|
Ošetřování nesoběstačných geriatrických pacientů v domácím prostředí
ŠULISTOVÁ, Veronika
Problematika ošetřování geriatrických pacientů v domácím prostředí je vzhledem k demografickým trendům stále více aktuální. Ošetřování těchto pacientů není jednoduché a přináší řadu problémových situací. Proto je nutné se zamyslet, jaká je kvalita péče v domácím prostředí a jak se rodina geriatrického pacienta na změny v jeho zdravotním stavu adaptuje. Důležitá je také edukace a podpora laických rodinných pečovatelů v teoretických a praktických znalostech a dovednostech nutných pro zajištění kvalitní péče. V teoretické části bylo nastíněno rozdělení stáří, charakteristika geriatrického pacienta, problémy, které mohou postihovat pacienty i pečující a domácí péče. U geriatrických pacientů jsou to hlavně geriatrické syndromy a geriatrická křehkost. U pečujících i zdravotníků hovoříme často o syndromu vyhoření. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zmapovat ošetřování nesoběstačných geriatrických pacientů v domácím prostředí. Dílčí cíle byly stanoveny následovně: Zkušenosti laických pečovatelů s péčí o nesoběstačné geriatrické pacienty v domácím prostředí. Zjistit problémové situace v souvislosti s péčí o nesoběstačné geriatrické pacienty v domácím prostředí. Zjistit způsoby řešení problémových situací v péči o nesoběstačné geriatrické pacienty v domácím prostředí. Zjistit potřeby laických pečovatelů při ošetřování nesoběstačných geriatrických pacientů v domácím prostředí. Zjistit, jak probíhá spolupráce mezi lékaři, sestrami a laickými pečovateli při zajištění péče o nesoběstačného geriatrického pacienta v domácím prostředí. Výzkumný soubor tvořili nesoběstační geriatričtí pacienti starší 65 let v domácí péči laických pečovatelů, jejich rodinní příslušníci a sestry z agentur domácí péče. Pro bakalářskou práci byla použita kvalitativní výzkumná strategie. Pro získání potřebných informací byla užita metoda dotazování, technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor. Získaná data byla zpracována technikou otevřeného kódování, metodou tužka a papír. Následně byla provedena redukce dat s uspořádáním do kategorií a podkategorií. Bylo vytvořeno sedm kategorií a šestnáct podkategorií. Někteří pečovatelé trpí ekonomickými, sociálními, psychickými i zdravotními problémy. Bylo zjištěno, že pečující byli nuceni v životě udělat mnoho zásadních změn. Všichni museli upravit bydlení, v některých případech se museli i přestěhovat nebo dokonce odejít ze zaměstnání. Dále bylo zjištěno, že rodina není u všech pacientů celistvá, tudíž ve dvou případech se pečující nemají s kým střídat v péči o nesoběstačného člena rodiny. Také se ukázalo mnoho problémů, kterými trpí pacienti, jako jsou například opruzeniny, problémy s vyprazdňováním, obezita, deprese a jiné. Laičtí pečovatelé nemají dostatek informací o pečování ani o kompenzačních pomůckách. Často trpí zdravotními problémy, jako jsou bolesti zad, deprese, syndrom vyhoření, nespavost a jiné. Práce lze použít jako zdroj informací pro studenty ošetřovatelství a sestry z praxe. Po zmapování ošetřování v domácím péči jsou patrné mnohé nedostatky. Nejvíce alarmující je právě nedostatek informovanosti o domácí péči. Proto je nutné tuto péči rozvíjet a dbát na to, aby co nejvíce pacientů mohlo být ošetřování v domácím prostředí. Důležitá je ekonomická a psychologická podpora laických pečovatelů, zvláště pak prevence syndromu vyhoření. Domácí péče může vést k lepším léčebným výsledkům i nižším nákladům na péči.
