|
|
Možnosti využití kmenových buněk pro léčbu diabetické retinopatie
Palacká, Kateřina ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Diabetická retinopatie je onemocnění sítnice způsobující nevratné poškození buněk a tím i postupnou ztrátu zraku. Současná léčba je velice omezená a spojená s četnými vedlejšími účinky. Nadějnou možností léčby degenerativních onemocnění sítnice je použití kmenových buněk. Existují různé typy kmenových buněk. Patří mezi ně embryonální kmenové buňky, indukované pluripotentní kmenové buňky a buňky z dospělého organismu, mezi které můžeme zařadit mesenchymální kmenové buňky (MSC, mesenchymal stem cells). MSC jsou buňky nacházející se téměř ve všech tkáních dospělého organismu. Mohou migrovat do místa poškození, regulovat v sítnici průběh zánětu, potlačit vznik fibrovaskulátních jizev a nahradit poškozené buňky, jako jsou například nervové buňky, fotoreceptory a epiteliální pigmentové buňky. Aplikace MSC by tak mohla být slibnou léčbou pro degenerativní onemocnění sítnice.
|
|
|
Mechanismy imunomodulačního působení kmenových buněk a jejich využití k léčbě onemocnění oka
Heřmánková, Barbora ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Indrová, Marie (oponent)
Kmenové buňky představují perspektivu pro léčbu řady doposud neléčitelných onemocnění. V současnosti mezi nejvíce studované kmenové buňky patří mezenchymální kmenové buňky (MSC). Tyto buňky jsou schopné diferenciace v různé buněčné typy, produkovat růstové a trofické faktory a prostřednictvím imunomodulačních molekul regulovat funkce buněk imunitního systému. Při studiu imunomodulačních vlastností MSC jsme se zaměřili na jejich vliv na B buňky a na studium mechanismu působení MSC ovlivněných interferonem-γ (IFN-γ) na produkci interleukinu 10 (IL-10) B buňkami. Prokázali jsme, že MSC ovlivněné IFN-γ inhibují produkci IL-10 aktivovanými B buňkami prostřednictvím dráhy cyklooxygenázy-2. Vzhledem ke svým regenerativním a imunomodulačním vlastnostem nacházejí MSC uplatnění v léčbě řady onemocnění. V této práci jsme se zabývali možností využití MSC k léčbě onemocnění a poškození oka. Při léčbě poškozeného povrchu oka jsou používány limbální kmenové buňky (LSC), ale jejich izolace je obtížná a nemohou být použity ve všech případech poškození. Vhodným kandidátem v těchto případech mohou být MSC. Proto jsme srovnávali terapeutický potenciál LSC a MSC izolovaných z kostní dřeně a tukové tkáně. Studie ukázala, že MSC izolované z kostní dřeně mají srovnatelný regenerativní vliv na hojení poškozeného povrchu...
|
|
|
Úloha buněčného metabolismu v karcinogenezi. Molekulární patofyziologie chemorezistence karcinomu močového měchýře
Kripnerová, Michaela ; Kuncová, Jitka (vedoucí práce) ; Nevoral, Jan (oponent) ; Chovanec, Miroslav (oponent)
Terapeutická rezistence nádor p edstavuje závažný klinický problém. Z hlediska klinického pr b hu vzniku rezistentního fenotypu rozlišujeme primární rezistenci, kdy nádor v bec nereaguje na aplikovanou terapii, a rezistenci získanou neboli sekundární, kdy po po áte ní klinické odpov di terapie p estává p sobit a nádor se stává chemo,- radio- i imunorezistentní. Z hlediska mechanismu terapeutické rezistence m žeme rozlišit bun n autonomní rezistentní fenotypy od p ípad rezistence založené na komplexních interakcích v rámci nádorového mikroprost edí. Experimentální modely terapeutické rezistence nádor vychází asto ze vstupního modelu senzitivních nádorových bun ných linií a selekce dce iné chemo- i radiorezistentní bun né linie po aplikaci p íslušného cytostatika, pop . experimentální radioterapie. V rámci p edkládané dizerta ní práce jsme odvodili dva unikátní modely terapeutické rezistence urotheliálního karcinomu. První model vychází z námi odvozené bun né linie BC44 a dce iné bun né linie BC44DoxoR, která byla odvozena prolongovanou expozicí mate ské bun né linie BC44 doxorubicinu. Tato dce iná chemorezistentní linie vykazuje bun n autonomní fenotyp mnoho etné lékové rezistence, s rezistencí v i ty em dalším cytostatik m (cisplatina, metotrexát, vinblastin a gemcitabin). BC44DoxoR vykazuje...
