Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 15 záznamů.  1 - 10další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Proměnlivost druhu Urtica dioica na území střední Evropy
Rejlová, Ludmila ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Přestože Evropská květena patří k jedné z nejlépe prozkoumaných flór v globálním měřítku, stále se ještě najdou skupiny rostlin, které jsou opomíjeny, a přesto se vyznačují značnou variabilitou. Jednou z takových skupin je i námi studovaná skupina Urtica dioica s. l., obsahující několik nejasně vymezených taxonů (mikrospécií / subspécií) s nevyjasněným rozšířením. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů variability u druhu U. dioica s. l. je pravděpodobně polyploidie (2x, 4x; x = 13). Skupinu tvoří především všudypřítomný tetraploidní cytotyp (U. dioica s. str.) a několik nejasně definovaných reliktních 2x taxonů. Cytogeografické mapování napříč celou Evropou (770 populací / přes 3 200 jedinců) ukázalo výrazně strukturované distribuční "pattern" cytotypů v rámci U. dioica s. l. Celkem jsme identifikovali 106 diploidních populací (14%), 633 (82%) tetraploidních populací a vůbec poprvé jsme zachytili i triploidní a pentaploidní cytotypy (většinou ze smíšených populací). Nejčastější tetraploidní cytotyp U. dioica s. str. je převážně synantropní, kdežto diploidní taxony jsou striktně vázány na primární reliktní stanoviště (především lužní lesy, tundru, mediteránní pohoří). Analýza absolutní velikosti genomu ukázala odlišné hodnoty u druhů patřících do U. dioica "cladu", a to u U. kioviensis (o 19% větší než...
Application of molecular methods in population genetic studies
Šurinová, Mária ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; van Loo, Marcela (oponent) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Velké spektrum faktorů může formovat genetickou strukturu populací rostlin. V této disertační práci se soustředím na dva z nich. První faktor, polyploidizace, je proces množení chromozomových sad prostřednictvím duplikace celého genomu v rámci jednoho druhu (autopolyploidia) nebo hybridizace genomů dvou různých druhů (alopolyploidia). Tento proces rychle přináší nové varianty do genomů, což umožňuje druhům obsadit odlišné arealy, přizpůsobit se novým biotopům a kolonizovat je nebo se přizpůsobit měnícímu se prostředí v jejich původním areálu. Výhody polyploidizace jsou spojeny s nevýhodami v podobě komplikací v mitóze a meióze a změnami v buněčné architektuře. Kromě toho, po vytvoření cytotypu se noví jedinci musí vypořádat s efektem vyloučení cytotypu, konkurencí s rodičovskými jedinci a vyššími požadavky na živiny. V této práci představuji vliv polyploidizace na populace tří druhů - Arabidopsis arenosa, Aster amellus a Festuca rubra. Druhým faktorem měnícím genetickou strukturu populací prezentovaných v této práci je fragmentace populací. Fragmentace populace může být způsobena přírodními nebo antropogenními aktivitami a často vede k celkovému snížení velikosti populace a snížení konektivity mezi fragmenty. Omezený tok genů může ohrozit dlouhodobé přežití populace v důsledku inbrední deprese a...
Vznik, přenos a ekologický význam apomixie v rodě Hieracium s.str.: role genetických a epigenetických mechanismů.
Pinc, Jan ; Mráz, Patrik (vedoucí práce) ; Hojsgaard, Diego (oponent) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Apomixie (nepohlavní rozmnožování pomocí semen) má velký potenciál v zemědělství a šlechtění zemědělských plodin, zejména díky schopnosti produkovat geneticky identické potomky ve formě semen. I přes početné pokusy, procesy stojící za vznikem apomixie jsou stále neznámé. Apomiktické druhy jsou navíc často rozšířenější než jejich sexuálně se množící příbuzní, a to i přes to, že apomiktické druhy jsou často považovány za slepou evoluční větev. Tento fenomén je v literatuře označován jako geografická partenogeneze (GP), a i přes desítky let výzkumu, nejsou jeho příčiny stále zcela známé. Kromě toho, několik studií z posledních let poukázalo na to, že klonální rostliny (včetně apomiktů) disponující omezenou genetickou variabilitou mohou reagovat na měnící se prostředí pomocí změn genové exprese způsobených epigenetickými modifikacemi. Předpokládá se, že hybridizace a polyploidizace hrají klíčovou roli při vzniku apomixie. Z tohoto důvodu tato práce testuje původ vybraných polyploidních apomiktů a zda mezidruhová hybridizace mezi vybranými diploidními, sexuálně se rozmnožujícími taxony spouští polyploidizaci. K tomuto experimentu byly vybrány druhy z převážně polyploidního a apomiktického rodu Hieracium s. str.. Výsledky prvního experimentu překvapivě ukazují hybridní původ téměř všech studovaných...
