|
Terrassonův román Sethos a osvícenská egyptománie
MEDKOVÁ, Markéta
Předkládaná práce se věnuje poznání rané egyptománie, a to především podrobným rozborem francouzského románu Sethos. Dále se na citovaných filozofických dílech pokouší vyložit názor několika filozofů na starý Egypt. Cílem práce je analyzovat náboženství v románu a přispět k názoru, že zájem o starověký Egypt se počítá před Napoleonovu výpravu do Egypta. K tomuto náhledu se práce snaží dospět pomocí vybraných filozofických dobových děl a porovnáním rituálů svobodných zednářů a starých Egypťanů se zaměřením na takzvaný rituál čtyř elementů. Hlavní část bakalářské práce vychází z osvícenského románu kněze Jeana Terrassona Sethos. Shrnuje jeho děj a zaměřuje se na porovnání staroegyptského náboženství a rituálů v románu se skutečností. Taktéž na život autora a jeho zasazení do dobového kontextu. Ve druhé části pojednání vychází z filozofického názoru Athanasia Kirchera, Voltaira, Giambattisty Vica a Johanna Jakoba Bruckera, jejichž názory jsou v následující podkapitole porovnávány a analyzovány. Obsahem poslední kapitoly je srovnání rituálů starých Egypťanů s rituály svobodných zednářů, kterým práce věnuje i stručnou historii a pár základních údajů.
|
|
Trest smrti
Obukhov, Maxim ; Novotný, Oto (vedoucí práce) ; Vanduchová, Marie (oponent)
Trest smrti - abstrakt Ve své diplomové práci jsem se zaměřil na jeden z nejvíce diskutovaných a jeden z nejstarších institutů trestního práva - trest smrti. Nehledě na to, že v důsledku abolicionistického hnutí byl tento trest zrušen ve většině vyspělých států, pokračují některé země v jeho aktivním používání. Rovněž názory veřejnosti nejsou na tuto otázku jednotné. Cílem této práce není jen prozkoumat veškeré aspekty související s uplatňováním trestu smrti na světě, ale rovněž dospět k subjektivnímu názoru na tuto problematiku. Tato diplomová práce se skládá z pěti kapitol. Každá z nich pojednává o různých aspektech používání absolutního trestu. V kapitole první jsem se zaměřil na historii trestu smrti ve světě, od starověku až po počátek 20. století. Popisuji uplatňování tohoto trestu u různých národů a civilizací, rozebírám zakotvení absolutního trestu v zákonech a způsoby výkonu poprav. Rovněž jsem se zabýval názory známých učenců na otázku trestu smrti. Druhá kapitola pojednává o dějinách trestu smrti na území nynější České Republiky, a to od dějinných počátků až po zrušení tohoto trestu v roce 1990. Třetí kapitola je věnovaná rozboru současné situace kolem používání trestu smrti ve světě. Popisuji legislativu a způsoby výkonu poprav ve státech, které pořád uplatňují trest smrti. Kapitola je rozdělená...
|
|
Ikonografie andělských bytostí s důrazem na význam andělů v baroku
Zámečníková, Klára ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé: Ve své práci na téma Ikonografie andělských bytostí s důrazem na význam andělů v baroku se zabývám především vývojem zobrazování všech nadpřirozených bytostí, známých jako andělé. V úvodní kapitole ovšem nejprve představuji teologické osobnosti, které se o anděly, andělský svět a víru v ně zajímali, a věnovali jim své knihy a spisy. Jednou z nejvýznamnějších osobností je anonymní osobnost Dionysius Areopagita, který ve svém díle z 5.-6. století O nebeské hierarchii podrobně popsal andělskou hierarchii a přiřkl každému andělu svou funkci. Další kapitole je věnovaná dějinám samotné úcty k andělům. Zde jsem se snažila vyhledat počátky úcty v Písmu svatém Starého a Nového Zákona a v apokryfní literatuře. Nedílnou součástí je i porovnání andělských bytostí křesťanské kultury s bytostmi obdobnými, které se objevují v jiných kulturách.Také zde připomínám rozličné způsoby projevování úcty k nim. Ústřední kapitolou je nástin vývoje samotného zobrazování andělů od raně křesťanského umění po umění 20. století. Pro přehlednost i srovnání se samostatně věnuji tradičnímu zobrazování v Zemích Východní církve a tradici křesťanského Západu. V poslední, čtvrté, kapitole se již plně věnuji výtvarným projevům v českém barokním prostředí. U nás se úcta k andělům v barokní době rozšířila především díky jezuitskému řádu,...
