| |
| |
|
Hazardní hra jako černá díra sociálního vesmíru.
Horáček, Michal ; Abu Ghosh, Yasar (vedoucí práce) ; Grygar, Jakub (oponent)
Jedním z témat této eseje proto musí být jak empirická kritika dosud uveřejněných případových studií hráčského prostředí (obšírněji se pokusím zhodnotit tu patrně nejčastěji citovanou, Geertzovu Záludnou hru), tak posléze i návrh metodologie, umožňující takový sběr a takové vyhodnocování etnografického materiálu, který by z hráčského prostředí vytěžil smysluplnější poznatky. Smysluplné a objevné přesídlení do prostředí hazardní hry je ovšem z mnoha důvodů mimořádně obtížné. Na takovou obtížnost poukazuje kdejaká studie kdejakého etnograficky zkoumaného prostředí, v našem případě je však kromě nutnosti se osobně a dlouhodobě vystavit nejen specifické radosti, ale i bolesti, nezbytné problematizovat i konvenční pojmové kategorie; přinejmenším přestat považovat zažitá pojmová určení za dostatečná - vyjeví se totiž jako vnitřně rozporná. Tuto rozpornost je nutné rozpoznat jak v kolokviálním používání, tak i ve studiích těch společenských vědců, kteří "hru" učinili předmětem svého soustředěného zájmu; vyberu tři daleko nejcitovanější a očividně nejvlivnější: práce Johana Huizingy, Eugena Finka a Rogera Cailloise. (A nejen tyto studie, těšící se z pověsti "klasiky," nýbrž i některé práce současné, jmenovitě z pera Gerdy Reithové či Jacksona Learse).
|
|
Použití TL dozimetrů při měření nehomogenity ozáření
CANDROVÁ, Daniela
Radioterapie již více než jedno století patří k základním metodám léčby nádorů. Řadíme ji mezi základní medicínské obory a je účinnou lokální či lokálně-regionální metodou, která umožňuje léčbu nádorových onemocnění a také některých nenádorových stavů. K léčbě využívá ionizující záření, které svými účinky ničí nádorové buňky, ale bohužel nevynechává ani buňky zdravé. Proto je zde možné pozorovat velké spektrum nežádoucích účinků záření na člověka. Pacienti jsou při radioterapii u některých ozáření měřeni dozimetry, aby bylo možné porovnat plánovanou dávku s dávkou skutečně obdrženou. V Nemocnici České Budějovice, a. s. se při rotačním ozařování pro Mycosis fungoides provádí monitorování dávky v místech předpokládaného vzniku nehomogenity ozáření právě pomocí TL dozimetrů. Tyto dozimetry musí mít před vlastní in vivo dozimetrií stanovenou citlivost a provedenou kalibraci. Jinak je ale jejich použití poměrně jednoduché, finančně i časově nenáročné a umožňuje nepřetržité měření dávky při rotaci ozařované osoby. Tato diplomová práce se zabývá použitím TL dozimetrů při měření nehomogenity ozáření. V práci jsou porovnávány dávky, které pacienti v různých oblastech těla obdrželi při ozařování metodou TSEI. Jedná se o 22 ozařovaných pacientů, kterým bylo provedeno kompletní měření obdržených dávek v oblastech tzv. černé díry, axil a krku při vzpažení a při částečném připažení. V práci je také zmíněna myšlenka o možném využití těchto dozimetrů u složek integrovaného záchranného systému při záchranných a likvidačních pracích v případě vzniku mimořádné události spojené s únikem ionizujícího záření. TL dozimetry by mohly umožnit přesnější určení obdržené dávky na různých částech těla zasahujících osob. Při ozařování metodou TSEI se provádí monitorování dávky v referenčním bodě, v kritických oblastech a v místech s reziduálními infiltráty či tumory. Z výsledků naměřených dávek v kritických oblastech vyplývá, že v oblasti akrálních částí končetin bez krytí dosahují absorbované dávky větších hodnot, než jsou hodnoty naměřené na ostatních částech těla. Tyto dávky významně převyšují hodnoty plánované dávky. U prstů se obdržená dávka pohybuje až okolo 3 Gy. Podle klinického obrazu lékař určuje použití speciálního krytí. Pod krytím se obdržené dávky pohybují pouze v rozmezí několika desetin Gy. K velkým rozdílům obdržených dávek také dochází v oblastech axil a krku při vzpažení a