|
|
Příprava, charakterizace a testování krevních derivátů pro aplikace v regenerativní medicíně
Sovková, Věra ; Amler, Evžen (vedoucí práce) ; Kolářová, Hana (oponent) ; Vránová, Jana (oponent)
Trombocytární přípravky jsou pro široké spektrum bioaktivních látek vhodným produktem pro využití jednak jako doplňku pro kultivaci buněk in vitro, ale mohou být též využity při přípravě buněčných i bezbuněčných nosičů v různých odvětvích regenerativní medicíny. Cílem této práce bylo připravit několik typů krevních derivátů. U těchto přípravků byly dále sledovány koncentrace vybraných bioaktivních molekul. Následně byly tyto přípravky testovány in vitro a to buď samostatně nebo v kombinaci s nanovlákennými nosiči připravenými pomocí elektrostatického nebo odstředivého zvlákňování. Bylo zjistěno, že trombocytární přípravky obsahují v nejvyšších koncentracích chemokin RANTES a růstový faktor PDGF. Dále byl zjištěn obsah pro a protizánětlivých interleukinů a dalších růstových faktorů. Trombocytární lyzát je v 7% koncentraci schopen nahradit FBS v kultuře fibroblastů a keratinocytů. V dalších experimentech byly na nosiče připravené elektrostatickým i odstředivým zvlákňováním adherovány různé koncentrace trombocytů. Bylo zjištěno, že takto připravené nosiče podporují proliferaci i viabilitu všech testovaných buněk a to dávkově závislým způsobem. V posledním experimentu byly připraveny jednotlivé složky trombocytárního koncentrátu. Ty byly charakterizovány a byl sledován jejich vliv na buněčné kultury....
|
|
|
Zlaté nanočástice jako nástroj cílené terapie nádorových onemocnění
Knoblochová, Lucie ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent)
Nanomateriály budí zájem biomedicínských oborů a to díky své velikosti (tedy možné interakci s buněčnými strukturami), vysokému měrnému povrchu a jedinečným fyzikálním vlastnostem. Zlaté nanočástice mohou být syntetizovány do různých tvarů. Jejich charakteristickou vlastností je povrchová plazmonové rezonance, díky které jsme mimo jiné schopni je citlivě detekovat pomocí mikroskopie v temném poli. Je možné je účinně modifikovat různými ligandy (např. léčivy, protilátkami, aptamery) a tuto schopnost využít k cílené vazbě na tkáň např. při doručování léčiv. Konjugované zlaté nanočástice se dají aplikovat i v diagnostice nádorových buněk. Fototermální terapie spočívá ve specifickém navázání zlatých nanočástic na nádorovou tkáň, kde po ozáření světelným paprskem o frekvenci blízké infračervené oblasti přemění světelnou energii na tepelnou a tím poškodí buňky ve svém okolí. Zatím nejasné je toxické působení zlatých nanočástic. Modifikace zlatých nanočástic se s velkým očekáváním zkoumají v cílené nádorové terapii, protože se zde naskýtá nástroj selektivní destrukce nádorových buněk.
|
|
|
Metabolismus nových polysacharidických nanomateriálů pro biomedicinální aplikace
Jirátová, Markéta ; Hrubý, Martin (vedoucí práce) ; Jirák, Daniel (oponent)
Nádorová onemocnění jsou jednou z hlavním příčin úmrtí v současném světě, proto je zde snaha o vytvoření nových lepších diagnostických postupů a specifičtější léčby s nižší toxicitou. Nanočástice nám poskytují mnoho vlastností, které mohou tyto cíle naplnit. Snadno se dostanou do tkáně pevných nádorů pomocí tzv. EPR efektu. Dále lze vytvořit nanočástice s možností kombinovat více zobrazovacích modalit na jedné nanočástici. Stejně tak některé nanočástice mohou kombinovat diagnostickou a terapeutickou složku, což představuje v současné době velmi populární téma theranostiky. Cílem této práce byla charakteristika nových multimodálních glykogenových nanočástic.Glykogen představuje ideální molekulu pro vývoj nanočástic. Řadí se mezi přírodní dendrimery, které lze snadno modifikovat. Velikost glykogenu je také velmi vhodná pro cílení EPR efektem. Popsali jsme biologické vlastnosti pěti různých typů značeného glykogenu. In vitro experimenty jsme prováděli na buněčné linii HepG2. Určili jsme průběh buněčného vychytávání a cytoplazmatickou lokalizaci značeného glykogenu. Jako první jsme provedli test cytotoxicity pomocí MTT u těchto značených glykogenů. Biodistribuční studie u CD1-Nude myší jsme provedli pomocí neinvazivní metody měření in vivo fluorescence. Závěrem lze říci, že jsme určili některé z...