|
|
|
Role mTOR dráhy v neurální diferenciaci kmenových buněk
Šintáková, Kristýna ; Jendelová, Pavla (vedoucí práce) ; Dráber, Peter (oponent)
Poranění míchy je velice závažný, komplexní a život zničují úraz, pro který dnešní medicína stále nemá účinnou léčbu. Je možné pouze tlumit následky poranění a patologické děje s ním spojené. Transplantace neurálních kmenových buněk má v patologii míšního poranění imunosupresivní účinky a podporuje regeneraci. mTOR kináza je součástí klíčové intracelulární signální dráhy PI3K/Akt/mTOR, což z ní dělá vhodný cíl terapeutického zásahu a imunosupresiv, například rapamycinu. mTOR signalizace je důležitá pro neurální kmenové buňky a v patologii míšního poranění. Cílem této práce bylo zkoumat úlohu mTOR dráhy v diferenciaci kmenových buněk do neurálního fenotypu. Na kultury neurálních progenitorů in vitro byl aplikován rapamycin, a pomocí metod imunocytochemie a imunoblotování byl sledován vliv inhibice na buněčný fenotyp a aktivitu mTOR dráhy. V in vivo potkaních modelech míšního poranění byl technikami imunohistochemie a imunoblotování vyhodnocen dopad inhibice rapamycinem na mTOR dráhu, autofagii a produkci cytokinů buňkami poškozené tkáně. Výsledky ukazují, že mTOR dráha se účastní diferenciace neurálních prekurzorů do neuronálního fenotypu in vitro, rapamycin inhiboval mTOR dráhu in vitro a in vivo, podpořil tok autofagie a ovlivnil produkci zánětlivých cytokinů v míšní tkáni. Klíčová slova: kmenové...
|
|
|
Význam tumor infiltrujících lymfocytů jako prognostických faktorů u pacientů po embolizaci portální žíly (PVE) a po PVE s aplikací autologních kmenových buněk
Brůha, Jan ; Třeška, Vladislav (vedoucí práce) ; Gürlich, Robert (oponent) ; Šubrt, Zdeněk (oponent)
Význam tumor infiltrujících lymfocytů jako prognostických faktorů u pacientů po embolizaci portální žíly (PVE) a po PVE s aplikací autologních kmenových Úvod: V důsledku nízkého zbytkového jaterního objemu (FLRV) je až 75% pacientů s metastázami kolorektálního karcinomu do jater (CLM) primárně inoperabilní. Embolizace portální žíly (PVE) pomáhá navýšit FLRV a tím zvýšit i operabilitu, ale selhává až u 40% pacientů. Využití kmenových buněk (SCs) může být způsob jak podpořit efekt PVE. V současné době jsou intenzivně zkoumány interakce imunity a maligních onemocnění. U léčby CLM s použitím PVE nebyla doposud publikována žádná studie, která by se interakcí imunitního systému a nádoru zabývala. Stejně tak nebyl popsán vztah ABC transportérů a CLM u pacientů po PVE. Cíle: Cílem dizertační práce bylo ověřit efekt PVE a intraportální aplikace SCs na nárůst FLRV a progresi CLM. Dalším cílem bylo stanovit tumor infiltrující lymfocyty (TILs) a transportéry ABCC10 a ABCC11 u pacientů s CLM po provedené PVE a jejich klinické dopady. Metoda: Efekt SCs na růst FLRV po PVE byl zkoumán na souboru 63 pacientů (43 pacientů s PVE a 20 pacientů s PVE a aplikací SCs). Z CT vyšetření byly stanoveny FLRV a objemy CLM. Byl sledován jejich růst, vztah k operabilitě, bezpříznakovému období (DFI) a celkovému přežití (OS). Na souboru...
|
|
|
Regenerace jaterního parenchymu pomocí aplikace hematopoetických progenitorových buněk po embolizaci portálního řečiště u nemocných s primárně inoperabilními metastázami kolorektálního karcinomu do jater.