|
|
Šíření trhliny v železničním kole za provozních podmínek
Navrátil, Petr ; Schmidová, Eva (oponent) ; Fuis, Vladimír (oponent) ; Janíček, Přemysl (vedoucí práce)
Předkládaná disertační práce vznikla pod vedením školitele Prof. Ing. Přemysla Janíčka, DrSc. a pod dohledem školitele specialisty Ing. Petra Skalky, Ph.D. Práce se zabývá vlivem různých provozních podmínek na chování jiţ přítomného defektu typu trhlina ve věnci/obruči ţelezničního kola. Motivací ke vzniku této práce byla spolupráce s Univerzitou Pardubice, Dopravní Fakultou Jana Pernera. První částí předkládané dizertační práce je rešerše, ve které je popsán stav současného poznání týkajícího se problematiky kontaktního zatíţení, kritérií k predikci šíření únavové trhliny, problematiky neproporcionálního zatěţování v „mixed-modu a v neposlední řadě teplotnímu poli při brzdění. Další část práce se zabývá jiţ vlastním řešení problému a prezentaci výsledků kde je sledován vliv chování trhliny při různých provozních podmínkách, řešena simulace jejího růstu a rychlosti šíření a také vliv teplotního pole působícího na trhlinu. K popisu pole napětí na čele trhliny je vyuţito postupů lineární elastické lomové mechaniky. V závěru práce jsou výsledky shrnuty a diskutovány v širším kontextu.
|
|
VLIV REGULAČNÍCH POPLATKŮ NA VZTAH MEZI VŠEOBECNÝMI SESTRAMI A KLIENTY
DIVOKOVÁ, Jitka
ABSTRAKT Od 1.1.2008 vstoupil v platnost Zákon 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Tento zákon zavádí do praxe dlouho připravované regulační poplatky, přesně stanovuje, jaké výkony budou zpoplatněny 30, 60 nebo 90 korunami. Tímto se finanční spoluúčast klientů stává legislativně platnou a oprávněnou. Zavedení poplatků má za úkol snížit nadužívání ošetřovatelské péče, zefektivnit stávající ošetřovatelskou péči a dosáhnout toho, aby klienti začali lépe pečovat o svůj zdravotní stav, aby se zabývali především prevencí, dodržovali životosprávu a své investice směřovali správným směrem. V teoretické části jsme se zabývali pojmem regulačních poplatků ve zdravotnictví, které fungují jako spoluúčast klientů na financování zdravotní péče, jak a kam se regulační poplatky odvádí. Zabývali jsme se také administrativou vybírání regulačních poplatků. V teoretické části také byly zmíněny zkušenosti se zdravotnickými reformami ze zahraničí na Slovensku, Německu a v Rakousku. Důležitou součástí zdravotnické reformy je také role sestry, její komunikační dovednosti, povinnosti ve vztahu k regulačním poplatkům. Zabývali jsme se etickými a psychologickými hledisky vztahu sestry a klienta a faktory, které ovlivňují chování sestry. V rámci šetření byly stanovené cíle práce. Zjistit dopad regulačních poplatků na vztah mezi všeobecnými sestrami a klienty. Zjistit úroveň informovanosti sester týkající se vybírání regulačních poplatků. Zjistit schopnosti sester k poskytování kvalitních informací pacientům. Zjistit, zda pacient, coby poplatník očekává lepší ošetřovatelskou péči. Cíle byly zkoumány na základě vytvořených hypotéz. Hypotéza 1, ve které jsme předpokládali, že regulační poplatky ve zdravotnictví mají negativní dopad na vztah mezi všeobecnými sestrami a klienty, hypotéza 2, ve které jsme předpokládali, že sestry i klienti hodnotí všeobecnou informovanost o poplatcích jako nedostatečnou, hypotéza 3 předpokládá, že sestry neumí poskytnout pacientům kvalitní informace, týkající se problematiky regulačních poplatků a hypotéza 4 předpokládá, že na základě regulačních poplatků pacient vyžaduje lepší ošetřovatelskou péči. Zlepšení ošetřovatelské péče, které je možné provést ihned, bez ohledu na výběr regulačních poplatků je v možnostech každého jednotlivce. Toto zlepšení vyžaduje úsměv, trpělivost, představení se a podání ruky, což by se mělo stát samozřejmostí. V souvislosti se zlepšením péče by každé zdravotnické zařízení mělo pravidelně vydávat zprávy s přehledem, jak nakládá s vybranými prostředky, které by měly být k dispozici i plátcům těchto poplatků, což by mělo napomáhat ke zlepšování informovanosti klientů.
