|
Speciace rodu Lethrus (Coleoptera: Geotrupidae) ve východním středomoří
Drožová, Dana ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
Chrobáci rodu Lethrus Scopoli, 1777 patří do čeledi Geotrupidae, která je klasifikována do tří podčeledí (Geotrupinae, Lethrinae a Taurocerastinae). Podle morfologie a geografického rozšíření je v dnešní době popsáno téměř 120 druhů, které se člení na devět podrodů. Diagnostickými morfologickými znaky pro jednotlivé taxony je tvar mandibul, mandibulárních výrůstků, pronota a genitálií samců. Největší druhová diverzita je známa ve Střední Asii. Areál rozšíření zasahuje na východ do Mongolska a Číny, na západ do Evropy. Všechny druhy jsou robustní, relativně velcí apterní brouci s nízkou schopností šíření. Na rozdíl od ostatních chrobákovitých brouků se neživí trusem, ale částmi čerstvých rostlin. Diplomová práce se zaměřuje na druhy žijící ve východním Středomoří a střední Evropě. V této oblasti je rozšířen pouze nominotypický podrod Lethrus. Cílem práce je použitím molekulárně genetických metod objasnit fylogenetické vztahy mezi druhy podrodu a události, které mohly vést ke speciaci. Z vymezené oblasti bylo zkoumáno 91 jedinců rodu Lethrus pomocí dvou mitochondriálních genů - gen pro cytochrom b (382 bp, 80 sekvencí) a gen pro cytochromoxydázu I (815 bp, 87 sekvencí) a jeden jaderný 28S rDNA (D2-D5) (1100 bp, 11 sekvencí). Na základě fylogenetických analýz byly identifikovány dvě hlavní linie,...
|
|
Eko-etologické aspekty rozmnožování netopýra velkého (Myotis myotis Borkhausen, 1797)
Porteš, Michal ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Benda, Petr (oponent)
V rámci řádu letounů (Chiroptera) existuje velká variabilita v potravních, úkrytových i sociálních strategiích. Nejrozšířenějším párovacím systémem je polygamie, přičemž převládá systém resource-defence polygyny, kdy obhajovaným zdrojem je úkryt s teritoriem nebo samice harému. Z dalších častějších párovacích systémů se vyskytuje sezónní seskupení více samic a samců v tzv. swarming sites. Relativní nespecializovanost umožnila rodu Myotis téměř kosmopolitní rozšíření a znamenala obsazení velkého množství biotopů. M. myotis a M. blythii/oxygnathus jsou kryptickými druhy, jež se ale morfologicky, biogeograficky a ekologicky dají odlišit. M. myotis je ve střední Evropě synantropním druhem a recentně začal také využívat dálničních mostů jako úkrytů, zejména v podzimním období. Sezónní organizace populace M. myotis odpovídá cyklu mírného pásma. Na rozdílné teplotní podmínky v úkrytech letních kolonií netopýři reagují změnami uspořádání kolonie, jež je upravováno podle teplotního optima. Mezi samicemi a mláďaty v mateřských koloniích probíhá intenzivní komunikace stejně jako mezi samci a samicemi v pářících úkrytech. Ačkoliv je M. myotis v Evropě intenzivně zkoumaným druhem, párovací systémy a etologie rozmnožování společně s akustickou komunikací mezi oběma pohlavími jsou stále nedostatečně prozkoumanými...
|
|
Relativní pylové produktivity hlavních středoevropských dřevin - předpoklady pro sběr dat.
Šourková, Pavlína ; Abraham, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kuneš, Petr (oponent)
Kvantitativní rekonstrukce vegetace z fosilních pylových dat umožňují poznat historický vývoj rostlinstva daného území, a tak v jisté míře i klimatických změn. Parametry (tzv. pylové produktivity) potřebné pro převod pylových dat do vegetačních lze získat kalibrací z moderních vzorků. Na základě principu aktualismu je předpokládána stálost těchto parametrů v čase. Pylové produktivity nicméně nejsou vlivem klimatických podmínek stálé v prostoru a pro každý region je třeba odhadovat je zvlášť. Pomocí procentuálních dat recentního pylu a vegetace je možné odhadnout relativní pylové produktivity (pollen productivity estimates; PPE). Relativní pylové produktivity jsou vztaženy k referenčnímu taxonu, který má hodnotu 1 a abundanci vegetace vyjádřené jednotkami obsahu. Relativní pylové produktivity jsou odhadovány tzv. ERV-modely. Vegetační data je nutné před vstupem do ERV-modelů zvážit vzdáleností, aby byl postihnut fakt, že vzdálenější rostliny přispívají do vzorku menším množstvím pylu než ty bližší. V současnosti je nejvíce vyhovujícím vážením Prentice-Sugita model disperze a depozice pylu, který bere v úvahu i různé disperzní schopnosti pylových zrn odlišných taxonů a některé klimatické parametry. Znalost PPE hlavních dřevin pro region České Republiky, ve kterou vyústí navazující diplomová práce,...
