|
|
Cathepsins B of the bird schistosome, Trichobilharzia regenti
Dolečková, Kateřina ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Grevelding, Christoph (oponent) ; Horn, Martin (oponent)
1. Overview Schistosomes have achieved first position among parasitic helminths, because some of them are the etiological agents of a serious human parasitic disease, schistosomiasis, which affects over 200 million people in tropical and subtropical countries (WHO, 2001). Other schistosomatids, such as the bird flukes of the genus Trichobilharzia, have also implications for human health. Although they can mature only in specific hosts (birds), their invasive larvae - cercariae - are able to penetrate also human skin due to chemical signals similar to those present on bird skin (Haas and van de Roemer 1998). Repeated infections result in an inflammatory reaction of the skin called cercarial dermatitis. Due to the increasing number of outbreaks all around the world, cercarial dermatitis is cons disease (Kolářová 2007idered as re-emerging ; Larsen et al. 2004). Among schistosomes, Trichobilharzia regenti is the only species described so far having a unique migration route within vertebrate hosts: after penetration of the skin, the invasive larvae enter peripheral nerves and continue via the spinal cord and central nervous system to the nasal cavity of birds, causing neuromotor disorders or paralyses of birds and even experimental mammals (Hrádková...
|
|
|
Paraziti a jejich preparace pro školní využití
Chlumová, Kateřina ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá běžnými parazity zvěře, zvířat a člověka, kteří se vyskytují na našem území; a jejich následnou fixací a celkovou přípravou daných vzorků na použití při výuce přírodovědných oborů. První část je věnována parazitismu obecně; historii a definicím tohoto pojmu a celkově fenoménu parazitismu. V této části jsou objasněny především problémy se systematickým zařazením skupin parazitických organismů. V druhé části jsou logicky seřazeni paraziti od vývojově původnějších až po ty nejodvozenější, je zde popsána jejich anatomie a morfologie; a především životní cyklus, jehož znalost je pro získávání vzorků nezbytná. U každé skupiny parazitů jsou následně podrobně uvedeny metody sběru a fixace. Třetí část je věnována tzv. smart mikroskopu, jeho sestrojení a následné využití. Celá práce je doplněna o fotografie pořízené běžným žákovským laboratorním mikroskopem a z výše zmíněného smart mikroskopu. KLÍČOVÁ SLOVA parazit, parazitismus, mikropredátor, přenašeč, fixace, preparace, smart mikroskop
|
|
|
Naegleria: od volně žijícího prvoka po mozek pojídajícího patogena
Matějková, Magdalena ; Mach, Jan (vedoucí práce) ; Marková, Lenka (oponent)
N. fowleri je po většinou volně žijícím améboflagelátem, který je při vhodné příležitosti schopen přejít k parazitickému způsobu života. V těchto případech vyvolává u savců primární amébovou meningoencefalitidu, onemocnění se závažným průběhem a obvykle fatálním koncem. Za neúspěšností léčby stojí jednak málo účinné léky s mnoha nežádoucími vedlejšími účinky, jednak neefektivní diagnostické metody. V rámci rodu Naegleria je N. fowleri jediným lidským patogenem. Dosavadní poznatky naznačují, že za patogenitu tohoto druhu jsou odpovědné jeho metabolické zvláštnosti a především jedinečná skladba proteinů, které tento prvok exprimuje. Mezi tyto proteiny se řadí vedle široké palety enzymů také proteiny podílející se na utváření specifických buněčných struktur, které se účastní procesů patogeneze. Právě tato specifika N. fowleri jsou zásadní pro vývoj účinnějších prostředků k potírání tohoto patogena. Tato bakalářská práce je soustředěna na srovnání N. fowleri s příbuznými druhy N. gruberi a N. lovaniensis s důrazem na odlišnosti N. fowleri od těchto nepatogenních druhů. Klíčová slova: Naegleria fowleri, primární amébová meningoencefalitida, imunitní odpověď, patogeneze, fakultativní parazitismus
|
|
|
Proteolytické enzymy krevničky střevní (Schistosoma mansoni): patobiochemie a využití v biomedicíně
Leontovyč, Adrian ; Mareš, Michael (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent) ; Mikeš, Libor (oponent)
Krevní motolice rodu Schistosoma způsobují závažné parazitární onemocnění schistosomózu, které postihuje celosvětově přes 250 milionů lidí a představuje spolu s malárii nejvýznamnější parazitózy. Vzhledem k nebezpečí vzniku rezistence k jedinému používanému léku jsou intenzivně hledány nové způsoby terapie schistosomózy. Proteolytické enzymy krevniček jsou klíčové pro jejich přežití v hostiteli, a proto jsou slibnými cílovými molekulami pro vývoj nových chemoterapeutik a vakcín. Tato práce se zabývá dvěma proteasami z krevničky střevní (Schistosoma mansoni), které byly připraveny jako rekombinantní proteiny a komplexně funkčně charakterizovány. První z nich je serinová proteasa SmSP2, která je lokalizovaná na povrchu dospělců a sekretovaná do krve hostitele. Byla identifikována jako vasodilatační a fibrinolytický faktor a navržena její modulační role při interakci parazita s hostitelem. Druhou zkoumanou proteasou je cysteinový katepsin SmCL3, který se účastní trávení hostitelských krevních proteinů sloužících krevničkám jako zdroj živin. Byly identifikovány účinné peptidomimetické inhibitory SmCL3, u nichž byla prokázána antischistosomální aktivita v testech s živými parazity. Disertační práce přináší nové významné poznatky o proteasách krevničky S. mansoni, jejich patobiochemii a inhibiční...
