|
|
Dehumanizace myšlení
Kršňák, Jan ; Hanáková, Petra (oponent) ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce)
Tato diplomová práce nechce mít pravdu. Budu začínat o sobě. Jako malý jsem šilhal. Při pohledu do zrcadla jsem měl pocit, že moje oči se nechtějí moc sledovat a raději by zmizely někam z dosahu zarámované reflexní plochy. Pak jsem podstoupil dva operační zákroky, v jejichž důsledku se na mě sice již dalo dívat, ale protože jsem zároveň nabyl krátkozrakosti, nemohl jsem se zase dívat já. Svět se mi rozmazal do barevných skvrn. Od té doby nejsem schopen vidět nic takové, jaké je to ve skutečnosti - na ta vybroušená skla, na moje objektivy, bez přestání usedá prach a pyl a občas za ně zapadne kolem letící hmyz, který pak zmateně hledá cestu ven skrze mé rohovky. Díky podobným zážitkům nejsem "mužem hnaným touhou po pravdě jako Isaac Newton jež si jednou vpíchl tupou jehlu mezi oko a oční důlek aby mohl studovat oční anatomii" a nechám se spíš inspirovat Andy Warholem, který si představoval, jaké to muselo být v dobách, než optici všem srovnali vidění na 20-20, v časech, kdy každý viděl jinak. Víc než věda o správném pohledu, to bude taková pop filosofie o rozmanitých viděních. O tom, jak se obrazotvornost baví lidským myšlením. Vyprávění o modrosti a duchamplnosti. Příběh o pohledu z roku 1521, kdy Magellan našel na Borneu hmyz ve tvaru listu, ale myslel si, že se jedná o strom s chodícími listy, které...
|
|
|
Prostor (ve) filmu: teoretické koncepce prostoru od reality k intermedialitě
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Jako cíl mé práce jsem si určila sledování vztahu filmu a prostoru. Obsáhlé téma se rozprostírá do velké šíře, stejně jako prostor samotný obklopuje veškerou lidskou existenci. Věnovala jsem se mapování oblastí, které se dotýkají vytčené problematiky, ukázala možné přístupy k tomuto tématu, rozprostřela síť otázek a nastínila, které oblasti by bylo možné dále zkoumat. Prošla jsem tedy cestu, kterou lze názorně ilustrovat na tomto schématu: Moje bádání začalo na obecné rovině, která sleduje prostor jako takový, jako universum, ale i jako základní podmínku lidského života. Žitý prostor je prvotní entitou, ke které je potřeba se vymezovat, kterou je stále nutné mapovat pro každodenní orientaci, poznávat pro potvrzení své vlastní existence. Aby bylo možné prostor obývat, je nutné, se ho jistým způsobem zmocňovat. Cílem mocenských snah člověka, je pak podřídit okolní prostor svým potřebám, nikoli přizpůsobit svůj život prostoru. Pokud se tyto zájmy přenesou do abstraktní roviny, usílí o ovládnutí prostoru je realizováno nápodobou žité reality. Prostor je tedy nejen podmínkou fyzického života, ale přesahuje i do světa imaginace, obraz reality je transformován mimetickými uměními. Lidské snahy o fixaci života vytvořením jeho záznamu se od samého počátku netýkaly pouze prostoru. Nápodoba a transformace probíhala i...
|
|
|
Film jako medium. Pohyblivé obrazy jako klíč k nadsmyslovému vnímání v období modernity
Muziková, Martina ; Czesany Dvořáková, Tereza (oponent) ; Hanáková, Petra (vedoucí práce)
Předmětem mé diplomové práce je zkoumání filmu jako specifického media, jemuž je přisuzována možnost navodit v určitých případech až nadsmyslové vnímání. Cílem mého výzkumu je popsat na základě dobových teorií a reflexí výzkumu např. tzv. paobrazu, hypnózy a podobných fenoménů tento význačný aspekt filmu (tj. možný přesun do jiné roviny vnímání), který bývá v současných přístupech opomíjen. Svoji práci záměrně vymezuji přelomem 19. a 20. století (byť s dalšími širšími aktualizačními přesahy), dobou formování moderního diváctví a hledání souvislostí mezi fotografií/filmem a možnostmi nadsmyslového vnímání a zároveň výzkumy podvědomí. Na základě reflexí v dobové okultní literatuře, znovu se vynořujících zpráv o výzkumech funkce oka, soudobých přednášek o hypnóze, dobové beletrie, spiritistických protokolů apod., a za použití metod vycházejících z tzv. nové filmové historie práce směřuje k rozkrytí filmových kódů a postupů, které automaticky dokáží navodit v divákovi stavy rozšířeného či změněného vědomí. Tyto aspekty jsou často dobově významně reflektovány ve svém manipulačním potenciálu (viz expresionistické filmy s motivem somnambulismu, popř. Meyrinkův román Dum alchymistilv, naznačující téma kolektivního ovládání diváků filmovým médiem). Širší dobové kontexty filmu a soudobé úvahy o hypnóze, spiritismu,...
