|
|
Komentář ke změnám francouzské ústavy ze dne 21. července 2008: Studie č. 1.193
Pulda, Jan
Ústava francouzské Páté republiky byla přijata 4.října 1958 a od data svého přijetí byla osmnáctkrát novelizována. Poslední zásadní novelu se podařilo přijmout na Kongresu obou komor francouzského parlamentu dne 21.července 2008. Práce popisuje nejzásadnější ústavní změny ke kterým došlo po 21. červenci 2008: jde o novelu, která byla silně prosazována novým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym s tím, že hlavním cílem návrhů jeho administrativy byla institucionálni modernizace Páté republiky. Prezident Sarkozy za tímto účelem zřídil komisi již v červenci 2007, tedy krátce poté co se ujal svého úřadu. Komise pro ústavní změny byla řízena Edouardem Balladurem, bývalým předsedou vlády, komise sestávala především z ústavních právníků a politiků. Výsledkem práce bylo popsaní nejdůležitějších posunů v pravomocích a změnách vztahů mezi prezidentem, parlamentem a vládou v paragrafovém znění spolu se stručným přehledem k samotnému projednávání a posléze přijetí ústavních změn. Dále pak práce hovoří o změnách v postavení opozice v parlamentu a změnách týkajících se legislativního procesu spolu s vlastním projednáváním zákonů.
Plný text:  PDF
|
|
|
Volební strategie, politický marketing a marketingový výzkum na příkladu 2. kola přímé volby prezidenta ČR 2013
Mirzajev, Tomáš ; Říha, David (vedoucí práce) ; Koudelka, Jan (oponent)
Práce analyzuje politický marketing a volební strategie kandidátů 2. kola přímé volby prezidenta ČR 2013. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřena na bližší kontext pojmů politický marketing, volební strategie a marketingový výzkum. Praktická část se touto problematikou zabývá na příkladu 2. kola přímé volby, kde kromě veřejně dostupných zdrojů čerpá i ze dvou autorových průzkumů veřejného mínění. Cílem práce je analyzovat volební strategie a politický marketing obou kandidátů 2. kola a s využitím technik marketingového výzkumu nahlédnout blíže k faktickým souvislostem této události.
|
|
| |
|
|
Financování přímé volby prezidenta ve vybraných zemích: Studie č. 1.218
Němec, Jan ; Kabická, Klára ; Tichá, Pavla
Přímá volba hlavy státu je jedním z charakteristických znaků prezidentských režimů, kde je hlava státu zároveň i hlavním představitelem výkonné moci. V parlamentních režimech není přímá volba prezidenta nutná, protože exekutivní moc zastřešuje předseda vlády, která povstává z parlamentní většiny. Přesto byla v některých zemích, které používají parlamentní systém vlády, zavedena přímá volba prezidenta. Důvody byly různé, od snahy o posílení pozice prezidenta (Francie) přes její zavedení jako součásti procesu demokratizace (např. Polsko, příp. další státy střední a východní Evropy) až po řešení momentální krize, kdy parlament nebyl schopen prezidenta zvolit (Slovensko). Studie obsahuje přehled základních prvků úpravy financování přímé volby prezidenta ve vybraných zemích Evropy, které všechny používají parlamentní model, byť některé v modifikované podobě (např. Francie). Práce se zaměřuje na některé aspekty tohoto financování, jako jsou: způsob úhrady nákladů ze státního rozpočtu (které ministerstvo je zodpovědné, příp. zda se na úhradě nákladů nějakou formou podílí jiné orgány, např. obce či ústřední volební komise), spoluúčast kandidátů na úhradě nákladů spojených s organizací voleb, možnost podpory z veřejných prostředků (např. formou příspěvku na úhradu volebních nákladů v závislosti na počtu získaných hlasů) existence omezení pro objem výdajů vynaložených na kampaň.
Plný text: PDF
|
|
|
Způsoby jmenování vlády: Studie č. 1.228
Kuta, Martin ; Němec, Jan ; Pecháček, Štěpán
Cílem této práce je přispět z komparativní perspektivy, a to jak s ohledem na českou historii, tak s přihlédnutím k mezinárodní praxi, k současné diskusi o změně ústavních pravidel upravujících jmenování premiéra, potažmo vlády. Práce porovnává způsoby jmenování kandidátů na premiéra hlavou státu v parlamentních a poloprezidentských systémech, kde vláda musí požívat důvěru parlamentu. Možnost hlavy státu ovlivnit složení vlády proto vzbuzuje otázky, do jaké míry se výběr budoucího premiéra může odlišovat od vůle parlamentní většiny. Jednotlivé varianty procedury sestavování vlády jsou zhodnoceny z hlediska zvýhodnění hlavy státu nebo parlamentu. Práce popisuje jak ty varianty, které jasně straní parlamentu, tak i ty varianty, v nichž je hlava státu ve svém výběru zcela nezávislá na parlamentní většině. Práce rovněž mapuje motivační prvky, které ovlivňují aktéry pro hledání konsensu při sestavování vlády. V závěrečné části se práce zabývá sestavováním vlády v československém a českém politickém systému s ohledem na vytváření zvyklostí při pověřování premiéra po roce 1989.
