|
|
Miniinvazivní přístupy u aloplastiky kyčelního kloubu
Kubeš, Radovan ; Koudela, Karel (vedoucí práce) ; Poul, Jan (oponent) ; Landor, Ivan (oponent)
Souhrn Současný svět i medicína jsou poznamenány obrovsky rychlým rozvojem miniaturizace, která se překvapivě nevyhnula ani endoprotetice a vzedmula díky značné mediální pozornosti obrovskou vlnu zájmu o možnost miniinvazivní operativy i mezi laickou veřejností. Ve sdělovacích prostředcích byla tato metoda prezentována jako převratná a takřka revoluční, první odborné publikace (zejména od průkopníků této techniky) byly také vesměs pozitivní, ale také již od počátku měla své odpůrce. Vlastní idea mini-invazivní operativy je nepochybně správným krokem do budoucnosti, teoretické výhody jsou nesporné a logické. Já jsem si ovšem položil otázku, lze-li i v praxi dosáhnout teoreticky proklamované mini- invazivity i očekávaných výsledků. Vzhledem k tomu, že jsem vstupoval pro mne na novou oblast, rozhodl jsem se nejprve posoudit dostupné literární zkušenosti, poté jsem přistoupil k vlastnímu praktickému ověření mini-invazivního přístupu na kadaveru a po této průpravě jsem poté velice obezřetně přistoupil k vlastní operativě. Ve snaze co nejvíce eliminovat učební křivku, jsem nejprve začal s mini-invazivní implantací pouze femorální komponenty - tedy CCEP, teprve po zhodnocení této skupiny a s nově nabyvšími zkušenostmi jsem přistoupil k vlastní MIS-TEP kyčelního kloubu, kdy jsem pak statisticky vyhodnotil výsledky...
|
|
|
Biologické vlastnosti povrchů aloplastických materiálů
Ballay, Rastislav ; Landor, Ivan (vedoucí práce) ; Džupa, Valér (oponent) ; Gallo, Jiří (oponent)
Výměna kyčelního a kolenního kloubu představuje neodmyslitelnou část ortopedie. S narůstajícím počtem primárních operací ovšem narůstá také počet pooperačních komplikací. Nejčastějším důvodem je hluboká infekce totální kloubní náhrady, která patří k nejobtížněji řešitelným komplikacím této jinak velmi úspěšné operace. První část této práce se zabývala stanovením primární odolnosti 14-ti typů nejčastěji užívaných alopatických materiálů, resp. jejich povrchových úprav vůči bakteriální kolonizaci mikrobiálními agens (Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis, Pseudomonas aeruginosa, Enterococcus faecalis a Escherichia coli). Studované materiály zahrnovaly kovové slitiny na bázi CoCrNo, FeNiCr a Ti6A14V aplikované pro nosné části implantátu; dále polymerní a keramické materiály reprezentované ultravysokomolekulárním polyethylenem (UHMWPE) a oxidem hlinitým (Al2O3) využívané na konstrukce kluzných částí. Cílem bylo stanovení relací mezi povrchovou drsností a citlivosti vůči kolonizaci bakteriálními agens pro daný typ materiálu a dále sledování chování jednotlivých mikrobiálních agens na různých materiálech a posouzení jejich afinity k danému typu materiálu. Bylo zjištěno, že drsnost povrchu je určujícím faktorem při tvorbě biofilmu bez ohledu na typ materiálu v případech kmenů E. coli,...
|
|
|
Nové operační techniky jako prevence závažných trvalých následků zlomenin proxim álního humeru
Edelmann, Karel ; Čelko, Alexander (vedoucí práce) ; Janout, Vladimír (oponent) ; Landor, Ivan (oponent)
Souhrn NOVÉ OPERAČNÍ TECHNIKY JAKO PREVENCE ZÁVAŽNÝCH TRVALÝCH NÁSLEDKŮ ZLOMENIN PROXIMÁLNÍHO HUMERU CÍL: Zlomeniny proximálního humeru jsou třetí nejčastější zlomeninou u dospělých. V léčbě dislokovaných tří- a čtyřúlomkových zlomenin jsme v poslední dekádě svědky nástupu nových úhlově stabilních implantátů, které dosahují lepší biomechanické stability i v osteoporotickém terénu, který je u těchto pacientů velmi častý. Účelem studie bylo ověřit, zda tyto nové implantáty jsou lepší prevencí závažnych trvalých následků, ve srovnání se starší technikou perkutánní transfixace dráty. METODIKA: Byl proveden detailní rozbor publikačně bohaté oblasti výzkumu historie léčby, epidemiologie a prevence zlomenin proximálního humeru. V prospektivní nerandomizované studii byly zhodnoceny střednědobé funkční výsledky souboru 55 pacientů léčených úhlově stabilními implantáty o průměrném věku 62,1 let (hřeb Targon PH 32 pacientů, dlaha PHILOS 23 pacientů). Pro srovnání byl použit soubor 9 pacientů ošetřených perkutánní fixací K dráty, sledovaný kombinovaně prospektivně i retrospektivně. S minimálním odstupem 12 měsíců bylo u všech pacientů stanoveno konečné individuální relativní Constant skóre a DASH skóre. U osob z výběrového souboru byly získány hodnoty sedmi veličin. Bylo analyzováno všech 21 možných závislostí mezi...
