|
|
Kyborg jako reprezentace vztahu člověka a technologie ve vizuální kultuře
Petričák, Filip ; Charvát, Martin (vedoucí práce) ; Řehořová, Irena (oponent)
Diplomová práce se zabývá tématem vztahu člověka a technologie, jenž je reprezentován postavou kyborga ve vizuální kultuře. Cílem je vytvořit stereotypizaci jednotlivých kyborgů ve vybraných kyberpunkových dílech, na základě čehož mohu reflektovat vize a představy vztahu organického a technického v budoucím světě. Práce je rozdělena do čtyř kapitol - v první kapitole se zaměřím na kyberpunk, jakožto sub-žánr sci-fi, v druhé kapitole definuji postavu kyborga a postmoderní teoretická východiska, jež se k této postavě vztahují, ve třetí kapitole představím teoretická východiska k analýze postav a konkretizuji metodologické postupy, v závěrečné kapitole pak analyzuji jednotlivá díla.
|
|
|
Všechno bude v pořádku
Tejml, Ladislav ; Vaněk, Vojtěch (oponent) ; Krekovič, Slavomír (vedoucí práce)
Diplomovou prací navazuji na neuzavřený cyklus EGBA, který jsem započal koncem října roku 2016. Název EGBA je vyústěním z dobové nejistoty, úzkosti a ztráty důvěry v člověka, jako zdravě uvažujícího jedince. Projekt EGBA vnímám jako bonbón s náplní, jehož obsah je složen z navzájem se ovlivňujících chutí. Přestože je na pamlsek výborná reklama, skvělý obal i sám skvostně vypadá, samotný bonbón je nepoživatelný. První z namíchaných chutí je mnou poupravený termín postapokapitalismus, jako stále přetrvávající systém kapitalismu, který přes všechny možné peripetie ne a ne překonat. Přesto, že je patrné stále větší propojení vlivných podnikatelů se státním aparátem do nerozpletitelné pavučiny vazeb a vztahů spojené s prohlubující se finanční nerovností mezi lidmi, velkým zadlužováním zemí, zhoršujícím se životním prostředí, atd. Druhou chutí je temporalita, ve které je pro mě primární zrychlení jako údajný nástroj pokroku. Zrychlování je dlouhodobý proces, který přichází s moderní dobou v důsledku industriální revoluce. Dnešní doba nám však přináší freneticky roztříštěnou skutečnost, ve které se snažíme vmáčknout co nejvíce úkonů či výkonů do čím dál kratších časových intervalů. Rychlost se stala znamením úspěchu a tak není divu, že mnozí z nás končí na piluli naděje, jelikož je jasné, že náš biorytmus se nedá napínat do nekonečna. Současná, zrychlená společnost se dá přirovnat k bažině. Čím rychleji roztáčí své soukolí, tím rychleji se potápí v tekuté době. Třetí chutí je posthumanismus, ke kterému jsme dospěli neustálým zjednodušováním a redukováním problémů, které před nás klade příroda. Toto ulehčování nás dovedlo až k vytvoření stroje, který je v tomto redukování tak účinný, že zároveň vytváří vlastní problémy. Technologie se člověku neustále přibližují, jsou vyvíjeny neustále nové technologické vymoženosti, které jsou stále „sofistikovanější, užitečnější a chytřejší“. Nenápadné vytrácení lidské přirozenosti se postupně transformuje do podoby Théseovy lodi. Čtvrtou chutí je antropocén. Téma antropocénu oběhlo většinu zpravodajských kanálů. Ano, je to vážné a nepopiratelné, i když v mnohých konspiračních teoriích to zcela popiratelné je např. modrá, nikoli zelená paleta, Donaldovo trampoty, atd. Zkrátka dlouhodobá partie šachu, člověk versus příroda se zdá být výhodnější pro černé. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, jako slina tekoucí přes všechny zmíněné chutě. Všechny zmiňované esence bonbónu jsou pro mě frustrující a nejlepším řešením se mi v předešlých pracích zdálo téma apokalypsy. Dystopické smýšlení však dlouho nevydrží a mě opět začaly přepadat návaly naděje, že by vše mohlo ještě nějak pozitivně dopadnout. Takže pokud přijdu někam, kde uvidím misku s bonbóny, nebudu váhat a okusím. Většinou se jedná o místa, kde je nutno vyčkat, vydržet, případně něco koupit a tak si budu s dostatkem času a klidu vychutnávat chutě bonbónů a čekat na duhu.