|
|
Kořeny moravské urbanistické struktury
Mohelník, Ladislav ; Löw, Jiří (oponent) ; Prokeš, Oldřich (oponent) ; Hrabec, Josef (oponent) ; Koutný, Jan (vedoucí práce)
Studium architektonických a urbanistických konceptů i jejich aplikaci v praxi, s ohledem na jejich historický kontext, je předmětem dalšího zájmu. Jde přitom především o odvěkou snahu člověka dosáhnout harmonického stavu v uspořádání světa okolo sebe, promítající se bezděčně do jeho díla. Cestami směřujícími k dosažení harmonie se v širším rámci teorie architektury a urbanismu zabývá architektonická kompozice, hledající vyváženost ve vztahu mezi formou, strukturou a prostorem jedinečného díla. Dílo založené na takovýchto hodnotách má zcela specifickou a současně přirozenou schopnost vypovídat o společenských podmínkách, jež provázely jeho vznik. Není v lidských sílách uchopit problematiku urbanistické struktury Moravy v celé její složitosti. Práce se proto soustřeďuje na dva klíčové sídelní prvky moravské urbanistické struktury, s ústřední rolí. Obec Ostravice je dnes poměrně malým sídlem v Moravskoslezských Beskydech, ale relikty její starobylosti vypovídají o významné minulosti, kdy se například v její plužině uchovaly kompoziční vztahy středověkého Civitas Dei převrstvující dokonce ještě starší sídelní jádro velkomoravského Děvína a Vogastisburgu. Listinně doložené děje a události vzdálené minulosti jsou ověřitelné pro danou lokalitu jejich prostorovou interpretaci v souvislostech širšího okolí Beskyd. Zánik sídla známého v poslední fázi jako tzv. Bruneswerde, neboli Brněnský hrad je ve 13. stol. provázen přenosem tradice do nového Brna, i s některými aspekty kompozičního uspořádání hlavních městských dominant. V urbanistické struktuře Moravy představuje toto bývalé hlavní město země logické pokračování role jejího dávného ústředí. Civitas Dei - boží Jeruzalém v opisu Augustinovy knihy De Civitate Dei, není jen oslavou Boha a náboženskou fantazií. Je také jedním z důležitých klíčů k poznání historické architektury. Vyobrazení "neznámého" sídla z knihy "neznámého" původu je skutečným skvostem vypovídajícím i o zaniklých architektonických dílech, dodnes zobrazených také ve vlastnických vztazích katastrálních map. Brněnský hrad, pramenný zdroj vznešenosti a síly, chránil, jak vyplývá z vyobrazení, ve svých zdech i sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Václava a sv. Ludmilu. Vzhledem k bezprostřednímu lennímu vztahu k městu jsou tito BOE_MIENSES, bojovníci_půlměsíce, zasvěcenci Panny Marie a řádu sv. Jana Jeruzalémského, vyobrazeni v panenském městě bez aury. Tři hlavní chrámy, tři kompoziční osy symbolizované trojvěžím, jsou v analogickém vztahu k Brněnskému trojúhelníku čtyř svatých, Svaté rodině brněnského kostela. Staleté mocenské ambice představitelů města Brna a jeho duchovních řádů jsou vepsány do urbanistické struktury v podobě kompozičních vztahů srozumitelných jen těm, kdo jsou do tajemství jeho harmonie zasvěceni. Geometrický řád Brna je určen řadou zásad a kompozičních vztahů mezi prvky proměňujícími se v čase. Renesance nejenže potvrdila kvalitu středověkého založení města, ale současně ji vysoce sofistikovaným způsobem rozvinula a umožnila i relativně bezkolizní rozvoj za jeho hradbami až do poloviny 20. století. Naše současnost bohužel tyto kvality zcela přehlíží. Studium okolností, jež vedly ke vzniku rozsáhlých a složitých kompozic a vztahů, dává logiku jejich existenci skrze identifikaci a poznání osudů jejich tvůrců, uživatelů i majitelů. V souvislosti s Ostravicí i Brnem se tímto postupem lze nově dobrat mimořádně zajímavých osobností, umožňujících vnímat i starší poznatky v jiném světle.