|
|
|
Vliv mechanické závislosti komponent totální náhrady loketního kloubu na délku přežití implantátu v organismu
Güttler, Kristián ; Landor, Ivan (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Džupa, Valér (oponent)
Disertační práce podává na základě dlouhodobých klinických zkušeností přehled o možnostech rekonstrukčních operací ireverzibilně poškozeného loketního kloubu a o jednotlivých konstrukčních proudech ve vývoji totální náhrady loketního kloubu. Klinická studie byla zaměřena na srovnání nestištěného implantátu loketního kloubu Souter-Strathclyde, který se na našem pracovišti používá od roku 1987, a polostištěného implantátu Coonrad-Morrey, jehož implantaci jsme zavedli v 90. letech. Nevýhody implantátu Souter-Strathclyde vidíme v poměrně složité operační technice a užší indikaci, která nepřipouští větší primární nestabilitu operovaného lokte a velké kostní defekty. Z těchto důvodů preferujeme na našem pracovišti v posledních letech totální náhradu loketního kloubu Coonrad-Morrey. Hlavním problémem pro dlouhodobé přežití tohoto implantátu je především opotřebení polyetylenového vložkování volného závěsu. Řešením je výměna tohoto závěsu dříve, než se rozběhne významná otěrová reakce, vedoucí v konečném důsledku k uvolnění celého implantátu. Vypracovali jsme metodiku, která stav polyetylenové vložky zmapuje a zároveň prověří integraci humerální a ulnární komponenty v kostním lůžku. Tak může být včas indikována jednoduchá výměna závěsového mechanismu, která významně prodlouží celkové přežití implantátu....
|
|
|
Optimalizace indikací léčebných metod zlomenin distální části radia dle typu a srovnání klinických výsledků s matematickým modelem
Vlček, Martin ; Landor, Ivan (vedoucí práce) ; Džupa, Valér (oponent) ; Koudela, Karel (oponent)
Zlomeniny distálního radia jsou nejčastějšími zlomeninami lidského organismu. Konzervativní terapie u nestabilních typů zlomenin nedokáže zajistit zhojení v uspokojivém postavení. Osteosyntézy zamykatelnými dlahami jsou v současnosti chápány jako metoda volby při operační léčbě zlomenin distální části radia pro všechny typy zlomenin. Otázkou však zůstává uplatnění nitrodřeňových implantátů v těchto indikacích. Cílem studie je optimalizace indikací k jednotlivým osteosyntetickým metodám. Vyhodnocujeme jednoroční výsledky léčby zlomenin distálního radia. Soubor zahrnuje 49 zlomenin léčených konzervativně, 78 zlomenin ošetřených zamykatelnými dlahami s rigidním a s úhlově volitelným směrem šroubů a 35 zlomenin distálního radia stabilizovaných nitrodřeňovými implantáty Targon DR a X-screw. Klinický soubor dosahuje lepších rentgenových výsledků ve skupině nitrodřeňových osteosyntéz, naopak lepší funkční výsledky mají zlomeniny léčené dlahovými osteosyntézami. Dlahové osteosyntézy však byly indikovány u složitějších typů zlomenin. V matematickém modelu simulujeme zlomeniny distálního radia typu C1 a C2. Hodnotíme stabilitu dlahových a nitrodřěňových osteosyntéz při zátěži v tlaku ve směru osy předloktí, při dukčních pohybech v zápěstí, při volární a dorzální flexi v zápěstí a při pronosupinačních pohybech...
