy v nejširším smyslu slova. Značná pozornost je zde věnována i tzv slepým uličkám (proto "Zapomenuté myšlenky") jako důležitému vypovídacímu pramenu. Tento široký záběr byl nutný vzhledem k záměru druhé části práce, totiž vysledování a identifikaci vývojových procesů myšlenek ve středověké přírodní filosofii. I myšlenky, které nemají přímé spojení s rodokmeny tezí dnešní přírodní vědy, byly také předmětem vývoje a ve výsledku byl zajímavý i jejich zánik či degenerace. Dalším důvodem pro zvolenou šíři záběru je otázka správného kontextu. Středověcí filozofové měli zájem o obecné otázky, ke kterým byla ve výsledku vždy vztažena všechna partikulární témata. Středověký vesmír působil dojmem živého organismu, v němž každá jednotlivá část přesně zasazena do určité role a přispívá k harmonii celku - na rozdíl od současné vědy, která se rozpadá na řadu čím dál specializovanějších oborů, které mají zvyšující tendenci ztrácet schopnost mezi sebou komunikovat. Proto je první díl rozšířen i o témata, která mezi přírodní vědu či filosofii obvykle nazařazujeme - příkladem za všechny může být kapitola o Angelologii....
|
|
|
Ernst Haeckel in the Czech lands. Traces of Haeckel's Monism in the Czech culture during the late 19th and early 20th century.
Ovčáčková, Lenka ; Breidbach, Olaf (vedoucí práce) ; Janko, Jan (oponent) ; Šimůnek, Michal (oponent)
Ernst Haeckel (1834-1919), profesor zoologie na univerzitě v Jeně, byl nejvýznamnějším představitelem německého darwinismu a iniciátorem nového přírodovědného monistického světonázoru. Haeckel byl ovlivněn zejména Goethovými panteistickými vhledy a Darwinovou evoluční naukou a poukazoval na oduševnělost přírody, jednotu boha a světa, ducha a hmoty, anorganické a organické přírody. V první části této práce je představen Haeckelův život a dílo se zvláštním ohledem k monistickým tématům, která našla odezvu také v Čechách. Druhá část práce se týká recepce Haeckelovského monismu v českém kulturním prostředí na konci 19. a začátku 20. století. Úvodem jsou představeni čeští "před-myslitelé" monistického celostního a jednotného vztahování se ke světu, poté jsou charakterizovány tendence k vytvoření české národní vědeckosti a s tím související obecné přijetí darwinismu. Poukaz na nedostatek Darwinových a Haeckelových spisů, které byly přeloženy do češtiny, je doložen také dopisy, které přicházely Haeckelovi z Čech. Tento deficit se snažil zmírnit zejména Josef Bulova svým monisticko- kosmologickým dílem. Kritická, ale pozitivní recepce Haeckelova monismu je zřejmá ze strany biologa Theodora Nováka, profesora přírodní filosofie Emanuela Rádla nebo pozitivistického filozofa Františka Krejčího. Ruku v ruce s...
|
|
|
Goethe's Science of Living Nature
de Vries, Wiert-Sebastiaan Bavo ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Bouzek, Jan (oponent) ; Janko, Jan (oponent)
Goethova věda o živé přírodě - Implicitní filosofická východiska v přírodovědeckých studiích J. W. Goetha Tato studie vysvětluje a zpracovává základní filosofické koncepce v Goethových vědeckých biologických studiích. Aby mohly být vysvětleny implicitní filosofické pojmy Goethova biologického zkoumání, je nutné nejprve představit jeho myšlenky v oblasti botaniky a zoologie. Probírány jsou významné pojmy jako Urpflanze (idea rostliny) a Urtier (idea živočicha) a koncepce růstového procesu jednoročních rostlin, jak se objevují v Goethově Metamorfóze rostlin. Dále je zohledněna Goethova přírodovědecká metoda. Kvůli pochopení Goethova místa v tradici západní filosofie a přírodních věd jsou popsány základní okamžiky v jejich dějinách a vývoji. Tyto momenty v dějinách směřují k jinému pohledu na přírodu, než je jeho vlastní. Goethova vědecká zkoumání mohou být pochopena jako odpověď na dvě otázky literární postavy Fausta (požadavek poznání podstaty přírody a kvalitativní metody zkoumání). Goethův způsob myšlení o přírodě je rovněž těsně spojen s klasickými řeckými filosofy. V Goethově pohledu na přírodu tak může vidět syntézu hlavních myšlenek Platóna a Aristotela. Na konci studie jsou ukázány základy nové epistemologie opírající se o Goethovy implicitní koncepce přírody a vědy.