|
|
Filozof proti duchu doby. Bohumír Janát v souvislostech života a díla
KOHELOVÁ, Pavla
Bakalářská práce se zabývá křesťanským filosofem a myslitelem Bohumírem Janátem. Na základě studia archívních pramenů v podobě dokumentů a korespondence z osobní pozůstalosti a archivu Libri prohibiti přibližuje nejen curriculum vitae tohoto filosofa a mluvčího Charty 77, ale také dějinné události druhé poloviny 20. století. Studie je doplněna metodou orální historie. V rámci rozhovorů byli osloveni narátoři z okruhu rodinného, studijního, pracovního a z okruhu pražského disentu, kteří přispěli svými vzpomínkami a svědectvími. Bohumír Janát se narodil v Táboře 7. listopadu roku 1949. Vystudoval humanitní větev táborského gymnázium a následně na to v letech 1968 ? 1973 pokračoval ve studiích filosofie a psychologie na Filosofické fakultě UK v Praze. Zde ho výrazně ovlivnil filosof Jan Patočka. Roku 1975 nastoupil místo vědeckého aspiranta na Psychologickém ústavu Československé akademie věd. Smrt Jana Patočky ho přivedla do řad Charty 77. Následkem toho byl propuštěn z Psychologického ústavu a až do roku 1989 pracoval v různých dělnických profesích. Věnoval se překladatelské činnosti (překládal Johna S. Dunne, Michaela Novaka, etc.) a publikoval své filosofické úvahy v samizdatových sbornících a exilovém tisku. Od 2.1.1988 do 2.1.1989 se stal jedním z mluvčích Charty 77 spolu s Milošem Hájkem a Stanislavem Devátým. V srpnu roku 1988 napsal otevřený dopis tehdejšímu americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi, ve kterém vyjádřil poděkování českého národa za projevenou solidaritu ke dvacátému výročí sovětské okupace. Po sametové revoluci byl rehabilitován a vrátil se do Psychologického ústavu ČSAV. Veřejně přednášel a publikoval, na stránkách Listů se stal kritikem polistopadového vývoje. Jako jeden z menšiny mluvčích nesouhlasil se zrušením Charty, ke kterému došlo na základě jejího posledního dokumentu č.9/1992. Ústředním motivem jeho filosofických esejů je metafyzické rozhodnutí pro volbu vlastního osudu, morální apel v podobě transcendentní vertikály, která je ve své podstatě neoddělitelná od naší konečnosti. Bohumír Janát zemřel předčasně o první adventní neděli 29. listopadu roku 1998 ve věku 49 let. O rok později mu vyšla kniha filosofických esejů pod názvem ?Myslet proti duchu doby?.
|
|
Druhá verze Berlínského programu z r. 1971: konec Adenauerovy CDU?
