|
|
Vliv Arabského jara na vztahy USA a Saúdské Arábie
Pánek, Robin ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem, jaký měly události Arabského jara na vzájemné vztahy Spojených států amerických a Saúdskoarabského království. Zkoumá události Arabského jara ve čtyřech zemích, které jsou důležité jak z hlediska průběhu Arabského jara, tak i díky jejich specifickým vztahům k oběma sledovaným státům. Těmito zeměmi jsou Tunisko (kde události Arabského jara poprvé začaly a odkud se šířily do dalších zemí Arabského světa), Egypt (dlouholetý a důležitý partner Spojených států i Saúdské Arábie v regionu), Libye (první stát, kde byla v rámci Arabského jara podniknuta zahraniční vojenská intervence za účasti Spojených států) a samotná Saúdská Arábie (kde byly protesty uklidněny, avšak byla z ní podniknuta vojenská intervence do sousedního Bahrajnu). Součástí práce je kromě chronologického sledu událostí i analýza postojů obou sledovaných států vůči těmto událostem. Jejich komparací se práce snaží ukázat, jaký měly případné rozdíly vliv na vzájemné vztahy Spojených států a Saúdské Arábie. V případě postojů Spojených států bylo především využíváno volně dostupných tiskových prohlášení a projevů prezidenta Baracka Obamy, zatímco v případě Saúdské Arábie bylo použito především zpravodajských prostředků a odborných prací zabývajících se Saúdskou Arábií a její politikou vůči událostem...
|
|
|
Means to an End: Arab Spring
Tanev, Stefan Latchezarov ; Riegl, Martin (vedoucí práce) ; Hesová, Zora (oponent)
The thesis discusses the progress or lack thereof of in the Middle East, specifically Egypt to achieve "democracy". It will critically explore the reasons why the Arab Spring happened, what were the factors and what changed in Egypt during those times until the present. I will show how it was before the revolution in Egypt which toppled ex-president Mubarak, examine the transition phase when ex-president Morsi was in power, and at the end the second revolution or coup d'état by current president El-Sisi. With that said Egypt will be compared with the other countries in the region; Tunisia, Libya and Syria, and we will see what are some of the similarities in the revolutions as well as some of the differences.
|
|
|
The Role of the Civil Society in the Transformation of the North African States
Jiránková, Adéla ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Ditrych, Ondřej (oponent) ; Kučera, Tomáš (oponent)
Rigorózní práce se zaměřuje na roli občanské společnosti v procesech tranzice k demokracii v rámci možné demokratizační vlny na Blízkém východě také známé jako Arabské jaro. Pro účely této práce autorka zkoumá tři případové studie zemí, kde proběhly úspěšné revoluce - Egypt, Libyi a Tunisko a dvě případové studie, zemí, kde revoluce úspěšné nebyly - Maroko a Alžírsko. S využitím metody process-tracing se zaměřením na path-dependency práce sleduje změny v dynamice občanské společnosti v předrevolučním období, konkrétně v průběhu vlád prezidenta Mubáraka v Egyptě, plukovníka Qaddáfího v Libyi, prezidenta Ben cAlího v Tunisku, krále Mohameda VI. v Maroku a prezidenta Búteflíqy přes revoluce až k post-revolučnímu období. Hlavním předpokladem práce pak je fakt, že původní nedemokratické režimy významně ovlivňují transformační procesy ve všech třech zkoumaných zemích, což platí i pro občanskou společnost jako takovou. Samotná občanská společnost je v této práci definována pomocí dvou paradigmat. První z nich je založeno na liberálně modernizačním rámci a druhé je spojeno se stagnací a socioekonomickou deprivací. Tato unikátní kombinace přispěla k transformaci Egypta, Libye, Tuniska, Maroka a Alžírska. Dynamika občanské společnosti je pak determinována několika faktory, které jsou: organizace občanské společnosti,...