|
|
|
Polymerní dopravní systémy pro imunoonkoterapii
Šírová, Kateřina ; Etrych, Tomáš (vedoucí práce) ; Konvalinka, Jan (oponent)
V rozvinutých zemích dnes patří onkologická onemocnění mezi nejčastější příčiny úmrtí a současná medicína si s některými z nich zatím není schopna uspokojivě poradit. Jedním z perspektivních směrů vývoje nových léčebných metod je vývoj polymerních terapeutik charakteristických vysokou molární hmotností a řízeným uvolňováním léčiv. V poslední době se vědci soustředí rovněž na výzkum mechanismů protinádorové imunity a jejich potenciálního využití v terapii malignit. U mnoha nádorových onemocnění byla popsána trvalá aktivace přenašeče signálu a aktivátoru transkripce 3 (STAT3, z angl. signal transducer and activator of transcription). Jeho funkce je velmi komplexní, aberantní aktivace v buňkách nádorového mikroprostředí bývá spojována s řadou procesů většinou podporujících onkogenezi. Tato bakalářská práce se zabývá syntézou peptidového inhibitoru signalizace zprostředkované STAT3, fosfopeptidu pYLPQTV, a jeho konjugátů s polymerním nosičem na bázi N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu (HPMA). Inhibitor i polymerní konjugáty byly charakterizovány pomocí několika fyzikálně-chemických metod a rovněž bylo provedeno předběžné biologické testování vlivu inhibitoru i jeho konjugátů na proliferaci nádorových buněk v in vitro podmínkách, které prokázalo mírnou cytotoxickou aktivitu. Pro úspěšné zhodnocení studie...
|
|
|
Hydrofobně laminované nanomembrány
Vlková, Veronika ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Honegr, Jan (oponent)
1 ABSTRAKT V diplomové práci je nejprve popsána teorie biofarmaceutického klasifikačního systému, dále je podán detailní souhrn informací o naproxenu jako léčiva liberačně hodnoceného v navazujícím experimentu a je podána stručná informace o nanovlákenných membránách obecně i jejich využití jako nosičů léčiv. Experimentální část se věnuje in vitro uvolňování naproxenu z nanovlákenných membrán vytvořených elektrospiningem s ohledem možnosti na využití jejich laminace. U nelaminovaných nanovlákenných membrán s rozdílnou koncentrací naproxenu (5 %, 15 % a 30 %) dochází do 10 minut k uvolnění přibližně 90 % léčiva. Celkově uvolnitelné množství naproxenu činilo vždy asi 65 % celkového obsahu léčiva v membráně. U nanovlákenných membrán laminovaných pomocí oleoesteru jsou časové profily liberace naproxenu vždy mnohem pozvolnější. Toto zpomalení liberace má na celkově uvolnitelné množství léčiva v aplikačně zajímavém intervalu 1 hodiny pozitivní vliv.
|
|
|
Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 10.