Picka, Ondřej ; Nigrin, Tomáš (vedoucí práce) ; Handl, Vladimír (oponent)
Po té, co byla CDU přinucena po volbách do Spolkového sněmu v roce 1969 odejít do opozice, vytvořila programovou komisi, která měla doplnit Berlínský program strany přijatý o rok dříve. Tato komise překvapivě vypracovala zcela nový programový text, který se rozcházel s některými dosavadními dogmaty politiky CDU, což vyvolalo bouřlivé diskuse. V předkládané práci je tento vývoj popisován jako projev generační výměny ve straně, která byla urychlena odchodem z vlády. Klíčová role je připisována předsedovy programové komise Helmutu Kohlovi, který byl přední osobností nastupující mladé generace a dlouhodobým hlasitým propagátorem reformy strany. Ten vytvořil v komisi podmínky pro vznik progresivního textu tím, že dal hodně prostoru řadě mladých talentovaných reformních politiků. Konzervativní proud v CDU byl však stále dost silný na to, aby mohl reformní vyznění návrhu oslabit. Ústřední výbor strany text výrazně přepracoval a zmírnil některé klíčové pasáže. Až jednoznačná prohra CDU ve volbách v roce 1972 a následná volba Kohla předsedou otevřela cestu k provedení důsledné reformy strany. Řada z mladých Kohlových spolupracovníků z doby programové diskuse na počátku 70. let se stala klíčovými osobnostmi CDU. Některá z témat, která se v návrhu Kohlovy komise objevila, byla v 70. letech v programatice...
|
|
Necropoleis on the Vatican Hill. The decoration analysis and its paralels Roman art.
Michalcová, Jana ; Ondřejová, Iva (vedoucí práce) ; Titz, Pavel (oponent)
Obsahom predloženej diplomovej práce je pojednanie na tému "Nekropoly na území Vatikánu. Interpretácia výzdoby a jej paralely v rímskom umení." Diplomová práca sa člení na niekoľko častí, ktoré sú podrobnejšie rozobraté. Prvá časť sa zaoberá podobou vatikánskej oblasti v antickom svete. Zrovnáva tak vývoj oblasti v antickej a modernej dobe. Druhá časť práce sa orientuje rozboru jednotlivých mauzóleí nekropole pozdĺž Via Cornelie, rozboru ich dekorácie. Práca sa snaží vyhľadať paralely prezentovaných námetov v rímskom umení, ktoré poukazujú na využívanie daného ikonografického materiálu v iných prostrediach a historických obdobiach rímskeho umenia. Ďalšia časť diplomovej práce sa venuje prezentácii nekropoly pozdĺž Via Triumphalis. Prezentuje najdôležitejšie hrobky v jednotlivých sektoroch a v samostatných kapitolách rozoberá podrobnejšie vybrané námety, ktorých význam sa prelína z pohanského do kresťanského sveta. Nasledujúca časť sa venuje rozboru vybraných sarkofágov so zameraním sa na námety ich dekorácie. Následne dochádza k zrovnaniu oboch sledovaných kontextov. Posledná časť práce sa venuje datovaniu niekoľkých lámp z oblasti nekropole pozdĺž Via Triumphalis. Kľúčové slová Vatikán, nekropola, Via Cornelia, Via Triumphalis, antika, rané kresťanstvo, rímske umenie, dekorácia, sarkofágy
|
|
Cestování na Blízký východ na rozhraní středověku a novověku
Homolka, Vojtěch ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent)
Hlavním cílem mé diplomové práce je analyzovat každodenní aspekty cestování na Blízký východ na přelomu středověku a raného novověku. Těžištěm mého badatelského zájmu jsou zejména stravovací možnosti a zvyklosti cestovatelů, hygiena, ubytování, způsoby trávení volného času, nebezpečí a vztah k domorodcům. Informace jsem čerpal především z cestovních spisů českých, německých a italských židovských poutníků, kteří vykonali mezi lety 1470-1550 pouť do Svaté země. Z útržkovitých zmínek jednotlivých autorů jsem se pokusil sestavit o vybraných aspektech poutí co nejcelistvější mozaiku, kterou jsem následně porovnával s každodenním životem šlechticů a měšťanů kolem roku 1500. Snažil jsem se též zachytit rozdíly v chování křesťanských a židovských poutníků a upozorňovat na pozvolné změny, k nimž docházelo v průběhu 16. století. Poutníci se při cestování na Blízký východ museli vyrovnávat s nezvyklým složením svého jídelníčku a leckdy se spokojit s nižšími příděly a menší pestrostí pokrmů. Na druhé straně měli k dispozici větší výběr mořských ryb nebo čerstvého subtropického ovoce. Dodržováním rozličných hygienických návyků se poutníci snažili předcházet nemocem, které mohly v některých případech skončit i smrtí. Spánek na zámořské lodi ani v orientálních ubytovacích zařízeních obvykle nebyl příliš...
