|
|
Má ekologický gradient vliv na introgresi a jeji evoluční důsledky v rodu Arabidopsis?
Hojka, Jakub ; Marhold, Karol (vedoucí práce) ; Mráz, Patrik (oponent)
Hybridizace, introgrese a polyploidizace, zejména ve vzájemných kombinacích, patří k nejdůležitějším speciačním procesům u vyšších rostlin. I když jsou základní rysy těchto procesů dobře známy, jejich konkrétní projevy se u jednotlivých skupin rostlin (nebo dokonce v konkrétních jednotlivých případech) do značné míry liší a jejich detailní studium přináší zajímavé výsledky. U rodu Arabidopsis je známo několik případů, kdy se speciace ubírala komplikovanou cestou hybridizace a polyploidizace (např. A. kamchatica, A. suecica) ale jsou známy i příklady, kde usuzujeme na introgresivní hybridizaci (např. mezi A. arenosa a A. petraea). Cílem bakalářské práce je zhodnotit známé případy homo- a heteroploidní introgresivní hybridizace a hybridní speciace u rodu Arabidopsis v kontextu podobných případů z čeledi Brassicaceae, případně i jiných čeledí vyšších rostlin. Dalším cílem je navrhnout postup detailního studia introgresní zóny druhů A. arenosa a A. petraea (= A. lyrata subsp. petraea) ve střední Evropě s využitím morfologických, cytometrických a molekulárních metod, včetně zhodnocení ekologických parametrů studovaných lokalit. Soubor morfologických znaků bude otestován na dostupném materiálu z okruhu A. arenosa, který je v současnosti experimentálně kultivován v prostorách CEITEC v Brně v rámci končícího...
|
|
|
Diverzita a ekologie vláknitých spájivých zelených řas
Strouhalová, Pavla ; Šťastný, Jan (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
Vláknité spájivé řasy jsou kosmopolitně rozšířené. Obývají často nestabilní sladkovodní stanoviště jako například dočasně zavodněné příkopy nebo kaluže z tajícího sněhu. Výskyt v takovémto prostředí obnáší nutnost čelit extrémním podmínkám. V tom jim pomáhá kromě různých přizpůsobení také tvorba odolných stádií. Řasy této skupiny zastávají v přírodě důležitou roli, protože právě ony jsou často prvními druhy, které nově vzniklé habitaty osídlí a následně se mnohdy také stávají druhy dominantními. Diverzita, stejně jako ekologické nároky jednotlivých zástupců, je nejasná. Taxonomie vláknitých spájivých řas je totiž z velké části založena na morfologických znacích, které však nejsou příliš spolehlivé. U vláknitých spájivých řas je častá polyploidizace a s proměnlivou ploidíí souvisí právě i morfologická variabilita a rozdílná ekologie.
|
|
|
Proměnlivost druhu Urtica dioica na území střední Evropy
Rejlová, Ludmila ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Přestože Evropská květena patří k jedné z nejlépe prozkoumaných flór v globálním měřítku, stále se ještě najdou skupiny rostlin, které jsou opomíjeny, a přesto se vyznačují značnou variabilitou. Jednou z takových skupin je i námi studovaná skupina Urtica dioica s. l., obsahující několik nejasně vymezených taxonů (mikrospécií / subspécií) s nevyjasněným rozšířením. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů variability u druhu U. dioica s. l. je pravděpodobně polyploidie (2x, 4x; x = 13). Skupinu tvoří především všudypřítomný tetraploidní cytotyp (U. dioica s. str.) a několik nejasně definovaných reliktních 2x taxonů. Cytogeografické mapování napříč celou Evropou (770 populací / přes 3 200 jedinců) ukázalo výrazně strukturované distribuční "pattern" cytotypů v rámci U. dioica s. l. Celkem jsme identifikovali 106 diploidních populací (14%), 633 (82%) tetraploidních populací a vůbec poprvé jsme zachytili i triploidní a pentaploidní cytotypy (většinou ze smíšených populací). Nejčastější tetraploidní cytotyp U. dioica s. str. je převážně synantropní, kdežto diploidní taxony jsou striktně vázány na primární reliktní stanoviště (především lužní lesy, tundru, mediteránní pohoří). Analýza absolutní velikosti genomu ukázala odlišné hodnoty u druhů patřících do U. dioica "cladu", a to u U. kioviensis (o 19% větší než...
