|
|
Fenomén symbiózy a jeho význam pro teoretickou biologii
Lhotský, Josef
2 Abstrakt Symbióza je historicky definovaná jako jakékoli fyzicky blízké soužití dvou či více jedinců patřících k různým druhům, a to bez ohledu na to, zda výslednou asociaci označíme jako vztah mutualistický, komenzální či parazitický. Díky renesanci konceptu symbiózy v druhé polovině dvacátého století (endosymbiotická teorie Lynn Margulisové, rozvíjející se obor ekologie mikroorganismů) se postupně začalo ukazovat, že symbiotické svazky jsou zcela zásadní jak pro porozumění interakcím evolučním, tak ekologickým. Jako tematický celek se proto úzce dotýkají centrální otázky teoretické biologie, tj. jak v úplnosti popsat a pochopit strukturu a fungování biosféry. V souvislosti s exponenciálním nárůstem poznatků dílčích biologických diciplín a faktu, že otázky související se symbiotickým soužitím organismů se dnes týkají v podstatě každého takového oboru a umožňují nám krom toho úspěšně překračovat bariéry mezi nimi, lze konstatovat, že roste potřeba pro rozsáhlou analýzu celého konceptu a jeho obecného i speciálního významu - a to zvláště v biologii teoretické, která si klade za cíl být oborem integrativním.
|
|
|
Role mikrobiálních symbiontů v životním cyklu Ips typographus
Havlíček, Václav ; Kolařík, Miroslav (vedoucí práce) ; Veselská, Tereza (oponent)
Kůrovci (Coleoptera; Scolytinae) jsou považováni za škůdce, protože napadají dřeviny na hospodářských, chráněných a rekreačních plochách. Larvy těchto brouků se vyvíjí pod kůrou stromů, kde narušují lýko a tím a i transport látek v rostlině. Ips typographus napadá smrk ztepilý (Picea abies), čímž působí velké hospodářské škody. Na životní cyklus I. typographus mají vliv jeho mikrobiální symbionti, kteří ho mohou ovlivňovat jak pozitivně, tak negativně. Většina symbiontů je fakultativních a tedy nejsou na hostiteli zcela závislí, kůrovec však ke svému přežití tyto symbionty potřebuje. Tyto houby a bakterie jsou rozšiřovány broukem, často se však mohou šířit i nezávisle na něm. Menší část symbiontů jsou tzv. obligátní symbionti, kteří jsou vázání čistě na kůrovce. Mikroby pomáhají kůrovci překonat obranu stromu a po úspěšném napadení stromu i s příjmem živin a trávením potravy. Protože přijímaná rostlinná hmota má vysoký poměr přijímaného uhlíku ku dusíku, dokáží některé houby snižovat tento poměr v okolí chodbiček vyvíjejících se larev a některé bakterie fixují vzdušný dusík, či využívají odpadní kyselinu močovou, čímž se výrazně podílejí na koloběhu dusíku. Diverzita intestinálního mikrobiomu kůrovců se během vývoje zvětšuje. To nám ukazuje, že někteří mikroby jsou přijímáni z okolí. Přítomnost a...
|
|
|
Diverzita symbiotických partnerů u lišejníků čeledi Verrucariaceae
Schmidtová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Steinová, Jana (oponent)
Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o fotobiontech lišejníků čeledi Verrucariaceae. Fotobionty zařazuje do systému, uvádí jejich hlavní morfologické znaky, rozšíření a ekologii ve volně žijícím stavu a zaznamenává jejich účast v symbióze. V návaznosti na ně uvádí a charakterizuje i houbovou složku mykobiontů, jejich fylogenetickou pozici, hlavní morfologické znaky, distribuci a nejčastější habitaty. Na závěr zkoumá vliv okolního prostředí, mykobionta a dalších faktorů na výskyt konkrétních fotobiontů v lišejnících. Klíčová slova: Verrucariaceae, fotobiont, mykobiont, lišejník, diverzita, symbióza, charakteristika
|
|
|
Symbiotické bakterie rodu Wolbachia u flebotomů a komárů.
