|
Výběr a implementace open source nástroje pro řízení portfolia projektů
Marek, Jan ; Chlapek, Dušan (vedoucí práce) ; Kučera, Jan (oponent)
Metody a způsoby realizace změn a inovací v podnicích pomocí projektů jsou v dnešní společnosti již zažité. Jsou dobře známé metodiky, postupy i nástroje pro řízení jednotlivých projektů. Nicméně ve své praxi projektového manažera jsem se často setkával s tím, že společnosti často velmi intuitivním způsobem řeší řízení celkového portfolia projektů, což samo o sobě často vede k předčasně ukončeným projektům, řešení nesprávných projektů, případně řešení správných projektů, ale v nesprávný čas. Velmi často jsem se také setkal se situací, že chybí povědomí o tom, že existují i Open Source aplikace, které mohou s organizací portfolia pomoci. Tato práce se zabývá definováním požadavků, vyhledáváním a výběrem a následně i návrhem implementací takové OSS aplikace. V prvé části práce definuji teoretický rámec pro řízení portfolia a na jeho základě následně identifikuji a ověřím set požadavků pro výběr aplikace. Následná část řeší již samotné hledání vhodných aplikací z různých zdrojů, jejich vyhodnocení vůči požadavkům a následný výběr. Následně je pak připraven návrh implementačního projektu, který má za cíl sloužit dalším kolegům v oblasti projektového řízení jako jedna z možných implementačních cest. Výstupy jsou následně průběžně konfrontovány s experty na problematiku projektů v oboru IT tak, aby se podařilo co nejvíce skloubit teorii a následnou praxi. Prakticky ve všech metodikách projektového řízení je kladen značný důraz na přebírání již odzkoušených postupů, proto za hlavní přínos této práce pro praxi považuji fakt, že obsahuje nejen návrh implementačního projektu, ale zároveň i popisuje logickou cestu, jak jsem k němu došel. Práce je tak využitelná při řešení jakéhokoli projektu implementace PPM aplikace.
|
|
Depozitářské služby
Helcl, Tomáš ; Janda, Karel (vedoucí práce) ; Veselá, Jitka (oponent)
Diplomová práce se zabývá fungováním depozitářů v prostředí českého trhu a to z pohledu legislativního a praktického. Úvodní část této práce je věnována směrnicím, které tvoří harmonizovaný právní rámec a také české legislativě, která konkrétněji předepisuje chování depozitářů. Hlavní část práce se zabývá činností depozitáře tak, jak působí v podmínkách českého trhu. V této části se práce zaměřuje nejen na rozdělení trhu depozitářů, ale i na velikost inkasovaných poplatků, efektivnost regulace v reálném tržním prostředí a zejména na důležitost depozitářů na českém trhu. Závěr diplomové práce shrnuje zjištění, včetně výsledného hodnocení depozitářů. Tato diplomová práce jako první přináší ucelený pohled na činnost depozitářů a jejich důležitost pro český trh, neboť depozitáři představují subjekty, které kontrolují, zdali fondy postupují v souladu s legislativou. Depozitář dohlíží, aby nedocházelo k nelegálním praktikám a aby kvalifikovaní investoři či kolektivní investování přispěly k rozvoji kapitálového trhu, který je nezbytný pro další rozvoj celého ekonomického odvětví.
|
|
Osvobození Plzně 1945 ve fotografii
Křenová, Tereza ; SILVERIO, Robert (vedoucí práce) ; JANOŠČÍK, Václav (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje historickému tématu osvobození Plzně americkou armádou v květnu v roce 1945 ve fotografii. Cílem této práce je vyhledání a shromáždění dobových materiálů a jejich zařazení do historicko-politického kontextu. Komunistický režim zavinil pokřivení historických událostí a měl přímý vliv na množství dochovaných fotografií a dokumentů i na osudy samotných fotografů. Důležitou součástí této bakalářské práce je pak následné zpracování archivních materiálů - především fotografií, zachycujících příjezd Američanů a jejich pobyt na území Československa na konci druhé světové války. Profesionální i amatérští fotografové v roli svědků při osvobozování Plzně vytvořili cenné dokumentární fotografie. Tyto fotografie se staly, navzdory snahám komunistického režimu ovlivnit a vymazat historii, nezvratným důkazem toho, že americká armáda skutečně osvobodila západní Čechy.