|
|
|
Proměny imaginace-portrétu města vlivem digitálních technologií v kontextu analogových médií
Poláková, Sylva ; Dolanová, Lenka (oponent) ; Hanáková, Petra (vedoucí práce)
Vztah města a filmu byl od samotného vynálezu kinematografu nazírán skrze jakousi charakterovou vzájemnost, jejímž hlavním jmenovatelem byl pohyb. Nové médium bylo vnímáno jako nejlépe uzpůsobená umělecká forma k zaznamenání a reprodukování atmosféry, která symbolizovala moderní velkoměsto na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století. Analogie "pokrevní" příbuznosti dvou fenoménu moderny, rozvoje velkoměst a vynálezu kinematografu, podnítila vznik filmů a esejů, jež se zabývaly nebo vycházely z vnějších estetických podobností a hodnot města a pohyblivých obrazů, a které absorbovaly utopistické nadšení moderní společnosti. Vertovův film MUŽ S KINOAPARÁTEM a Ruttmannův BERLIN, SYMFONIE VELKOMĚSTA1 se dočkaly následování nebo citací v mnoha národních kinematografiích2. Mezi těmi, kdo propadli svádění moderního velkoměsta, byli na jedné straně futurističtí architekti, kteří toužili po totální proměně urbanistických plánů a výstavbě nových modernímu tempu a prostoru lépe vyhovujících sídlišť a kinematografie byla pro ně způsobem, jak prezentovat svoje ideje s komerčním apelem v průmyslových filmech3. Na straně druhé to byli solitéři, kteří nebažili zasahovat do vývoje měst, ale využívali jejich anonymity, která jim skýtala nový druh svobody a poznání - zrodila se postava flâneura, městského člověka,...
|
|
|
Za žánrem válečného filmu
Martinek, Přemysl ; Hanáková, Petra (oponent) ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce)
Při zkoumání žánru fikčního válečného filmu se leckdy dostaneme do pasti osobních vášní. Válku jsme nikdy nezažili, máme o ní často jen letmou představu, která vychází ze spousty různých druhů informací, které jsme o ní získali. To, jakým způsobem je zobrazována, možná vůbec neovlivní to, jak bychom se v ní zachovali my. Možná že fikční válečný film je jen takovou hrou, takovým uzavřeným světem hrdinů, kteří umírají, zabíjejí, znásilňují, vzpomínají na manželky, pijí v důstojnických klubech, tančí s děvčaty, poslouchají rozkazy, bloudí po lese a třeba se topí v moři. Válka jako mohutný, nezvratný a mimořádně dynamický proces, který naprosto rozruší struktury ve společnosti, se prostě ve všech svých aspektech zachytit nedá a je tedy jen na nás, jak budeme který film vnímat. Když jsem mluvil o tématu své práce s různými lidmi, většinu z nich vlastně tento žánr nebaví a nemají k němu žádný vztah. V době války se však rapidně zvyšuje počet lidí, kteří si k žánru vztah "najdou". Podobně se tomu děje i v dobách blížící se války. Umění je sice vždy uzavřené do sebe, ale právě v krizových dobách má poměrně zásadní roli komunikátora mezi jakýmsi kolektivním celkem (státem, armádou, národem) a jednotlivcem. To platí především u filmu. Umění tak v demokratických zemích s vyspělými tradicemi odkazuje své diváky k...
|
|
|
Anticipace a Mulholland Drive Davida Lynche
Rynda, Vojtěch ; Prokopová, Alena (oponent) ; Hanáková, Petra (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá filmem Davida Lynche Mulholland Drive z hlediska anticipačních procesů, které probíhají v souvislosti s ním a při jeho percepci. V části o anticipacích ze strany autora čerpá z rozhovorů s režisérem, z teorie narace Davida Bordwella a z prací kostnické školy recepční estetiky. Z obou teoretických rámců vychází i v části o anticipacích ze strany příjemců, kde se věnuje zvlášť kritice a zvlášť divákům. Primárním zdrojovým materiálem této části jsou texty o Mulholland Drive, respektive divácké reakce na internetových fórech. Po kapitole o anticipacích z hlediska distribučního práce detailně rozebírá anticipační procesy probíhající při percepci filmu. Chápe film podle jeho většinové interpretace jako rozštěpený na dvě části, které analyzuje odděleně; dále se věnuje anticipacím na úrovni jednotlivých scén, motivů i filmu jako celku. Na závěr navrhuje model vysvětlující popularitu Lynchova díla napříč nejrůznějšími vrstvami diváků. Práce dochází k závěru, že anticipační procesy se v souvislosti s Mulholland Drive nejen objevují na mnoha úrovních, ale představují i jeden z důvodů jeho působivosti. Zvolený koncept analýzy filmu nikoliv za pomoci standardních interpretačních rámců, nýbrž prostřednictvím anticipačních procesů pak umožnil film vyložit komplexně a odhalil anticipaci jako jeho...