|
|
|
Atributy tělesnosti
Lukešová, Eva ; Bartlová, Milena (oponent) ; Gabriel, Michal (vedoucí práce)
Má diplomová práce s názvem Atributy tělesnosti je pokračováním mého promýšlení tématu identity. Nyní k identitě přistupuji jako ke kategorii, nikoli jako k identitě, která náleží konkrétnímu člověku. Pokládám si otázku, jak se identita formuje v postmoderním, globalizovaném světě a jak se k ní vztahuje tělesnost. Má odpověď se zakládá na realitě, kterou znám, na současném stavu společnosti. Nicméně záměrem mého díla je především vyjádřit mou představu, která je spíše utopickým scénářem, než čímkoli jiným.
|
|
|
Dokonalá žena : analýza filmových postav umělých ženských bytostí z perspektivy postmoderních a post-teoretických přístupů k tělu a konstituování identity
Bubeníčková, Kateřina ; Vochocová, Lenka (vedoucí práce) ; Kobová, Ĺubica (oponent)
Diplomová práce se zaměří na analýzu základních typů filmových postav umělých žen, tedy bytostí kloubících "ženství" (lidství) a technologii vykazujících vnější ženské pohlavní znaky či charakteristiky stereotypně vnímané jako ženské (např. kyboržky, androidky, robotky) z perspektivy postmoderního a post-teoretického přístupu k formování jejich tělesnosti a identity vzhledem k narativu. Cílem práce je zjištění, zda jsou filmové reprezentace žen-kyboržek opravdovými kyborgy přinášejícími liberalizaci ve smyslu teorie posthumanismu a teorií kyberfeminismu, či zda nejsou pouze vrcholnou formou foucaultovských těl-strojů - tedy perfektně ovládanými precizními technicistními těly vytvořenými současnými mocenskými dispozitivy. Postavy zařadím na základě jejich dominující tělesné a "sociální" funkce v příběhu do čtyř kategorií - sexbotka, domestikovaná umělá žena, destruktivní umělá žena, emocionální/inteligentní umělá žena. Následná identifikace a interpretace tělesnosti, identity, vztahů a struktur příběhu se bude opírat o teoretická východiska postmodernismu (poststrukturalismu) a post-teorií (posthumanismu a kyberfeminismu), která vysvětlím v prvních kapitolách, a využije i principy diskurzivně-sémioticko-dramaturgické analýzy.
|
|
|
Dokonalá žena. Analýza filmových postav umělých ženských bytostí z perspektivy teorií postmoderny a jejích přístupů k tělu a konstituování identity.
Bubeníčková, Kateřina ; Vochocová, Lenka (vedoucí práce) ; Kobová, Ĺubica (oponent)
Diplomová práce se zaměří na analýzu základních typů filmových postav umělých žen, tedy bytostí kloubících "ženství" (lidství) a technologii vykazujících vnější ženské pohlavní znaky či charakteristiky stereotypně vnímané jako ženské (např. kyboržky, androidky, robotky) z perspektivy postmoderního přístupu k formování jejich těla a identity vzhledem k narativu. Postavy budou rozděleny do kategorií na základě jejich dominující tělesné a "sociální" funkce v příběhu. Následná identifikace a interpretace tělesnosti, identity a vztahů k ostatním postavám narativu se bude opírat nejen o principy sémiotické analýzy, ale zohlední zejména přístup postmoderny. Hlavními východisky mé práce budou teorie poststrukturalismu a tzv. post teorie, tedy teorie posthumanismu, transhumanismu a kyberfeminismu.
|
|
|
Analýza filmových postav kyboržek z perspektivy postmoderních a post-teoretických přístupů k tělu a konstituování identity.
Bubeníčková, Kateřina ; Fišerová, Michaela (vedoucí práce) ; Kobová, Ĺubica (oponent)
Diplomová práce se zaměří na analýzu základních typů filmových postav umělých žen, tedy bytostí kloubících "ženství" (lidství) a technologii vykazujících vnější ženské pohlavní znaky či charakteristiky stereotypně vnímané jako ženské (např. kyboržky, androidky, robotky) z perspektivy postmoderního a post-teoretického přístupu k formování jejich tělesnosti a identity vzhledem k narativu. Cílem práce je zjištění, zda jsou filmové reprezentace žen-kyboržek opravdovými kyborgy přinášejícími liberalizaci ve smyslu teorie posthumanismu a teorií kyberfeminismu, či zda nejsou pouze vrcholnou formou foucaultovských těl-strojů - tedy perfektně ovládanými precizními technicistními těly vytvořenými současnými mocenskými dispozitivy. Postavy zařadím na základě jejich dominující tělesné a "sociální" funkce v příběhu do čtyř kategorií - sexbotka, domestikovaná umělá žena, destruktivní umělá žena, emocionální/inteligentní umělá žena. Následná identifikace a interpretace tělesnosti, identity, vztahů a struktur příběhu se bude opírat o teoretická východiska postmodernismu (poststrukturalismu) a post-teorií (posthumanismu a kyberfeminismu), která vysvětlím v prvních kapitolách, a využije i principy diskurzivně-sémioticko-dramaturgické analýzy.
