|
|
Populačně genetický rozbor plemene starokladrubský kůň
Vostrá Vydrová, Hana ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Karel, Karel (oponent)
Starokladrubský kůň, spolu s plemenem lipicán, andaluský kůň a lusitano, patří mezi plemena starošpanělského a staroitalského typu a je chováno ve dvou barevných variantách (bělouši a vraníci). Protože se jedná o uzavřenou populaci, je populace ohrožena ztrátou genetické proměnlivosti. Genetická rozmanitost a populační struktura byla analyzována u starokladrubského koně na základě rodokmenových záznamů jedinců registrovaných v plemenné knize. Dále byly identifikovány faktory, které mohou ovlivnit genetickou variabilitu starokladrubského plemene. Rodokmenové záznamy použité v analýze zahrnovaly data o 7971 jedincích v rozmezí let 1729 až do roku 2013. Rodokmenové záznamy zahrnovaly 33 generací předků, s průměrnou kompletností rodokmenu 15,1. Efektivní počet zakladatelů a předků přispívajících do současného genofondu populace byl 92,69 a 17,16. Průměrné hodnoty koeficientů příbuzenské plemenitby byly následující: 13 % (s maximální hodnotou 29 %) pro referenční populaci (jedince schopné reprodukce n=612 jedinců), 11 % pro variantu běloušů (s maximální hodnotou 25 %) a 15% pro vranou variantu (s maximální hodnotou 29 %). Podíl inbredních jedinců v celé referenční populaci představoval 99 %. Průměrný nárůst koeficientu příbuzenské plemenitby z generace na generaci nabýval hodnot: 1% pro celou referenční populaci, 0,8 % pro variantu běloušů a 1,1 % pro variantu vraníků. Těmto hodnotám odpovídaly také hodnoty efektivní velikosti populace, které byly odhadnuty: 52 jedinců pro referenční populaci, 62 jedinců pro bílou variantu a 45 jedinců pro variantu vraníků. Odhadnuté ztráty genetické rozmanitosti z důvodu nenáhodného páření uvnitř sledované populace a barevných subpopulací byly 1 % pro celou referenční populaci a pro variantu běloušů a 1,2 % pro variantu vraníků. Celková ztráta genetické rozmanitosti pro celou referenční populaci a pro variantu běloušů a vraníků dosahovaly hodnot 11 %, 13% a 17%.
|
|
|
Vztah mezi zbarvením u koní a výskytem melanomu
Hovorková, Kristýna ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Majzlík, Ivan (oponent)
Literární přehled je rozdělen na dvě hlavní části, kdy první se zabývá zbarvením koní a jeho genetickou podstatou a druhá část se zábývá melanomárními útvary u koní a jejich rozdělením. V podkapitole o zbarvení koní je uveden vznik základních zbarvení, o kterém rozhodují tři lokusy COLOR, EXTENSION a AGOUTI. Lokus COLOR (CREAM) rozhoduje o tom, zda se vytvoří pigment či nikoliv. O typu vytvořeného pigmentu rozhoduje lokus EXTENSION, na jeho distribuci má vliv AGOUTI.
V další podkapitole je uvedeno rozdělení bílých zbarvení u koní. S lokusem GREY souvisí proces vybělování, kdy dochází ke ztrátě pigmentu a barvy srsti.Tento proces a mutace, která ho způsobuje, bývá dáván do spojitosti s výskytem dermálního melanomu u stárnoucích vybělujících koní.
S procesem vybělování, které je intenzivnější s narůstajícím věkem, také souvisí výskyt nepigmentovaných skvrn, které se nazývají vtiligo. Ty se opět vyskytují u vybělujících koní, na shodných místech jako dermální melanom, tedy v perianální oblasti, pod ocasem, kolem vulvy, na pyscích, kolem očí a penisu.
Jednotlivé melanomární útvary se rozdělují podle toho zda se vyskytují u vybělujících koní nebo jakkoliv jinak zbarvených koní, dále podle toho zda-li mají maligní nebo benigní potenciál. Dalším členěním melanomů u vybělujících koní je to, zda se jedná o samostatné, menší útvary nebo rozsáhlé, spojené léze, kdy se tento stav nazývá dermální melanomatóza.
Závěrem jsou uvedeny možnosti léčby melanomů, kdy se jako nejúčinnější jeví chirurgické odstranění měnších útvarů. Proběhly studie kdy byly zkoumány protirakovinové účinku léku Cimetidine, výsledky však zatím nejsou dostatečně průkazné. Jako prevence výskytu kožních melanomů u vybělujících koní, je vhodné zavést potřebná opatření a jedince, kteří jsou postiženi, nezařazovat do dalšího chovu.
|
|
|
Posouzení způsobů ustájení koní z hlediska welfare
Morávková, Kateřina ; Hofmanová, Barbora (vedoucí práce) ; Majzlík, Ivan (oponent)
V dnešní době jsou podmínky chovu zvířat lepší, než byly minulosti a je kladen větší důraz na jejich dodržování a zlepšování. Zajistit dobré welfare je pro chovatele nesnadný úkol. Není přesně dáno jakými způsoby welfare zlepšit. Obecně víme, jak by dobrý welfare měl vypadat, ale zda je dodržován a zda pocit spokojenosti má i zvíře, nevíme. Objevují se různé studie a experimenty na dobré a špatné životní podmínky, na druhou stranu je stále plno věcí okolo tématu welfare, které se mohou objevovat a zkoumat. Je také otázkou, zda špatný welfare hraničí s týráním zvířat, nebo ne.