|
|
Rodová a osobní prezentace Zachariáše z Hradce v zámecké rezidenci v Telči.
Salava, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Zámek v Telči je jednou z několika staveb v České republice, jejichž interiéry se z druhé poloviny 16. století dochovaly téměř v původní podobě. Majitel dominia Zachariáš z Hradce nechal hrad rozšířit a bohatě vyzdobit. Výzdoba odráží především osobní vkus hradního pána. První předlohy pro výzdobu pocházejí z Norimberských dílen. Později převládly holandské vlivy. Prokázána je inspirace dílem holandských rytců Cornelise Corta a Franse Huyse a Švýcara Rudolfa Wyssenbacha. Neméně důležitým zdrojem inspirace je kniha Imagines gentis austriacae od Italského malíře Francesco Terzia. Reprezentaci lze připsat nejrůznější kryptoportréty, zejména v prostorách, které byly přístupné veřejnosti. Specifickou formou reprezentace jsou medvědí štítonoši v pohřební kapli, kteří nesou znaky hradního pána a jeho první ženy Kateřiny z Valdštejna. Medvědi poukazují na legendu, podle níž pochází rodina Zachariáše z Hradce ze starobylé italské rodiny Ursini. Reprezentaci sloužil i císařský sál, který je vyzdoben medailony, nesoucími portréty římských králů a královen a několika neidentifikovatelnými podobiznami. I když se mi nepodařilo prokázat existenci jednotného ikonografického program pro celý zámecký areál, je tato otázka stále otevřená. Ve výzdobě převládá prezentace zámeckých majitelů, před prezentací rodovou s...
|
|
STR genotypizace středověké české populace: polykulturní lokalita Mlékojedy (okr.Litoměřice)
Brynychová, Veronika ; Hájek, Martin (vedoucí práce) ; Šimková, Halina (oponent)
Cílem této diplomové práce byla prvotní genetická charakteristika souboru jedinců raně středověkého pohřebiště (polykulturní lokalita Mlékojedy, okr. Litoměřice, Česká republika). Metoda autozomálních STR markerů byla zvolena pro vysokou diskrimační schopnost, zvlášť vhodnou pro studie genetické diverzity a příbuzenské analýzy u malých souborů. Nespornou výhodou byla také možnost validace získaných výsledků vzhledem k riziku kontaminací. Za účelem získání co nejširšího rozsahu genotypů byly použity primery pro amplifikaci zkrácených STR lokusů (miniSTR). Opakovatelně se podařilo amplifikovat jadernou DNA z 35 % kostních vzorků a 91 % zubů. Úspěšnost PCR amplifikace se úměrně snižovala s nárůstem délky fragmentů nad 150 bp. Zároveň jsme zaznamenali vysokou míru alelového drop-outu, která svědčí o vysoké degradaci aDNA. Věrohodné genotypy markeru TH01 se podařilo stanovit jen u dvanácti z celkového počtu 23 jedinců. Získané výsledky jsou diskutovány v porovnání s recentními populacemi a dalšími aDNA studiemi historických pohřebišť. Klíčová slova: ancient DNA, STR markery, miniSTR, ranně středověké pohřebiště, česká populace
|
host ::