|
|
|
The role of the civil society in the transformation of Egypt, Libya and Tunisia
Jiránková, Adéla ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na roli občanské společnosti v procesech tranzice k demokracii v rámci možné demokratizační vlny na Blízkém východě také známé jako Arabské jaro. Pro účely této práce autorka zkoumá tři případové studie zemí, kde proběhly úspěšné revoluce - Egypt, Libyi a Tunisko. S využitím metody process-tracing se zaměřením na path-dependency práce sleduje změny v dynamice občanské společnosti v předrevolučním období, konkrétně v průběhu vlád prezidenta Mubáraka v Egyptě, plukovníka Qaddáfího v Libyi a prezidenta Ben cAlího v Tunisku, přes revoluce až k post- revolučnímu období. Hlavním předpokladem práce pak je fakt, že původní nedemokratické režimy významně ovlivňují transformační procesy ve všech třech zkoumaných zemích, což platí i pro občanskou společnost jako takovou. Samotná občanská společnost je v této práci definována pomocí dvou paradigmat. První z nich je založeno na liberálně modernizačním rámci a druhé je spojeno se stagnací a socioekonomickou deprivací. Tato unikátní kombinace přispěla k transformaci Egypta, Libye a Tuniska. Dynamika občanské společnosti je pak determinována několika faktory, které jsou: organizace občanské společnosti, sociální média a sítě, vzdělání mladých, ekonomická deprivace, politické prostředí a sociální kapitál. Všechny tyto faktory jsou analyzovány v...
|
|
|
Francouzská zahraniční politika vůči vybraným zemím Maghrebu (2007-2012). Kontinuita nebo diskontinuita?
Homolková, Petra ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Práce se zabývá francouzskou zahraniční politikou vůči regionu Magrebu v období V. republiky, především pak obdobím prezidentského mandátu Nicolase Sarkozyho (2007-2012) a změnami, které na tomto poli nastaly v souvislosti s událostmi arabského jara. Analyzuje tradiční cíle a nástroje této politiky, a to především v souvislosti se dvěma zeměmi této severoafrické oblasti, a to Tuniskem a Libyí. Hlavním cílem je pak poukázat na změny, které v tomto ohledu přinesl mandát Nicolas Sarkozyho, a zjistit, zda skutečně došlo k odklonu od dosavadní koncepce, již si Sarkozy předsevzal, a to především v otázce lidských práv. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Školská politika v Maroku a Tunisku za francouzského protektorátu
Gavenda, Lukáš ; Ženka, Josef (vedoucí práce) ; Beránek, Zdeněk (oponent)
Diplomová práce se zabývá srovnáním francouzské školské koloniální politiky v protektorátech severní Afriky, Maroka a Tuniska. Zkoumaným jevem jsou rozdílné výchozí situace obou zemí a reformy prováděné koloniálními úředníky. Hlavní argument práce je postaven na zhodnocení vlivů představitelů koloniálních režimů, generální rezidentů Cambona a Lyauteye a jejich ředitelů školských úřadů Machuela a Hardyho. To je dosaženo skrze zkoumání primárních pramenů vyjadřujících jejich názory na školství a koloniální politiku a jejich následné uplatňování v praxi. Práce se zabývá počátečním obdobím protektorátů tj. prvními dvěma desetiletími, kdy byly položeny základy francouzského systému.
|
|
|
Jak se Respekt a Týden dívaly na severoafrické diktátory před revolucemi arabského jara a po nich
Hartman, Matouš ; Němcová Tejkalová, Alice (vedoucí práce) ; Láb, Filip (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na tři severoafrické diktátory, které v roce 2011 svrhly revoluce tzv. arabského jara. Jedná se o Zína Abidína bin Alího v Tunisku, Husního Mubaraka v Egyptě a Muamara Kaddáfího v Libyi. V Tunisku revoluce začala, v Egyptě odstranila prozápadního vládce a ukončila tak stabilitu, kterou Mubarak garantoval svými vztahy se Západem a Izraelem. V Libyi zase revoluce vedly k válce. Práce porovnává způsob, jakým o těchto diktátorech psaly dva české týdeníky, Respekt a Týden. Oproti předrevolučnímu období (roky 2007 až začátek 2011) došlo ke zvýšení počtu textů věnujících se osobám diktátorů a částečně ke změně rétoriky vůči despotům. Nelze ale ponechat bez povšimnutí skepsi, která se objevovala vůči nastupujícím revolučním elitám. Rok 2011 znamenal jasný převrat a pro jednoho z diktátorů i smrt. Diktátoři byli v médiích prezentováni jako garanti stability regionu, Kaddáfí pak zvláště v Týdnu získal stereotyp téměř kabaretního autokrata. Změnila se i témata spojená s diktátory. Z afér a politických událostí redaktoři se začátkem roku 2011 přešli k textům o revolučním dění. Na některých místech se objevila i nostalgie po bývalých režimech a skepse vůči novým elitám.
