|
|
Fylogeografie druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Chudárková, Adéla ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Druhový komplex Pipistrellus pipistrellus obsahuje dva sympatrické druhy, obývající Evropu a část západní a střední Asie (Pipistrellus pipistrellus s. str., Pipistrellus pygmaeus s. str.) a několik dalších linií, izolovaných v oblasti Mediteránu (Severní Afrika, ostrovy a poloostrovy Středozemního moře). Tento taxon je součástí rozsáhlé radiace v rámci rodu Pipistrellus, který v dnešním pojetí zahrnuje cca 30 druhů. Mozaika linií komplexu P. pipistrellus, nacházejících se v různém stádiu diverzifikace a sekundárního kontaktu v oblasti mediteránního biodiverzitního hotspotu, je vhodným modelem pro výzkum speciace. V diplomové práci jsme se zaměřili na výzkum distribuce, fylogeografie, populační struktury a demografie na základě mitochondriálních dat u 323 jedinců, reprezentujících skoro celý areál rozšíření. Jako genetický marker byla zvolena kontrolní oblast mitochondriální DNA. Variabilita ve fragmentu dlouhém 378 pb potvrdila existenci několika geneticky distinktních linií, jejichž druhový status bude diskutován. Zjištěný fylogeografický vzorec potvrzuje existenci radiačního centra skupiny v oblasti Středomoří. Zde došlo k alopatrické speciaci, dvě z linií (P. pipistrellus s. str. a P. pygmaeus s. str.) se později rozšířily do oblasti Evropy a jejich areály se sekundárně překryly. Tomuto scénáři...
|
|
|
Genealogická struktura a reprodukční chování modelové populace Pipistrellus nathusii (Mammalia: Chiroptera)
Zieglerová, Anna ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bartonička, Tomáš (oponent)
55 5. SOUHRN Předložená práce shrnuje výsledky studie aplikace molekulárních technik v analýze sociální biologie a genealogické struktury netopýrů. Předmětem výzkumu byla populace netopýra parkového, Pipistrellus nathusii, v modelovém území Ruda v CHKO Třeboňsko, kde podrobný výzkum biologie tohoto druhu probíhá již od roku 1996. Na rozdíl od jiných druhů, u nichž byly aplikovány podobné výzkumné metody, jde o formu, jejíž roční životní cyklus a areálová distribuce jsou charakterizovány celopopulačními sezónními dálkovými migracemi. Struktura sociální organizace a párovacích systémů u druhů s podobnými charakteristikami nejsou obecně známy. Předmětem analýzy bylo celkem 304 jedinců, zahrnujících 45 rezidentních samců, 98 dospělých samic a 161 mláďat odchycených ve 3 letních kolonií ve dvou následujících sezonách. Z 15 ověřovaných mikrosatelitových markerů, byly pro rutinní použití vybrány 4, které vykazují standardně vysokou úroveň alelické proměnlivosti (24 - 85). Bylo ověřeno, že zvolená analýza mikrosatelitů umožňuje vysoce spolehlivou individuální identifikaci a identifikaci příbuzenských vztahů. Distribuce doložených paternit dokládá opakovaný reprodukční efekt některých samců a zvýšený podíl při reprodukci u samců z úkrytů v blízkosti mateřských kolonií. Nápadné rozdíly v zachytitelnosti maternitních...
