|
|
Maternal Care in Spiders
Foxová, Doris ; Opatová, Věra (vedoucí práce) ; Raška, Jan (oponent)
Mateřská péče je chování matky, které přímo prospívá potomkům většinou za cenu budoucí reprodukce samotné matky. Mnoho druhů mateřské péče je známo mezi pavouky, ale shrnující studie všech různých druhů mateřské péče u pavouků zatím nebyla vytvořena. Pomocí shrnutí výzkumů zabývajících se mateřskou péčí a pomocí implementace genetických dat a pokroků v systematice pavouků a v evolučním výzkumu různé druhy mateřské péče jsou interpretovány v evolučním kontextu a zmapovány na aktuálním fylogenetickém stromu. Hlídání je časté chování napříč čeleděmi pavouků. Naopak různé formy krmení jsou vzácné. Některé fenomény (matrifagie a regurgitace) se vyvinuly několikrát u nepříbuzných čeledí pavouků.
|
|
|
Vztah variability velikosti genomu a vybraných biologických charakteristik pavoukovců
Šilhavá, Veronika ; Opatová, Věra (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Velikost genomu, nazývána také C-hodnota, vyjadřuje množství DNA obsažené v haploidní sadě chromozomů organismu. Znalost této hodnoty může být užitečná například jako ukazatel technické a finanční náročnosti projektů zahrnujících genomové sekvenování, nebo může být využívána k taxonomickým účelům. Velikost genomu dosahuje velké variability napříč celou živočišnou říší. S variabilitou se setkáváme i mezi pavoukovci, a to i v rámci druhů stejného rodu. Doposud však nebyla zkoumána souvislost mezi velikostí genomu pavoukovců a jejich biologickými charakteristikami. V této práci byly shromážděny data o velikosti genomu jednotlivých řádů pavoukovců a jejich biologické charakteristiky, tyto údaje byly následně vymapovány na fylogenetické stromy. Velikosti genomu by u jednotlivých řádů pavoukovců mohly souviset s velikostí těla, délkou života a případně ekologií (typ sítě, úkrytu). Vzhledem k celkové diverzitě pavoukovců jsou však data o velikosti genomu k dispozici jen pro velmi málo druhů, což značně znesnadňuje jejich interpretaci.
|
|
|
Výzkum diverzity pavouků pro účely ochrany přírody.
Krajíčková, Kateřina ; Opatová, Věra (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Pavouci jsou kosmopolitní a velmi diverzifikovanou skupinou bezobratlých živočichů, která hraje velmi důležitou roli v ekosystému. Díky jejich všudypřítomnosti i v antropogenních a hospodářských ekosystémech je můžeme považovat za vhodnou skupinu, která se dá využít pro potřeby biologické ochrany. Pavoučí jedy a jejich hedvábí mají do budoucna také potenciální využití i v biotechnologiích. Pavouci dnes ovšem čelí mnoha ohrožujícím faktorům, mezi které patří například změna klimatu, ztráta jejich habitatu, pesticidy, kyselé deště, či jiné introdukované druhy bezobratlých. Ochrana pavouků se v současné době řeší několika způsoby, a to za pomoci regionálních nástrojů mezi které patří Bernská úmluva (Bern convention), Směrnice o stanovištích (Habitat directive) a Červený seznam ohrožených druhů IUCN (the Red list of Threathened Species of the IUCN). Konkrétně v EU však chybí úsilí o jejich ochranu nejen z hlediska hodnocení, ale i z hlediska regionálních a vnitrostátních právních předpisů. K jejich ochraně však napomáhá i fakt, že se mohou nacházet na chráněných územích, jako jsou například národní parky, nebo chráněná krajinná území, což značně napomáhá k udržení jejich diverzity. Největší překážku pro ochranu pavouků tvoří nedostatek veřejné podpory, která může souviset s neznalostí a obavami. Tyto...
|
|
| |
|
|
Dopady sedentérního způsobu života na rozšíření a diverzitu pavouků.