|
|
Fyzioterapie u pacientů po zlomenině v oblasti hlezenního kloubu
ROKŮSKOVÁ, Pavla
Bakalářská práce se zabývá tématikou fyzioterapie u pacientů po zlomenině v oblasti hlezenního kloubu. Úrazy hlezenního kloubu patří mezi četné úrazy pohybového aparátu. Následkem poranění v této oblasti vzniká pro organismus patologická situace, která má za následek změny v blízkém i vzdáleném okolí hlezenního kloubu. Mezi významné lokální problémy vztahující se k průběhu fyzioterapeutické terapie patří bolestivost a otok přilehlé tkáně, omezení hybnosti, porucha svalové funkce a změny v oblasti okolních měkkých tkání. Hlavní úlohou fyzioterapeutické léčby bylo odstranění lokálních problémů a tím obnovení správné funkce hlezenního kloubu. Následně probíhala reedukace chůze se snahou zamezení vzniku chybných pohybových stereotypů a rozvoji kompenzačních mechanismů. Terapie se nezaměřovala pouze na oblast hlezenního kloubu a přilehlé segmenty, ale věnovala se tělu jako celku z hlediska posturální svalové funkce. V teoretické části je popsána anatomická stavba nohy a hlezenního kloubu, kineziologie hlezenního kloubu a biomechanika chůze. Dále je popisována traumatologie oblasti hlezenního kloubu se zaměřením na etiologii, diagnostiku, léčbu a komplikace zlomeniny hlezenního kloubu. Samostatnou kapitolou jsou fyzioterapeutické postupy využívané v době hojení a po zhojení zlomeniny. Ve výzkumné části bakalářské práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu. Byla zpracována formou kazuistik obsahujících anamnestické údaje, vstupní vyšetření, návrh a popis terapie, výstupní vyšetření a návrh dlouhodobého fyzioterapeutického plánu. Využitými technikami ke sběru dat byly rozhovor a pozorování. Výzkumný soubor byl tvořen dvěma pacienty s diagnostikovanou zlomeninou v oblasti hlezenního kloubu. Pacienti byli vybráni ze dvou ambulantních pracovišť, a to z Nemocnice České Budějovice, a.s. a z Centra léčebné rehabilitace Marie Kotrbové s.r.o. Celková doba terapie byla u obou pacientů čtyři týdny. Na začátku terapie byli oba pacienti seznámeni s postupem a cílem terapie. Cílem práce bylo využití dosud získaných teoretických znalostí a praktických dovedností při studiu fyzioterapie ke stanovení co nejefektivnější léčby a úpravy stavu pacienta. Prvním cílem mé práce bylo uvést ucelené poznatky z kineziologie a fyzioterapie vztahující se k problematice zlomenin v oblasti hlezenního kloubu. Toho bylo dosaženo v rámci teoretické části mé práce Druhým cílem bylo popsat možnosti terapeutické péče s následným praktickým posouzením jejich efektivity. Na počátku výzkumu byla k tomuto cíli stanovena výzkumná otázka: Jsou doporučené možnosti fyzioterapeutické péče u pacientů po zlomenině v oblasti hlezenního kloubu efektivní? Průběh a výsledek terapie byl hodnocen u konzervativně i operačně řešené zlomeniny hlezenního kloubu. U konzervativně léčené zlomeniny byla terapie efektivní. Došlo k úpravě otoku, rozsahu pohybu, svalové síly a celkové koordinace pohybu. U druhé pacientky, která musela podstoupit operační zákrok, byla efektivita terapie zpomalena. Výsledky byly přesto znatelné a efekt terapie byl hodnocen pozitivně. Došlo k redukci otoku, zvýšení svalové síly, úpravě senzorických funkcí a zvětšení rozsahu pohybu. Bude otázkou času, než dojde k úplnému zotavení. Výsledky výzkumné části prokázaly na to, že použité terapeutické metody byly vhodně zvoleny, čímž byl cíl práce splněn. Výsledky práce budou poskytnuty odborné fyzioterapeutické veřejnosti. Přínos práce v klinické praxi může spočívat v poukázání na problematiku a na možné způsoby terapie zlomenin v oblasti hlezenního kloubu.
