|
|
Modulační vliv monovalentních iontů na δ-opioidní receptory
Vošahlíková, Miroslava ; Svoboda, Petr (vedoucí práce) ; Jakubík, Jan (oponent) ; Kršiak, Miloslav (oponent)
Přesná role opioidních receptorů v drogové závislosti a také modulační mechanizmus, jakým jsou tyto receptory ovlivňovány monovalentními ionty, nejsou doposud zcela vysvětleny. Naše výsledky podporují názor, že mechanizmus závislosti na morfinu je primárně založen na desenzitizaci odpovědi μ- a δ-opioidních receptorů. Desenzitizace nastává již na úrovni funkční aktivity G proteinů. Dlouhodobé vystavení potkanů působení morfinu mělo za následek zvýšení počtu δ-opioidních receptorů a změnu jejich citlivosti vůči sodným iontům. Analýza inhibičního vlivu různých monovalentních iontů na vazbu agonisty v buněčné linii δ-OR-Gi1α (Cys351 -Ile351 )-HEK293 potvrdila preferenční citlivost δ-opioidního receptoru k sodným iontům. Podařilo se nám rozlišit vysoko- a nízkoafinní vazebná místa pro sodné ionty. Biofyzikální analýza interakce iontů lithia, sodíku, draslíku a cesia s plazmatickou membránou buněk HEK293 pomocí fluorescenčních technik ukázala na význam polárních skupin přítomných v povrchové vrstvě membrány. Právě do této oblasti je možné umístit vazebná místa s nízkou afinitou. Klíčová slova: morfin, frontální mozková kůra, opioidní receptory, G proteiny, monovalentní ionty, plazmatická membrána, metody fluorescenční spektroskopie.
|
|
|
Neuroprotektivní versus apoptický účinek morfinu
Paluba, Michal ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Pačesová, Dominika (oponent)
Morfin, jež se v lékařství primárně používá jako silné analgetikum, je již po delší dobu zkoumán pro jeho protektivní účinky na neurální tkáň. Morfin prokazuje svou neuroprotektivní roli při ischemických poruchách, poněvadž u neuronů navozuje vyšší toleranci k deprivaci glukózou a kyslíkem. Morfin však nepůsobí protektivně jen na neurony, ale i na neuroglie, a to zejména pak na astrocyty. Při patologických poruchách může docházet k nadměrnému uvolňování neurotransmiterů, mezi něž patří i glutamát, který je při nadměrné koncentraci znám pro svoji excitotoxicitu. Morfin i v tomto případě účinně blokuje efekt glutamátu a zabraňuje tak apoptóze buněk. Existují však i důkazy o apoptickém efektu morfinu na buňky, jelikož v některých případech zvyšuje syntézu a aktivitu proapoptických faktorů. Apoptický efekt morfinu však nemusí působit na organismus vždy jen negativně. Existují i důkazy o jeho účinku na regulaci vývoje nádorů, pomocí morfinem indukované apoptózy.
|
|
|
Studium molekulárních interakcí μ-opioidního receptoru: vliv usměrňovacích ligandů
Marková, Vendula ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Receptory spřažené s G proteiny (GPCRs) představují nejpočetnější a fyziologicky velice významnou skupinu membránově vázaných receptorů. Jejich interakce s ostatními molekulami po jejich aktivaci navázáním ligandu zajišťují přenos signálu do buňky. V poslední době se zkoumá zejména ovlivnění funkce receptorů pomocí tzv. usměrňovacích ligandů, které mohou určitým způsobem změnit konformaci receptoru a tím specificky ovlivnit jeho funkci. Tato diplomová práce se soustředila konkrétně na studium vlastností µ-opioidního receptoru (MOR), který je mj. důležitý v nocicepci. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jak aktivace MOR vybranými usměrňovacími ligandy (morfin, endomorfin-2 a DAMGO) ovlivňuje fungování a interakce receptoru s potenciálními molekulárními partnery (např. G proteiny a β-arrestinem2). Za použití metody siRNA interference byla snížena exprese vybraných signálních molekul: Gαi1, Gαi2, Gαi3, Gαz a β-arrestin2. Za těchto podmínek byl zkoumán vliv usměrňovacích ligandů na laterální pohyblivost MOR v plazmatické membráně a dále také na aktivitu adenylátcyklázy (AC). Při pozorování laterální mobility MOR jsme detekovali možné zapojení Gαz podjednotky trimerního G proteinu po ovlivnění buněk morfinem a endomorfinem-2. Laterální mobilita MOR byla signifikantně zvýšena, pokud v buňkách byla umlčena...