při částečném připažení horní končetiny. Z výsledků t-testu vyplývá, že vzpažení nebo částečné připažení končetiny na dané straně těla mělo vždy vysoce významný vliv na dávku, kterou pacient v této oblasti obdržel. Z toho vyplývá, že změna polohy těla má velký vliv na velikost obdržené dávky v různých částech těla. TL dozimetry se používají i v jiných oblastech, než je in vivo dozimetrie v radioterapii. Příkladem může být hodnocení dávky obdržené na horních končetinách pracovníků, kteří jsou monitorováni termoluminiscenčními dozimetry v podobě náramku nebo prstýnku. I pro monitorování vnějšího ozáření obyvatel na území České republiky jsou používány TL dozimetry (TLD síť). V radiační terapii jsou využívány pro měření dávky na kůži i v těle. Na základě získaných údajů je možné posoudit průběh léčby a zajistit bezpečné užívání ionizujícího záření. U složek IZS zasahujících při radiační mimořádné události zatím není s použitím TL dozimetrů počítáno, ale pro upřesnění obdržené dávky by jejich použití bylo s největší pravděpodobností možné. Musel by však být proveden další výzkum, který by přínosnost použití TLD vyvrátil, nebo potvrdil.
|
|
Infrared-excess Source DSO/G2 Near the Galactic Center: Theory vs. Observations
Zajaček, M. ; Eckart, A. ; Peissker, F. ; Karssen, G. ; Karas, Vladimír
Based on the monitoring of the Dusty S-cluster Object (DSO/G2) during its closest approach to the Galactic Center supermassive black hole in 2014 and 2015 with ESO VLT/SINFONI, we further explore the model of a young, accreting star to explain observed spectral and morphological features. The stellar scenario is supported by our ndings, i.e., ionized-hydrogen emission from the DSO that remains spatially compact before and after the peribothron passage. The detection of DSO/G2 object as a compact single-peak emission-line source is not consistent with the original hypothesis of a core-less cloud that is necessarily tidally stretched, hence producing a double-peak emission line prole around the pericentre passage. This strengthens the evidence that the DSO/G2 source is a dust-enshrouded young star that appears to be in an accretion phase. The infall of material from the circumstellar disc onto the stellar surface can contribute signicantly to the emission of Br line as well as the observed large line width of the order of 10 angstrom.
|
|
Sekundárně progresivní forma rozroušené sklerosy : volumometrie změn v MR obraze versus klinický stav
Mašek, Martin ; Seidl, Zdeněk (vedoucí práce) ; Süssová, Jana (oponent) ; Lisý, Jiří (oponent)
Sekundárně progresivní forma roztroušené sklerosy (SPRS) vzniká přechodem z relaps-remitentní formy (RRRS), u neléčených pacientů s RRRS dochází k přechodu do SPRS průměrně po 10-20 letech. Určení přechodu do stadia sekundární progrese je u pacientů s RRRS pouze na základě klinického nálezu obtížné. Stanovení přechodu RRRS do SPRS je nicméně důležité, protože obě formy se liší terapeutickým postupem i prognosou. V první části naší studie jsem se zaměřil na soubor pacientů s diagnostikovanou SPRS a zkoumal patologické změny v MR obraze s otázkou, do jaké míry jednotlivé patologické nálezy při MR vyšetření odpovídají tíži klinického postižení. Mezi zkoumané patologické nálezy patřila hypersignální ložiska v modu FLAIR (Fluid Attenuated Inversion Recovery), hyposignální ložiska v T1 váženém obraze a v neposlední řadě mozková atrofie. S použitím speciálního softwaru, vyvinutého na našem parcovišti, byl vyhodnocen objem výše popsaných ložiskových lézí (lesion load) a úbytek mozkové tkáně v průběhu tří let studie a volumometrické výsledky byly následně korelovány s klinickým stavem pacientů, vyjádřeným hodnotami EDSS (Expanded Disability Status Score). Ze všech tří zkoumaných parametrů byla statisticky signifikantní korelace potvrzena pouze mezi progresí klinického stavu a nárůstem mozkové atrofie. Progrese...