Rehbergerová, Markéta ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Jančářová, Magdaléna (oponent)
Bakterie rodu Wolbachia (Proteobacteria, Rickettsiales, Rickettsiaceae) jsou maternálně dědičné intracelulární symbionty mnoha druhů členovců (Arthropoda) a filárií (Nematoda, Secernentea). Díky schopnostem wolbachií navodit u svých hostitelů reprodukční anomálie a redukovat infekci patogenními organismy a viry jsou hojně studovány. Tato bakalářská práce je souhrnem dostupných informací týkajících se interakcí bakterií rodu Wolbachia s komáry (Diptera, Culicidae) a flebotomy (Diptera, Psychodidae, Phlebotominae), přenašeči mnoha významných infekčních patogenů a možností jejich využití v kontrole přenosu těchto patogenů. Klíčová slova: Wolbachia, Phlebotominae, Culicidae, členovci přenášená onemocnění, symbióza, metoda kontroly přenašečů
|
|
|
Specifické vlastnosti streptomycet izolovaných z lidských tkání
Kodatová, Anežka ; Petříčková, Kateřina (vedoucí práce) ; Zikánová, Blanka (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje aktivitám bakteriálního rodu Streptomyces, a to ve vztahu k rostlinám, živočichům a člověku. Je známa řada symbiotických vztahů streptomycet s rostlinami, existuje ale i patogenní zástupce S. scabies. Jakožto primárně půdní bakterie není jejich asociace s živočichy příliš častá, ale ani výjimečná. Symbiotické vztahy byly pozorovány mimo jiné u několika druhů hmyzu. Streptomycety byly opakovaně izolovány z lidského mikrobiomu, o jejich vlivu na lidské tělo je ale prozatím dostupno minimum informací. Vzhledem k široké produkci sekundárních metabolitů ovlivňujících jiné mikroorganismy lze však předpokládat, že jejich role je nezanedbatelná. Vztah lidských streptomycet a člověka by mohl mít paralelu v jejich symbióze s rostlinami a hmyzem, nelze však vyloučit ani jistý vliv na patogenezi. U testovaných zástupců byla dokázána schopnost beta hemolýzy. Mimo to existují případy závažných onemocnění způsobených streptomycetami. Vedle relativně běžných aktinomycetomů v oblastech Súdánu a Indie byly výjimečně popsány choroby jako zápal plic či absces mozku.
|
|
|
Evoluce genomu bakteriálních symbiontů vši \kur{Polyplax serrata} (Phthiraptera, Anoplura)
ŘÍHOVÁ, Jana
Krevsající vši Polyplax serrata v sobě hostí symbiotické bakterie z řádu Legionellales (Gammaproteobacteria) a Neisseriales (Betaproteobacteria). Na základě fylogenetických analýz bylo potvrzeno fylogenetické zařazení první bakterie do rodu Legionella a byla pojmenována jako Candidatus Legionella polyplacis, sp. n. Vertikální přenos bakterií do další generace byl potvrzen vuzualizací symbionta v tkáni hostitele. Vylepšený genom druhého symbionta je podstatně větší a vlastní více metabolických funkcí. V tomto genomu jsem našla horizontálně přenesený operon, který kóduje enzymy zapojené v metabolismu štěpení močoviny.
|
|
|
Dynamika lišejníkové symbiózy
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vondrák, Jan (oponent)
Symbiotické vztahy často nejsou jen neměnným soužitím dvou organismů, ale mohou se postupem času vyvíjet. U lišejníků bylo již publikováno mnoho prací o jejich specificitě, která se pohybuje od vysoce specifických typů, po takové, které jsou schopny kooperace s řasami nejrůznějšími. A právě u lišejníků schopných kooperace s více různými řasami si lze představit možnost změnit fotobionta během života, neboli dynamiku jejich symbiózy. Tento fenomén byl studován pomocí srovnání fotobiontů na disturbovaných lokalitách a lokalitách bez známek disturbancí. Počtem přítomných linií fotobiontů byly obě lokality vyrovnané, avšak rodů fotobiontů bylo na disturbovaných lokalitách nalezeno více. Srovnání fylogenetické diverzity obou stanovišť také poukázalo na vyšší diverzitu disturbovaných stanovišť. Nefylogenetické analýzy naopak vyzdvihly diverzitu lokalit stálých - avšak na těchto lokalitách tvořily většinu diverzity různé linie rodu Trebouxia. Byly nalezeny i případy lišejníků téhož druhu, které měly na lokalitách disturbovaných jiného fotobionta, než na lokalitách stálých. Nalezená distribuce fotobiontů naznačuje možnost změny fotobionta s vývojem společenstva. Vysvětlením by mohla být buď snížená specificita při tvorbě stélky a možnost pozdějšího nahrazení, či to, že fotobiont upřednostněný v počátečních...
