|
| |
|
| |
|
|
Psychologicko-etické aspekty posledních věcí člověka
KÜMMELOVÁ, Magda
Práce se zabývá posledními věcmi člověka z psychologicko-etického pohledu, neopomíjí však ani náhled sociální. S tématem je zde pracováno také v souvislosti vybraných současných etických systémů, především deontologismu a utilitarismu, vzhledem k tématu práce je pojednáno také o bioetice. Z oblasti psychologie se práce podrobněji věnuje existenciální psychoterapii, respektive logoterapii rakouského psychologa Viktora E. Frankla. Je zde zahrnuta také problematika pohřbívání, možnosti posledního rozloučení, a to i v religionistickém a etnickém náhledu. Stěžejní část práce se zabývá především potřebnou psychosociální péčí o nevyléčitelně nemocné, umírající a jejich blízké v období pre finem, in finem a post finem u očekávaného úmrtí dospělých, a vlivem této péče na prožívání finálního období života umírajících a následného truchlení pozůstalých. V práci je v krátkosti zmíněno i téma paliativní a hospicové péče. Práce rovněž sleduje zhodnocení vlivu posledního rozloučení na průběh truchlení pozůstalých. Inspirací pro psaní práce byly kromě odborné literatury a dalších odborných zdrojů ve značné míře i vlastní mnohaleté pracovní zkušenosti autorky, díky kterým je práce doplněna četnými vlastními kazuistikami.
|
|
|
Filosofický výklad a možné interpretace Gödelových vět o neúplnosti
Arazim Dolejší, Zuzana ; Vlasáková, Marta (vedoucí práce) ; Peliš, Michal (oponent)
❆❜str❛❦t ❉✐♣❧♦♠♦✈á ♣rá❝❡ s❡ ③❛❜ý✈á r♦③❜♦r❡♠ ♠♦➸♥ý❝❤ ✜❧♦s♦✜❝❦ý❝❤ ✈ý❦❧❛❞➲ ●ö❞❡❧♦✈ý❝❤ ✈➙t ♦ ♥❡ú♣❧♥♦st✐ ❛r✐t♠❡t✐❦② ❛ ❥❡❥✐❝❤ ✐♥t❡r♣r❡t❛❝❡♠✐ ✈ r➲③✲ ♥ý❝❤ ♦❞✈➙t✈í❝❤ ✜❧♦s♦✜❡ ✭❢❡♥♦♠❡♥♦❧♦❣✐❡✱ ❛♥❛❧②t✐❝❦á ✜❧♦s♦✜❡ ♠②s❧✐✱ ❑❛♥✲ t♦✈❛ ✜❧♦s♦✜❡✮✳ ❷ást ♣rá❝❡ ❥❡ t❛❦é ✈➙♥♦✈á♥❛ ♣➦íst✉♣➲♠ ❦ ♠❛t❡♠❛t✐❝❦ý♠ ❞✐s❝✐♣❧í♥á♠ ❛ ❥❡❥✐❝❤ ♣r♦♠➙♥á♠ ✈❧✐✈❡♠ ♣➦❡❧♦♠♦✈ý❝❤ ♦❜❥❡✈➲✱ ❥❛❦♦ ❥s♦✉ ♥❡❡✉❦❧❡✐❞♦✈s❦é ❣❡♦♠❡tr✐❡ ❛ ✈➙t② ♦ ♥❡ú♣❧♥♦st✐✳ ❩ár♦✈❡➡ ❥❡ ③❤♦❞♥♦❝❡♥ ✈③t❛❤ ♠❡③✐ ❞r✉❤♦✉ ●ö❞❡❧♦✈♦✉ ✈➙t♦✉ ♦ ♥❡ú♣❧♥♦st✐✱ ●❡♥t③❡♥♦✈ý♠ ❞➲✲ ❦❛③❡♠ ❜❡③❡s♣♦r♥♦st✐ P❡❛♥♦✈② ❛r✐t♠❡t✐❦② ❛ ❍✐❧❜❡rt♦✈ý♠ ♣r♦❣r❛♠❡♠✳
|
|
|
Jednota času u Kanta a Bergsona
Vališková, Radka ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tato práce si klade za cíl srovnat odlišné pojetí času u Kanta a Bergsona a ukázat, jakou roli hrálo v jejich filosofických projektech. Pro Kanta je čas apriorní názorem, jenž je prostřednictvím prostoru analogicky představován jako nekonečné množství apriorních sukcesivních okamžiků, a zároveň formou, v níž se nám jeví empirická rozmanitost názoru. Nespojitá rozmanitost čistého časového názoru je podle Kanta syntetizována činností rozvažování a její předmětné sjednocení zakládá možnost apriorních syntetických poznatků. Bergson se naproti tomu vůči představě nekonečně dělitelné časové přímky vymezoval. Tento homogenní čas, v němž se pohybuje matematika, podle něj pracuje pouze s netrvajícími okamžiky a nedokáže zachytit trvající interval, jenž se mezi nimi rozprostírá. Čisté trvání proto musí být heterogenním rozvojem konkrétního časového obsahu, a nikoliv homogenní formou, v níž jsou kvantitativně uspořádávány empirické obsahy jako neměnné a vzájemně vnější prvky změny. Jednota času tudíž není kvantitativní, nýbrž kvalitativní. Rovněž heterogenní rozvoj je však na mnoha úrovních prostoupen homogenitou. Tuto na první pohled rozpornou představu musí Bergson vysvětlit, aniž by se vrátil ke konceptu homogenního času. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Transcendentální empirismus
Drbohlav, Jakub ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent)
Následující práce se pokouší položit základ interpretace Deleuzova projektu transcendentálního empirismu jako transcendentální kritické filosofie, která vychází z kritiky dosavadní metafyziky založené na reprezentativním myšlení. Pro pochopení tohoto projektu je klíčový jeho vztah ke Kantově kritické filosofii. Práce se soustředí především na význam Maïmonovy kritiky Kanta a jím navrhované revize Kantovy filosofii pro Deleuzův projekt. V první kapitole je tedy sledována kritika reprezentativní metafyziky a z ní vyplývající důsledky pro Deleuzův transcedentální empirismus. Druhá kapitola se zabývá podobou diferenciálního transcendentálního uspořádání, které se tento projekt pokouší vytvářet. Toto uspořádání bude interpretováno jako symbolický strukturální prostor proměňující se v čase, který představuje Deleuzovu "filosofickou interpretaci" Riemannova pojetí kontinuální multiplicity. Ve třetí kapitole bude ukázáno, jak je pojetí takového transcendentálního nevědomého prostoru konzistentní s naší fenomenální subjektivní perspektivou a bude naznačeno, jak je tato perspektiva prostřednictvím takového uspořádání generována.