|
|
Chaos
Vogelová, Tereza ; Fajnor, Richard (oponent) ; Stratil, Václav (vedoucí práce)
Existující svět se čím dál víc rozrušuje a rozpadá. K tomu, aby se mohl znovuzrodit a obnovit se je zapotřebí jiný druh myšlení. Myšlení, které je třeba otevřít tak, aby mohlo přistihnout samo sebe a pochopit to, co se děje ve většině systémů, kde věci pracují samy o sobě bez dalších viditelných zásahů. První chaos je název intermediální instalace složené ze souboru 90ti černobílých fotografií (digitálních i analogových), které vznikly v letech 2008 - 2012. Všechny fotografie utvářejí jednotné ucelené dílo - sochu. Taktéž mohou svojí formou evokovat "zastavený film" s nelineárním cyklickým příběhem. Jednotlivé snímky fungují i samostatně nezávisle na ostatních fotografiích a vytvářejí tak svůj vlastní svět.
|
| |
|
Manuál
Klusová, Katarína ; Houser, Milan (oponent) ; Rathouský, Luděk (vedoucí práce)
Směsice symbolů, autorit a teorií, které člověk dnešní společnosti vstřebává je pro mnohé zmatečným zdrojem manuálů jak se svým životem zacházet, rozhodovat se, nebo kterou politickou stranu volit. Zároveň přesně tyto symboly, autority a teorie jsou zásadní součástí naši kultury a vzdělání, a právě v nich hledáme inspiraci, informace a vysvětlení. Občas sním o tom, že mým zdrojem informací není nic víc než příroda a její pozorování. V utopickém světě bez zprostředkovaných informací bych pozorovala svět vlastním tempem, návazně kráčejíc od jedné informace k druhé. V reálném světě z různých vědních oborů, které zkoumají universum do velkých podrobností, proudí obrovské kvanta informací, které běžný člověk není schopný na této vědecké úrovni pochopit. Ku příkladu, když si čtu o Hawkingově paradoxu, mohu si představit, jak je to asi myšleno, ale výpočtům neporozumím, a zdroje neobsáhnu..No i tak informaci i bez úplného pochopení začleňuji do mé představy vesmíru a černých děr. Universum vnímám pomocí intuice a jeho fragmenty- konkrétní projevení universa pak pomocí rozumu. První obraz mé série je zobrazení universa pomocí symbolů, tj. kódů, které jsme si my lidé dohodli, abychom mohli komunikovat o nevyjádřitelném. Universum je pořád na očích, a kdykoliv se začnu zabývat jeho dílčí částí, mohu si v něm znovu uvědomit celek. Pokračování série je konkretizace, čili formulace a rozvinutí hlavních vybraných témat universa (dle mých osobních priorit). V tomto momentě je má práce založena především na přepínání mezi celkem a detaily. Co se děje na “sběrném” obraze, ovlivní i ostatní obrazy detailů. Poslední obraz série je opět obrazem celku. Je po spirále vývoje o patro výš nad prvním obrazem. Promítnutím universa skrze mně dojde k jeho transformaci a obraz, byť symbolický a symbolizující se ještě více zjednoduší až do podoby jakéhosi loga. Vyskytne se v něm navíc logo téhož, jako symbol zrcadlení universa mou bytostí. Tak dospíváme k universu v universu obsáhnutém. Mikrokosmu v makrokosmu. Mou individualitu ve Všehomíru. Fraktál.
|
| |
host ::
