|
|
Mytologie a ideologie "dětských" semiotických kódů v časopise Sluníčko před a po r. 1989
Smrčková, Andrea ; Švec, Luboš (oponent) ; Šoltys, Otakar (vedoucí práce)
Bakalářská diplomová práce "Mytologie a ideologie "dětských" sémiotických kódů v časopise Sluníčko před a po r. 1989" pojednává o specifickém způsobu konstrukce světa na stránkách dětského časopisu. Vzhledem k rozsahu bakalářské práce byla k analýze zvolena dvě úzce časově ohraničená období, ročníky 20 a 40. K teoretické stránce patří nejen popis hlavní metody - sémiotická analýza, ale také nástin problematiky psychologického vývoje dítěte, žánrů určených pro dětské čtenáře a stručné vysvětlení proměn chápání mytologie od počátku dějin lidstva do současnosti. Snahou v praktické části práce bylo objevit a rozkrýt mýty spojené s několika tématy (rodina, svátky, vzdělávání, práce a rozdíly mezi lidmi). Na základě Barthovy teorie mytologie a ideologie byla provedena sémiotická analýza primárního systému, tzn. jazyka vybraných textů (zastoupena je poezie, próza i redakční materiály, které lze nazvat pracovní listy - rozvíjí schopnosti dítěte) a také několika obrázků, které měly pro analýzu zásadní význam. U charakteristických materiálů jsme zkoumali, co se děje s částmi znaku (označující a označované)z primárního systému, pokud přejdou do systému sekundárního, který Barthes nazývá metajazyk nebo také mytologický systém. Zvláštní kapitola se věnuje reklamě, která se objevila až ročníku 40. Zejména na příkladě...
|
|
|
Rozmach radikální levice ve Finsku ve spojitosti se srpnovou okupaci Československa. Hnutí taistovců aneb Brežněvovi užiteční blouznivci
Skálová, Barbora ; Švec, Luboš (oponent) ; Vondrys, Alice (vedoucí práce)
Téma radikální levice ve Finsku a obzvláště její "zbytnělá" forma v podobně hnutí taistovců (taistolaiset) je v českém prostředí zcela neznámá. I v samotném Finsku si získávají taistovci svou pozornost postupně a teprve v posledním desetiletí. českého čtenáře může tato problematika zaujmout především díky jejímu úzkému spojení s okupací Československa v srpnu 1968, jejíž čtyřicáté výročí si tento rok připomínáme. Finsko bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let již zcela adaptováno na nový směr zahraniční politiky určované především "korektními" vztahy se Sovětským svazem, neboť již- mimo jiné- uplynula dvě desetiletí od podepsání Smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci (YYAsopimus). Svůj úřad už více než deset let zastával prezident Urho Kaleva Kekkonen, jenž se stal živoucím symbolem snahy o udržení neutrálního postavení Finska, snahy o všemi akceptovaný obraz Finska jako mostu mezi Východem a Západem a také ztělesněním specifické formy détente - tzv. finlandizace. Protiruská atmosféra panující v meziválečném období byla již téměř zapomenuta. Do "bláznivého" roku 1968 nečekaně zasáhla okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a Finsko jako stát, jenž si přes porážku v druhé světové válce i přes společnou hranici se Sovětským svazem udržoval s velkým úsilím svou nezávislost, hleděl na osudy...
|
|
|
"Na hřbitov divadlo nepatří." Veřejná kritika a odboj ve vilenském ghettu, 1941 - 1943.
Putík, Daniel ; Pešek, Jiří (vedoucí práce) ; Švec, Luboš (oponent)
I. ÚVOD 1. Cíle a struktura práce Léta nacistické okupace na Litvě přinesla zkázu stovkám židovských obcí, mezi nimi i prvořadému duchovnímu centru východoevropského Židovstva: Vilnu (Vilniusu), "litevskému Jeruzalému". Litevští Židé byli první v Evropě, kteří byli vystaveni systematickému vyhlazování ze strany německých okupantů. Nacisté spolu se svými litevskými přisluhovači povraždili na 98 % židovských obyvatel Litvy, kteří jim padli do rukou - v žádné jiné zemi nepřinesl holocaust tak totální anihilaci židovské komunity. Ta tvořila v době nacistického vpádu na území Litvy asi 10 % obyvatelstva. Drtivá většina litevských Židů, včetně obyvatel litevské metropole, byla povražděna během necelého půl roku; jen ghetta ve Vilně, Коvně (Kaunasu), Šavlích (Šiauliai) a Švenčionysu přežila díky pracovnímu nasazení části židovských obyvatel po celé dva roky. Jejich likvidace byla důsledkem potlačení židovského odboje, jehož symbolem bylo povstání ve varšavském ghettu zahájené v dubnu 1943. Nacisté pohlíželi na zbývající ghetta jako na "sud se střelným prachem"; v duchu plného využití židovských pracovních sil byli práceschopní Židé přesunuti do nově vzniklých koncentračních táborů, "přebyteční" pak byli povražděni. Při pohledu zpět na léta destrukce židovské populace Evropy se nabízí otázka, jak mohlo vyvraždění...