|
|
Využívání fyzikální terapie při léčbě vybraných zánětlivých revmatických onemocnění z pohledu pacientů
CIHLÁŘOVÁ, Irena
Revmatologie je součást vnitřního lékařství zabývající se onemocněním pohybového aparátu. Hlavní náplní tohoto oboru je diagnostika a léčba těchto onemocnění. V revmatologii se využívá, kromě poznatků z vnitřního lékařství, také imunologie, rehabilitace a fyzikální terapie. Revmatická onemocnění postihují v první řadě klouby, svaly a šlachy. Napadeny mohou být i endokrinní žlázy, nervová soustava či vnitřní orgány jako například ledviny, játra, plíce, gastrointestinální trakt a kůže. Pro snadnější diagnostiku byla revmatická onemocnění rozdělena do několika skupin. Onemocnění se dělí na zánětlivá, degenerativní, metabolická kostně - kloubní, mimokloubní onemocnění, septické artritidy a další. Ve většině případů není zcela známá příčina onemocnění, velkou roli hrají vnitřní a vnější faktory. Mohli bychom sem zařadit infekční, imunogenetické faktory a vlivy vnějšího prostředí, například léky či chemické látky. Cílem práce je zmapovat využití fyzikálních procedur při léčbě zánětlivých revmatických onemocnění. K tomuto cíli byly stanoveny výzkumné otázky1. Jaké jsou nejčastěji používané fyzikální metody v léčbě revmatických onemocnění? 2. Jak vnímá pacient aplikaci fyzikální terapie? 3. Jak ovlivňuje zánětlivé revmatické onemocnění život pacientů? 4. Jaké procedury si pacienti mohou aplikovat v domácím prostředí? 5. Jaká je spokojenost pacientů s fyzikální terapií? Pro výzkumnou část byla zvolena kvalitativní metoda. Technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor, který se skládal z 28 otázek. Všichni respondenti byli předem seznámeni s otázkami. Výzkumný soubor tvořilo 10 respondentů. Výběr respondentů proběhl v revmatologických ambulancích v Táboře a Pelhřimově. Složení bylo 5 respondentů s diagnózou Ankylozující spondylitida a 5 s Revmatoidní artritidou. Rozhovory probíhaly po předchozí domluvě v domácnosti respondentů nebo pomocí emailové konverzace. Z výsledků vyplývá, že u většiny respodentů se onemocnění objevilo mezi dvacátým a třicátým rokem. Prvotním příznakem byl bolestivý a oteklý kloub. Pro léčbu nejčastěji užívají chorobu modifikující léky, antirevmatika a nesteroidní antirevmatika. Mezi léky modifikující chorobu patří Metotrexát, Sulfasalazin nebo také Salazopyrin a Aflamil a Arava. Mezi nejčastěji užívané nesteroidní antirevmatikum patří Ibuprofen a Aulin. Z preparátů biologické léčby byl uveden Enbrel. Mezi režimovými opatřeními, která respondenti dodržují, se nejvíce objevovalo domácí cvičení, změna stravování, obklady a masti, užívání kompenzačních pomůcek. Z fyzikální terapie byli nejvíce spokojeni s balneoterapií, konkrétně s masážemi a teplými zábaly. Mezi nejvíce užívanou metodu patří magnetoterapie. Sestry pacienty edukují o účincích léků, o změnách, které je v průběhu života čekají a na které je potřeba se připravit, o důležitosti cvičení, rehabilitace a o kompenzačních pomůckách. Kvalitu života výrazně omezuje bolest, ztuhlost kloubů