Fichtl, Jakub ; Třeška, Vladislav (vedoucí práce) ; Šnajdauf, Jiří (oponent) ; Šubrt, Zdeněk (oponent)
Úvod: Důvodem nemožnosti provést resekci jater pro metastázy kolorektálního karcinomu je většinou nedostatečný zbytek jaterního parenchymu po jaterní resekci (future liver remnant volume - FLRV). Současnou standardní metodou zvýšení FLRV je embolizace větve portální žíly (PVE) na straně nádoru, a pak odloženě po hypertrofii neembolizovaného laloku resekce jater. Bohužel u některých pacientů nedochází k nárůstu objemu jater i přes dokonale provedenou PVE. U jiných dochází během doby potřebné k hypertrofii k progresi metastatického postižení. Proto se snažíme nalézt vhodný způsob, jak podpořit růst zbylého jaterního parenchymu a urychlit hypertrofii druhostranného jaterního laloku. Urychlením regenerace chceme zabránit možnému růstu nádoru v jaterním parenchymu. Z našich předchozích zkušeností (IGAMZ NS 10240) vyplývá, že nadějí je cesta aplikace hematopoetických progenitorových buněk (HPC - adultních kmenových buněk) po předchozí PVE do neembolizované větve portální žíly. Tyto buňky nejen urychlují jaterní regeneraci, ale i zlepšují jaterní funkce, což je důležité zejména u nemocných po neadjuvantní chemoterapii (steatohepatitida či steatofibróza) a s primárně poškozeným parenchymem (steatóza, cirhóza). Cíle projektu: Hlavním cílem práce je snaha o zvýšení operability nemocných s metastázami...
|
|
|
Maternální a fetální mikrochimérismus.
Hynková, Marie ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Pačes, Jan (oponent)
Mikrochimérismus je definován jako přítomnost malého množství geneticky odlišných buněk v těle člověka. Nejčastěji vzniká během těhotenství a kojení, dále také krevní transfuzí a transplantací. Během těhotenství dochází k obousměrné transplacentární migraci buněk mezi matkou a dítětem. Buňky přenesené v průběhu těhotenství a kojení, mohou přetrvávat v organismu dítěte až do dospělosti. Prostřednictvím mateřského mléka je během kojení do těla dítěte přenášeno velké množství imunitních buněk, které dítě chrání před patogeny a podílí se na modulaci jeho imunitního systému. Fetální buňky přetrvávají v organismu matky až několik desítek let a mohou mít dlouhodobý vliv na její zdravotní stav. Mohou se účastnit obnovy poškozených tkání matky, ale také přispět ke vzniku závažných autoimunitních onemocnění.
|
|
|
Diferenciace dospělých kmenových buněk na inzulín produkující beta buňky
Koblas, Tomáš
disertační práce: Diabetes mellitus je chronické onemocnění charakterizované metabolickou poruchou při relativním nebo absolutním nedostatku inzulínu. Diabetes mellitus 1. typu (DM1) je způsoben autoimunitní reakcí, která postupně vede k selektivní destrukci inzulín produkujících beta- buněk pankreatu. Důsledkem je minimální nebo zcela chybějící tvorba vlastního inzulínu, která vede k závislosti na podávání exogenního inzulínu. DM je také příčinou řady pozdních komplikací. Přestože dlouhodobé přiblížení fyziologické hladině glykémie s použitím intenzifikovaných inzulínových režimů může manifestaci diabetických komplikací oddálit, dosáhnout takovéto kompenzace se však daří jen asi u 5% pacientů. Z toho je patrné, že současné způsoby léčby nevedou ani k vyléčení diabetu, ale většinou ani k prevenci pozdních komplikací. Jedním z nejatraktivnějších léčebných přístupů je proto takový způsob léčby, který by nahradil chybějící inzulínovou sekreci. Takovou metodou je transplantace inzulín produkující tkáně. Nedostatečný počet dárců je ovšem hlavním limitujícím faktorem pro využití tohoto léčebného postupu v širším měřítku. Je tedy patrné, že pro získání dostatečného množství inzulín produkující tkáně musí být nalezeny alternativní zdroje. V současné době se jako nejnadějnější jeví využití kmenových buněk....