|
|
Finská krajinářská fotografie se zaměřením na Helsinki School
Bureš, Mojmír ; SILVERIO, Robert (vedoucí práce) ; Ledvina, Josef (oponent)
Ve své bakalářské diplomové práci se zabývám tématem fotografie krajiny v podání předních finských fotografických autorů. Pokusím se rozklíčovat politické a kulturní vlivy, které ovlivnily estetické uvažování nad vnímáním snímané krajiny. Dále bych se rád zabýval vlivem výtvarného umění, které formovalo a inspirovalo finské autory a porovnal je s přístupy zahraničních, ale i českých umělců. Jako například Dieseldorfská škola fotografie (Bernd and Hilla Becher, Andreas Gursky), japonská fotografie (Hiroshi Sugimoto, Rinko Kawauchi), čeští umělci (Josef Sudek, Josef Koudelka) a další.
Rejstřík autorů
Into Konrad Inha, Caj Breme, Ismo HÖLTTÖ, Arno Rafael Minkkinen, Ilkka Halso, Maija Savolainen, Eeva Karhu, Kalle Kataila, Jyrki Parantainen, Elina Brotherus, Maanantai Collective, Mikko Rikala, Sandra Kantanen, Tiina Itkonen, Jorma Puranen, Susanna Majuri, Petri Juntunen, Eija-Liisa Ahtila, Nanna Hänninen, Pentti Sammallahti, Karl Emil Stahlberg, Riitta Päiväläinen, Marja Pirilä, Ritva Kovalainen, Sanni Seppo, Juha Suonpää
|
|
Lymeská borrelióza
Kohoutová, Lucie ; Jílek, Petr (vedoucí práce) ; Křivčíková, Lucie (oponent)
Souhrn Autor: Lucie Kohoutová Název: Lymeská borrelióza (diplomová práce) Vysoká škola: Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Studijní obor: farmacie Cíl práce: V této práci jsme zjišťovali výskyt lymeské borreliózy (LB) v okolí Havlíčkova Brodu na základě laboratorní diagnostiky specifických a nespecifických protilátek v séru a v likvoru. Za cíl jsme si tedy kladli stanovení charakteristických laboratorních znaků onemocnění a určení racionálního postupu diagnostiky. Metody: Zpracovali jsme data z databáze imunologické laboratoře Nemocnice Havlíčkův Brod. Pacienti byli rozděleni do skupin podle výsledků základních testů (přítomnost/nepřítomnost protilátek IgM a IgG v séru/likvoru), pohlaví, věku, data odběru, diagnózy, zadavatele vyšetření a metody vyšetření (ELISA, westernblot). Skupiny byly porovnány v jednotlivých kategoriích. Dále byli vyčleněni pacienti s minimálně jedním pozitivním výsledkem základního vyšetření a s přítomností doplňkových vyšetření a roztříděni podle výsledku a vztahu doplňkového vyšetření k základnímu. Příspěvkovou metodou jsme se snažili určit vhodný odstup při vyšetřování párových vzorků při sledování dynamiky onemocnění. Výsledky: Bylo zjištěno, že LB se vyskytuje více u žen a v pokročilém věku (nad 55 let). Nejvyšší počet vyšetření protilátek proti...
|
| |
|
Populačně genetický rozbor plemene starokladrubský kůň
Vostrá Vydrová, Hana ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Karel, Karel (oponent)
Starokladrubský kůň, spolu s plemenem lipicán, andaluský kůň a lusitano, patří mezi plemena starošpanělského a staroitalského typu a je chováno ve dvou barevných variantách (bělouši a vraníci). Protože se jedná o uzavřenou populaci, je populace ohrožena ztrátou genetické proměnlivosti. Genetická rozmanitost a populační struktura byla analyzována u starokladrubského koně na základě rodokmenových záznamů jedinců registrovaných v plemenné knize. Dále byly identifikovány faktory, které mohou ovlivnit genetickou variabilitu starokladrubského plemene. Rodokmenové záznamy použité v analýze zahrnovaly data o 7971 jedincích v rozmezí let 1729 až do roku 2013. Rodokmenové záznamy zahrnovaly 33 generací předků, s průměrnou kompletností rodokmenu 15,1. Efektivní počet zakladatelů a předků přispívajících do současného genofondu populace byl 92,69 a 17,16. Průměrné hodnoty koeficientů příbuzenské plemenitby byly následující: 13 % (s maximální hodnotou 29 %) pro referenční populaci (jedince schopné reprodukce n=612 jedinců), 11 % pro variantu běloušů (s maximální hodnotou 25 %) a 15% pro vranou variantu (s maximální hodnotou 29 %). Podíl inbredních jedinců v celé referenční populaci představoval 99 %. Průměrný nárůst koeficientu příbuzenské plemenitby z generace na generaci nabýval hodnot: 1% pro celou referenční populaci, 0,8 % pro variantu běloušů a 1,1 % pro variantu vraníků. Těmto hodnotám odpovídaly také hodnoty efektivní velikosti populace, které byly odhadnuty: 52 jedinců pro referenční populaci, 62 jedinců pro bílou variantu a 45 jedinců pro variantu vraníků. Odhadnuté ztráty genetické rozmanitosti z důvodu nenáhodného páření uvnitř sledované populace a barevných subpopulací byly 1 % pro celou referenční populaci a pro variantu běloušů a 1,2 % pro variantu vraníků. Celková ztráta genetické rozmanitosti pro celou referenční populaci a pro variantu běloušů a vraníků dosahovaly hodnot 11 %, 13% a 17%.