|
|
|
Národnostní politika v sovětské Karélii, 1920-1935
Šebesta, Adam ; Švec, Luboš (vedoucí práce) ; Litera, Bohuslav (oponent)
Diplomová práce "Národnostní politika v sovětské Karélii, 1920-1935" pojednává o bolševickém experimentu v oblasti správy multinárodnostní říše na příkladu východní Karélie v meziválečném období. Práce zkoumá specifika karelského vývoje ve srovnání s centrální národnostní politikou. Unikátní region, v jehož čele stáli finští komunističtí emigranti, je v jistém smyslu esencí národnostní politiky SSSR. Ve snaze získat podporu všech národnostní na území Ruska se bolševici uchýlili k pragmatické politice ústupků. Vznik autonomní Karélie byl zapříčiněn součtem faktorů. Díky politice budování národnostních kádrů byli Sověti dočasně nakloněni lokální správě. Mírová jednání s Finskem v Tartu žádala vyřešení karelské otázky a autonomní Karélie byla odpovědí finským požadavkům. Region se měl stát výkladní skříní socialismu a demonstrovat mírové soužití národů. Finští bolševici byli připraveni se tohoto úkolu ujmout. Práce zkoumá vedle vývoje národnostní politiky v Karélii i faktory, které ovlivňovaly stupeň nezávislosti, jako např. hospodářskou politiku a finanční závislost na centru, jazykovou a vzdělávací otázku a konkurenci karelské autonomii ze strany dalších regionálních celků, jako např. souostroví GULAGu pod správou OGPU. Jako specifická ilustrace odhodlanosti karelského vedení osídlovat republiku titulárním...
|
|
|
The Social Transformation of Former "Closed Cities" in Estonia. Case-study of Paldiski and Sillamae
Batorova, Darima ; Švec, Luboš (vedoucí práce) ; Šír, Jan (oponent)
Projekt se soustředí na analýzu a komparaci transformace sociálně-ekonomické struktury bývalých vojenských měst a ZATO (Zavřená autonomní teritoria) v Estonsku po roce 1991 do roku 2009. Hlavními objekty studie jsou bývalá <uzavřená města> Paldiski a Sillamae, ve kterých se nacházely sovětské atomové objekty. Uzavřená města se lišila především existencí speciálních vojenských institucí s rozšířenou pravomocí, omezeným kontaktem obyvatel s vnějškem a pohybem informací. Tato a další omezení se kompenzovala státními dávkami a lepším zásobováním měst, rizikovým faktorem však byla redukce místní ekonomiky na vojenskou výrobu. Po pádu SSSR a se ztrátou státního financování tato města propadla do hluboké sociálně-ekonomické krize, kterou se postupně snaží překonat až do současnosti. Základní otázkou projektu je to, zda sociální transformace uplatňované v případě těchto měst vykazují spíše společné nebo rozdílné rysy, na základě čehož se dá mluvit o zvláštním způsobu transformce měst.
|
|
|
Rusko a Kaliningradská oblast: Řešení exklávní problematiky v letech 2000-2009
Kadlec, Vladimír ; Švec, Luboš (vedoucí práce) ; Svoboda, Karel (oponent)
Diplomová práce "Rusko a Kaliningradská oblast: Řešení exklávní problematiky v letech 2000 - 2009" pojednává o tom, jak byla na začátku 21. století řešena problematika spojená se specifickým geopolitickým postavením Kaliningradské oblasti jako exklávy Ruské federace na pobřeží Baltského moře. Práce nejprve přináší stručný nástin historického vývoje daného regionu - Východního Pruska a Kaliningradské oblasti do roku 1991. Následně se věnuje vývoji a problémům exlávy v 90. letech 20. století. Hlavní část práce detailně zkoumá exklávní problematiku po roce 2000. Pozornost je věnována jednak otázce ekonomické (zajištění příznivého ekonomického rozvoje), diskuzím ohledně případné změny postavení oblasti v rámci Ruské federace, způsobu vyřešení problematiky tranzitu přes území Evropské unie a vojenské otázce. Práce využívá tzv. teorii enkláv, kterou vypracoval ruský ekonom Jevgenij Vinokurov. Tato teorie určuje, která problematika je exklávám a enklávám ve většině případů společná.