Jednou z kategorií, na které se welfare zaměřuje je ustájení. Při chovu a ustájení koní by člověk měl brát ohled na jejich původní životní styl a chování. Toho bychom se měli držet, pokud chceme zajistit dobré welfare. Ve většině případů je to problém, protože jak již bylo naznačeno, není ve skutečnosti dáno, kdy je dobrý a kdy špatný welfare. Někteří koně mohou být spokojeni v boxu a naopak jiní v boxu budou trpět depresemi a při pastevním ustájení s ostatními koňmi jim bude nejlépe. Každý systém a styl ustájení má své klady a zápory. Některé systémy se mohou zdát pro koně méně vhodné a naopak jiná jsou vhodnější. Kůň si ale způsob svého ustájení nevybere, vždy ho určí člověk. Ustájení koní museli řešit lidé v minulosti a je řešeno po dlouhá staletí. Člověk přichází se stále novými a zlepšenými způsoby, jak koně ustájit. Moderní člověk si neumí představit, že by kůň bydlel s ním tak, jak tomu v minulosti běžně bylo a také to byl způsob ustájení. Dnes už nevíme, zda tento způsob ustájení byl považován za dobrý welfare a zda koním vyhovoval. Je otázkou, zda bude mít kůň poskytnut lepší welfare v boxovém nebo na pastevním ustájení. Pro pracovní koně je stále nejlepší ustájení vazné, kdy koně pracující v lese si chtějí co nejvíce odpočinout a tento způsob ustájení jim možnost nerušeného odpočinku poskytuje. Naopak je zákonem dáno, že hříbata se uvazovat nesmí. Ustájit na vazné ustájení koně, který bude 22 hodin v kuse stát je pak také považováno za porušení welfare. Musíme tedy vždy brát ohled na to, k jakým účelům koně máme a zda přehnaná péče o ustájení nehraničí s koňskou nespokojeností. Podle chování a díky naslouchání koním by člověk měl být schopný rozeznat, zda koni poskytuje vše potřebné a vytváří mu tak dobré welfare, díky němuž je kůň spokojený. Měla by to být odměna pro člověka, že zajistil koni dobrý a kvalitní styl života.
|
|
| |
|
|
Obsedání mladých koní
Pokorná, Lucie ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou obsedání koní.
První kapitola rozebírá proces učení využívající pozitivní a negativní motivaci při výcviku koně.
Druhá kapitola se zaměřuje na handling, a zda je přínosný či ne pro proces vývoje hříběte. Dále je v této kapitole zmíněno, jestli je možné handlingem matky ovlivnit pozdější chování hříběte a zda zásah do prvotního sociálního kontaktu mezi hříbětem a matkou má vliv na další vývoj hříběte. Rovněž jsou zde uvedeny různé typy odstavu, a zda je možné zabránit stresu u hříbat při vhodně zvoleném odstavu.
Třetí kapitola se zaměřuje na přirozenou komunikaci s koněm, na signály vysílané koněm, a jestli je člověk schopen tyto signály vnímat a podle toho se s koněm dorozumět.
Čtvrtá kapitola se zaobírá prací na lonži a jejím následným vlivem na obsedání. Dále práce pokračuje navazující šestou kapitolou, kde je popsán postup obsednutí koně podle Beran (2009). Na závěr práce je pak rozebrán přístup Dillona (2012) a Beran (2009) ke svým svěřencům.
|
|
|
Vztah genů pro imunitní systém k funkčním vlastnostem (reprodukce a zdraví) u skotu
Ječmínková, Kateřina ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce)
V chovu skotu je možné pozorovat klesající tendenci v úrovni reprodukce i zdraví zvířat. Tento pokles je spojován s nárůstem dojivosti krav a má negativní vliv jak na ekonomiku podniku, tak welfare zvířat a bezpečnost produkovaných potravin. Tradiční šlechtění zvířat pomocí selekce je u těchto tzv. funkčních znaků neefektivní a hledají se nové způsoby zušlechťování zvířat. Jako vhodný nástroj při šlechtění těchto vlastností se doporučuje markery asistovaná selekce a na ní navazující genomická selekce zvířat. Předkládaná práce shrnuje problematiku vybraných funkčních znaků u skotu a přináší přehled o genetických markerech a možnostech jejich využití. Dále je pozornost věnována studovaným genům a jejich asociacím k funkčním znakům, které již byly publikovány ve vědecké literatuře. Závěrem jsou prezentovány první výsledky popisující genotypové frekvence u prvních 4 studovaných polymorfních oblastí u českého strakatého skotu.