|
|
Technologie zmrazování spermií býků ve vztahu k jejich přežitelnosti a oplozovací schopnosti
Doležalová, Martina ; Stádník, Luděk (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Cílem optimalizace procesu výroby inseminačních dávek je zajištění co nejvyšší oplozovací schopnosti spermií v průběhu relativně náročného procesu zpracování čerstvého ejakulátu a jeho následná kryokonzervace. Zejména v průběhu chlazení a mrazení spermií dochází k jejich poškození vlivem změny teplot, kdy jsou spermie vystaveny chladovému šoku a dalším limitujícím faktorům, které mají za následek buněčnou smrt a tudíž i snižování oplozovací schopnosti následně rozmrazené inseminační dávky. Pro zvýšení odolnosti spermií, respektive plazmatické membrány, vůči chladovému šoku byla do komerčně vyráběných ředidel přidávána frakce vaječného žloutku LDL cholesterol (low density lipoprotein) v různých koncentracích, takto vyrobené dávky byly testovány pomocí chladového a tepelného testu přežitelnosti spermií. Má se za to, že LDL příznivě ovlivňuje plazmatickou membránu spermií a napomáhá k lepší oplozovací schopnosti spermií po rozmrazení. Dalším krokem v procesu výroby inseminačních dávek je pozvolné chlazení naředěného ejakulátu a ekvilibrace, kdy jsou dávky uloženy v chladicím boxu po bobu 30 minut až 24 hodin, tato doba je nezbytně nutná pro penetraci určitých komponent ředidla do spermatických buněk a nastolení balance mezi jejich intracelulární a extracelulární koncentrací. Současně je důležitý následný teplotní gradient mrazení inseminačních dávek. Jako nejvhodnější způsob mrazení je dostupný systém počítačově řízeného poklesu teplot v mrazicím boxu, který umožňuje přesnou kontrolu tvorby ledových krystalů, které by mohly roztrhat, a tím zabít buňku.
V průběhu 2012 až 2016 byl opakovaně odebírán ejakulát od skupiny plemenných býků (n=27, býci holštýnského a českého strakatého plemene) na inseminační stanici. Ejakulát splňující standardní vstupní podmínky byl v prvním kroku rovnoměrně rozdělen na několik částí. K ředění ejakulátu byly využity 3 typy komerčně vyráběných ředidel AndroMed, Bioxcell a Triladyl bez a s přídavku LDL do ředidel o koncentraci 4 až 10 % v závislosti na typu ředidla. Naředěný ejakulát byl naplněn do skleněných kapilár o objemu 0,1 ml a teplotě +4 °C a vložen na 10 minut do chladicího boxu o teplotě 0 °C. Po uplynutí stanovené doby byl objem kapiláry smíchán s fyziologickým roztokem o teplotě 37 °C, kde byl vzorek 120 minut inkubován. Byl hodnocen vliv chladového šoku na podíl živých spermií v ejakulátu pomocí barvení Eosinem a Nigrosinem v průběhu tepelného testu přežitelnosti spermií a to ihned po zahřátí vzorku a po uplynutí 120 minutové inkubace. Z výsledků bylo patrné, že vhodnějšími ředidly pro zvyšování odolnosti spermií vůči chladovému šoku byly AndroMed a Bioxcell. Současně byl také zjištěn pozitivní vliv přídavku LDL do ředidel na nižší pokles podílu živých spermií v průběhu tepelného testu (P<0,05). Jako nejvhodnější koncentrace mající příznivý vliv na odolnost spermií vůči chladovému šoku byla vyhodnocena 6% koncentrace LDL v ředidle Bioxcell, kdy byly hodnoty podílu živých spermií vyšší jak na začátku tepelného testu (+1,31 % až +3,2 %) tak po 2 hodinové inkubaci (+5,82 % až +8,41 %) oproti ostatním ředidlům bez a s přídavkem LDL.
