|
|
Prostor (ve) filmu: teoretické koncepce prostoru od reality k intermedialitě
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Jako cíl mé práce jsem si určila sledování vztahu filmu a prostoru. Obsáhlé téma se rozprostírá do velké šíře, stejně jako prostor samotný obklopuje veškerou lidskou existenci. Věnovala jsem se mapování oblastí, které se dotýkají vytčené problematiky, ukázala možné přístupy k tomuto tématu, rozprostřela síť otázek a nastínila, které oblasti by bylo možné dále zkoumat. Prošla jsem tedy cestu, kterou lze názorně ilustrovat na tomto schématu: Moje bádání začalo na obecné rovině, která sleduje prostor jako takový, jako universum, ale i jako základní podmínku lidského života. Žitý prostor je prvotní entitou, ke které je potřeba se vymezovat, kterou je stále nutné mapovat pro každodenní orientaci, poznávat pro potvrzení své vlastní existence. Aby bylo možné prostor obývat, je nutné, se ho jistým způsobem zmocňovat. Cílem mocenských snah člověka, je pak podřídit okolní prostor svým potřebám, nikoli přizpůsobit svůj život prostoru. Pokud se tyto zájmy přenesou do abstraktní roviny, usílí o ovládnutí prostoru je realizováno nápodobou žité reality. Prostor je tedy nejen podmínkou fyzického života, ale přesahuje i do světa imaginace, obraz reality je transformován mimetickými uměními. Lidské snahy o fixaci života vytvořením jeho záznamu se od samého počátku netýkaly pouze prostoru. Nápodoba a transformace probíhala i...
|
|
|
Chytilová, Kučera, Krumbachová: Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme jako experiment tří autorů
Křížkovská, Terezie ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
(česky) Tato bakalářská práce se zabývá tvůrčí součinností režisérky Věry Chytilové s kameramanem Jaroslavem Kučerou a kostýmní výtvarnicí Ester Krumbachovou na filmech Sedmikrásky (1966) a Ovoce stromů rajských jíme (1969). Cílem je odpovědět na otázku, zda je možné určit míru tvůrčího vlivu každého z těchto tvůrců nebo zda se jedná o díla tří rovnocenných autorů. Vzhledem k tomu, že se zvolené filmy vyznačují výraznou výtvarnou stylizací, jež je výsledkem experimentálního přístupu tvůrců k filmové fabuli, formě i způsobu tvorby, sleduje práce právě tendenci experimentovat napříč jednotlivými uměleckými odvětvími a označuje ji za specifický jev československé kultury šedesátých let. Dále popisuje konkrétní proměny umělecké tvorby a představuje, jakým způsobem se projevily ve filmu. Objasňuje podmínky nástupu experimentálních filmových postupů, jež jsou spojovány s filmy nové vlny, který byl, vedle kulturních a společenských proměn, zásadně ovlivněn institucionálním řízením filmové výroby. Následně vymezuje tematické souvislosti a charakteristické stylotvorné prvky tvorby Věry Chytilové, Jaroslava Kučery a Ester Krumbachové, jež přecházela jejich tvůrčí spolupráci. Charakteristické rysy tvorby každého z tvůrců sleduje při analýze filmů Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme, která práci uzavírá.