|
|
|
Mechanismy imunomodulačního působení kmenových buněk a jejich využití k léčbě onemocnění oka
Heřmánková, Barbora
Kmenové buňky představují perspektivu pro léčbu řady doposud neléčitelných onemocnění. V současnosti mezi nejvíce studované kmenové buňky patří mezenchymální kmenové buňky (MSC). Tyto buňky jsou schopné diferenciace v různé buněčné typy, produkovat růstové a trofické faktory a prostřednictvím imunomodulačních molekul regulovat funkce buněk imunitního systému. Při studiu imunomodulačních vlastností MSC jsme se zaměřili na jejich vliv na B buňky a na studium mechanismu působení MSC ovlivněných interferonem-γ (IFN-γ) na produkci interleukinu 10 (IL-10) B buňkami. Prokázali jsme, že MSC ovlivněné IFN-γ inhibují produkci IL-10 aktivovanými B buňkami prostřednictvím dráhy cyklooxygenázy-2. Vzhledem ke svým regenerativním a imunomodulačním vlastnostem nacházejí MSC uplatnění v léčbě řady onemocnění. V této práci jsme se zabývali možností využití MSC k léčbě onemocnění a poškození oka. Při léčbě poškozeného povrchu oka jsou používány limbální kmenové buňky (LSC), ale jejich izolace je obtížná a nemohou být použity ve všech případech poškození. Vhodným kandidátem v těchto případech mohou být MSC. Proto jsme srovnávali terapeutický potenciál LSC a MSC izolovaných z kostní dřeně a tukové tkáně. Studie ukázala, že MSC izolované z kostní dřeně mají srovnatelný regenerativní vliv na hojení poškozeného povrchu...
|
|
|
The effect of carbon nanostructures on human cell behavior and the role of fetal bovine serum in cell adhesion
Jannová, Martina
Uhlíkové alotropy - grafen (G) a nanokrystalický diamant (NCD) - patří mezi nadějné nanomateriály vynikající výjimečnou kombinací vlastností jako jsou vysoká mechanická pevnost, elektrická a tepelná vodivost, možnost funkcionalizace a velký poměr povrchu k objemu. Z těchto důvodů jsou G and NCD využívány kromě elektroniky také v biomedicínských aplikacích zahrnujících potahování implantátů, dopravu léčiv a genů do buněk a biosenzory. Za účelem základní charakterizace chování buněk na G a NCD byla studována adheze a proliferace osteoblastů na těchto materiálech, které byly různě upravené. Obecně lze říci, že G a NCD sloužily jako lepší substrát pro kultivaci osteoblastů než kontrolní polystyren speciálně upravený pro kultivaci buněk. Lepší adheze buněk, ale nižší proliferace, byla pozorována na NCD ve srovnání s G. Nejvíce překvapivé bylo zjištění, že hydrofobní G s nanostrukturovaným povrchem výrazně více podporoval proliferaci buněk ve srovnání s hydrofilním a plochým G a s oběma NCD (hydrofobním i hydrofilním), které měly mírně drsnější povrch. Díky zvýšené proliferaci buněk může dojít k rychlejšímu osídlení G a NCD buňkami a díky tomu k rychlejší tvorbě nové tkáně, což je žádoucí v biomedicínských aplikacích. Dále bylo ukázáno, že adheze osteoblastů byla zvýšena za počáteční nepřítomnosti...
|
host ::
RSS.