|
|
|
Athanasius Kircher (1602-1680) a jeho vliv na přírodní filosofii v Českých zemích
Lelková, Iva ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Hermann, Tomáš (oponent) ; Janko, Jan (oponent)
Resumé: Disertační práce mapuje různé úrovně vlivu, který měl barokní polyhistor a jezuita Athanasius Kircher (1602-1680) na vývoj přírodní filosofie v Českých zemích kolem poloviny sedmnáctého století. Jedna z vrstev tohoto vlivu je pozorována v jeho korespondenci s Českými zeměmi ať už se jedná o korespondenci převážně dvorského charakteru, mající za cíl upevnit sociální vztahy vedoucí k finanční a jiné podpoře a získání patrona nebo korespondenci učeneckou sloužící k získávání a výměně informací, přírodně-filosofických zajímavostí a dat z pozorování a experimentů. Mimo vlivu korespondenčního se práce zabývá vlivem diachronickým - tedy způsobem jakým bylo Kircherovo dílo vnímáno v průběhu dějin a také vlivem zamýšleným, který se pokoušel Kircher usměrňovat pomocí své vlastní autobiografie a její distribuce. Další úrovní vlivu, která je v této práci zkoumána je úroveň vlivu ideového a to na příkladu analogie pohybu mořských vod s pohybem tekutin v lidském těle. Srovnáván je zde obraz geokosmu vycházející z Kircherova díla Mundus subterraneus (Amsterodami 1664-1665) a Iter extaticum II (Romae 1657) s díly Kircherových korespondentů jezuitského matematika Theodora Moreta Tractatus physico-mathematicus de aestu maris (Antveripae 1665) a především s dílem vratislavského lékaře, jednoho ze zakladatelů Academia...
|
|
|
Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945
Josefovičová, Milena ; Míšková, Alena (vedoucí práce) ; Janko, Jan (oponent) ; Kaiserová, Kristina (oponent)
Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945 Zkoumání dějin pražské německé techniky rozšiřuje poznání nejen vysokého školství, ale zároveň postavení a vzdělávání německého obyvatelstva na našem území. Technické vzdělávání, myšlení a invence jako fenomén průmyslové revoluce postupně nabývaly na významu pro celkový společenský vývoj. Období 1938-1945, zásadně odlišné od předchozích dob, poznamenané Mnichovem, okupací, válkou, tragickým vyhrocením česko-německých vztahů, se stalo neslavnou závěrečnou kapitolou existence pražské německé techniky započaté roku 1806. Důležitým kontextem zkoumání je vývoj vysokých technických škol ve Třetí říši. Zde se historiografie teprve vyrovnává s komplexem souvisejících otázek, od privilegování technických oborů nacistickým režimem k zaměstnanosti technických elit nebo jejich podílu na vojenském výzkumu. Teze o nepřátelství nacionálního socialismu vůči vědě vyvolává další úvahy, třeba jaké místo zaujímaly technické vědy a technické vysoké školy v Třetí říši, jakou hrály roli a k jakým výsledkům vedla nacionálněsocialistická vědní politika. Mezi Mnichovem a vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava 15. března1939 sice Německou vysokou školu technickou de jure nadále řídilo české ministerstvo školství, ale de fakto její řízení a organizaci zásadně ovlivňovaly říšské...
|
|
| |
|
| |
|
|
Paměti a jiné archiválie
Janko, Jan
Článek se pokouší zhodnotit paměti významných přírodovědců a techniků jako pramen pro dějiny jejich oborů a pospolitostí. Paměti a vzpomínky poskytují jinak nezaznamenané detaily a vhledy, nicméně jejich nutně subjektivní podání látky vyžaduje jen opatrné další využívání. Autor pokládá mezeru mezi dobou líčených událostí a dobou sepsání za hlavní problém. V tomto kontextu se též upozorňuje, že účely oslav v nekrolozích a jubilejních článcích oslabují jejich hodnotu pro další práci.
|
host ::
RSS.