|
|
|
Material Fictions: Moving (Between) Images of Contemporary Art
Purkrábková, Noemi ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato magisterská diplomová práce vstupuje do toku pohyblivých obrazů současného umění s cílem nastínit některé obecnější ontologické kvality digitální vizuality a imaginace, jež stále výrazněji uniká ze všech pevných rám(c)ů a rozlévá se do prostoru mezi obrazovkami, kontexty a lidskými i nelidskými aktéry. V návaznosti na postřeh Stevena Shavira, že digitální média přinesla zcela nový režim tvárného technického obrazu, který již nutně nezávisí na žádném předcházejícím "reálném" prostoru, ale spíše produkuje svůj vlastní prostoročas, chápe tento text pohyblivé obrazy jako performativní světo-tvorné fikce s hmatatelným dopadem na skutečnost. Místo častého oplakávání ztracené vazby na jakoukoli předchozí realitu, hloubku či pravdu, vnímá přítomná práce bujení obrazů jako příležitost k přehodnocení samotné dělící čáry mezi realitou a fikcí, jež se nepřestává rozpíjet v našich interakcích s digitálními médii. A také přistoupit k obrazům nikoli jako k pouhým reprezentacím, ale jako k materiálním silám aktivně působícím jak na fyzickou hmotu světa, tak na naše vlastní kognitivní procesy. Aby popsal tuto neredukovatelnou materialitu digitálních obrazů-fikcí, propojuje text na jedné straně Françoise Laruella s Gillesem Deleuzem a Félixem Guattarim - jejichž vybrané filozofické koncepty jí pomáhají...
|
|
|
Posthumanistická umělecká praxe: Neposedné hranice planetárních subjektů
Sirůček, Jiří ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Likavčan, Lukáš (oponent)
Náš vliv na planetární fungování je údajně natolik výrazný, že se v posledních dvaceti letech ve vědecké obci hovoří o přejmenování holocénu - současné geologické epochy - na antropocén, tedy dobu Člověka. Podle filozofa Bernarda Sitelgera se ovšem "čas lidí" neprojevuje pouze devastací přírodních ekosystémů, ale i ničením samotných lidských dovedností a způsobů předávání vědomostí. Antropocén, započatý industriální revolucí, tak podle něj vedl skrze industrializaci kultury i k narušení myšlení a chápání světa. Filozofka Rosi Braidotti navrhuje, že bychom se s příchodem nové éry proto neměli soustředit jen na všudypřítomné environmentální katastrofy, ale spíše je využít jako nástroj k přehodnocení toho, co to vůbec znamená být Člověkem. Západní subjekt totiž podle ní vznikl jako důsledek humanistické kulturní hegemonie, která jej definovala na základě logiky binárních opozic. V duchu těchto myšlenek se magisterská práce pokouší ukázat, že umění může poskytnout metody, jak re-definovat náš vztah jak k sobě samým, tak k okolnímu světu a pomoci nám v navigaci za hranice současné krize. Především za pomoci posthumanistického myšlení a jemu blízkých směrů práce ukazuje, jak specifické formální vlastnosti filmového média dokážou narušit převládající normy určující náš vztah k realitě a přinášet nové,...
|
|
|
Odpoutané obrazy: archeologie (českého) virtuálního prostoru
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Dvořák, Tomáš (oponent)
Postverbální směřování společnosti, nové technologie, digitalizace a prorůstání obrazů veřejnou i soukromou sférou vede teoretiky umění k zvýšenému zájmu o vizualitu jako takovou (W. J. T. Mitchell hovoří o "bouři obrazů", která se přehnala přes planetu).1 S vizuálním vyjádřením je pak nezbytně spojená kategorie prostoru2 a divácká prostorová zkušenost.3 Právě těmto tématům se věnovala má předchozí práce. V ní jsem obhájila tezi, že pro film je prostor primární kategorie. Prostor umožňuje nejen vyprávět příběh, zkonstruovat jasnou fikci, ale zároveň je nejdůležitější pro dešifrování předkládaných obrazů. Prostor omezený hranicemi a plochou plátna se totiž otvírá do prostoru ve filmu, do fikčního světa, který divák může pochopit za pomoci sestavování kognitivních map (mentálních prostorových konfigurací zobrazovaných informací).5 Prostor je tedy na jedné straně spoután limity média, na druhé straně umožňuje bezbřehou hru imaginace, a proto poskytuje pole otevřené mnohostranné komunikaci mezi divákem a autorem, skutečností a fikcí, a také mezi více médii. V práci jsem tak obhájila druhou tezi, že film je ze své podstaty intermédium. Stává se totiž rámem, ve kterém dochází k vrstvení a násobení mediálních fragmentů, jež obohacují narativní strukturu, pevné limity zdánlivě rozevírají a oživují vzdálené kulturní...