a velká únava. Z těchto důvodů jsou nezaměstnaní a musí pobírat invalidní důchod. V počátečním období respondenti trpí pocity úzkosti, bezmocnosti, beznaděje a depresemi. Důležitou roli sehrává i rodina, která je jim oporou a pomocí. Dle získaných dat lze usoudit, že klientům s revmatickým zánětlivým onemocněním fyzikální terapie pomáhá při úlevě od bolesti a ztuhlosti kloubů. Vliv na průběh onemocnění má pravidelné cvičení, díky kterému se dají symptomy zmírnit. V některých případech symptomy na určitý čas zcela vymizí, a tím se sníží i užívání léků. Pacienti se mohou vrátit zpět do běžného života. Je velice důležité klienty vhodně informovat o jejich onemocnění, léčbě, rehabilitaci a změnách, které budou oni muset v životě podstoupit. Touto problematikou se zabývají všeobecné sestry v revmatických ambulancích a lázních. Tato práce poukazuje na běžné problémy pacientů s revmatickým zánětlivým onemocněním. Výstupem této práce je informační brožura, která je určená pacientům
|
|
Potřeba jistoty a bezpečí v souvislosti s plánovaným operačním výkonem z pohledu pacienta a všeobecné sestry
BOHDALOVÁ, Jaroslava
Plánovaný operační výkon vždy nějakým způsobem ovlivňuje pacientovu potřebu jistoty a bezpečí. Pro to, aby měl pacient co největší pocit jistoty a bezpečí, jsou důležité informace týkající se všeho, co se bude dít s ním samým v souvislosti s plánovaným operačním výkonem. Klíčovou roli pro pacienta a jeho potřebu jistoty a bezpečí má však všeobecná sestra, která je v situaci, v níž se pacient nachází, tím nejbližším člověkem, který mu může pomoci naplnit co nejlépe jeho potřebu jistoty a bezpečí za pomoci znalostí a dovedností, které by měla všeobecná sestra ovládat, a za pomoci postojů, které by měla zaujímat. Cílem práce bylo zjistit, jak plánovaný operační výkon ovlivňuje potřebu jistoty a bezpečí pacienta a jaký vliv má všeobecná sestra na uspokojování potřeby jistoty a bezpečí u pacienta v souvislosti s plánovaným operačním výkonem. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak plánovaný operační výkon ovlivňuje potřebu jistoty a bezpečí pacienta? Jaký vliv má všeobecná sestra na uspokojování potřeby jistoty a bezpečí u pacienta v souvislosti s plánovaným operačním výkonem? Jaké jsou nedostatky v uspokojování potřeb jistoty a bezpečí u pacientů před plánovaným operačním výkonem? Jak může všeobecná sestra pomoci zvládat pacientovi strach a úzkost související s plánovaným operačním výkonem? Pro výzkumné šetření byla použita metoda kvalitativního výzkumu s využitím hloubkového rozhovoru. Rozhovory byly se souhlasem respondentů nahrávány na diktafon, doslovně přepsány a poté podrobeny obsahové analýze dat otevřeným kódováním metodou papír a tužka. Z výzkumu vyplynulo, že plánovaný operační výkon negativně ovlivňuje pacientovu potřebu jistoty a bezpečí bez ohledu na jeho předešlé zkušenosti. Velký vliv na eliminaci pacientových obav a negativních pocitů má právě všeobecná sestra, která bere pacienta jako rovnocenného partnera, zaujímá k němu individuální přístup, informuje ho