|
|
|
Biologicky aktivní látky vybraných modelových motolic
Kurečka, Martin ; Kameník, Zdeněk (vedoucí práce) ; Mikeš, Libor (oponent)
Motolice (Trematoda) jsou paraziti známí pro svou schopnost manipulovat se svým hostitelem za cílem přežití a reprodukce. Mají složité vývojové cykly, zahrnující mezihostitele, kterým je měkkýš, a definitivního hostitele, kterým jsou obratlovci. Tato práce se zaměřuje na tři medicínsky významné rody motolic: Schistosoma, Fasciola a Opisthorchis. Tato práce je sumarizuje biologicky aktivní nízkomolekulární látky, které parazit moduluje nebo produkuje za cílem manipulace svého hostitele. Výsledkem práce je literární rešerše srovnávající změny trendu koncentrace jednotlivých metabolitů nakažených a nenakažených hostitelů trematod se zaměřením na použitou analytickou metodu. Komplexní analýzou metabolismu biologických vzorků se zabývá metabolomika, která využívá spektroskopické analytické metody, jakými jsou například nukleární magnetická rezonance a hmotnostní spektrometrie spojená s plynovou nebo kapalinovou chromatografií. Součástí práce je také shrnutí významu, vývoje a perspektivy metabolického profilování v parazitologii. Současný výzkum v této oblasti se věnuje převážně obratlovčím hostitelům motolic. Navíc, zatímco u obratlovčích hostitelů je souhrn látek širší, u měkkýších mezihostitelů se studie zaměřovaly na rozdílný typ látek, a to převážně na metalické ionty a aminy. Proto je srovnání...
|
|
|
Role tiplíků v přenosu krevních parazitů ptáků
Chobotová, Kristýna ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Kočišová, Alica (oponent)
Tiplíci rodu Culicoides (Diptera: Ceratopogonidae) jsou zástupci krevsajícího hmyzu, vý- znamní především jako přenašeči virových onemocnění hospodářských zvířat. Do popředí vě- deckého zájmu se v České republice dostali zejména v souvislosti s šířením Bluetongue viru od roku 2007. Nicméně jako přenašeči parazitických nákaz bývají často opomíjeni, obzvlášť po- kud se nejedná o hospodářsky významné patogeny. U ptáků, na které se tato bakalářská práce zaměřuje, jsou tiplíci nejvýznamnějším vektorem zejména pro rod Haemoproteus, přenáší mi- nimálně 24 druhů tohoto prvoka. Naopak z rodu Leucocytozoon jsou prokázanými přenašeči pouze pro druh L. caulleryi. U rodu Trypanosoma byl prokázán přenos u tří druhů, T. avium, T. bennetti a T. everetti. Tiplíci přenáší i helminty čeledi Onchocercidae, jako vektoři figurují u rodů Eufilaria, Chandlerella a Splendidofilaria. Tato bakalářská práce má za cíl shrnout po- znatky o tiplících jako přenašečích ptačích krevních parazitů - prvoků rodů Haemoproteus, Leucocytozoon a Trypanosoma a helmintů čeledi Onchocercidae. Klíčová slova: tiplík, parazit, vektor, hostitel, pták, Haemoproteus, Leucocytozoon, Trypano- soma, Onchocercidae
|
|
|
Invaze hostitelské buňky parazitickým prvokem Plasmodium falciparum.