|
|
|
Nové operační techniky jako prevence závažných trvalých následků zlomenin proxim álního humeru
Edelmann, Karel ; Čelko, Alexander (vedoucí práce) ; Janout, Vladimír (oponent) ; Landor, Ivan (oponent)
Souhrn NOVÉ OPERAČNÍ TECHNIKY JAKO PREVENCE ZÁVAŽNÝCH TRVALÝCH NÁSLEDKŮ ZLOMENIN PROXIMÁLNÍHO HUMERU CÍL: Zlomeniny proximálního humeru jsou třetí nejčastější zlomeninou u dospělých. V léčbě dislokovaných tří- a čtyřúlomkových zlomenin jsme v poslední dekádě svědky nástupu nových úhlově stabilních implantátů, které dosahují lepší biomechanické stability i v osteoporotickém terénu, který je u těchto pacientů velmi častý. Účelem studie bylo ověřit, zda tyto nové implantáty jsou lepší prevencí závažnych trvalých následků, ve srovnání se starší technikou perkutánní transfixace dráty. METODIKA: Byl proveden detailní rozbor publikačně bohaté oblasti výzkumu historie léčby, epidemiologie a prevence zlomenin proximálního humeru. V prospektivní nerandomizované studii byly zhodnoceny střednědobé funkční výsledky souboru 55 pacientů léčených úhlově stabilními implantáty o průměrném věku 62,1 let (hřeb Targon PH 32 pacientů, dlaha PHILOS 23 pacientů). Pro srovnání byl použit soubor 9 pacientů ošetřených perkutánní fixací K dráty, sledovaný kombinovaně prospektivně i retrospektivně. S minimálním odstupem 12 měsíců bylo u všech pacientů stanoveno konečné individuální relativní Constant skóre a DASH skóre. U osob z výběrového souboru byly získány hodnoty sedmi veličin. Bylo analyzováno všech 21 možných závislostí mezi...
|
|
|
Vliv mechanické závislosti komponent totální náhrady loketního kloubu na délku přežití implantátu v organismu
Güttler, Kristián ; Landor, Ivan (vedoucí práce) ; Koudela, Karel (oponent) ; Džupa, Valér (oponent)
Disertační práce podává na základě dlouhodobých klinických zkušeností přehled o možnostech rekonstrukčních operací ireverzibilně poškozeného loketního kloubu a o jednotlivých konstrukčních proudech ve vývoji totální náhrady loketního kloubu. Klinická studie byla zaměřena na srovnání nestištěného implantátu loketního kloubu Souter-Strathclyde, který se na našem pracovišti používá od roku 1987, a polostištěného implantátu Coonrad-Morrey, jehož implantaci jsme zavedli v 90. letech. Nevýhody implantátu Souter-Strathclyde vidíme v poměrně složité operační technice a užší indikaci, která nepřipouští větší primární nestabilitu operovaného lokte a velké kostní defekty. Z těchto důvodů preferujeme na našem pracovišti v posledních letech totální náhradu loketního kloubu Coonrad-Morrey. Hlavním problémem pro dlouhodobé přežití tohoto implantátu je především opotřebení polyetylenového vložkování volného závěsu. Řešením je výměna tohoto závěsu dříve, než se rozběhne významná otěrová reakce, vedoucí v konečném důsledku k uvolnění celého implantátu. Vypracovali jsme metodiku, která stav polyetylenové vložky zmapuje a zároveň prověří integraci humerální a ulnární komponenty v kostním lůžku. Tak může být včas indikována jednoduchá výměna závěsového mechanismu, která významně prodlouží celkové přežití implantátu....
|
|
|
Miniinvazivní přístupy u aloplastiky kyčelního kloubu
Kubeš, Radovan ; Koudela, Karel (vedoucí práce) ; Poul, Jan (oponent) ; Landor, Ivan (oponent)
Souhrn Současný svět i medicína jsou poznamenány obrovsky rychlým rozvojem miniaturizace, která se překvapivě nevyhnula ani endoprotetice a vzedmula díky značné mediální pozornosti obrovskou vlnu zájmu o možnost miniinvazivní operativy i mezi laickou veřejností. Ve sdělovacích prostředcích byla tato metoda prezentována jako převratná a takřka revoluční, první odborné publikace (zejména od průkopníků této techniky) byly také vesměs pozitivní, ale také již od počátku měla své odpůrce. Vlastní idea mini-invazivní operativy je nepochybně správným krokem do budoucnosti, teoretické výhody jsou nesporné a logické. Já jsem si ovšem položil otázku, lze-li i v praxi dosáhnout teoreticky proklamované mini- invazivity i očekávaných výsledků. Vzhledem k tomu, že jsem vstupoval pro mne na novou oblast, rozhodl jsem se nejprve posoudit dostupné literární zkušenosti, poté jsem přistoupil k vlastnímu praktickému ověření mini-invazivního přístupu na kadaveru a po této průpravě jsem poté velice obezřetně přistoupil k vlastní operativě. Ve snaze co nejvíce eliminovat učební křivku, jsem nejprve začal s mini-invazivní implantací pouze femorální komponenty - tedy CCEP, teprve po zhodnocení této skupiny a s nově nabyvšími zkušenostmi jsem přistoupil k vlastní MIS-TEP kyčelního kloubu, kdy jsem pak statisticky vyhodnotil výsledky...
|
host ::
RSS.