|
|
| |
|
|
The Ground of the World: A Marginal Problem in Hegel's Phenomenology of Spirit
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Gutschmidt, Holger (oponent) ; Kuneš, Jan (oponent)
Existuje v Hegelově Fenomenologii ducha nějaký svět, a pokud ano, jak vypadá? Disertace si klade za úkol zodpovědět tuto otázku, na niž badatelé i filosofové tradičně odpovídají negativně: filosofie absolutního ducha neskýtá prostor pro svět. Faktem sice je, že Hegel skutečně nepředstavil filosofický pojem světa, zároveň je ale rovněž nápadné, že svět se objevuje na téměř každé úrovni Fenomenologie ducha. Stejně jako vědomí se i svět na každé úrovni Fenomenologie ducha proměňuje. Určitá funkce zůstává však světu vlastní napříč jednotlivými úrovněmi: svět je takový předmět vědomí, který samo vědomí vždy přesahuje, a který tedy vyjevuje hranice vědomí. Svět tak vystupuje ve Fenomenologii ducha v podobě určité koncepce celku, který vědomí nemá ve své moci. Tento zcizující moment je nejlépe patrný tehdy, odhodlá-li se vědomí k činu. Jedním z nejčastějších motivů Hegelovy filosofie je nespokojenost vědomí se svým činem, jeho přesvědčení, že v činu byl zrazen záměr. Již tato bytostná neschopnost vědomí uskutečnit to, co si předsevzalo, poukazuje k tomu, že skrze čin vtrhává do Já svět. Dále se ukazuje, že svět je dynamikou, která se vědomí vždy vymyká. Cesta Fenomenologie ducha je cestou, na níž vědomí přijímá toto zcizení a na níž se učí nalézt sebe sama v tomto zcizení. Nevzdává se tím sebeurčení,...
|
|
|
O nebezpečích plynoucích z legalizace eutanázie
Břeň, Jan ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
V bakalářské práci s názvem O nebezpečích plynoucích z legalizace eutanázie je nastíněno několik utilitaristických argumentů ve prospěch legalizace eutanázie a dále argumenty, které myšlenku její legalizace odmítají. Stěžejní argument proti uzákonění možnosti eutanázie či lékařem asistované sebevraždy vychází z odmítnutí těchto utilitaristických tendencí a z Kantova pojetí důstojnosti, jak je lze nalézt v jeho Základech metafyziky mravů spolu se sekulárním pojetím myšlenky posvátnosti lidského života. Mimo jiné je zde také řešena otázka, má-li vůbec filosofie v diskuzi o legalizaci eutanázie své právoplatné místo či jak se k problému eutanázie má paliativní péče.
|
|
|
Od Descartovy mysli ke Kantovu rozumu
Dekastello, Petr ; Hill, James (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Primárním východiskem zkoumání je dílo R. Descarta Meditace o první filosofii a zkoumání pojmu chápavosti (intellectus) a jeho postavení v rámci mysli (mens) ve vztahu k myšlení (cogitatio). K tomu je třeba tematizovat a brát v úvahu také smyslové vnímání (sentio) a představivost (imaginatio), které zprostředkovávají chápavosti "materiál" k souzení. Cílem práce je ukázat, jakou má chápavost funkci v "rozumu" a předložit interpretaci, jakým způsobem se nám může jevit struktura mysli v závislosti na rozumu (ratio), a to v pojednání R. Descarta, jeho díle a odpovědích na námitky. Postavení a funkce chápavosti bude konkrétně zkoumána náčrtem logické struktury vzájemné závislosti uvedených hlavních pojmů, které jsou zásadní pro chápání podstaty lidské mysli. V závěru bude na prozkoumaných základech ukázáno, že systém "rozumu" R. Descarta lze chápat jako východisko transcendentálního pojetí rozumu u Kanta, které vede k idealistickému pojetí světa a vychází z apriorních forem myšlení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.