|
|
Nádraží česká poválečná malba se zaměřením na městskou krajinu
PALUŠOVÁ, Mária
Diplomová práce s názvem Nádraží česká poválečná malba se zaměřením na městskou krajinu se dělí na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je zachycena česká poválečná malba, která je spojena s rozvojem měst po průmyslové revoluci a člověkem. Umělci se pokouší reflektovat novou situaci originálním způsobem, který je aktuální i dnes. Pozornost je věnována především Skupině 42 a jejím protagonistům. Práce obsahuje přehled umělců a reprezentativní výběr děl, které ukazují problém vztahu člověka k výzvám, které přináší moderní doba. V teoretické i praktické části je kladen důraz na fenomén nádraží, který je spojen s rozvojem měst, a slouží k přepravě osob a zboží. V práci je nastíněn problém pochopení skutečnosti, odlišení abstraktního a konkrétního a jejich vzájemné propojení. Součástí praktické části jsou fotografie, skice, úvahy a samotný obraz, který se pokouší o vyjádření tohoto problému.
|
|
|
Umění a skutečnost
Barabášová, Magda ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Fleischerová, Andrea (oponent)
Bakalářská práce Umění a skutečnost se zaměřuje na analýzu vybraných filosofických pramenů k problému umělecké reflexe skutečnosti a jejich následné konfrontování na poli otázek po zamření uměleckého díla na ideu, kterou vytyčuje autor. Dále se ptá po vzniku uměleckého jako smyslového objektu a po dialogu díla s jeho recipientem. Jako výchozí prameny k této analýze byly vybrány Platónova Ústava, Aristotelova Poetika, Kantova Kritika soudnosti a Hegelova Estetika. Ačkoli vybrané prameny pochází ze starší filosofie, jsou dávány do kontextu s díly napříč dějinami umění a to i s ohledem na moderní vývoj fenoménu umění. V otázkách zacílení uměleckého díla bylo jako nejvyšší cíl umění nalezeno dobro a zamítnuta nápodoba smyslového světa. Jako pouhý nástroj tvorby se ve světle pramenů jeví technická stránka díla, kterou rovněž již zpochybnilo jako nejvyšší metu moderní umění a to zejména svými konceptuálními tendencemi. Z hlediska poznávání skrze umělecké dílo se ukazuje možným poznání jako anamnesis, tedy spíše nalézání již existujících obsahů duše, které bychom ale bez uměleckého díla ze sebe nezrodili. Rozhovor s dílem totiž vytvoří zvláštní podmínky pro péči o duši. Je pro rozhovor spíše odrazovou plochou či podnětem, ale zároveň má schopnost klást nám otázky, které bychom si sami od sebe bez něj...
|
|
|
Po stopách reálného
Pustina, Petr ; ŠERÝ, Ladislav (vedoucí práce) ; DVOŘÁK, Tomáš (oponent)
Bakalářská práce Po stopách reálného - tautologická halucinace a technické obrazy se zabývá vztahem technického obrazu a skutečnosti. Fotografie je obvykle chápána jako věrné zobrazení světa před objektivem. Tato práce skrze teorie Jeana Baudrillarda a Viléma Flussera poukazuje naopak na to, že fotografie není otiskem světa a je znakovým systémem, který neodkazuje ke světu kolem nás, nýbrž jen k jiným reprezenčním modelům, které jí předcházeli.
|
|
|
Autorská tvorba v loutkovém divadle
Purmová, Bára ; BEČKA, Marek (vedoucí práce) ; ZICH, Jan (oponent)
Práce se zabývá procesem tvorby autorské loutkové inscenace Pštrosi od prvotního nápadu až po premiéru. Podrobným popisem poukazuje na rozdíly vize a reality, teorie a praxe. Popisuje získané zkušenosti, jež ovlivnily další tvorbu. Autorský pokus uvádí do kontextu jiné současné tvorby pomocí rozhovorů s tvůrci v profesionálním loutkovém divadle. V závěru se zamýšlí nad nuancemi rozdílu mezi pojmy autorskou tvorbou a autorstvím.
|
|
|
Dynamis a energeia: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2. a částečně v 6. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
|
Možnost a skutečnost jsoucna: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2., 6. a částečně v 7. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
| |
|
|
Skutečnost a sen
Žemlová, Markéta ; Sedlák, Michal (vedoucí práce) ; Raudenský, Martin (oponent)
Žemlová, M.: Skutečnost a sen. [Diplomová práce] Praha 2016 - Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy, 91 stran, (přílohy: dvě vlastní výtvarné práce) Předmětem této diplomové práce je individuálního pojetí hlavního tématu - skutečnost a sen. Autorka téma nahlíží skrze vlastní, intenzivní zkušenost a dává Ji do souvislosti s pedagogickou praxí a výtvarným uměním. Práce je členěna do tří částí, přičemž první, teoretická, pojednává o zobrazování námětů spojených s ženou a mateřstvím a nabízí paralelu tradičního mužského pohledu a ženského pojetí současnosti. Didaktická část přináší hledání ideální cesty - snu - v prostředí nepříznivém pro výuku výtvarné výchovy na soukromém učilišti. Praktická část představuje vlastní výtvarné dílo autorky reflektující její osobní zkušenost s mateřstvím. Klíčová slova: Skutečnost, sen, umění, matka, mateřství, rodičovství, feminismus, pedagogická praxe
|
|
| |
|
|
Role pisatele ve vybraných autotematických románech
Šulcová, Eva ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Role pisatele ve vybraných autotematických románech Bc. Eva Šulcová Abstrakt Diplomová práce se zabývá žánrem autotematického románu. Jejím cílem je poznat různé vnitřní motivace užití autotematické techniky a popsat roli pisatele. V první části jsou shrnuty teoretické poznatky o tomto žánru a formulovány charakteristické znaky autotematického románu (zdůrazněná zprostředkovanost vyprávění, reflexe kreativního aktu, osobnost pisatele, problematizovaný vztah reality a fikce), které byly dokázány na příkladu románu Penězokazi Andrého Gida. Druhou částí je interpretace tří autotematických románů směřující k analýze subjektu pisatele a popisu funkce autotematičnosti vzhledem k smyslu díla. Pro Gida je autotematičnost prostředkem k zobrazení rozporu skutečnosti a klamu, čímž odhaluje a odsuzuje společenskou přetvářku. Ke znázornění polarity i prolínání fikce a skutečnosti užil autotematického žánru také Řezáč ve svém Rozhraní, aby se na tomto pozadí mohl odehrát příběh o hledání vlastní identity a pravdy prostřednictvím umění. Čapkovi dovoluje autotematičnost víceperspektivní zpracování syžetu, které má být metaforou rozdílných noetických principů. A pro Kantůrkovou je autotematický román žánrem poskytujícím tvůrčí svobodu a možnost tematizovat tvorbu, která je pro ni aktem záchrany. Pisatel, který zpravidla...
|
host ::
RSS.