|
|
Dandysmus dnes. Současná literárně teoretická reflexe fenoménu
Schlupková, Gabriela ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Ve své práci bakalářské práci nastiňuji vývoj dandysmu a pokouším se popsat, jak na tento fenomén nahlíží dnešní (literární) teoretici. Tento původně společenský fenomén se v postavě Lorda Byrona pojí s romantismem a rozšiřuje se o literární a myšlenkové postoje, Baudelaire promýšlí koncepci krásy a modernity, Oscar Wilde reprezentuje dekadentní estetiku konce století, českým dandym je Arthur Breiský. Ve své práci se věnuji také dnešním projevům dandysmu - na jedné straně stojí neo-konzervatismus, estetika campu na straně druhé. Mezi základní principy dandyvského gesta patří stylizace - zásadní funkci má povrch, dandy stylizuje sebe sama do podoby artefaktu, svou individualitu vyjadřuje skrze oblečení (nebo radikálněji skrze vlastní tělo). Z tohoto důvodu věnuji pozornost také módě jakožto prostředku (uměleckého) vyjádření. Klíčová slova Dandy, povrch, maska, stylizace, estetismus, mystifikace, modernita, dnešní projevy dandysmu, sebetvorba.
|
|
|
Analýza českého překladu povídkové sbírky Jurije Vynnyčuka Chachacha
Stelibská, Alexandra ; Chlaňová, Tereza (vedoucí práce) ; Lendělová, Věra (oponent)
Předkládaná diplomová práce Analýza českého překladu povídkové sbírky Jurije Vynnyčuka Chachacha se věnuje analýze překladatelských řešení vybraných jevů na materiálu dvou úvodních povídek sbírky - Chachacha a Kulparkiv, aneb Chachacha 2. Cílem práce je na základě dílčích poznatků zhodnotit překladatelskou metodu Rity Kindlerové, vystihnout její případné klady a zápory. Úvodní kapitoly se věnují osobnosti samotného autora Jurije Vynnyčuka, jeho zařazení do literárního kontextu, charakteristice jeho tvorby celkově a následně i stylistickému rozboru dvou excerpovaných textů. Nedílnou součástí práce je také definování teoretických východisek pro translatologickou analýzu. Stěžejní část práce se pak věnuje analýze překladu konkrétních jevů, jež tvoří stylistické dominanty vybraných textů: stylizace mluvené řeči, stylová diferenciace, frazeologismy a vybrané reálie s důrazem na vlastní jména.
|
|
|
Ibsen v režijním pojetí Jana Mikuláška
Černá, Johana ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
Náplní této bakalářské práce je podrobná analýza dvou inscenací Ibsenových dramat - Hedy Gablerové (Národní divadlo moravskoslezské, 2008) a Divoké kachny (Divadlo Petra Bezruče, 2009), které nastudoval jeden z nejvýraznějších současných českých režisérů, Jan Mikulášek. Autorka se převážně na základě vlastních diváckých zkušeností snaží u obou sledovaných inscenací charakterizovat práci s jednotlivými divadelními složkami, postihnout režijní interpretaci hry a zdůraznit typické znaky Mikuláškova režijního rukopisu. V závěru práce potom usiluje o srovnání obou inscenačních tvarů a poukazuje na odlišnosti, které i v rámci podobné režijní poetiky inscenace vykazují.
|
|
|
Básně T. R. Fielda 1954-1955
Bartoňová, Barbora ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Kovařík, Petr (oponent)
Práce se zabývá básnickým T. R. Fielda, především tím, které pochází z doby jeho hospitalizace v Psychiatrické léčebně Bohnice v polovině 50. let 20. století. Představuje básníkovu osobnost a pokouší se podat literárně teoretický rozbor jeho díla s důrazem na problematiku humoru a literární stylizace a mystifikace. Vychází z Fieldových vydaných textů a z jeho pozůstalosti a dalších dokumentů, jež jsou uloženy v literárním archivu PNP. Básně z tohoto období jsou konfrontovány s Fieldovým dílem z období meziválečného, především se sbírkami Kosočtverce na ohradách a Lomikel na dlásnech. V závěru se tato práce pokouší odpovědět na otázky po významu Fieldova básnického díla.
