|
|
Ženský hlas v současné teorii
Voráčková, Barbora ; Havelková, Tereza (vedoucí práce) ; Kolářová, Kateřina (oponent)
Předkládaná bakalářská práce si klade za cíl seznámit českou muzikologickou obec s probíhající teoretickou debatou o ženském hlase. Pomocí metody close reading neboli důkladného čtení autorka představuje vybrané texty a konkrétní úvahy o ženském hlase, vycházející z teoretického zázemí fenomenologie, feministické teorie či psychoanalýzy. V neposlední řadě práce dává podnět k uvažování o ženském hlase v rámci soudobé hudby, která často předpokládá práci s hlasem bez textu. Tím je relevantní pro zmíněnou debatu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Etika postmoderního subjektu a vztah k sobě samému
Homola, Matouš ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Charvát, Martin (oponent)
Tato práce je zaměřena na etiku a subjekt v postmoderním myšlení a poststrukturalismu. Výklad tématu je orientován na rozbor, interpretaci a komparaci převážně autorů francouzského myšlení druhé poloviny 20. století. Za pomoci užité literatury práce odpovídá na otázky: "Jak společnost, vědění a myšlení dané doby ovlivňuje svobodu lidské bytosti? Jaké mechanismy jsou přítomné při fungování jazykových struktur, ovlivňujících lidské myšlení? Jaké jsou možnosti jedince ve společnosti emancipovat se od vlivu mocenských strategií vládnoucích institucí?" Záměrem práce je formulovat pravidla etiky, která bude alternativou ke kodifikované, normativní morálce. Celou prací prostupuje rozlišení mezi moderním univerzalismem a postmoderní pluralitou. Tento dualismus je zde interpretován především na základě myšlenek J.-F. Lyotarda. Ve výkladu filosofie Deleuze a Guattariho je toto rozlišení formulováno skrze teorie arborescentních a rhizomatických struktur. Autorem dominujícím v tematickém výkladu práce je Michel Foucault. Pomocí myšlenek tohoto autora je zde interpretována normalizace a disciplinace subjektu, potažmo autoritativně ustanovená etika. Stěžejním motivem celé práce je návrh Foucaultovy etiky, založené na vztahu k sobě samému. Tato sebe-reflexivní etika, péče o vlastní bytí, má původ v antice, na kterou se...
|
|
|
Mytologie heterosexuálního vztahu - vybrané kapitoly z české beletrie od šedesátých let minulého století až po současnost
Vráblíková, Dana ; Havelková, Hana (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tato práce se ve své teoretické části zabývá psychoanalytickými a poststrukturálními - tedy posthumanistickými - náhledy na tři vzájemně propojené, avšak ve vybraných aspektech až protikladné koncepty lásky, touhy a jouissance, které pojímá jako součásti (jak bude zdůrazněno) nejen tradičně zobrazovaných heterosexuálních vztahů. U lásky jsou těmito aspekty mytologie a konstruovanost, u touhy její věčně nesplnitelný odklad, u jouissance pak ztráta a rozpad já, souvislost s freudovským libidem, i s pudem smrti. Práce sleduje vývoj podob výše zmíněných konceptů u psychoanalytických a poststrukturalistických autorek a autorů jako jsou Sigmund Freud, Jacques Lacan, Jacques Derrida, Judith Butler, Luce Irigaray, Hélène Cixous a Julia Kristeva, v jejich primárních textech (v menší míře), tak také zohledňuje, jak jsou recipováni v sekundární literatuře. Teoretická část se tedy opírá o studium primárních textů i příslušné odborné sekundární literatury k dané problematice z oblasti filosofie, genderových a kulturálních studií a feministických a kritických teorií. V druhé, interpretační části jsou využity české literární texty tematizující otázky emocí, milostných vztahů a sexuality tří českých autorek, pokrývající období od šedesátých let minulého století až po současnost. Klíčová slova: psychoanalýza,...
|
|
|
Islam and the Russian state : a poststructuralist approach to analysing identity and policy discourse
Ferrando, Paolo ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Šír, Jan (oponent)
Cílem předložené diplomové práce je rozpoznat základní typy diskurzu, týkající se islámu, které se odehrávají mezi Kremlem a třemi vůdčími muslimskými organizacemi v Rusku. Východiskem je v zásadě post-strukturalismem zformulovaná premisa, že identita a politika jsou vůči sobě ontologicky vzájemně konstitutivní, což vzájemně využívají diskurzy těchto tří organizací ve způsobu, jímž artikulují své specifické politiky. Ruské muslimské "já" je pojato jako diskurzivně osvojované Kremlem, který jako součást ruské identity zvýrazňuje multinárodní povahu muslimského "já", spolupráci státu a muslimských organizací proti společné hrozbě extremismu a potřebu nábožensky založených morálních hodnot, které by měly být předávány mladším generacím. Identita vytvářená těmito diskursy současně artikuluje různé politiky a je jimi legitimizována a odkazuje k neustálému opakujícímu se projednávání toho, jak islám v Rusku odpovídá širší identitě ruského státu.
|
|
|
Gender v současném umění - mateřství jako specifické téma
Svatošová, Zuzana ; Bláha, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fulková, Marie (oponent)
Teoretická část práce je zaměřená na filozoficko-historická východiska, která vedla k současnému poststrukturálně-feministickému přístupu ke genderové identitě a dále na hledání vizuální paralely tohoto přístupu v umění, respektive v umění rozbrazující konkrétně mateřskou identitu. Didaktická část práce nabízí možnou variantu, jak studentům střední školy zprostředkovat téma genderové identity. Vlastní výtvarná práce je osobní reflexí tématu mateřské tělesnosti.