|
|
|
Vliv morfinové abstinence na adenylylcyklázový signální systém v mozku potkana
Nováková, Daniela ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem morfinové abstinence na adenylylcyklázový signální systém v mozku potkana. Teoretická část práce shrnuje základní informace o opioidech a jejich předním zástupci morfinu, molekulárních mechanismech jeho působení v organismu a doposud zjištěné poznatky o působení morfinové závislosti a následné abstinence na organismus a především na centrální nervovou soustavu. Přesné mechanismy rozvoje morfinové závislosti a abstinence stále zůstávají neobjasněny. V této práci je také stručně popsán princip metody Western blot použité při samotné analýze vlivu morfinové abstinence na expresi vybraných proteinů adenylylcyklázového signálního systému. Experimentální část této práce se věnuje detekci exprese základních komponent tohoto systému ve vybraných částech mozku potkanů po dlouhodobém podávání zvyšujících se dávek morfinu a jejich následném vysazení. Výsledky této práce neodhalily statisticky významné rozdíly v expresi komponent adenylylcyklázového signálního systému mezi abstinujícími a odpovídajícími kontrolními skupinami zvířat, což potvrzuje již prokázanou vysokou schopnost organismu čelit podávaným dávkám morfinu a vracet se po jeho vysazení do fyziologické normy. Klíčová slova: Morfin, abstinence, adenylylcyklázový signální systém, G-proteiny, mozek, potkan
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Studium molekulárních mechanismů kardioprotektivního působení morfinu
Škrabalová, Jitka ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Nováková, Olga (oponent) ; Hlaváčková, Markéta (oponent)
Akutní i chronické podávání morfinu dokáže u potkanů výrazně snížit ischemicko- reperfuzní poškození srdce. Molekulární mechanismy zprostředkovávající protektivní působení morfinu však nejsou dodnes zcela objasněny. Zároveň existuje jen velmi málo poznatků o důsledcích dlouhodobého působení morfinu na srdeční tkáň. V první části projektu jsme se proto zaměřili na zkoumání vlivu dlouhodobého podávání vysokých dávek morfinu (10 mg/kg/den, 10 dní) na srdeční tkáň potkana. Ve druhé části projektu jsme zkoumali vliv 1 mM morfinu na viabilitu a redoxní stav buněčné linie potkaních kardiomyoblastů H9c2, u které byl vyvolán oxidativní stres působením 300 µM tert-butylhydroperoxidu (t-BHP). Naše experimenty ukázaly, že dlouhodobé podávání morfinu neovlivnilo množství a afinitu myokardiálních β-adrenergních receptorů (β-AR), ale téměř zdvojnásobilo množství dominantní izoformy myokardiální adenylylcyklázy (AC) V/VI a vedlo k supersenzibilizaci AC. Proteomické analýzy současně odhalily, že dlouhodobé podávání morfinu bylo spojené s výraznými změnami proteomu levé srdeční komory. Docházelo přitom především ke zvýšení exprese heat shock proteinů (HSP). Zvýšená exprese HSP27 byla současně doprovázena zvýšenou fosforylací tohoto proteinu, přičemž míra fosforylace byla nejvyšší 3 dny po ukončení podávání morfinu a...
|
|
|
Vliv chronického působení morfinu na přežití buněk po působení oxidativního stresu u neuroblastomové linie SH-SY5Y buněk
Moutelíková, Karolína ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Musílková, Jana (oponent)
Morfin je přirozený alkaloid s velmi potentními analgetickými a sedativními účinky, díky kterým je využíván ve zdravotnictví. V popředí vědeckého zájmu je dlouhou dobu zejména díky schopnosti vyvolat závislost. V posledních letech byla popsána jeho role i v oxidativním stresu. Mnohé studie poukazují na jeho protektivní potenciál, ale na druhou stranu existují i studie, které naopak popisují jeho pro-oxidativní účinky. Jedním z cílů této práce bylo, stanovit vliv chronického působení morfinu na viabilitu diferencovaných buněk neuroblastomové linie SH-SY5Y po vyvolání oxidativního stresu analogem H202 - tert- butylhydroperoxidem (tBHP). Výsledky prokázaly, že morfin má protektivní efekt proti oxidativnímu stresu, přičemž nejvyššího protektivního účinku morfinu je dosaženo v koncentraci 10 µM. Morfin na molekulární úrovni působí na signální dráhy mí-opioidních receptorů (MOR) i Toll-like 4 (TLR4). Dalším z cílů bylo určit roli MOR a TLR4 v protektivním působení morfinu proti oxidativnímu stresu u SH-SY5Y buněk pomocí dvou testů. Za prvé to byly testy oxidativního stresu na viabilitu buněk, které ukázaly na majoritní roli TLR4 a minoritní MOR. Za druhé byly sledovány změny v expresi MOR a TLR4 po chronickém působení morfinu pomocí SDS-PAGE elektroforézy. Výsledky těchto testů neprokázaly signifikantní...