|
|
|
Paměť technických obrazů: Mediální praxe deníkových filmů Jonase Mekase
Vobořil, Tomáš ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Šimůnek, Michal (oponent)
Jonas Mekas propojuje ve svém díle amatérský modus natáčení s profesionálními ambicemi experimentálního filmaře, zakládá svůj filmový styl na estetice rodinných filmů a obrací pozornost ke své osobní, individuální zkušenosti. S ostatními filmaři New American Cinema tím vytrhává film z klasického studiového systému produkce, společně s nimi zakládá nový distribuční okruh nezávislé kinematografie a instituce zabývající se archivací či studiem avantgardního a experimentálního filmu. Cílem této bakalářské práce je ukázat, jakým způsobem se rodinné filmy stávají formálním a komunikačním prostředkem nezávislých filmařů v New Yorku v 50. a 60. letech. Toho si všímám především v díle litevského experimentálního filmaře, básníka, kritika a organizátora Jonase Mekase. Zajímá mě, jakým způsobem jeho projekty vytrhují rodinné záběry z jejich původního kontextu, a s čím je obecně vnímání rodinných obrazů mimo jejich kontext spjaté. Z toho důvodu definuji v návaznosti na Rogera Odina znaky a funkce rodinných filmů v rámci rodinné instituce a specifika různých kinematografických prostorů, které Mekas svým dílem propojuje. Strategie využití estetiky rodinných filmů pak sleduji v detailnější analýze Mekasova filmu As I Was Moving Ahead Occasionally I Saw Brief Glimpses of Beauty (2000), ve které se zabývám nejenom...
|
|
|
Čtení a pozorování Případu pro začínajícího kata
Maršálek, Dan ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tento text se zabývá rozborem filmu Případ pro začínajícího kata (1969, Pavel Juráček) z hlediska toho, jakým způsobem naplňuje žánr alegorie, potažmo jeho modernistickou subžánrovou variantu. Oproti dřívějším studiím, které zkoumaly stejný film, vysvětluje tento text jeho hlavní rysy v jejich konceptuální složitosti dané dominantním strukturním jádrem, jenž vyplývá ze subžánrového nastavení. Výsledkem této studie je v prvé řadě podchycení specifičnosti daného filmu, jenž je důležitou součástí kulturního dědictví české kinematografie. Tři vedlejší dopady studie jsou: Přehled o textech souvisejících se zkoumaným filmem. Komparativní a kritická analýza vybraných literárních teorií zaměřených na pojem alegorie a jejich následné přenesení do oblasti filmu. A vystavení genologického modelu modernistické alegorie, který je funkční charakteristikou pro jeden ze dvou dominantních trendů československé umělecké kinematografie 60. let - takzvané "československé nové vlny". Tento text je teoreticko-analytickým filmově-vědným zkoumáním Případu pro začínajícího kata v genologicko-naratologické metodologii.
|
|
|
Uvězněni v nekonečnu: Středoevropská panoramata a jejich role v procesech národní emancipace
Forejt, Matěj ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Již od průkopnických dob spojených s osobou publicisty C. W. Cerama se pozornost badatelů v oboru mediální archeologie vrací k jednomu z nejmonstróznějších optických aparátů - panoramatu. Podobně jako v případě mnohých optických hraček lze i u panoramatu dlouho před vynálezem kinematografie pozorovat a popisovat fenomény symptomatické později pro filmové médium, zároveň se ale panoráma stalo rovněž nejstarší moderní masové zábavy. Ve všech jejích charakteristických rysech definoval panoramatickou malbu již její vynálezce, britský malíř Robert Barker. Oproti původní komerční formě uvádění panoramat však v závěru 19. století nacházíme opozici ve skupině panoramat, vyprodukovaných v souvislosti s aktivitami středoevropských národoveckých hnutí. Právě tato skupina panoramat je hlavním předmětem této práce. Jejím hlavním cílem je vymezit emancipačně-vlastenecké panoráma coby specifický mediální žánr. Kromě toho zkoumá také související otázky mediální neměnnosti, kolektivní identity a míst paměti.