|
|
|
Biomoc a autonomismus
Poppr, Martin ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent)
Martin Poppr : Biomoc a autonomismus (abstrakt bakalářské práce) Hlavním tématem této práce je poměr jedince a společnosti. Kladu si otázku po původu společenské autority, péče o společnost, a snahy o kontrolu jejího fungování. Dále se zabývám vztahem vědění a moci, a také nakolik má u obou dvou smysl otázka násilí. Ve své práci vycházím z filosofie Michela Foucaulta, z jeho archeologie vědění a filosofického zkoumání, jak fungují lidské společnosti, a jak je lidské vědění podrobeno svým vlastním diskursům. Lidské diskursy jsou totiž jistým výrazem společenské moci. Nakolik je jedinec takovouto mocí, uplatňovanou na něm společenskými institucemi, i skrze jeho vlastní myšlení, zasažen, a jak se to na jeho životě projevuje, na to se chci zaměřit především. Tohoto tématu se pokusím udržet i při zkoumání prací několika dalších autorů. Foucaultův fenomén biomoci nechám rozvést Gillem Deleuze, který biomoc na foucaultovském půdorysu dovádí do podoby více odpovídající dnešní situaci, a jelikož Foucault sám si myslí, že dobrým způsobem, jak biomoc zkoumat, je zaměřit se na snahu život před biomocí chránit, pokusím se zmapovat, jak biomoci čelí filosofie autonomismu.
|
|
|
Sokolské performace. Semioticko historická analýza Sokola (1862-1882)
Smyčka, Václav ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Václav Smyčka Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin Sokolské performace. Semioticko historická analýza Sokola 1862 - 1882 Vedoucí práce: Mgr. Kamil Činátl, Ph.D. Počet stran: 65 (z toho vlastní text: 63, přílohy: 2) Klíčové pojmy: Sokol, tělesnost, poststrukturalismus Anotace: Tato práce se zabývá utvářením svébytné subkultury tělovýchovné jednoty Sokol v prvních 20 letech její existence. Semiotickým přístupem je zde popsán radikální zlom ve vnímání tělesnosti, který vedl ke vzniku nového vědění a modelů chování. Tyto změny jsou sledovány jak na úrovni diskurzu - rozborem sokolských tiskovin, tak na úrovni sociální praxe. Utváření Sokola je na závěr zasazeno do kontextu dobové religiozity.
|
|
|
Kvalitativní analýza mediálního diskurzu pravicově orientovaného blogu cz.altermedia.info
Bártová, Kateřina ; Jirků, Jan (vedoucí práce) ; Křeček, Jan (oponent)
Předmětem kvalitativní analýzy mediálního diskurzu, kterou se ve své diplomové práci zabývám, je krajně pravicový internetový blog s Altermedia, jenž je umístěn na adrese http://cz.altermedia.info. Cílem práce je odhalit způsoby, jakými je na úrovni diskurzu konstruován význam, zda se v rámci diskurzu uplatňují řetězce ekvivalence či řetězce diference, jaké identity jsou v rámci diskurzu vytvářeny a jak jsou v diskurzu dočasně fixována vybraná plovoucí označující. Jako teoretický rámec je využita postmarxistická teorie diskurzu Ernesta Laclaua a Chantal Mouffové. Vzhledem k faktu, že se za dobu existence Altermedií v redakci blogu vystřídaly dva autorské kolektivy, zabývá se práce komparací těchto dvou diskurzů. Základní hypotézou, kterou svým výzkumem potvrzuji, je příklon současné redakce blogu blíže k neonacistickému diskurzu. Teoretická část práce pojedná o východiscích analýzy diskurzu (strukturalismus, poststrukturalismus, Foucault, Althusser, van Dijk, Fairclough) přiblíží také hlavní myšlenky teorie diskurzu Ernesta Laclaua a Chantal Mouffové a jejich uplatnění v oboru mediálních studií.
|
|
|
Postmoderní česká režie v teorii a praxi
Etlíková, Barbora ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; VEDRAL, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá způsobem, jímž se v českojazyčném prostředí používá v divadelní teorii a kritice pojem "postmodernismus". V první části práce jsem se na zvolenou problematiku podívala především prizmatem zahraničního kontextu. Identifikovala jsem přitom dva hlavní možné způsoby, jimiž zahraniční myslitelé vymezují pojem "postmodernismus" v jeho obecnosti. V prvním případě (např. u Charlese Jenckse) jsem shledala, že sice lze takto vymezený termín "postmodernismus" snadno aplikovat na umění a tím pádem i na divadlo, ale jeho podstata v tomto případě splývá s podstatou modernismu. V druhém případě (např. u Jacquese Derridy) jsem usoudila, že sice toto vymezení postmodernismu nesplývá s vymezením modernismu, ale že jej lze jen s velkými obtížemi aplikovat na divadlo či na výtvarné umění. Následně jsem se pokusila ukázat, jak se tyto přístupy promítly do diskuse o postmodernismu v českojazyčném prostředí.
V dalších částech práce jsem se již pevněji držela divadelní problematiky. Na základě podrobné analýzy dvou tzv. postmodernistických divadelních inscenací jsem si vytvořila půdu pro následné teoretické uchopení výrazových prostředků považovaných za postmodernistické. (Terminologie, již jsem přitom použila, náležela tomu proudu v české divadelní teorii, který vychází z díla Otakara Zicha a z českého strukturalismu.) V závěru divadelně teoretické části své práce jsem došla k názoru, že se použité výrazové prostředky tzv. postmodernistických inscenací ve své podstatě neodlišují od těch modernistických, ale že jsou v postmodernistických dílech kladeny jiné nároky na způsob recepce divadelního díla. Na závěr své práce jsem se zamyslela nad problémy, které s sebou přinášejí přímé vztažení filozofie Jacquese Derridy na divadlo.
|
|
| |
host ::
RSS.