|
|
Epifytické druhy skupiny Lecanora subfusca v České republice
Malíček, Jiří ; Vondrák, Jan (oponent) ; Palice, Zdeněk (vedoucí práce)
Cílem bakalá ské práce je shromážd ní poznatk o skupin lišejník Lecanora subfusca agg., které se vyskytují v eské republice, pop . je výskyt n kterých druh v této oblasti p edpokládaný. Vzhledem k rozsahu skupiny jsou zahrnuty pouze epifytické a epixylické druhy, tedy deset (respektive 16) taxon . Rozlišování zástupc skupiny pat í k problematickým, proto v rámci eské republiky a dalších st edoevropských stát není tento okruh lišejník p íliš prozkoumaný. Kvalitní recentní studie z tohoto území zcela chybí. K dispozici není dostatek spolehlivých údaj o ekologii, rozší ení, chemii ani o vymezení n kterých druh . Bakalá ská práce by m la vést k shrnutí zna ného množství historických pramen , které se podrobn zabývají morfologickou a anatomickou charakteristickou skupiny. Shromážd ní doposud publikovaných údaj bude sloužit jako podklad pro navazující diplomovou práci.
|
|
Mutační analýza biosyntézy manumycinových antibiotik
Kolek, Jan ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Zikánová, Blanka (oponent)
Mutační analýza biosyntézy manumycinových antibiotik Manumycinová antibiotika jsou sekundární metabolity, které patří do velké skupiny polyketidových látek. Jsou produkována výhradně bakteriemi rodu Streptomyces. Manumycinová antibiotika jsou charakterizována dvěma lineárními polyketidovými řetězci, které jsou připojeny k centrální mC7N podjednotce. Spodní řetězec je často zakončen C5N podjednotkou. Manumyciny vykazují mnoho biologických aktivit. Byla u nich prokázána antimikrobiální aktivita výhradně vůči gram-pozitivním bakteriím. Dalšími pozorovanými aktivitami je například antimykotická, insekticidní nebo protizánětlivá aktivita. Manumycinové metabolity jsou také potencionálními kancerostatiky. Pro přípravu těchto látek fermentační cestou je důležitá znalost jejich biosyntetických drah. Mutační analýza je založena na technikách genového inženýrství. Je vhodná ke zkoumání biosyntetických drah sekundárních metabolitů a také genů zapojených do jejich genetického podkladu. Jejím výsledkem je komplexní přehled o biosyntetické dráze daného metabolitu. Tuto znalost lze použít např. v metodách kombinatorní biosyntézy nebo mutasyntézy k produkci nových metabolitů. Hybridní látky by se mohly v budoucnosti stát např. novými účinnými antibiotiky nebo kancerostatiky pro použití v lékařství. Klíčová slova: manumycin,...
|
|
Variabilita \kur{Calamagrostis phragmitoides} v ČR a srovnání s morfologicky podobnými druhy
SCHAABOVÁ, Veronika
Calamagrostis phragmitoides patří do taxonomicky obtížného komplexu C. purpurea agg. s cirkumpolárním rozšířením. Vztahy mezi morfologicky podobnými taxony v rámci tohoto agregátu jsou nejasné. Genetickými metodami (cpDNA, ITS, ploidní úroveň pomocí FCM) jsem studovala populace C. purpurea agg. ze střední Evropy, Skandinávie a Sibiře (včetně jedné rostliny ze Severní Ameriky). Také jsem posuzovala isozymovou a morfologickou variabilitu českých populací C. phragmitoides a populací morfologicky podobné C. canescens. Tato práce byla podpořena grantem SGA PřF JU v roce 2014.
|
|
Phylogeny and biogeography of Neotropical and African riverine cichlids: multilocus phylogenetic methods in the evolutionary studies
Musilová, Zuzana ; Novák, Jindřich (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent) ; Reichard, Martin (oponent)
Souhrn P edkládaná práce sestává z úvodu a p ti samostatných v deckých prací: t i z nich tvo í již publikované lánky, zbývající dv studie jsou p edstaveny ve form manuskript p ipravených k publikaci ve v deckých asopisech. První dv studie se zabývají fylogenezí neotropických cichlid tribu Cichlasomatini a jsou založeny (1) na molekulárních datech, a dále (2) na kombinaci morfologických a molekulárních dat. Výsledky t chto fylogenetických analýz posloužily jako podklad pro popis nového rodu jihoamerických cichlid Andinoacara. Následující (3) publikovaný popis nového druhu Andinoacara stalsbergi vyskytujícího se v Peru obsahuje krom morfologické diagnózy druhu také detailn jší molekulární fylogenezi (osm gen ) zam enou na rod Andinoacara. Jako tvrtá studie v po adí následuje nepublikovaný manuskript (4) obsahující fylogeografickou studii dvou nep íbuzných rod cichlid (jeden z nich je Andinoacara) z trans- Andské oblasti. Na základ analýzy rozsáhlého data setu zahrnující všechny platné druhy z kompletního areálu rozší ení byl zrekonstruován pravd podobný areál p edk dn šních cichlid v oblasti (tzv. Ancestral area). U obou rod studovaných nezávisle se prokázalo, že p vodní areál velmi pravd podobn zahrnoval oblast Choco v západní Kolumbii, a biogeografická analýza dále navrhla pravd podobné sm ry ší ení cichlid...