|
|
|
Film a vlak. Filmy odehrávající se ve vlaku
Ruta, Tomáš ; Klimeš, Ivan (oponent) ; Hanáková, Petra (vedoucí práce)
Film i vlak jsou symboly moderní doby, rychlosti, osudovosti a pomíjivosti. Tématem této diplomové práce jsou filmy, které se odehrávají ve vlaku. Nikoli filmy, v nichž hraje železnice jakoukoliv roli. Soustředím se především na jízdu vlakem a její filmové zobrazování. Tento typ syžetu je oblíbený v literatuře i v celých dějinách filmu, protože jízda vlakem zaručuje, že se něco bude dít, i když se zdánlivě nebude dít nic. Základní premisa všech uměleckých děl odehrávajících se ve vlaku je, že cesta vlakem znamená změnu. Práce je rozdělena do dvou částí: teoretické, ve které se zaměřuji na vybudování a popis vztahu mezi železnicí a kinematografií, vztahu, který je založen na modernistických základech rychlosti a mobility, a analytické, ve které jsem si vybral modelové příklady filmu, které zastupují určité varianty filmového zpracování jízdy ve vlaku. Jsou to: Frigo na mašině (The General; Buster Keaton a Clyde Bruckman, 1926), Na sever severozápadní linkou (North by Northwest; Alfréd Hitchcock, 1959), Jeden večer, jeden vlak (Un soir, un train; André Delvaux, 1968), Evropa (Europa; Larse von Trier, 1991) a Kalamita (Věra Chytilová, 1982). Nepracuji s předem přesně daným korpusem filmových děl, ani se teritoriálně neomezuji na konkrétní národní kinematografii. To, co vytvářím, je určitá typologie možností,...
|
|
|
Koloběh pohledů: od renesančního pozorovatele k mužskému divákovi ve feministické teorii filmu
Hanáková, Petra ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Ferenčuhová, Mária (oponent)
Na zacátku této práce jsem si dala za cíl popsat ukotvení pojmu pohled postupne ve trech diskurzivních a spolecenských plochách, které bud mimorádne promenují ci vymezují vizuální pole a pozici diváka a potažmo divacky v nem. Pruzkum všech trí ploch smeroval k postupnému rozkrývání vrstev pojmu v konkrétním, jasne vymezeném kritickém paradigmatu genderových studií. Teoretizace videní se tu postupne odhalovala jako proces neustálého re-definujícího pohybu, kdy se jednotlivá podloží se na sebe vrstvila v kolobehu sebepotvrzování mocenského videní. Shluk významu okolo termínu pohled (the gaze, le regard) se nakonec vyjevil jak ve svých ahistorických determinacích a predpokladech, tak i v urcující vázanosti na výsadní historickou situaci a specifické metody premýšlení o filmu.
|
|
|
Koloběh pohledů: od renesančního pozorovatele k mužskému divákovi ve feministické teorii filmu
Hanáková, Petra ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce)
Na zacátku této práce jsem si dala za cíl popsat ukotvení pojmu pohled postupne ve trech diskurzivních a spolecenských plochách, které bud mimorádne promenují ci vymezují vizuální pole a pozici diváka a potažmo divacky v nem. Pruzkum všech trí ploch smeroval k postupnému rozkrývání vrstev pojmu v konkrétním, jasne vymezeném kritickém paradigmatu genderových studií. Teoretizace videní se tu postupne odhalovala jako proces neustálého re-definujícího pohybu, kdy se jednotlivá podloží se na sebe vrstvila v kolobehu sebepotvrzování mocenského videní. Shluk významu okolo termínu pohled (the gaze, le regard) se nakonec vyjevil jak ve svých ahistorických determinacích a predpokladech, tak i v urcující vázanosti na výsadní historickou situaci a specifické metody premýšlení o filmu.
|
|
|
Hrdinka pro každého. Filmová reprezentace Jany z Arku
Moravcová, Tereza ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Tato diplomová práce je základním úvodem do problematiky filmové reprezentace Jany z Arku. Pokusila jsem se ji reflektovat v širším dějinném i teoreticko-filmologickém kontextu. Z nedostatku prostoru jsem ve své práci opomenula velmi důležitou a zajímavou otázku, proč si režiséři vybrali zrovna postavu Jany z Arku, rovněž jsem se nevěnovala osobě Karla VII., která tvoří jakýsi pandán k Janině figuře. To vše je otázkou budoucího výzkumu, stejně jako zvážení dalších možností i případných limitů mnou navrhované metody, která se věnovala elipsám v rámci narativního příběhu, ovšem nezabývala se spojením těchto výpustek, což je nesmírně podstatný krok k prohloubení této metody. Mým cílem nebylo podat ucelený obraz o Janě z Arku ve filmu, ale seznámit čtenáře s bohatou filmografií o této postavě a navrhnout metodu, jak je možné na historické filmy pohlížet. Snad se mi alespoň do jisté míry podařilo vykreslit Janin obraz a její reprezentaci na filmovém plátně v její mnohavrstevnosti, neboť právě v neuchopitelnosti této figury spatřuji její největší kouzlo - a snad právě proto mě stále "případ Jana z Arku" zajímá, vzrušuje i provokuje. 105
|
host ::
RSS.