Plný text: PDF
|
|
|
Přímá volba prezidenta v ústavách států EU: Studie č. 1.190
Syllová, Jindřiška ; Němec, Jan
Jedním z rizik přímé volby hlavy státu je nebezpečí zvolení excentrických kandidátů nebo outsiderů. K tomu může dojít zejména v zemích, kde existuje potenciál pro příznivou voličskou odezvu na populistický volební program. Riziko populismu zvyšuje i jednokolová volba. Naopak dvoukolová volba je výhodnější pro větší politické strany. Práce se dále zabývá ústavní úpravou systému přímé volby ve státech EU a některých státech Latinské Ameriky. Práce je příspěvkem k diskusi o přímých volbách prezidenta republiky v ČR.
Plný text: PDF
|
|
|
Politické vize Václava Klause
Láznička, Viktor ; Prorok, Vladimír (vedoucí práce) ; Lisa, Aleš (oponent)
Základním úkolem diplomové práce je analyzovat politické vize Václava Klause s časovým vymezením od Klausova vstupu do vysoké politiky v roce 1989 do období jeho prezidentství. V úvodní části je krátce pojednáno o Klausově profesionální dráze před rokem 1989. Následující kapitola pojednává o vstupu Václava Klause do vysoké politiky, o jeho úloze při rozdělení Československa a následně o jeho pozici po vzniku samostatné České republiky (pozice premiéra české vlády a od roku 1997 šéfa hlavní opoziční strany). Další část práce se pak zabývá pozicí prezidenta ve vztahu k vládě, k zákonodárné moci a k soudní moci; prezidentovy pravomoci jsou vymezeny z pohledu jak ústavní teorie, tak v souvislosti s tím, jak se pravomoci vyvíjejí ve spojitosti s praxí. Jsou zde např. uvedeny příklady prezidentských vet. Práce dále rozebírá Klausovy postoje vůči vybraným klíčovým problematikám, např. vnitřní politika a prezidentské pravomoci v jejím rámci, vztah k Evropské unii, vztah k Rusku, vztah k environmentální problematice, názory na občanskou společnost a NGOismus). Cílem práce je odpovědět na otázku, jak se po sledovanou dobu vyvíjely Klausovy politické vize, a analyzovat jejich konzistenci. Práce se nezaobírá hodnocením či analyzováním Klausových názorů jako takových, nýbrž zkoumá výhradně zdroje těchto názorů, jejich vývoj a jejich integritu.
|
|
|
Přímé volby, pravomoci a odpovědnost prezidenta: Srovnávací studie č. 1.150
Kolář, Petr ; Pecháček, Štěpán ; Syllová, Jindřiška
Postavení hlavy státu je jednou z klíčových otázek fungování ústavního systému ve všech státech bez ohledu na to, zda se jedná o monarchie, či republiky. Ve státech s republikánským zřízením pak s touto otázkou souvisí i další – vymezení způsobu volby hlavy státu, tedy prezidenta. Odpověď na zmíněné otázky pak patří k těm, na jejichž základě je možné provést klasifikaci dnes existujících forem vlády vycházejících z demokratického modelu fungování vlády v širším slova smyslu. Klasické schematické členění na systém parlamentní a prezidentský není dostatečné, neboť pomíjí řadu relevantních faktorů výkonu moci. Většina autorů se dnes spíše přiklání ke klasifikaci obsahující pět základních modelů: parlamentní; poloprezidentský, premiérsko-prezidentský; prezidentský; prezidentsko-parlamentní. Práce zkoumá fungování Francie, Irska, Finska, Polska, Portugalska, Rakouska a Slovenska z hlediska postavení prezidenta v systému nejvyšších státních orgánů, a to v poválečném období. Komparace vývoje funkce prezidenta v těchto zemích prokazuje skutečnost, že samotná existence přímé volby prezidenta není dostatečným důvodem pro konstatování výrazné odlišnosti takovéhoto ústavního systému od systému s nepřímou volbou hlavy státu. Dokonce je možné konstatovat, že země, v nichž je přímá volba prezidenta zavedena, netvoří specifickou kategorii zemí, jejichž ústavní a politické systémy by vykazovaly výrazné shody. Závěry této práce lze shrnout do následujících bodů: a) neexistuje přímá souvislost mezi existencí přímé volby