|
|
|
Využití celulózy a hemicelulózy jako zdroje energie symbiotickými prvoky a dalšími organismy
Hammerbauerová, Iva ; Tachezy, Jan (vedoucí práce) ; Hrdý, Ivan (oponent)
V této práci se zaměřuju na způsoby, kterými jsou enzymaticky degradovány strukturní polysacharidy rostlin celulóza a hemicelulóza. Popisuju enzymy zapojené do jejich štěpení a jejich funkci a rozšíření mezi organismy. Věnuji se také mechanismům katabolismu pentóz (xylózy a arabinózy) nacházejících se v hemicelulóze. Uvádím některé niky, ve kterých k degradaci celulózy a hemicelulózy dochází, a organismy, které se jí v těchto nikách účastní. Nakonec krátce ukazuju na biotechnologický význam těchto organismů ve výrobě bioethanolu.
|
|
|
Prokaryotičtí symbionti volně žijících anaerobních protist
Poláková, Kateřina ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Hampl, Vladimír (oponent)
Anaerobní prvoci jsou organismy obývající ředí bez přítomnosti kyslíku. Najdeme je anoxických habitatech jako jsou mořské a sladkovodní sedimenty, komunální skládky, nesmíme opomenout zástupce žijící v bachoru přežvýkavců, trávicím traktu švábů a dalších živočichů. Většinou mají anaerobní deriváty mitochondrií, často hydrogenosomy, organely produkující vodík. Metabolismus anaerobních prvoků je ve srovnání s aerobními organismy méně efektivní Časté interakce anaerobních ický my však mohou Symbiózy mezi anaerobními běžné a vznikly u zástupců mnoha anaerobních linií. žít buď endosymbioticky, uvnitř buňky hostitele, nebo ektosymbioticky, na povrchu hostitelské buňky. Dvě ekologicky významné skupiny prokaryot si dokázaly osvojit život symbiotickém vztahu volně žijícími anaerobními prvoky anogenní archebakterie, osídlující hlavně , využívají vodík nické sloučeniny k anu a síran redukující bakterie, žijící hlavně na povrchu buněk, využívají vodík a různé organické sloučeniny k redukci síranu na sulfan. Velmi málo se ví o bližším charakteru těchto vztahů druhové identitě a hostitelské specifitě prokaryotických symbiontů. Další výzkum je nutný pro pochopení fenoménu symbióz v anoxickém světě. Klíčová slova: anaerobní prvoci symbióza anogenní archebakterie síran redukující bakterie
|
|
|
Fenomén symbiózy a jeho význam pro teoretickou biologii
Lhotský, Josef ; Markoš, Anton (vedoucí práce) ; Neustupa, Jiří (oponent) ; Krajčovič, Juraj (oponent)
Absrakt ' Symbióza je historicky definovaná jako jakéko|i ýzicky blízkésoužitídvou či vícejedincůpatřícíchk ruzným druhům,a to bez ohledu na to, zda výslednouasociaci označímejako vztah mufualistický, komenzální či paraziticý.,Díky renesanci konceptusymbiózy v druhépolovině dvacátéhostoletí(endosymbiotická teorie Lyrrn Margulisové, rozvijející se obor ekologie mikroorganismů) se postupně začalo lkazovat, že symbiotickésvazky jsou zcela zásadníjak pro porozuměníinterakcím evolučním,tak ekologickým' Jako tematický celek se proto úzce doýkají centrální otrízkyteoretickébiologie, tj. jak v úplnostipopsat a pochopit strukfurua fungování biosfery. V souvislosti s exponenciálním nárustem poznatků dí|číchbiologichých diciplín a faktu, že otěaky souvisejícíse symbiotickým soužitímorganismůse dnes ýkají vpodstatě každéhotakového oboru a umožňujínám krom toho úspěšně překačovat bariérymezi nimi, lze konstatovat,žerostepotřebapro rozsáhlou ana|ýzu celéhokoncepfu a jeho obecnéhoi speciálního ýznamu - a to zvláště v biolosii teoretické'která si k|adeza ci!být oboremintegrativním.
|
host ::
RSS.