|
|
|
Metodika uchování a prezentace multimediálních dat
Získal, Bohuš ; Bohuš Získal ; Cubr, Ladislav ; Berka, Roman ; Svatoňová, Kateřina
Tato metodika byla vytvořena v rámci realizace projektu „Laterna magika. Historie a současnost, dokumentace, uchování a zpřístupnění” DG16P02H005 financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II). Metodika vychází z potřeby popsat postupy pro popis, uchovávání a prezentaci digitálních informačních objektů vzniklých při zpracování dokumentace historických představení Laterny magiky a definovat tyto postupy takovým způsobem, aby byly aplikovatelné i na jiná díla obdobného charakteru. Metodika reaguje na situaci, kdy na národní úrovni, a pro některá specifika daného obsahu ani na úrovni globální, nejsou definovány standardy péče o tento typ kulturního dědictví, které by pokrývaly veškeré potřebné činnosti. Mezi výše uvedená specifika patří forma živého provedení s použitím technologií a prvků, které se výraznou měrou podílejí na informační a estetické formě díla, a jejichž kombinace je jako celek obtížně dokumentovatelná. Metodika je určena pro paměťové instituce, jejich partnerské organizace nebo dodavatele, kteří se podílejí na vytváření, zpracování, prezentaci a uchovávání dat vzniklých při digitalizaci, rekonstrukci a popisu dokumentace multimediálních představení. Doporučené postupy a datové struktury zohledňují situaci, kdy se fyzické (datové) objekty vážící se k dílům nachází ve sbírkách různých institucí či jednotlivců, a není možné nebo žádoucí shromáždit veškeré fyzické objekty pod jednu společnou správu. Metodika byla ověřena řešiteli projektu pro Národní filmový archiv, CESNET a Institut Intermédií při ČVUT FEL na vybraných datech vytvořených pro prezentaci a uchovávání historických představení Laterny magiky.
Plný text:  PDF
|
|
|
Intuice a vakuum filmového obrazu
Krůček, Václav ; Svatoňová, Kateřina (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Dvořák, Tomáš (oponent)
Má disertační práce zkoumá účinky specifických momentů filmu v rámci jeho ontologického potenciálu. Sleduje formy zásahů do stability a plynulosti vizuální re- prezentace, které mohou vyvolat intuici nového. Úvodní kapitoly jsou věnovány "obrazu o sobě" jako prezentaci trvání sebe-modulujícího záběru, jehož zdánlivá nehybnost vyvolá (v součinnosti se zvukem) intuitivní tlak mimoobrazového pole. Vztah viditelného a tušeného je zkoumán z hlediska iniciačních impulsů a změn imanentních filmovému záznamu, jehož specifika jsou obsahem následujících argumentací. Záběry z tohoto pohledu neplní jen narativní funkci prostřednictvím obrazové re-prezentace skutečnosti, ale jsou také současně pohybem elementárních struktur v čase, jak je přibližuje Gilles Deleuze. Za pomoci odkazů k jeho úvahám analyzuji v dalších kapitolách faktory, podílející se na možném vyvolání intuice, jako jsou: účinky sekvenčních procesů diference, repetice a rytmu filmových obrazů, jejich trvání, elementarizace, refrakce a mizení. Náhlé vstupy těchto procesů a jejich setrvávání jsou prezentovány na konkrétních příkladech, v kterých intuice opouští médium a odhaluje skutečnost mimo film.
|
host ::
RSS.