Nguyenová, Jana ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Dittrich, Milan (oponent)
Teoretická část práce podává informace o biofarmaceutickém klasifikačním systému léčiv a jeho kontextu ve výzkumu a vývoji léčiv. Jsou prezentovány metody používané ke zvýšení a zrychlení rozpustnosti včetně elektrospiningu. Experimentální část je pilotní studií zaměřenou na hodnocení podmínek vhodných pro rozpouštění a testování nově připravených nanovlákených membrán z polyvinylpyrrolidonu s vysokým obsahem (do cca 35 procent) gatrinu jako látky špatně rozpustné ve vodných vehikulech. Parametry HPLC stanovení gatrinu za použití C18 sorbentu a mobilní fáze acetonitril: fosfátový pufr pH 8 byly předběžně vyhodnoceny jako bezproblémově použitelné pro vehikula typu fosfátového pufru o pH 6,0. Stejné podmínky se ukázaly být ve vážné kolizi s polymerním materiálem nanovlákenné membrány v průběhu disolučního hodnocení nebo s acetonitrilem v mobilní fázi, přesného stanovení gatrinu nebylo v tomto případě dosaženo. Tyto závěry vedou k návrhu na změnu formulace nanovlákenných membrán použitím polymeru odlišného od polyvinylpyrrolidonu (např. hydroxypropylcelulosy) nebo na záměnu acetonitrilu methanolem v mobilní fázi pro HPLC. Ve všech případech však bylo všechno analyticky dostupné gatrinu vždy rozpuštěno a stanoveno do cca 10 až 12 minut od startu rozpouštěcích testů, což lze považovat za vhodné jak pro...
|
|
| |
|
|
Koaxiální a emulzní nanovlákna pro biomedicínské použití
Korbelová, Gabriela ; Buzgo, Matej (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Současná léčba poranění tkání se potýká s četnými problémy, jako jsou omezená regenerační kapacita a imunitní reakce těla na cizorodá tělesa. V mnohých případech tak neumožňuje plnohodnotnou regeneraci tkání a plné obnovení jejich původní funkce. Řízené dodávání růstových faktorů má značnou signifikanci pro navození hojení ran u širokého spektra defektů. Biokompatibilní a biodegradabilní nanovlákenné nosiče připravené metodou elektrostatického zvlákňování představují univerzální platformu pro dodání široké škály látek regulovaným způsobem. Cílem práce je vytvořit přehled a zhodnocení vlastností nanovlákenných systémů pro řízené uvolňování léčiv vytvořených elektrostatickým zvlákňováním. Práce se zaměřuje zejména na využití růstových faktorů jako aktivních látek navozujících hojení tkáně. Nanovlákenné nosiče nabízí řadu výhod, jsou schopné trvale dodávat bioaktivní látku do místa tkáňového defektu, zachovávat bioaktivitu uvolňované látky a tím stimulovat adhezi, proliferaci a diferenciaci buněk na svém povrchu. Oproti klasickým metodám tkáňového inženýrství využívajících tkáňové štěpy s rizikem jejich imunitního odmítnutí nabízí tyto funkcionalizované biodegradabilní nosiče možnost tvorby tzv. bezbuněčných nosičových systémů bez nutnosti izolace hostitelských buněk, kdy je daná tkáň regenerována in...
|
|
|
Využití nanočástic v bio-medicíně.
Bělinová, Tereza ; Hubálek Kalbáčová, Marie (vedoucí práce) ; Beranová, Jana (oponent)
V posledních letech jsou nanočástice různého původu využívány v biomedicíně. Jejich interakce s buňkami jsou však stále velkým otazníkem a je tedy nutné další důkladné prozkoumání jejich vlastností, vstupu a pohybu po buňce a případného opuštění buňky, aby bylo možné určit nejvhodnější částice pro zobrazovací účely a také pro případné terapeutické účely. Jedním ze směrů pro výzkum využití nanočástic v biomedicíně je zkoumání křemíkových nanočástic a nanodiamantů, které jsou vhodné díky svým vlastnostem (možnost přirozené fluorescence), vysoké biokompatabilitě a v případě křemíkových nanočástic i degradabilitě.
|
|
| |
host ::
RSS.