|
|
Populační struktura zlatohlávka tmavého Oxythyrea funesta (Poda, 1761) a fylogeneze rodu Oxythyrea Mulsant, 1842
Vondráček, Dominik ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
V rámci rodu Oxythyrea Mulsant, 1842 (Coleoptera: Scarabaeidae) se dnes rozlišuje 11 druhů, které nejsou dále členěny na poddruhy. Diverzita rodu je soustředěna do oblasti Mediteránu, přičemž druh Oxythyrea funesta (Poda, 1761) obývá rozsáhly areál v západním palearktu. V posledních dekádách byl u druhu O. funesta pozorován ústup ze střední Evropy na jih a poté zpětné rekolonizování této oblasti včetně osídlení severnějších regionů. Diplomová práce se zaměřuje na řešení populační struktury druhu O. funesta a částečnou fylogenezi rodu Oxythyrea s pomocí molekulárně genetických metod. V analýzách se objevuje 145 jedinců druhu O. funesta a dále 15 jedinců pěti jiných druhů rodu Oxythyrea. U jedinců byly získány sekvence mitochondriálních genů cytochromoxydázy I (807 bp), cytochromu b (381 bp) a jaderného genu internal transcribed spacer 1 (946 bp). Výsledky fylogenetických analýz potvrdily zatím jedinou existující interpretaci vztahů uvnitř rodu Oxythyrea založené na morfologických datech. Dále byly potvrzeny složité vztahy mezi druhy O. funesta a O. pantherina, které se objevují i v historickém vývojí jejich taxonomie. S pomocí fylogenetických stromů a haplotypových sítí byla odhalena odlišná genetická linie druhu O. funesta na Sicílii, v jižní Itálii a v Tunisku. Haplotypové sítě a tajimův D test poukazují...
|
|
Analýza role občanských iniciativ v lokálním rozvoji na území Středočeského kraje
Kuncová, Tereza ; Pělucha, Martin (vedoucí práce) ; Kadeřábková, Jaroslava (oponent)
Práce se zabývá samostatnou analýzou stavu lokálního rozvoje území a stavu občanských iniciativ. Bližší zkoumání se zaměřuje na způsob financování a podpory lokálního rozvoje i občanských iniciativ na území Středočeského kraje. V České republice jsou tyto iniciativy monitorovány od roku 1995 prostřednictvím soutěže "Vesnice roku". Cílem práce je posouzení vlivu občanských iniciativ na rozvoj území a kvalitu života ve vybraných obcích. Výsledky soutěže v oblasti společenského života obcí jsou v diplomové práci reprezentovány jednak aktuálním stavem a jednak informacemi z provedeného dotazníkového šetření a z řízených rozhovorů se zástupci jednotlivých obcí, oceněných za společenský život. Přínosem diplomové práce bude sestavení závěrů a dílčích doporučení, týkajících se možností rozvoje venkovských obcí s ohledem na existenci občanských iniciativ, primárně ve Středočeském kraji. Některé obecné či průřezové závěry mohou být aplikovány na ostatní kraje v České republice.
|
|
Chotkové a Žofie Chotková
Tyrnerová, Lucie ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
Diplomová práce "Chotkové a Žofie Chotková" pojednává o vývoji starobylé české šlechtické rodiny od prvního historického záznamu po poslední členy rodu, kteří zemřeli v 70. letech 20. století. Ústřední postavou práce je pak nejznámější žena rodiny žijící v letech 1868-1914, Žofie Chotková. Práce přibližuje hraběnčin život svobodné šlechtičny působící jako dvorní dáma v Bratislavě, kde se v 90. letech 19. století seznámila s arcivévodou Františkem Ferdinandem d'Este a po velkých obtížích se za něho 1. července 1900 provdala. Závěr práce pak popisuje příběh čtrnácti let štěstí morganatických manželů prožitých na Konopišti ve středních Čechách a osud potomků Žofie, Maxmiliána a Arnošta Hohenbergových.
|
host ::
