Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 8 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Současné a budoucí změny ve výskytu flebotomů v Evropě
Svobodová, Eliška ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Brzoňová, Jana (oponent)
Flebotomové (Diptera: Psychodidae) jsou drobní dvoukřídlí, významní coby přenašeči různých patogenů, např. parazitických prvoků rodu Leishmania nebo virů rodu Phlebovirus. Leishmanióza je parazitické onemocnění s různými klinickými formami, každoročně postihující 700 000 až 1 milion lidí. V Evropě se vyskytuje 20-25 druhů flebotomů rodů Phlebotomus a Sergentomyia, především v oblasti Středomoří. V důsledku klimatických a enviromentálních změn se předpokládá rozšíření některých druhů flebotomů do nových oblastí včetně evropských států, ležící mimo oblast Středozemního moře. Znalost výskytu flebotomů je nezbytná pro posouzení rizik přenosu jednotlivých onemocněních v různých regionech Evropy. Tato bakalářská práce shrnuje aktuální poznatky o současných a možných budoucích změnách ve výskytu flebotomů v Evropě. Klíčová slova: flebotomus, Evropa, rozšíření, přenašeč, Phlebotomus, Sergentomyia, mediteránní oblast, oblast mimo Středomoří, leishmanióza, Leishmania
Leucocytozoon a metody jeho detekce u dravců
Sekerášová, Iveta ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Majerová, Karolina (oponent)
Rod Leucocytozoon je parazit ptáků, jehož nemalou skupinu hostitelů tvoří zástupci z čeledí sokolovití (Falconiformes) a jestřábovití (Accipitridae). Vektorem tohoto parazita jsou muchničky (čeleď Simuliidae). Tato práce přináší přehled informací známých o rodu Leucocytozoon, které byly doposud v dravcích (Accipitriformes) zaznamenány, a je zaměřena na metody, kterými je Leucocytozoon v hostitelích detekován. Zmíněný rod byl tradičně popisován na základě svých morfologických znaků sledovaných mikroskopickým pozorováním. S objevem metody polymerázové řetězcové reakce (PCR) se ale možnosti detekce značně rozrostly a umožnily studium tohoto parazita i na molekulární úrovni. Práce obsahuje základní přehled jednotlivých metod, charakteristiku jejich principů a rovněž jsou nastíněny jejich výhody či nevýhody s ohledem na využití v praxi. Na základě provedené rešerše se jako nejvýhodnější zdá být souběžné využití mikroskopických i molekulárních metod.
Trypanosomy skupiny T. theileri u kopytníků v České republice
Brotánková, Anna ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Juránková, Jana (oponent)
Skupina Trypanosoma theileri jsou krevní paraziti kopytníků. Potvrzenými vektory těchto protistů jsou ovádi, v případě T. melophagium ovčí kloši, ale detekovány byly tyto trypanosomy taktéž u jeleních klošů, komárů a flebotomů. Na základě předchozích detekcí jsme se v této práci zaměřili na zjištění role komárů v přenosu T. theileri a na zjištění prevalence u komárů na vybraných lokalitách v České republice, kde dosahovala až 6,4 %. Kromě komárů byla prevalence studována i u jeleních (4,0 %) a ovčích klošů (16,7 %). Experimentální infekce měly za cíl ověřit potenciál komárů a flebotomů jako přenašečů T. theileri. Během experimentů bylo využito jednoho druhu flebotoma Phlebotomus perniciosus a tří druhů komárů Culex pipiens molestus, Culex pipiens quinquefasciatus a Aedes vexans, ale také izoláty T. theileri či T. melophagium s různým původem. V práci se během těchto experimentů projevila různorodost, jak mezi druhy komárů, tak mezi použitými izoláty. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u kombinace Aedes aegypti s izoláty z komárů, kde prevalence dosahovala až 90,8 %. S úspěšnými infekcemi komárů byly následně prováděny experimenty s prediurezí, kdy byla ve vylučované tekutině detekována infekční stádia trypanosom. Fylogenetická analýza získaných sekvencí T. theileri z terénních odchytů hmyzu či...