o všech ošetřovatelských výkonech a postupech, volí klidný a vstřícný způsob komunikace, využívá empatii, naslouchání a snaží se pacientovi v rámci možností ve všem vyhovět. Výzkumné šetření dále ukázalo, že existují některé nedostatky v oblasti informovanosti ze strany lékařů, a rovněž ukázalo na vhodnost přípravy pacientů před plánovanou operací v rámci edukace v ambulanci již od okamžiku, kdy se pacient dozví, že podstoupí plánovaný operační výkon. Dalším zjištěním výzkumného šetření je, že všeobecné sestry mají neúplné znalosti v oblasti terapeutické komunikace. Výsledky naznačují, že ke snížení negativního dopadu, který má chirurgická léčba na pacientovu potřebu jistoty a bezpečí, by bylo vhodné zahájit edukaci pacientů již ve chvíli, kdy je rozhodnuto o tom, že jejich onemocnění bude řešeno tímto způsobem. Všeobecné sestry by si měly doplnit znalosti a dovednosti v oblasti terapeutické komunikace, aby pomohly pacientovi lépe zvládat jeho nelehkou životní situaci. Na základě výsledků výzkumného šetření a po domluvě s hlavní sestrou nemocnice bude uspořádán seminář na téma Komunikace s pacientem před plánovaným operačním výkonem se zaměřením na terapeutickou komunikaci a terapeutický rozhovor. Ostatní zjištěné nedostatky, týkající se nedostatečné informovanosti pacientů a možnosti lepší přípravy pacientů před plánovaným operačním výkonem v rámci edukace v ambulanci, budou řešeny managementem nemocnice.
|
|
Deformačně napěťová analýza proximálního konce femuru se skluzovým hřebem
Kohoutek, Jan ; Valášek, Jiří (oponent) ; Florian, Zdeněk (vedoucí práce)
Předkládaná diplomová práce se zabývá stanovením deformačně napěťových stavů v proximálním femuru s aplikovanými systémy DHS a PCCP. Systém DHS je dlouhodobě a úspěšně používán k léčbě intertrochanterických zlomenin, v některých případech však dochází ke komplikacím spojeným s prořezáváním závitů skluzného hřebu a ztrátě stability implantátu. Tyto nedostatky má minimalizovat novější systém PCCP. V práci je popsána tvorba výpočtového modelu a porovnáno rozložení napětí a přetvoření v implantátech a v kostní tkáni získané řešením pomocí metody konečných prvků. Trojrozměrné modely geometrie implantátů byly vytvořeny na základě reálných objektů, model geometrie proximálního femuru, rozdělený stabilní a nestabilní zlomeninou podle AO klasifikace, byl vytvořen ze série CT snímků. Zatížení bylo určeno na základě podmínek statické rovnováhy uvolněné dolní končetiny. Výpočet proběhl v programovém prostředí ANSYS Workbench v13. Ve skluzných hřebech systému PCCP jsou patrné nižší hodnoty redukovaného napětí, než je tomu u systému DHS. Hodnoty redukovaného přetvoření v proximálním fragmentu femuru však v kombinaci se systémem PCCP dosahují až trojnásobných hodnot, což je patrně důsledek samořezného tvaru závitů skluzných hřebů tohoto implantátu. Použitím systému PCCP je redukováno riziko vzniku mezního stavu pružnosti v implantátu, v proximálním fragmentu v okolí závitů však dochází k výraznému přetěžování kostní tkáně než při použití systému DHS.