|
|
|
Democracy or Stability in the Maghreb? : Security Policy of the EU towards the Region between 2005 and 2010
Holík, Jiří ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Tato rigorózní práce se zabývá analýzou bezpečnostní politiky Evropské unie vůči zemím Maghrebu mezi lety 2005 a 2010. Činí tak se záměrem ověřit, nakolik praktická politika odpovídá úrovni politických deklarací. Pomocí analýzy Evropské politiky sousedství a v jejím rámci realizované podpory demokratizace v regionu Severní Afriky chce zároveň přispět k probíhající diskusi, zda je možné Evropskou unii chápat jako tzv. normativní mocnost (Normative Power). První kapitola stručně představuje koncept normativní mocnosti. Následující oddíl se zabývá Evropskou bezpečnostní strategií, přičemž dochází k závěru, že cíl podpory demokracie zaujímá v rámci tohoto dokumentu centrální místo. Třetí část poskytuje historický přehled evropské politiky vůči Středozemí, v jejímž rámci se vztahy EU a zemí Maghrebu rozvíjely, přičemž největší pozornost je věnována analýze Evropské politiky sousedství. Následující kapitola zkoumá úroveň praktické evropské politiky. Skládá se ze tří samostatných případových studií evropské politiky vůči Tunisku, Maroku a Libyi mezi roky 2005 a 2010. Pátá a závěrečná část kvalitativně analyzuje způsob, jakým čtyři faktory (obchod, energetická spolupráce, migrace a terorismus) přispěly ke strukturování vztahů mezi Tuniskem, Marokem a Libyí na jedné straně a Španělskem, Francií a Itálií na...
|
|
|
European Union - A Normative Power? Testing European Neighbourhood Policy in the Mediterranean
Strýčková, Katarína ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Najšlová, Lucia (oponent)
Teória Normative Power Europe Iana Mannersa definuje Európsku úniu ako normatívneho aktéra medzinárodných vzťahov. Táto normatívnosť pramení podľa Mannersa z vnútornej podstaty EÚ, ktorej sila spočíva v jej schopnosti premeniť svoje okolie vo svoj obraz, a tým formulovať, čo je a čo nie je v medzinárodných vzťahoch považované za "normálne". Po spracovaní Mannersovej trojstrannej analýzy a definovaní normatívnych cieľov, prostriedkov a výsledkov normatívneho správania práca testuje koncept normatívnej mocnosti v južnej vetve Európskej susedskej politiky, a to najpravdepodobnejším prípadom, ktorým je politika pre podporu demokracie a ľudských práv v Tunisku. Závery analýzy všeobecne poukážu na nesúlad medzi strategickými cieľmi, ktoré EÚ sleduje, a normatívnymi prostriedkami, ktoré k dosiahnutiu týchto cieľov používa. Práca tak odhaľuje, že EÚ spoluprácou v Stredomorí dosahuje zmiešaných výsledkov - pokroku v oblasti ekonomicko-sociálnej na strane jednej a stagnáciu respektíve zhoršovanie situácie v oblasti politickej. Tento nesúlad reflektuje nekoherentnosť a nekonzistentnosť európskych politík, a preto vcelku nemôžeme správanie EÚ voči Stredomoriu v skúmanom období hodnotiť ako normatívne Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Security Policy of the EU towards the Maghreb: Promoting Democracy or Stability?
Holík, Jiří ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá analýzou bezpečnostní politiky Evropské unie vůči zemím Maghrebu mezi lety 2005 a 2010. Činí tak se záměrem ověřit, nakolik praktická politika odpovídá úrovni politických deklarací. Pomocí analýzy Evropské politiky sousedství a v jejím rámci realizované podpory demokratizace v regionu Severní Afriky chce zároveň přispět k probíhající diskusi, zda je možné Evropskou unii chápat jako tzv. normativní mocnost (Normative Power). První kapitola stručně představuje koncept normativní mocnosti. Následující oddíl se zabývá Evropskou bezpečnostní strategií, přičemž dochází k závěru, že cíl podpory demokracie zaujímá v rámci tohoto dokumentu centrální místo. Třetí část poskytuje historický přehled evropské politiky vůči Středozemí, v jejímž rámci se vztahy EU a zemí Maghrebu rozvíjely, přičemž největší pozornost je věnována analýze Evropské politiky sousedství. Následující kapitola zkoumá úroveň praktické evropské politiky. Skládá se ze tří samostatných případových studií evropské politiky vůči Tunisku, Maroku a Libyi mezi roky 2005 a 2010. Pátá a závěrečná část kvalitativně analyzuje způsob, jakým čtyři faktory (obchod, energetická spolupráce, migrace a terorismus) přispěly ke strukturování vztahů mezi Tuniskem, Marokem a Libyí na jedné straně a Španělskem, Francií a Itálií na straně...
|
host ::
RSS.