prezidenta a významem jeho postavení v ústavním systému daného státu; b) je zapotřebí rozlišovat mezi hodnocením významu funkce prezidenta v ústavním systému, jak to vyplývá z formální ústavní úpravy, a tím, jak je funkce skutečně vykonávána, především s ohledem na postavení prezidenta ve stranicko-politickém systému. Zatímco z formálně-ústavního hlediska bychom mohli za státy s nejsilnějším prezidentem považovat Finsko a Portugalsko, z hlediska reálného uplatnění prezidentského vlivu bychom za zemi s nejsilnějším prezidentem označili jednoznačně Francii. Nejslabší prezident, a to z obou hledisek, je pak v Irsku. c) velmi významnou skutečností, která ovlivňuje výkon prezidentské funkce v těchto zemích, je výrazná osobnost prvního prezidenta, který byl v přímých volbách zvolen. Typickým příkladem takové osobnosti, která vtiskla podobu výkonu prezidentské funkce i na další období, byl Antonio Salazar v Portugalsku nebo Lech Walesa v Polsku. d) Další skutečností, která ovlivňuje postavení prezidenta v rámci ústavního a politického systému, je míra jeho účasti v reálném stranicko-politickém životě. V některých zemích je prezident vnímán spíše jako nestranický a na politických stranách nezávislý arbitr (Irsko), v jiných zemích je naopak lídrem některé z hlavních politických stran bez ohledu na to, zda se jedná o stranu vládní nebo opoziční (Francie). Specifická je situace v Rakousku, kdy je přímo volený prezident aktivním členem politické strany, jejímž předsedou je ovšem spolkový kancléř. e) Svůj význam při vymezení ústavního postavení prezidenta má také definice jeho právní a politické odpovědnosti. Skutečnost přímé volby staví hlavu státu do pozice ústavního orgánu odvozujícího svoji legitimitu z jiného zdroje než z parlamentu, a tím samozřejmě vytváří podmínky pro konstatování politické neodpovědnosti prezidenta vůči zákonodárnému sboru. Většina ústav evropských států, a to bez ohledu na to, zda je zde zakotvena přímá volba prezidenta, vymezuje určitý stupeň trestní imunity při výkonu prezidentské funkce, a to zejména formou klasického institutu impeachmentu, kdy žalobu konstruuje parlament nebo některá z jeho komor a rozhoduje některá z nejvyšších soudních instancí nebo zvláštní soudní orgán. Vedle toho se v některých státech (Polsko, Portugalsko, Rakousko) setkáme také s koncepcí trestněprávní odpovědnosti prezidenta za činy spáchané v období výkonu funkce. Specifická je situace v Rakousku a na Slovensku, kde ústavy konstruují politickou odpovědnost prezidenta.
Plný text: PDF
|
|
|
Vliv zavedení přímé volby prezidenta na politický sytém: Studie č. 1.201
Němec, Jan ; Kuta, Martin
Práce přináší analýzu ústavněprávního postavení prezidenta v České republice a popisuje faktický výkon funkce prezidenta Václavem Havlem a Václavem Klausem, především pokud jde o snahu rozšiřovat pravomoci prezidenta nad ústavněprávní rámec. Součástí práce jsou i dvě případové studie popisující vývoj ve Finsku a na Slovensku po zavedení přímé volby prezidenta a dopad této změny na politický systém.
Plný text: PDF
|
|
|
Přímá volba prezidenta v České republice
Špačková, Veronika ; Dvořáková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Kuta, Martin (oponent)
Již příští rok si občané ČR sami vyberou v přímých volbách nového prezidenta. Předmětem této bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit všechny předložené návrhy týkající se změny volby prezidenta a postoje zainteresovaných stran (tj. politické strany, odborná veřejnost, voliči ČR). Snaží se odpovědět na otázku, zda se zavedením přímé volby může změnit typ politického systému v ČR. Kromě samotné přímé volby hlavy státu se práce zabývá obecně politickým systémem a jeho klasifikací se zaměřením na postavení prezidenta v rámci výkonné moci.
|
host ::
RSS.