|
|
|
Polyploidie v přirozených populacích v rodu Arabidopsis
Bayerová, Jana ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Čertner, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá polyploidizací v přirozených populacích v rodu Arabidopsis. Shrnuje informace o příbuzných druzích rodu Arabidopsis thaliana, známého modelového organismu pro výzkum genetiky a fyziologie rostlin. Dosud publikované práce ukazují, že polyploidizace přináší v rámci rodu Arabidopsis nejen změny ekologických, klimatických a půdních nároků, ale i změnu způsobu rozmnožování. Na rozdíl od většiny prací zaměřených na studium polyploidních hybridů vzniklých umělým křížením - především s modelovým druhem Arabidopsis thaliana, se zde zaměřuji na případy spontánně vzniklých polyploidů v rámci rodu. Zvláštní pozornost pak věnuji dosud téměř nestudovanému di- ploidnímu komplexu vysokohorských populací Arabidopsis arenosa v Tatrách. Tento komplex, díky pozorované velké pestrosti v morfologii, v ekologických nárocích i předpokládané blízkosti rodičovských populací polyploidů, představuje jedinečný modelový systém pro studium důsledků polyploidizace v přirozených populacích rostlin. Klíčová slova: allopolyploid, Arabidopsis, Arabidopsis arenosa, autopolyploid, hybridizace, polyploidizace, Tatry
|
|
|
Endemický taxon Krkonoš Campanula bohemica: zhodnocení rizika hybridizace s C. rotundifolia
Hanušová, Kateřina ; Suda, Jan (vedoucí práce) ; Krahulec, František (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá rizikem hybridizace mezi dvěma druhy zvonků, silně ohroženým endemickým druhem Campanula bohemica a sympatricky se vyskytujícím druhem Campanula rotundifolia subsp. rotundifolia, na území Krkonoš. Do této práce byl zahrnut i poddruh C. rotundifolia subsp. sudetica, jehož areál také zasahuje do oblasti Krkonoš. Cílem této práce bylo zjistit, jak častá je mezidruhová hybridizace v populacích studovaných druhů a jaká je populační struktura jejich lokalit. Dalším témetickým okruhem byla morfologická variabilita uvedených druhů s cílem nalezení spolehlivých morfologických znaků pro jejich odlišení. Pro studium stanovených otázek byla použita průtoková cytometrie, morfometrické a molekulární analýzy. Pomocí průtokové cytometrie bylo zjištěno, že se v Krkonoších vyskytují tři ploidní úrovně náležející DNA diploidům, tetraploidům a pentaploidům. Zatímco diploidi odpovídali nominátnímu poddruhu C. rotundifolia, jedinci C. rotundifolia subsp. sudetica a C. bohemica byli tetraploidní. Do analýz bylo zahrnuto i několik populací z Hrubého Jeseníku, kde byly nalezeny diploidní a tetraploidní cytotypy. Většina populací v Krkonoších byla ploidně uniformní, smíšené populace byly zaznamenány jen ve 12 případech. Pentaploidní cytotyp náležející jedincům hybridního původu byl nalezen...
|
|
|
Zdroje variability v Sorbus aria agg.
Bílá, Jana ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Krahulec, František (oponent)
Hlavními mikroevolučními mechanismy generujícími variabilitu ve skupině S. aria agg. i v celém rodu Sorbus jsou polyploidie a hybridizace. Spolu s diverzitou v reprodukčních mechanismech (a zejména apomixií) umožnily vzniknout celé řadě blízce příbuzných taxonů. Skupina S. aria agg. (podrod Aria) je výjimečná svou účastí ve všech mikroevolučně významných hybridizačních událostech v celém rodu, a je tedy zodpovědná za velkou část jeho různorodosti. Cílem předkládané práce tedy bylo zhodnotit mikroevoluční procesy této skupiny utvářející a uchovávající její vnitřní variabilitu užitím průtokové cytometrie, analýzy mikrosatelitů i numerické a geometrické morfometriky. V České republice se vyskytují diploidní, triploidní a tetraploidní cytotypy jeřábů. Variabilita ploidních úrovní je u nás vázána pouze na jižní Moravu, která je i díky své taxonomické rozmanitosti centrem diverzity skupiny S. aria agg. i celého rodu Sorbus v ČR. Analýza semen jedinců S. aria agg. průtokovou cytometrií odhalila celkem 7 typů reprodukčních způsobů, zahrnujících sexuální i apomiktické (pseudogamické) rozmnožování s účastí redukovaných i neredukovaných gamet. Všichni diploidní jedinci jsou plně sexuální, kdežto u polyploidních taxonů převažuje apomixie, přičemž pouze u S. danubialis a linie "pinetorum" byl zaznamenán...