Charvátová, Klára ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Tůmová, Pavla (oponent)
Plasmodium falciparum je intracelulární parazit způsobující tropickou malárii. Ačkoli v našich podmínkách mírného pásu není problémem, v tropických a subtropických oblastech se jedná o závažnou zdravotní hrozbu. Onemocnění je nebezpečné zejména pro malé děti, které tvoří více než polovinu obětí. Tato práce pojednává o invazi červené krvinky merozoitem, která představuje klíčový krok životního cyklu parazita pro vlastní průběh onemocnění. Hlavní část je věnována proteinům sekretovaným z organel invazivního aparátu buňky plasmodia, které předchází část obsahující základní informace o P. falciparum a malárii. Závěr práce je doplněn o kapitolu o úniku parazita z červené krvinky. Klíčová slova Invaze, plasmodium, parazit, merozoit, červená krvinka, těsný spoj, klouzavý pohyb, apikální komplex, mikronémy, rhoptrie
|
|
|
Influence of bird schistosome Trichobilharzia regenti on haemocyte activity of lymnaeid snails
Skála, Vladimír
Plži (Gastropoda) jsou ve svém přirozeném prostředí exponováni různým patogenům, a to například bakteriím nebo mnohobuněčným parazitům (digenetickým motolicím), které se v plžích vyvíjejí. V boji proti těmto patogenům využívají plži sofistikovaný vnitřní obranný systém, který je tvořen humorální a buněčnou složkou. Lektiny jsou považovány za nejdůležitější humorální komponenty, zatímco hemocyty představují nejvýznamnější efektorové buňky. Imunita je jeden z důležitých faktorů podmiňujících kompatibilitu/nekompatibilitu plžů a patogenů (zejména plžů a motolic). Úvod této dizertační práce zahrnuje přehled literatury o imunitním systému plžů a jeho reakcích proti patogenům, a to bakteriím a motolicím. Zároveň jsou v této části shrnuty i poznatky o imunomodulacích způsobených kompatibilními motolicemi. Experimentální práce (prezentována v přiložených publikacích) se zaměřila zejména na vliv ptačí schistosomy Trichobilharzia regenti na aktivitu hemocytů dvou druhů plovatkovitých plžů: (i) Radix lagotis, v němž se T. regenti vyvíjí a (ii) Lymnaea stagnalis, který je k infekci rezistentní. Tento parazit způsobuje neuromotorické poruchy u specifických defnitivních hostitelů (vodních ptáků), ale náhodně může infikovat i člověka a způsobovat tzv. cerkáriovou dermatitidu. Originální publikace zahrnují...
|
|
|
Role of exosomes and ectosomes in Trichomonas vaginalis virulence
Göblová, Rebeka ; Tachezy, Jan (vedoucí práce) ; Ditrich, Oleg (oponent)
Trichomonas vaginalis je s přibližně 275 miliony případů ročně původcem nejčastějšího nevirového sexuálně přenosného onemocnění. Virulence tohoto parazita závisí nejméně na čtyřech faktorech: transformaci tvaru buněk, cytoadherenci, sekreci cysteinových proteáz a přítomnosti endosymbiontů. V posledních desetiletích se při interakci parasita s hostitelem ukázaly jako důležité také extracelulární vezikuly. Bylo zjištěno, že T. vaginalis je jedním z protistů, který má schopnost tyto extracelulární vezikuly v podobě exosomů a ektozomů tvořit. Tyto vezikuly jsou pravděpodobně zapojeny do komunikace mezi hostitelem a parazity, o jejich funkci je však k dispozici jen omezené množství informací. Pro zkoumání možné role exosomů ve virulenci T. vaginalis jsme nejprve vybrali vhodný kmen, který je bez endosymbiontů (TV 17-2MI). Dále jsme připravili šestklonů kmene TV 17-2MI, abychom otestovali, zda je kmen, co se týče virulence homogenní nebo zda existují mezi jednotlivými buňkami rozdíly. Myší intraperitoneální virulenční testy odhalily, že klony vykazovaly významné rozdíly v úrovni virulence. Zejména ve tvorbě abscesu a úmrtnosti infikovaných zvířat. Prokázali jsme virulentní heterogenitu buněk získaných z jediného kmene T. vaginalis. Pozorovaná heterogenita není založena na přítomnosti nebo nepřítomnosti...
|
|
|
Interaction between hydrogenosomes and endoplasmic reticulum in Trichomonas vaginalis
Kučerová, Jitka ; Tachezy, Jan (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
ERMES je proteinový komplex spojující endoplasmatické retikulum a mitochondrie. Tento komplex se obvykle skládá ze čtyř proteinů - Mmm1, Mmm2 (Mdm34), Mdm10 a Mdm12. Poprvé byl komplex ERMES objeven u organismu Saccharomyces cerevisiae, v němž byl také dobře prozkoumán. ERMES zprostředkovává přenos lipidů, podílí se na distribuci a morfologii mitochondria a hraje významnou roli v udržování homeostázy buňky. U lidského parazita urogenitálního traktu Trichomonas vaginalis byla přítomnost komplexu ERMES predikována na základě in silico analýzy, která ukázala na tři velmi divergentní homology Mmm1, Mmm2 a Mdm12. Cílem této práce je přinést důkazy, zda se opravdu jedná o subjednotky ERMES, jaká je jejich buněčná lokalizace, zda spolu vzájemně interagují a pokusit se zjisit s jakými dalšími proteiny jsou ve vazbě.
|
host ::
RSS.