V dalším kroku byl optimalizován proces ekvilibrace, který je důležitou součástí výroby dávek a byl vyhodnocen vliv délky ekvilibrace na následnou oplozovací schopnost spermií hodnocenou pomocí motility spermií po rozmrazení zjištěné na základě CASA a podíl živých spermií v průběhu tepelného testu přežitelnosti trvajícím 120 minut (37 °C). Vhodný ejakulát byl naředěn standardně využívaným ředidlem AndroMed na bázi sojového lecitinu, naředěný ejakulát byl naplněn do pejet (0,25 ml), zchlazen a ekvilibrován v chladicím boxu po dobu 30, 120 a 240 minut, následně byl mrazen v programovatelném mrazicím boxu dle 4 typů mrazicích křivek lišících se teplotou a rychlostí poklesu teplot v komoře. K mrazení byla využita standardně využívaná a výrobcem doporučovaná 3. fázová mrazicí křivka, dále 2. fázová mrazicí křivka, a 3. fázová mrazicí křivka s pomalejším a naopak rychlejším poklesem teplot v komoře, oproti standardní mrazicí křivce. Nejvhodnější délka ekvilibrace byla 240 minut, kde byla zjištěna motilita vyšší o +2,72 % a +4,58 % oproti ostatním délkám ekvilibrace (P<0,05 až 0,01). Nejvyšších průměrných hodnot podílu živých spermií bylo dosaženo při délce ekvilibrace 120 minut (+6,87 % a 8,68 %). Nejvyšší průměrné motility spermií po rozmrazení v průběhu tepelného testu přežitelnosti bylo dosaženo při mrazení na základě 2. fázové mrazicí křivky (od +2,97 % do +10,37 %, P<0,05), taktéž při hodnocení podílu živých spermií (od +4,37% do +8,82 %, P<0,01). Při vyhodnocení interakce mezi délkou ekvilibrace mrazicí křivkou ( 2. fázová a 3. fázová standardní) bylo nejvyšších hodnot průměrné motility a podílu živých spermií u obou křivek v kombinaci s délkou ekvilibrace 240 minut, avšak nebyl mezi nimi zaznamenán žádný statisticky průkazný rozdíl. Ve všech hodnocených částech práce byly nalezeny individuální rozdíly mezi jednotlivými býky i mezi jednotlivými odběry ejakulátu od jednoho býka (P<0,05).
Pro zachování dobré oplozovací schopnosti ejakulátu v průběhu procesu kryokonzervace je zapotřebí zvýšit odolnost spermií vůči chladovému šoku a to přidáním správné koncentrace LDL do vhodného komerčně vyráběného ředidla, kterým bylo ředidlo AndoMed a Bioxcell. Následně je ve velké míře oplozovací schopnost vyrobené inseminační dávky ovlivněna chlazením a délkou ekvilibrace před samotným mrazením. Délka ekvilibrace 120 minut a déle a následný šetrný způsob mrazení dle mrazicí křivky, která zajišťuje pozvolný pokles teplot v komoře, zajistí vyšší průměrnou motilitu spermií a podíl živých spermií po rozmrazení.
|
|
Individuální lidský pach jako kriminalistická stopa vytvořená kontaktním nebo bezkontaktním přenosem a jeho odolnost vůči fyzikálním vlivům
Santariová, Milena ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Disertační práce je tvořena čtyřmi vědeckými publikacemi, které se zabývají tématy týkající se vlastností lidského pachu a schopností speciálně vycvičených psů lidské pachy ztotožňovat. První tři práce se zaměřují na odolnost pachové stopy vůči fyzikálním vlivům, čtvrtá publikace je věnována tématu vzniku pachové stopy bezkontaktním způsobem.