Phenotypic variability and evolutionary relationships among populations of Primula elatior along an altitudinal gradient
Konečná, Veronika ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Primula elatior představuje slibný model pro studování fenotypové plasticity a genetické variability v populacích podél výškového gradientu. Fenotypová plasticita se projevuje zejména vysokou variabilitou listové morfologie. Genetická struktura populací P. elatior nebyla dosud dostatečně studována, prvotní studie však nasvědčují na potencionálně velkou vnitrodruhovou genetickou variabilitu. Z tohoto důvodu bylo prvním cílem mé práce odhalit genetickou strukturu, stejně tak jako morfologickou a cytologickou variabilitu populací P. elatior ve střední Evropě a zároveň poskytnout porovnání se dvěmi vnitrodruhovými taxony z jihovýchodní Evropy. Pro určení role altitudiální diferenciace na genetickou strukturu populací jsem zvolila tři horské regiony. V neposlední řadě jsem zhodnotila taxonomický status krkonošského endemita Primula elatior subsp. corcontica. Ke zhodnocení variability populací druhu P. elatior byly použity analýzy mikrosatelitů, multivariační morfometrické analýzy a průtoková cytometrie. Pomocí genotypování 12 jaderných mikrosatelitových lokusů jsem odhalila šest hlavních genetických skupin s jasnou separací subsp. intricata na studovaném území střední a jihovýchodní Evropy. Následně jsem se zaměřila na území střední Evropy, kde byly ve třech hlavních horských regionech (Jeseníky,...
Proměnlivost druhu Urtica dioica na území střední Evropy
Rejlová, Ludmila ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Přestože Evropská květena patří k jedné z nejlépe prozkoumaných flór v globálním měřítku, stále se ještě najdou skupiny rostlin, které jsou opomíjeny, a přesto se vyznačují značnou variabilitou. Jednou z takových skupin je i námi studovaná skupina Urtica dioica s. l., obsahující několik nejasně vymezených taxonů (mikrospécií / subspécií) s nevyjasněným rozšířením. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů variability u druhu U. dioica s. l. je pravděpodobně polyploidie (2x, 4x; x = 13). Skupinu tvoří především všudypřítomný tetraploidní cytotyp (U. dioica s. str.) a několik nejasně definovaných reliktních 2x taxonů. Cytogeografické mapování napříč celou Evropou (770 populací / přes 3 200 jedinců) ukázalo výrazně strukturované distribuční "pattern" cytotypů v rámci U. dioica s. l. Celkem jsme identifikovali 106 diploidních populací (14%), 633 (82%) tetraploidních populací a vůbec poprvé jsme zachytili i triploidní a pentaploidní cytotypy (většinou ze smíšených populací). Nejčastější tetraploidní cytotyp U. dioica s. str. je převážně synantropní, kdežto diploidní taxony jsou striktně vázány na primární reliktní stanoviště (především lužní lesy, tundru, mediteránní pohoří). Analýza absolutní velikosti genomu ukázala odlišné hodnoty u druhů patřících do U. dioica "cladu", a to u U. kioviensis (o 19% větší než...