|
|
Nové operační techniky jako prevence závažných trvalých následků zlomenin proxim álního humeru
Edelmann, Karel ; Čelko, Alexander (vedoucí práce) ; Janout, Vladimír (oponent) ; Landor, Ivan (oponent)
Souhrn NOVÉ OPERAČNÍ TECHNIKY JAKO PREVENCE ZÁVAŽNÝCH TRVALÝCH NÁSLEDKŮ ZLOMENIN PROXIMÁLNÍHO HUMERU CÍL: Zlomeniny proximálního humeru jsou třetí nejčastější zlomeninou u dospělých. V léčbě dislokovaných tří- a čtyřúlomkových zlomenin jsme v poslední dekádě svědky nástupu nových úhlově stabilních implantátů, které dosahují lepší biomechanické stability i v osteoporotickém terénu, který je u těchto pacientů velmi častý. Účelem studie bylo ověřit, zda tyto nové implantáty jsou lepší prevencí závažnych trvalých následků, ve srovnání se starší technikou perkutánní transfixace dráty. METODIKA: Byl proveden detailní rozbor publikačně bohaté oblasti výzkumu historie léčby, epidemiologie a prevence zlomenin proximálního humeru. V prospektivní nerandomizované studii byly zhodnoceny střednědobé funkční výsledky souboru 55 pacientů léčených úhlově stabilními implantáty o průměrném věku 62,1 let (hřeb Targon PH 32 pacientů, dlaha PHILOS 23 pacientů). Pro srovnání byl použit soubor 9 pacientů ošetřených perkutánní fixací K dráty, sledovaný kombinovaně prospektivně i retrospektivně. S minimálním odstupem 12 měsíců bylo u všech pacientů stanoveno konečné individuální relativní Constant skóre a DASH skóre. U osob z výběrového souboru byly získány hodnoty sedmi veličin. Bylo analyzováno všech 21 možných závislostí mezi...
|
|
Přehled zlomenin v oblasti nohy ošetřených na traumatologické ambulanci v zimních měsících
Vachatová, Kristýna ; Svatoš, Filip (vedoucí práce)
Téma své diplomové práce, Přehled zlomenin v oblasti nohy ošetřených na traumatologické ambulanci v zimních měsících, jsem si vybrala na základě svého zájmu o tuto problematiku. Problematika zlomenin v oblasti nohy je poměrně složitá a jejich výskyt častý. Na Ortopedicko - traumatologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze bylo v období od 01.12.2008 do 31.01.2009 ošetřeno 126 pacientů se zlomeninou v této oblasti. To znamená, že na každý den tohoto období (včetně víkendů) připadaly více než 2 případy. Cílem mé práce bylo zhodnotit za jakých okolností, v jakém věku a jaké typy zlomenin se vyskytovaly a jak se léčily. Data k této práci byla průběžně čerpána ze záznamů ošetřujících lékařů v kartách jednotlivých pacientů. Mně byla tato data poskytnuta ke zpracování.
|
|
Kvalita kosti a její ovlivnění farmakoterapií
Michalská, Dana ; Štěpán, Jan (vedoucí práce) ; Stárka, Luboslav (oponent) ; Pavelka, Karel (oponent)
Mikropoškození (mikrotrhliny) v kostní tkáni jsou jedním z kriterií kvality kosti. Výrazné potlacení kostního obratu pri lécbe bisfosfonáty je spojeno se zvýšenou akumulací kostních mikropoškození na zvírecích modelech a se zhoršením elasticity kosti. Prvním cílem práce bylo testovat hypotézu, že dlouhodobá lécba alendronátem (ALN) vede u žen po menopauze ke zvýšené akumulaci mikropoškození v kosti a tím ke zhoršení kvality kosti. V prospektivní studii bylo sledováno 66 žen s postmenopauzální osteoporózou (OP) (prum. vek 68 let, prum. BMD T-scóre -1,7 v celk. femoru a -2,8 v bederní páteri, 62 % pacientek s prevalentními frakturami). Celkem 28 žen s OP nebylo dosud léceno (TN) a 38 žen bylo predléceno ALN (10 mg denne nebo 70 mg týdne, prumer.doba lécby 63,6 mesícu). Pred zahájením lécby ALN byly prumerné hodnoty biochemických kostních markeru PINP, CTX a OC významne zvýšeny ve vztahu k referencním hodnotám u premenopauzálních žen (P < 0,05). Po 6 mesících lécby ALN byly prum. hodnoty markeru kostní remodelace významne sníženy (-70,5%, -84,1% a -67,3% pro PINP, CTX a OC, resp; P < 0,05). Ješte po 43 mesících byly markery degradace i syntézy kolagenu typu I pod dolní hranící referencního rozmezí u poloviny žen lécených ALN. Ve vzorcích kosti získané biopsií nebyla bez adjustace na rozdíly mezi obema...
|
host ::