|
|
|
Slovenská politická emigrace na cestě k rozdělení Československa: Činnost slovenského exilu křesťansko-demokratické orientace
Karafiátová, Sylva ; Irmanová, Eva (vedoucí práce) ; Švec, Luboš (oponent)
Diplomová práce Slovenská politická emigrace na cestě k rozdělení Československa: činnost slovenského exilu křesťansko-demokratické orientace se zabývá politickou činností Slováků žijících v zahraničí, jejich vztahem ke společnému státu Slováků a Čechů, jejich snahami vývoj v tomto státě a jeho podobu a vztahy mezi oběma národy ovlivňovat. Práce ve stručnosti připomíná autonomistickou tradici slovenské emigrace (již od přelomu 19. a 20. století) a dotýká se hlavních bodů vývoje života zahraničních Slováků a slovenského exilu do konce druhé světové války a sleduje hlavní proudy poválečné slovenské politické emigrace, která získala podobu tří specifických vln, časově vymezených roky 1945, 1948 a 1968, přičemž se soustředí především na vývoj a vnitřní a vnější aspekty fungování slovenského exilu po roce 1968. Hlavní pozornost je věnovaná činnosti křesťansko-demokraticky zaměřených exulantů (převážně v Evropě, emigranti z roku 1968 a pozdější) přibližně v letech 1989-1993, jejich plánům na založení slovenského křesťansko-demokratického klubu (strany) v zahraničí, které po listopadu 1989 přešly v zájem a snahu podílet se na budování domácí křesťansko-demokratické strany a na transformaci politického a společenského života na Slovensku vůbec (včetně snahy prosadit svůj dlouhodobý cíl - vznik nezávislé Slovenské...
|
|
| |
|
|
Emanuel Voska v československém zahraničním odboji za první světové války: zpravodajství a propaganda
Hájková, Dagmar ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Švec, Luboš (oponent) ; Galandauer, Jan (oponent)
Práce se zabývá činností Čechoameričana Emanuela Vosky v době první světové války a jeho aktivity sleduje z hlediska československého zahraničního odboje, propagandy, zpravodajských služeb i krajanského hnutí. Po první světové válce byl vytvořen obraz Vosky jako prvního českého špiona a předního spolupracovníka T. G. Masaryka. Práce upřesňuje tento obraz a snaží se odpovědět na otázku, nakolik byla Voskova činnost za války významná pro zahraniční odboj a jaký byl jeho reálný podíl na vzniku samostatného československého státu. Voska odjel do USA jako devatenáctiletý; dokázal se zde prosadit jako podnikatel a etablovat v krajanských organizacích, ve kterých se vymezil jako volnomyšlenkář, sokol a levicově orientovaný radikál. Jeho cesta do Evropy v roce 1914, navázání kontaktů s T. G. Masarykem a britským žurnalistou Wickamem Steedem mu poskytly unikátní pozici pro komunikaci mezi krajanskými organizacemi v USA, představiteli Dohody a vznikajícím exilovým centrem v Evropě. Po návratu do USA se Voska stal předním představitelem krajanské organizace "České národní sdružení", jejímž cílem byl rozpad Rakousko-Uherska a samostatný stát Čechů a Slováků. Krajanské organizace, především České národní sdružení, se staly nátlakovými skupinami prosazujícími československou nezávislost, i když skutečné vedení bylo...
|
|
|
Postavení polské menšiny v současné Litvě
Andrlík, Jan ; Hnízdo, Bořivoj (vedoucí práce) ; Švec, Luboš (oponent)
Diplomová práce se zabývá politickými aspekty postavení polské menšiny v současné Litevské republice. Ve vzájemné provázanosti jsou postupně analyzovány východiska a praxe litevské národnostní a jazykové politiky, relevantní sociodemografické charakteristiky polské menšiny a jejich interakce v politickém systému, manifestovaná ve vzorcích procesů polské menšinové mobilizace a reprezentace v politických strukturách státu. Rozbor politického rozměru vztahu litevských Poláků a mateřského polského státu a stručné srovnání jejich postavení s příbuznými polskými menšinami v Bělorusku a na Ukrajině zasazují analýzu do mezinárodního kontextu. Práce konkrétními způsoby dokládá, že navzdory komparativně velmi dobrým endogenním zdrojům a formálně nediskriminační politice litevského státu, je polská menšina v politickém systému Litevské republiky v důsledku charakteru struktur politické příležitosti soustavně podreprezentována. Ačkoli agregace a artikulace polských menšinových zájmů v současné Litvě plně odpovídají konvenčním vzorcům v institucionalizovaných demokraciích, poznatky práce vyvracejí předpoklad oslabování litevsko-polského etnického dělení v politickém systému a naopak přinášejí důkazy probíhající monoetnicizace soupeřících politických subjektů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.