O hybridním původu Chenopodium album
Kondrysová, Eva ; Mandák, Bohumil (vedoucí práce) ; Mráz, Patrik (oponent)
Práce se zabývá genetickou variabilitou a evolučními vztahy mezi vybranými druhy skupiny Chenopodium album a původem hexaploidního druhu Ch. album. Hlavní otázkou této studie bylo, zda na území České republiky dochází k recentnímu vzniku Ch. album s. str. ve smíšených populacích pěti druhů, reprezentovaných na diploidní úrovni druhy Ch. ficifolium a Ch. suecicum, na tetraploidní úrovni Ch. strictum a Ch. striatiforme a na hexaploidní úrovni druhem Ch. album. K zodpovězení těchto otázek byly použity mikrosatelitové markery, které jsou pro odhalení rodičovských linií vhodné. Jelikož pro danou skupinu nebyly vyvinuty žádné mikrosatelitové primery, bylo nutné si je na počátku studia vyvinout a to přenosem z blízce příbuzného druhu Ch. quinoa. Přenosem mikrosatelitových primerů se podařilo sestavit tři multiplex PCR, které byly testovány na reprezentativním vzorku, na kterém byla odhadnuta genetická variabilita mikrosatelitových lokusů. Pomocí optimalizovaných mikrosatelitových markerů bylo analyzováno celkem 911 jedinců nasbíraných z pěti lokalit v České republice. Výsledky analýz ukázaly na (1) vysokou mezidruhovou diferenciaci, (2) genový tok mezi druhy stejných ploidních úrovní, (3) přítomnost kříženců jak mezi diploidními druhy Ch. ficifolium a Ch. suecium, tak i mezi tetraploidními druhy Ch. strictum a Ch....
Hybridizace orobinců Typha latifolia a T. angustifolia
Mašterová, Helena ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent)
Tato práce se zabývá hybridizací dvou druhů orobinců, Typha latifolia (orobinec širokolistý) a T. angustifolia (o. úzkolistý), na území České republiky. Cílem této práce bylo zjistit, jak často dochází k hybridizaci T. latifolia a T. angustifolia, zda je hybridizace umožněna překrývající se dobou kvetení těchto druhů a zda je možné tyto druhy v kultuře kontrolovaně křížit. K detekci hybridních jedinců byly použity mikrosatelitové DNA markery, které umožňují odhalit hybridizační procesy a odlišit hybridy od rodičovských druhů. Pomocí molekulárních analýz bylo zjištěno, že na území České republiky dochází k hybridizaci T. latifolia a T. angustifolia, ale hybridizace není příliš častá. Z 267 analyzovaných jedinců bylo 130 jedinců čistý druh T. latifolia, 108 jedinců čistý druh T. angustifolia a 29 jedinců hybridních. Z hybridních jedinců bylo 23 pokročilých hybridů, 5 zpětných kříženců a pouze 1 jedinec byl F1 hybrid. Doba kvetení T. latifolia a T. angustifolia se překrývá, což umožňuje hybridizaci, a nepůsobí tedy jako prezygotická reprodukční izolační bariéra, a gamety T. latifolia a T. angustifolia tak spolu mohou splývat. Při kontrolovaných kříženích se na samičích palicích T. latifolia i T. angustifolia vytvořila semena, která ale byla neživotaschopná, protože neklíčila. To naznačuje, že zde...
Rozšíření invazních neofytů v břehové vegetaci vodních toků
Matějček, Tomáš ; Lipský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Mandák, Bohumil (oponent) ; Lacina, Jan (oponent)
Závěr Předložena prace shrnuje vysledky mapovani invaznich neofytů v břehove vegetaci vybranych vodnich toků, ktere bylo provaděno pomoci vlastni metodiky autora v letech 2006-2008. Vyskyt 17 taxonů (22 druhů) invaznich neofytů byl zaznamenavan v předem vymezenych segmentech břehove vegetace o delce 500 m. Početnost jednotlivych taxonů byla zaznamenavana pomoci logaritmicke stupnice. Zmapovano bylo 1693 segmentů břehove vegetace, z toho 218 segmentů opakovaně v letech 2006 a 2008. Ziskana data byla vyhodnocena s využitim několika ukazatelů, ktere byly vypočitany pomoci zakladnich statistickych metod a umožňuji interpretaci zaznamenanych dat. Pro každy segment lze vedle početnosti jednotlivych taxonů vyjadřit take: počet zaznamenanych taxonů, celkovy počet jedinců všech sledovanych taxonů, prosty index zatiženi invaznimi neofyty a važeny index zatiženi invaznimi neofyty. Zatimco prosty index zatiženi invaznimi neofyty přiklada stejnou vahu počtu zaznamenanych taxonů a celkovemu počtu jedinců všech sledovanych taxonů, važeny index zatiženi invaznimi neofyty zohledňuje take průměrnou velikost jednotlivych taxonů, jejich vytrvalost a potencialni nebezpečnost. Pro jednotlive useky (tzn. skupiny segmentů stejneho vodniho toku v relativně podobnych geografickych podminkach) bylo možne stanovit tyto souhrnne...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 15 záznamů.   1 - 10další  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.