Cílem první studie bylo ověřit perzistenci pachové stopy na předmětu vystaveného vlivu proudící vody. Vzhledem k vlastnostem chemických látek obsažených v lidském pachu byla stanovena hypotéza, že psi budou schopni pachovou stopu, zajištěnou z předmětu vytaženého z vody, ztotožňovat. Tato hypotéza byla potvrzena a pach vystavený účinkům proudící vody po dobu jedné hodiny je stále způsobilý k pachové identifikaci pomocí speciálně cvičených psů.
V druhé studii byla ověřována účinnost procesu parní sterilizace při odstraňování pachové stopy. Tento proces je rutinně používaný v kriminalistické praxi a předpokladem bylo, že psi vzorek ošetřený parní sterilizací ztotožňovat nebudou. Stanovená hypotéza nebyla potvrzena, výsledky potvrdily, že psi jsou schopni ztotožnit pach prošlý procesem parní sterilizace.
Třetí studie se zabývala perzistencí pachů vůči sálavému teplu. Jelikož teplota varu organických látek nepřesahuje 400 °C, nepředpokládalo se, že by psi byli schopni komparace pachu vystaveného vyšší teplotě, než je zmiňovaná teplota varu. Tento předpoklad se překvapivě nepotvrdil a psi byli schopni komparovat vzorky vystavené teplotě až 900 °C.
Čtvrtá studie řešila možnost vytvoření pachové stopy bezkontaktním způsobem. Přestože minulé studie tuto možnost jednoznačně neprokázaly, výsledky našeho experimentu zcela jasně ukazují, že speciálně vycvičení psi na metodu pachové identifikace jsou schopni ztotožňovat pachovou stopu vytvořenou spadem s ruky držené po dobu třech minut ve výšce 5 cm nad pachovým nosičem.
|
|
Celkové obsahy a speciace arsenu a selenu v rostlinách rostoucích na půdách s různými fyzikálně-chemickými vlastnostmi.
Tremlová, Jana ; Száková, Jiřina (vedoucí práce) ; Vymazal, Jan (oponent)
Disertační práce se zabývá příjmem, akumulací a přeměnou arsenu a selenu rostlinami rostoucích na půdách s odlišnými chemicko-fyzikálními vlastnostmi. Obsahy arsenu byly zkoumány v 99 volně rostoucích rostlinných druzích, pocházejících z 27 různých čeledí a 6 různých druzích zeleniny rostoucích na půdách kontaminovaných arsenem. Výsledky naznačují, že existují druhově specifické mechanismy, které některé rostliny chrání od nadměrného příjmu arsenu z půdy. Na druhou stranu se vyskytovaly i rostliny využívající strategii akumulace arsenu, které teoreticky mohou zvyšovat riziko vstupu arsenu do potravního řetězce, ať už skrze pasoucí se skot a volně žijící divokou zvěř nebo přímou konzumací v případě konzumace zelenin rostoucích na arsenem kontaminovaných půdách. Nejvíce zastoupenými sloučeninami arsenu pak byly AsV a AsIII. V daleko menší míře se pak v rostlinách nacházejí ostatní běžně se vyskytující sloučeniny arsenu. Významným zjištěním pak byl výskyt arsenobetainu v Plantago lanceolata L. a Carex praecox Schreb..
Obsahy selenu byly zkoumány v 73 druzích volně rostoucích rostlin pocházejících z 29 různých čeledí. Výsledky naznačují, že přirozeně nízké obsahy selenu v půdách vybraných lokalit spolu s nízkou schopností příjmu selenu zkoumanými druhy rostlin, vedou k nízkému obsahu selenu v biomase rostlin nezávisle na lokalitě, což může ve volné přírodě přispívat k deficientu selenu napříč celým potravním řetězcem. Foliární aplikace selenanu na volně rostoucí rostlinná společenstva, ale např. i k obohacení některých druhů zelenin, v našem případě Brasicca oleracea var. italica může mít kladný vliv na zvýšení obsahu selenu v nadzemní biomase těchto rostlin a tím potažmo zvyšovat obsah selenu ve stravě člověka. Nejvíce zastoupenými sloučeninami selenu v nadzemní biomase analyzovaných rostlin byly SeVI a selenomethionin, s proměnlivým zastoupením dalších běžně se vyskytujících organických sloučenin Se, které bylo ovlivněno zejména rostlinným druhem.
|
host ::