|
|
|
Zobrazení etnicity a rasy a ve vybraných science fiction seriálech
Barešová, Tereza ; Baslarová, Iva (vedoucí práce) ; Vochocová, Lenka (oponent)
(abstrakt) Tato diplomová práce se věnuje zobrazením etnicity a rasy "ne-lidí" v prvních dvou řadách science fiction seriálů Star Trek: The Next Generation, Battlestar Galactica a Defiance. Vychází při tom z postkolonialistické teorie, která se zabývá dominantním vztahem kolonizátorů ke kolonizovaným. Ten se vytvořil mezi lidmi ze západní společnosti při osidlování nově objevených území a domorodým obyvatelstvem. V případě science fiction jsou "ne-lidé" v pozici kolonizovaných a lidé kolonizátory. Prostor je také věnován posthumanistické teorii, která představuje vizi bytosti založené na kombinaci biologických a mechanických částí. Vybrané seriály jsou zkoumány pomocí metody kvalitativní obsahové analýzy. Ukázalo se, že lidé jsou ve science fiction seriálech rasou, od které se odvíjí zobrazování všech ostatních "ne-lidských" ras. Lidé jsou také ve většině případů jiným rasám nadřazeni, což se projevuje mnoha způsoby. Hodnoty, které uznává dnešní západní společnost, jsou prezentovány jako hodnoty celé lidské rasy. Od nich se odvíjí i vnímání "ne-lidí" a jejich společností. Ve science fiction se také odrážejí problémy, které měla západní společnost v době jejich vzniku.
|
|
|
Posthumanistické tendence v performance art : interakce těla a kódu
Dolejšová, Markéta ; Kera, Denisa (vedoucí práce) ; Šlerka, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá reflexí posthumanistických tendencí optikou umělecké oblasti performance art. V první části textu jsou čtenáři nabídnuta východiska a souvislosti vzniku posthumanismu, jakožto myšlenkového směru zaměřeného na postupné sbližování člověka a technologie, v druhé části jsou pak tato východiska ilustrována na práci řady performerů. Posthumanismus je pojímán jako oblast na pomezí tvrdých vědeckých dat a fikce: Čerpajíc z matematického modelu komunikace, stejně tak jako z odkazu kyberpunkové dystopie, nabízí vizi přechodu od humanistického pojetí člověka v takzvaného posthumanistického postčlověka. Ten je chápán jako výplod technokultury, syntéza živého a umělého, volně se utvářející entita bez pevně stanovených ontologických hranic. Jeho existence se vymyká dualistickým kategorizacím, má procesuální charakter a postrádá pevné esenciální zakotvení. Je atraktivním námětem science fiction příběhů a sexy postmoderním sloganem, stejně jako symbolem překročení reálných predestinujících kategorií, jakými jsou rasa, gender nebo sociální status. Postčlověk je však především metaforou, kterou si osvojuje množství různých narativů, zaměřených na možné aspekty technologicky rozšířeného života: Od seriózních vědeckých vyprávění, přes vědeckofantastickou fikci, až po jeho apropriaci světem umění....
|
|
|
An Analysis of Francis Fukuyama's Arguments Exemplified on Contemporary Dystopian Cultural Production
Šinaľ, Martin ; Veselá, Pavla (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
V této práci analyzuji a problematizuji přístup Francise Fukuyamy k posthumanizmu, který je vyjádřen převážně v knize Our Posthuman Future (2002). V ní Fukuyama varuje před pravděpodobným nepříznivým dopadem potenciální biotechnologické revoluce, která by mohla umožnit snadný přístup k manipulaci s lidským genomem, pomocí praktik jako je genetická modifikace nebo lidské klonování. Fukuyamův hlavní předpoklad je, že všichni členové společnosti musí splňovat jistá ohraničená kritéria humanity k tomu, aby si byli rovni, protože když různí lidé nabudou odlišné "lidské přirozenosti," výsledkem bude stratifikace, nezvrátitelná nerovnost a možná dokonce třídní válka. Z toho důvodu Fukuyama volá po preventivní regulaci genetické manipulace, aby se předešlo "posthumanitní budoucnosti." Tuto teorii dávám do kontrastu s názory vybraných transhumanistických a feministických teoretiků. Dále se věnuji beletrii, konkrétně románové trilogii Lilith's Brood (1987-1989) od Octavie Butler a románu Never Let Me Go (2005) od Kazua Ishigura. Vycházejíc z těchto zdrojů vyvozuji, že Fukuyamova pozice je škodlivě vylučující, rozdělující a kontraproduktivní v tom, že ve snaze zajistit svobodu a rovnost vykresluje potenciálně posthumánní subjekty jako fundamentálně podřadné, čímž v principu popírá vlastní projekt a odhaluje...
|
host ::
RSS.