Role tiplíků v přenosu krevních parazitů ptáků
Chobotová, Kristýna ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Kočišová, Alica (oponent)
Tiplíci rodu Culicoides (Diptera: Ceratopogonidae) jsou zástupci krevsajícího hmyzu, vý- znamní především jako přenašeči virových onemocnění hospodářských zvířat. Do popředí vě- deckého zájmu se v České republice dostali zejména v souvislosti s šířením Bluetongue viru od roku 2007. Nicméně jako přenašeči parazitických nákaz bývají často opomíjeni, obzvlášť po- kud se nejedná o hospodářsky významné patogeny. U ptáků, na které se tato bakalářská práce zaměřuje, jsou tiplíci nejvýznamnějším vektorem zejména pro rod Haemoproteus, přenáší mi- nimálně 24 druhů tohoto prvoka. Naopak z rodu Leucocytozoon jsou prokázanými přenašeči pouze pro druh L. caulleryi. U rodu Trypanosoma byl prokázán přenos u tří druhů, T. avium, T. bennetti a T. everetti. Tiplíci přenáší i helminty čeledi Onchocercidae, jako vektoři figurují u rodů Eufilaria, Chandlerella a Splendidofilaria. Tato bakalářská práce má za cíl shrnout po- znatky o tiplících jako přenašečích ptačích krevních parazitů - prvoků rodů Haemoproteus, Leucocytozoon a Trypanosoma a helmintů čeledi Onchocercidae. Klíčová slova: tiplík, parazit, vektor, hostitel, pták, Haemoproteus, Leucocytozoon, Trypano- soma, Onchocercidae
Trypanosomy skupiny T. theileri u kopytníků v České republice
Brotánková, Anna ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Juránková, Jana (oponent)
Skupina Trypanosoma theileri jsou krevní paraziti kopytníků. Potvrzenými vektory těchto protistů jsou ovádi, v případě T. melophagium ovčí kloši, ale detekovány byly tyto trypanosomy taktéž u jeleních klošů, komárů a flebotomů. Na základě předchozích detekcí jsme se v této práci zaměřili na zjištění role komárů v přenosu T. theileri a na zjištění prevalence u komárů na vybraných lokalitách v České republice, kde dosahovala až 6,4 %. Kromě komárů byla prevalence studována i u jeleních (4,0 %) a ovčích klošů (16,7 %). Experimentální infekce měly za cíl ověřit potenciál komárů a flebotomů jako přenašečů T. theileri. Během experimentů bylo využito jednoho druhu flebotoma Phlebotomus perniciosus a tří druhů komárů Culex pipiens molestus, Culex pipiens quinquefasciatus a Aedes vexans, ale také izoláty T. theileri či T. melophagium s různým původem. V práci se během těchto experimentů projevila různorodost, jak mezi druhy komárů, tak mezi použitými izoláty. Nejlepších výsledků bylo dosaženo u kombinace Aedes aegypti s izoláty z komárů, kde prevalence dosahovala až 90,8 %. S úspěšnými infekcemi komárů byly následně prováděny experimenty s prediurezí, kdy byla ve vylučované tekutině detekována infekční stádia trypanosom. Fylogenetická analýza získaných sekvencí T. theileri z terénních odchytů hmyzu či...