|
|
| |
|
|
Procesy určující míru stability sympatrického výskytu různých cytotypů v populacích rostlin
Nedomová, Anežka ; Čertner, Martin (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Zmnožení jaderného genomu je považováno za jeden z nejdůležitějších procesů v evoluci rostlin. Neopolyploidi vznikají v diploidní populaci splynutím dvou neredukovaných gamet nebo skrz "triploidní most". Etablování nového polyploida ve stávající populaci ale není jednoduché. Polyploid musí překonat pomocí různých mechanismů (jako je samosprášení, nenáhodné opylení atd.) "nevýhodu malých čísel" a zvýšit svoji četnost v populaci. Diploidi a polyploidi se liší v ekologických nárocích i kompetičních schopnostech. Neexistuje však korelace mezi ploidií a šířkou ekologické amplitudy nebo kompetiční zdatností. Se současnými vědomostmi nemůžeme určit, v jakém případě bude smíšená populace stabilní. Je tu předpoklad, že populace obsahuje dva blízce příbuzné druhy jednoduše nemůže být stabilní a že tedy všechny cytotypově smíšené populace jsou nestabilní. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Populační struktura a fenotypová diferenciace Campanula moravica
Šemberová, Kristýna ; Suda, Jan (vedoucí práce) ; Mráz, Patrik (oponent)
Polyploidizace je u rostlin významným evolučním procesem, který však často přináší taxonomické komplikace (stírání morfologických rozdílů mezi vyššími polyploidy). Komplikovaným polyploidním komplexem ve střední Evropě je i C. rotundifolia agg. V této skupině jsou v České republice tradičně odlišovány tři ploidně-variabilní druhy: C. gentilis (2x, 4x) C. rotundifolia (2x, 4x) a C. moravica (4x, 6x). V návaznosti na recentní revizi C. gentilis a C. rotundifolia se předložená diplomová práce zaměřila na zhodnocení karyologické a fenotypové variability druhu C. moravica v centru jeho areálu na území České republiky a Slovenské republiky. Pomocí moderních biosystematických metod (průtoková cytometrie, multivariační morfometrika) byly zjištěny značné nesrovnalosti mezi dosud publikovanými údaji o rozšíření cytotypů a morfologické variabilitě. Rozšíření cytotypů C. moravica je oproti původním údajům parapatrické, s hexaploidy rozšířenými převážně v Panonském termofytiku a tetraploidy zejména na středním a východním Slovensku. Typová populace domnělých tetraploidů se ukázala být hexaploidní. V jedné populaci na středním Slovensku byla zjištěna koexistence tetraploidů a šesti minoritních cytotypů (2x, 3x, 5x, 6x, 8x, 9x), což představuje dosud největší vnitropopulační ploidní variabilitu. Pomocí...
|
|
|
Microevolutionary processes and inter-cytotype interactions in mixed-ploidy populations
Trávníček, Pavel ; Suda, Jan (vedoucí práce) ; Frajman, Božo (oponent) ; Zozomová, Judita (oponent)
Souhrn [Abstrakt] Cílem této dizertační práce je lepší porozumění schopnosti různých ploid- ních úrovní koexistovat ve smíšených populacích a zvláštní důraz je kladen na mikroevoluční procesy, které toto soužití umožňují. Naše dosavadní znalosti v tomto směru se opírají pouze o několik podrobně zkoumaných modelových dru- hů, jako je vrbovka úzkolistá, Epilobium (Chamerion) angustifolium či Heuchera gros- sulariifolia, nicméně některá odvozená zobecnění se zdají být ve světle nových poznatků jako minimálně předčasná. Detailní výzkum dalších cytotypově vari- abilních druhů zahrnutých v této práci jednoznačně ukazuje, že polyploidní kom- plexy se mohou velmi dramaticky lišit ve schopnosti jak se vypořádat s koexistencí cytotypů ve smíšených populacích. Zatímco některé druhy víceméně postrádají smíšené populace (takovým příkladem může být vikev ptačí, Vicia cracca; Článek III.), naproti tomu jiné druhy velmi často tvoří ploidně heterogenní populace, které jsou udržovány volným párováním všech cytotypů a absencí jakýchkoliv repro- dukčně izolačních bariér mezi nimi (příklad jestřábníku hadincovitého, Pilosella echioides; Článek II.). Síla a souhrnný efekt rozličných reprodukčních bariér (pre- i post-zygotických) určuje pozici konkrétního multiploidního komplexu mezi...
|
host ::
RSS.