|
|
| |
|
|
Fenotypové a molekulární přístupy v systematice palearktických a neotropických rosniček rodů Hyla a Osteocephalus (Amphibia: Hylidae)
Gvoždík, Václav ; Moravec, Jiří (vedoucí práce) ; Mikulíček, Peter (oponent) ; Hulva, Pavel (oponent)
SOUHRN Systematika rosniček (Hylidae) prošla v posledních desetiletích bouřlivým vývojem a to jak na vyšších taxonomických úrovních (podčeledi a rody), tak na úrovni druhové. Na původní klasickou morfologickou systematiku nejprve navázal bioakustický přístup, kdy se oznamovací hlasy samců v některých případech ukázaly jako významná reprodukčně-izolační bariéra a tudíž jako důležitý znak pro systematiku. Zcela nový vhled však přišel až se zavedením genetických metod do systematiky. To umožnilo odlišit nejen morfologicky ale i akusticky kryptické taxony. Nejvhodnějším přístupem v systematice rosniček je pak kombinace těchto rozdílných přístupů. Cílem dizertační práce bylo za pomocí kombinace morfologických, bioakustických a molekulárně-genetických přístupů zhodnotit systematiku rosniček rodu Hyla z oblasti východní Evropy až Blízkého východu a amazonského rodu Osteocephalus. Dizertační práce se skládá z obecného úvodu, tří publikovaných prací, dvou prací v recenzním řízení a závěru. První tři práce se zabývají fenotypovým (morfologie a bioakustika) přístupem v systematice. První práce se zabývá otázkou variability ve zbarvení, resp. kresbě mezi kyperskými a přilehlými pevninskými (Turecko, Sýrie, Libanon) populacemi druhu Hyla savignyi. Zjištěný frekvenční rozdíl v přítomnosti a typu dorzálního skvrnitého...
|
|
|
Ztracený sex: multilokusová DNA evoluce sekavcovitých ryb hybridního komplexu Cobitis taenia (Teleostei)
Choleva, Lukáš ; Janko, Karel (vedoucí práce) ; Mikulíček, Peter (oponent) ; Hulva, Pavel (oponent)
3 Tématický souhrn "Je pošetilé vnucovat domněnku partenogeneze, dokonce v modifikované podobě, do literatury o obratlovcích. Fenomén je tak rozporný s tím co je známo o vývoji obratlovců a čemu se věří, až jsem si jist, že žádný morfolog nemůže na okamžik připustit, že by přirozený vývoj obratlovčího jedince z vajíčka do dospělosti bez zahrnutí samčího elementu pocházel z říše reality", reagoval sarkasticky morfolog Howell (1933. Science 77: 389-390) na popis prvního asexuálního obratlovce, živorodou rybu Poecilia formosa (Hubbs et Hubbs 1932. Science 30: 628-630). "Samostatné případy partenogenetického vývoje byly doloženy u všech skupin obratlovců" (Lampert 2008. Sexual Development 2: 290-301). Sex je královnou záhad v evoluční biologii a generace vědců zkoumají jeden z posledních evolučních paradoxů: proč sexuální rozmnožování vůbec existuje. Současně byly rozpoznány formy organizmů, které postrádají klasickou "sexuální" meiózu, nicméně jedinci přesto zůstavají plodní a životaschopní: asexuální živočichové. Asexualita (unisexualita) zde odkazuje na jakýkoli reprodukční proces, který nezahrnuje pohlavní rozmnožování (zde kromě samooplození) a jedinec produkuje potomka geneticky identického svému rodiči ve všech lokusech genomu, kromě těch míst, v nichž proběhly somatické mutace. Komplexy organizmů s...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Genetická struktura středoevropských populací ježků Erinaceus europaeus a E. roumanicus
Bolfíková, Barbora ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
V České republice se nachází široká zóna sympatrického výskytu dvou druhů ježků - Erinaceus europaeus a E. roumanicus, která vznikla během Holocénu. Práce je založena na genetických datech zjištěných u 248 exemplářů, vzorkování bylo zaměřeno na oblast střední Evropy. Použili jsme 410 páru bazí dlouhou částečnou sekvenci kontrolního úseku mitochondriální DNA a 9 mikrosatelitových lokusů. Pomocí různých přístupů jsme se snažili odhalit detaily o rozšíření, populační strukturu, demografickou historii a případný genový tok mezi oběma druhy. V našich datech jsme zaznamenali signifikantně vyšší výskyt E. europaeus (až 3x) oproti E. roumanicus a posun hranic areálu obou druhů o desítky kilometrů za posledních 30 let. Genetická variabilita byla vyšší u E. europaeus. U E. roumanicus byla v datech podpora pro mírný populační nárůst, zatímco populační velikost E. europaeus se zdá být stabilní. U některých lokusů byly zjištěny odchylky od Hardy- Weinbergerovy rovnováhy, které mohou být způsobeny Wahlundovým efektem. Nezjistili jsme přítomnost hybridizace a introgrese, mezi druhy zřejmě došlo k vytvoření úplných prekopulačních reprodukčně izolačních bariér. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
host ::
RSS.