|
|
|
Vliv morfinu na neurogenezi a neurodegeneraci v mozku potkana
Rydzyková, Tereza ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Vodička, Martin (oponent)
Morfin je klinicky používaným analgetikem ale zároveň také zneužívanou drogou. Působí v celé řadě oblastí CNS (nucleus accumbens, ventrální tegmentum, hipokampus, aj.) a ovlivňuje jejich funkce; například kognitivní funkce či anxietu. Ačkoliv výsledky dosud publikovaných studií jsou často protichůdné, byl prokázán i vliv na vznik a zánik buněk v CNS. V této práci jsme se zaměřili na to, jakým způsobem chronické podávání a následné vysazení morfinu ovlivňuje neurogenezi a neurodegeneraci v mozku potkana a zároveň jakým způsobem ovlivňuje některé markery zahrnuté do procesu vzniku závislosti a také stavu po vysazení drogy. Podařilo se nám úspěšně zavést imunohistochemické markery pro monitorování neurogeneze (bromodeoxyuridin, doublecortin), nerodegeneraci (Fluoro-Jade C) a detekci vybraných neuromodulačních peptidů (cholecystokinin, neuropeptid Y). Zjistili jsme, že morfin může ovlivňovat procesy neurogeneze a neurodegenerace, nicméně jeho vliv se liší v různých strukturách CNS (nucleus accumbens, hipokampus, amygdala). Klíčová slova: Morfin, mozek, potkan, abstineční syndrom, neurogeneze, neurodegenerace
|
|
|
N-oxidy morfinanových alkaloidů
Palušák, Martin ; Dračínská, Helena (vedoucí práce) ; Chmelík, Josef (oponent)
Morfinanové alkaloidy patří mezi důležité látky při léčbě a potlačení bolesti. Pochopení účinku těchto látek je důležité pro zdokonalení léčby pomocí těchto alkaloidů, například při syntéze nových derivátů se zvýšenými účinky. Tato práce má za cíl shrnout dosavadní znalosti o těchto látkách od jejich biosyntézy v rostlinách, až po celkový účinek na organismus. Cílem praktické části práce je pak určit relativní konfiguraci morfinanových N- oxidů vzniklých in situ oxidací výchozích alkaloidů pomocí NMR spektroskopie a molekulového modelování. Pomocí NMR spektroskopie byly určeny relativní konfigurace oxidovaných i neoxidovaných forem morfinu, kodeinu a tebainu a zjištěn poměr vzniklých N-oxidů in situ. Tyto výsledky byly porovnány s kvantově chemickými výpočty provedenými metodou DFT. Porovnáním obou metod byla ověřena spolehlivost zvolené výpočetní metody. Klíčová slova: NMR spektroskopie, morfin, kodein, tebain, N-oxidy, metabolismus alkaloidů
|
|
|
Role glutamátergní transmise v mechanismech závislosti na morfinu.
Moutelíková, Karolína ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Červená, Kateřina (oponent)
Drogy jsou užívány lidstvem už od starověku. Jednou skupinou těchto látek jsou opioidy. Opioidy mají výrazné tlumící účinky na bolest a zároveň navozují euforii a uvolnění. Při jejich dlouhodobém užívání může dojít k rozvoji závislosti a fenoménů s ní souvisejících - tolerance a sensitizace. Jedním z nejpoužívanějších opioidů v lékařské praxi je morfin. Morfin, izolovaný z opia máku setého (Papaver somniferum), zprostředkovává svůj přímý efekt aktivací μ-opioidních receptorů a jejich signalizační kaskády. Bylo prokázáno, že podávání morfinu ovlivňuje i ostatní přenašečové systémy v mozku a naopak tyto přenašečové systémy hrají důležitou roli při vývoji závislosti a dalších jevů. Jedním z těchto systémů je významný excitační systém mozku - glutamátergní systém. Bakalářská práce se právě zaměřuje na vzájemný vztah opioidního a glutamátergního systému během závislosti. Byly popsány změny v podjednotkovém složení glutamátových ionotropních receptorů, změny v jejich expresi, stejně tak v expresi jednotlivých typů metabotropních receptorů. Tyto změny se liší v různých částech mozku i různých stadií závislosti na morfinu. I přes všechny rozdíly výsledky studií shodně naznačují významnou účast glutamátergních receptorů ve vzniku zavislosti na morfinu. Látky ovlivňují glutamátergní transmisi mohou pomoci...
|
host ::
RSS.