Výskyt a diverzita trypanosom obojživelníků
Poloprutská, Klára ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Brzoňová, Jana (oponent)
Rod Trypanosoma představuje známé bičíkovce z řádu Trypanosomatida a třídy Kinetoplastea, který zahrnuje přes 500 popsaných druhů parazitujících u všech tříd obratlovců. Nejznámějšími a ekonomicky i medicínsky nejvýznamnějšími jsou však savčí trypanosomy, speciálně lidské, které způsobují závažná onemocnění ve světě: spavou nemoc v Africe a Chagasovu chorobu v Latinské Americe. Trypanosomy lze však nalézt také v krvi ptáků, plazů, ryb a obojživelníků. A právě na trypanosomy obojživelníků, jejichž diverzita je překvapivě veliká, je zaměřena tato práce. Mnoho studií se však zaměřuje pouze na morfologický popis, který nemusí být vždy spolehlivý k určení druhu, a tím mohou být zkresleny informace např. o životním cyklu, prevalenci jednotlivých druhů nebo hostitelské specifitě. Tato práce poukazuje na některé nejasnosti, ale i na spolehlivější experimentální nebo v některých případech i molekulární důkazy zabývající se jednotlivými aspekty života trypanosom obojživelníků. Shrnuje také zástupce vodních i terestrických bezobratlých vektorů, z nichž jsou za dominantní považovány pijavice, přenášející trypanosomy ve vodním prostředí. Dále jsou pak známy některé druhy flebotomů, komárů a rodu Corethrella, kteří představují přenašeče terestrické. Klíčová slova: Trypanosoma, obojživelníci, žáby, diverzita,...
Molekulární taxonomie flebotomů (Diptera: Psychodidae) v Evropě
Grešová, Markéta ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Brzoňová, Jana (oponent)
Flebotomové (Diptera, Psychodidae) jsou drobní krev sající živočichové, kteří jsou dosud jedinými prokázanými přenašeči onemocnění zvaného leishmanióza. Ve Starém světě jsou do přenosu zapojeni zástupci rodu Phlebotomus, v Novém světě jedinci patřící do rodu Lutzomyia. Jen některé druhy těchto rodů jsou schopny onemocnění přenášet, přesné druhové určení a znalost aktuálního areálu výskytu jednotlivých druhů jsou tedy zcela zásadní pro pochopení přenosových cyklů leishmanióz. Tradičně používané morfologické znaky pro druhové určování flebotomů se v řadě případů ukazují jako nedostatečné, zejména kvůli vnitrodruhové variabilitě a možnému poškození při odchytu a preparaci. Navíc je hledání rozlišovacích znaků, zejména u samic, velmi obtížné a vyžaduje jistou míru praxe. Proto se v současnosti k identifikaci stále více využívají různé molekulární metody. Tato práce se věnuje použití molekulárních metod založených na studiu DNA i proteinů k rutinní identifikaci flebotomů odchycených v jihovýchodní Evropě a přilehlých státech, tedy v oblastech, kde znalost diverzity tamní flebofauny je nízká či neaktuální. Další část této práce je věnovaná bližšímu zkoumání vztahů mezi vybranými blízce příbuznými druhy v rámci druhových komplexů. Klíčová slova: Phlebotomus, molekulární identifikace, DNA barcoding,...
Leucocytozoon a metody jeho detekce u dravců
Sekerášová, Iveta ; Brzoňová, Jana (vedoucí práce) ; Majerová, Karolina (oponent)
Rod Leucocytozoon je parazit ptáků, jehož nemalou skupinu hostitelů tvoří zástupci z čeledí sokolovití (Falconiformes) a jestřábovití (Accipitridae). Vektorem tohoto parazita jsou muchničky (čeleď Simuliidae). Tato práce přináší přehled informací známých o rodu Leucocytozoon, které byly doposud v dravcích (Accipitriformes) zaznamenány, a je zaměřena na metody, kterými je Leucocytozoon v hostitelích detekován. Zmíněný rod byl tradičně popisován na základě svých morfologických znaků sledovaných mikroskopickým pozorováním. S objevem metody polymerázové řetězcové reakce (PCR) se ale možnosti detekce značně rozrostly a umožnily studium tohoto parazita i na molekulární úrovni. Práce obsahuje základní přehled jednotlivých metod, charakteristiku jejich principů a rovněž jsou nastíněny jejich výhody či nevýhody s ohledem na využití v praxi. Na základě provedené rešerše se jako nejvýhodnější zdá být souběžné využití mikroskopických i molekulárních metod.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.