|
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Děsy a běsy v české literatuře 20. a 30. let 20. století
Frnochová, Anna ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Bakalářská práce analyzuje zacházení s triviální literaturou ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. Součástí je pojednání o triviální literatuře jako o teoretickém východisku společně s vymezením hlavních pojmů. Převažující analyticko-interpretační část věnuje pozornost variování žánrů triviální literatury u Josefa Váchala a Ladislava Klímy. Interpretační část postihuje využívání a proměnu triviálních žánrů krvavého a gotického románu v dílech Krvavý román a Utrpení knížete Sternenhocha. Oba autoři vycházejí ve svých dílech z jednoho ze žánrů paraliteratury, který osobitým způsobem proměňují. Na základě provedené analýzy je možné konstatovat, že hlavní prostředky, které autoři k experimentování s těmito žánry využívají, jsou ironičnost a velká míra stylizace. Klíčová slova triviální literatura, krvavý román, gotický román, metatext, stylizace, ironie
|
|
| |
|
|
Stylizační postupy v díle Ladislava Fukse
Fiřtíková, Andrea ; Merhaut, Luboš (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Práce se zabývá stylizačními postupy užívanými v beletristických a publicistických textech Ladislava Fukse. Jejím cílem je vymezení a doložení základních charakteristických postupů, kterými jsou opakování, intertextovost, znejasňování a mystifikace, rozpornost, autostylizace. Práce sleduje uvedené postupy v charakteristických projevech a proměnách, pozoruje, zda plní v textech různé povahy stejné či obdobné funkce. Dále se zabývá vztahem těchto postupů k umělecké stylizaci autorského subjektu a také tím, do jaké míry o něm lze uvažovat. Tato práce směřuje především k vymezení jedinečnosti Fuksovy autorské metody, která nabízí možnosti různého čtení, umožňuje nahlížet na jeho tvorbu z různých stran a sledovat též, jak se do jeho textů promítají jeho osobní postoje. Klíčová slova Ladislav Fuks, stylizace, stylizační postupy, záměrnost, nezáměrnost, opakování, intertextovost, znejasňování a mystifikace, rozpornost, autostylizace, variace, paměť
|
|
|
Herectví na jevišti a před kamerou
Jansová, Eliška ; PLEŠTILOVÁ, Miroslava (vedoucí práce) ; PAVELKA, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce obecně pojednává o herectví na divadle a před kamerou.
Na začátku se věnuje každému z těchto směrů individuálně a posléze shrnuje jejich rozdíly, mezi něž patří: jakou funkci má v obou směrech divák; jaké má herec možnosti pohybu; jakou stylizaci herci používají; jak se odlišuje spolupráce hereckých kolegů na jevišti a jak před kamerou. Zabývá se režijními postupy vybraných režisérů a v neposlední řadě také hereckou autostylizací a rozebráním vlivu, který má herec na svůj výkon. Kromě rozdílů je zde samozřejmě zmíněno i propojení obou směrů.
Další část se zaměřuje na tvorbu postavy a porovnání některých současných, ale i minulých herců, kteří působí či působili jak ve filmu, tak na divadle.
Závěrečná pasáž pak pojednává o mojí divadelní a filmové praxi. Hodnotí moji práci ve školním divadle DISK a také posuzuje posun od postupové práce.
|
|
|
Klíčový záběr u režisérů, pracujících s vnitrozáběrovou montáží a stylizací
Ruzyak, Pavel ; BERNARD, Jan (vedoucí práce) ; KLEPIKOV, Milan (oponent)
Práce si klade za cíl prozkoumat pojem dlouhého filmového záběru ve spojení se stylizací filmové scény.
Na třech vybraných režisérech je ukázána hlouběji problematika a možnosti uměleckého vyjádření formou dlouhého záběru a stylizace. Stylizace se týká především filmové scény (mis-en-scène) a jednotlivých prvků (herectví, filmových rekvizit, filmového prostoru, zvukové složky,...).
Stylizací a dlouhým záběrem se práce zabývá jak způsobem obecné analýzy, tak i zkoumáním použití v tvorbě konkrétních režisérů a v konkrétních filmech.
Jako hlavní režiséry této práce jsem vybral Andreje Tarkovského. Carla Th. Dreyera a Béla Tarra a jejich tři filmy (ve stejném pořadí) - Oběť, Gertrud a Satanské tango.
Vybraní režiséři a filmy jsou z mého pohledu nejlépe odpovídající příklady k pojmu stylizace a dlouhého záběru kvůli jasnému rukopisu a ucelenosti formy.
Snažím se vycházet především z vlastní analýzy a reflexe nad pojmem dlouhého záběru při stylizaci na základě literatury, filmů a vlastní tvorby, využívám ovšem i přímo citáty tvůrců a pasáže z teoretických textů.
Práce je svým druhem nejblíže analyticko-esejistické studii.
|
host ::
RSS.