|
|
|
Temperament, charakter, chování koně a jeho využití
Kohoutová, Zuzana ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Povaha koně ovládá jeho chování, fyzické předpoklady určují, co je schopen dělat a jaké úrovně výkonů může dosáhnout. Chování koně řídí instinkty získané během milionů let vývoje. Ty podporuje nebo potlačuje soubor vysoce vyvinutých smyslů, dodávající koni výjimečný charakter. Každý jedinec je jiný, každý je jinak temperamentní, samozřejmě záleží i na plemenu koně. Od temperamentu se odvíjí i jeho chování ve skupině, vůči lidem atd. Temperament určuje předpoklady pro další využití jedince. Např. temperamentní jedinci plemene A1/1 (anglický plnokrevník) mají větší předpoklady pro dostihovou kariéru než flegmatičtí (neaktivní) koně. Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin:
Skupina koní mongolských (stepních)
Skupina koní východních (orientálních), jejich předkem je tarpan a. podskupina koní íránských b. podskupina koní tarpani c. podskupina koní arabského typu d. podskupina koní anglického
Skupina koní západních, jejich předkem je kůň západního typu (již vyhynul)
Skupina koní severských (nordických)
Plemena lze také rozdělit podle temperamentu: Chladnokrevní koně, odvozeni od koně západního, s mohutnou stavbou těla, klidní, s dobrým charakterem, nejčastěji užíváni jako tažní
Teplokrevní koně, odvozeni od koně východního, s ušlechtilejší stavbou těla, živý, užívaní pro práci pod sedlem, jako všestranně užitkoví nebo pro sport. Plnokrevní koně a polokrevní koně.
|
|
|
Zhodnocení výběrových kritérií hiporehabilitačních koní
Houdová, Diana ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá hiporehabilitací jako léčebnou metodou, popisuje jednotlivá odvětví a jejich použití v praxi. Vysvětluje používané pojmy a krátce se zmiňuje o historii využití koní jako terapeutických zvířat.
V teoretické části práce popisuje nutnost důkladné přípravy koně před zařazením
do práce v hiporehabilitaci, jeho profesionální výběr, kvalitní základní výcvik a následné rozšíření o výcvik speciální, zaměřený na práci s klientem. Upozorňuje i na možná rizika při výběru vhodného koně.
V práci jsou hodnocena výběrová kritéria hiporehabilitačních koní, jejich ucelenost
a případný vzájemný vztah, vzhledem k věku, pohlaví koně a disciplíně, pro kterou je kůň připravován. Od roku 2011 prošlo specializační zkouškou České hiporehabilitační společnosti cca 150 koní, jejich výsledky jsou vyhodnoceny a následně vzájemně porovnávány.
Cílem práce je upozornit na hlavní požadavky, které musíme zohlednit při výběru koně pro využití v tomto oboru, vhodnost jeho tělesných proporcí a charakterových vlastností. Pro zvířata používaná v jakékoliv formě animoterapie je kontakt a práce s klientem psychicky velmi náročná, a proto je důkladný a pečlivý výběr koně stejně nezbytný, jako jeho následná příprava, která je v závěrečné fázi výcviku zhodnocena ve Specializační zkoušce hiporehabilitačního koně před odbornou komisí. Výsledkem takovéto průpravy by měl být spokojený a psychicky vyrovnaný kůň, protože jenom takový je schopen být terapeutovi nenahraditelným pomocníkem a klientovi dobrým koterapeutem.
|
|
|
Temperament, charakter, chování a využití koní
Beranová, Andrea ; Majzlík, Ivan (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Tato bakalářská práce shromažďuje dosavadní poznatky z oblasti etologie, obecné
zootechniky, biologie, genetiky a hipologie a snaží se je doplnit o nejnovější metody a
informace vztahující se k danému tématu. Na úvod je pojednáváno o chování koně
vrozeném, získaném a také o poruchách chování, které je do větší, či menší míry spojeno
s obsahem navazující části práce- temperamentem. Temperament je v této práci
nejobsáhlejším tématem, neboť předurčuje koně nejen k určitému chování, k určitému
využití ale i se promítá v celkovém charakteru každého koňského jedince. Je tedy nedílnou
součástí každé vteřiny koňského života.
To, jak temperamentní je koňský jedinec, vyžaduje individuální přístup nejen od ostatních
koní, ale zejména od lidí. Pro majitele, jezdce, ošetřovatele a vlastně každého, kdo se
dostane do kontaktu s koněm, je velmi důležité umět porozumět tomu, jak se kůň chová a
proč tomu tak je. Jakými faktory je temperament ovlivněn? Jak je možné jej v praxi hodnotit?
Do jaké míry je užitečným kritériem při výběru koně do chovu? Jakým způsobem by se dalo
objektivizovat hodnocení temperamentu? Co temperament a genetika? Tyto otázky byly
odrazovým můstkem pro psaní velké části této práce.
Po kapitolách věnujících se temperamentu je zaostřeno na další zajímavou charakteristiku
koňské osobnosti, která by zasloužila mnohem podrobnější rozebrání (než mi dovoluje
rozsah práce), je charakter koně.
S ohledem na všechny předcházející charakteristiky je stručně popsáno, k jakým účelům lze
koně využít.
|
|
| |
host ::
RSS.