Schweiner, Ladislav ; Opatová, Věra (vedoucí práce) ; Dolejš, Petr (oponent)
Pavouci tvoří velikou a silně diverzifikovanou skupinu. Na základě jejich schopnosti šíření se pavouci dají rozdělit na vagilní a sedentérní. Vagilní pavouci, většina zástupců infrařádu Araneomorphae, jsou svojí schopností ballooningu a aktivnějším způsobem života výrazně lépe přizpůsobení disperzi než sedentérní pavouci, převážně infrařády Mygalomorphae a Liphistiomorphae. Způsob disperze a jeho efektivita je klíčová pro kolonizaci nových areálů a udržení genetického toku mezi populacemi druhu. Omezená schopnost disperze sedentérních skupin je zodpovědná za tendenci k lokálnímu endemismu. Tato práce se soustředí na sumarizaci poznatků o disperzních schopnostech sedentérních pavouků a vlivu alopatrické speciace a vikariace na jejich rozšíření. Také předkládá stručný přehled disperzních bariér a hodnotí jejich vliv na genetický tok populacemi. Z konkrétních příkladů vybraných sedentérních pavouků vyplývá, že disperzní bariéry mají negativní vliv na genetický tok populacemi. Minimalizovaný genetický tok vede ke genetické diverzifikaci a následné speciaci. Klíčová slova: disperze, disperzní bariéry, endemismus, sedentérní pavouci, vikariance,
|
|
|
Phylogeographic patterns of the spider species complex Dysdera erythrina
Opatová, Věra
Schopnost vymezit hranice druhů je v taxonomických studiích nezbytná. Nicméně různé metody delimitace druhů mohou poskytnout nejednoznačné nebo protichůdné výsledky, takže integrace více přístupů je pro správné rozpoznávání druhů často nezbytná. To platí zejména pro taxony vzniklé v nedávných radiacích, které nemusely mít dostatek času na získaní morfologických apomorfií, v jejichž případě by přístup zaměřený striktně na morfologické znaky podcenil skutečnou druhovou rozmanitost. V tomto ohledu se molekulární metody staly užitečným nástrojem pro vymezení druhů. Šestiočka Dysdera erythrina je považována za druhový komplex se širokým geografickým rozšířením (Iberský poloostrov - Gruzie). V minulosti byly od D. erythrina odděleny tři druhy, ale jejich současná taxonomická pozice je nejasná. V této studii je pro delimitaci druhů použit integrativní přístup kombinující molekulární (jeden jaderný, čtyři mitochondriální geny) a morfologická data. Molekulární data jsou dále použita k rekonstrukci fylogenetických vztahů mezi jednotlivými evolučními liniemi a k datovaní jejich vzniku. Ve výsledných fylogenetických analýzách tvořily D. fervida a D. lantosquensis nezávislé monofyletické klády, které byly podpořené také morfologií, ale jedinci D. erythrina a D. provincialis tvořili klád jeden. Pomoci dvou metod...
|
|
|
Fylogeneze a evoluce čeledi Megastigmidae (Hymenoptera: Chalcidoidea)
Böhmová, Julie ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Opatová, Věra (oponent)
Čeleď Megastigmidae (Hymenoptera: Chalcidoidea), jedna z čeledí blanokřídlých parazitoidů, je zcela unikátní tím, že zahrnuje i mnoho druhů s fytofágní výživou larev. Mnoho zástupců různých rodů je totiž semenožravých a rod Bortesia je dokonce schopný vytvářet hálky. Čeleď Megastigmidae je rozšířena zejména v australské oblasti, ale několik rodů/druhových skupin se vyskytuje také v jiných oblastech, především v orientální a holarktické. Hlavním cílem práce bylo zmapovat fylogenetické vztahy mezi jednotlivými rody a objasnit, kolikrát zde došlo k přechodu mezi parazitoidním a fytofágním způsobem života, co je původní potravní strategií čeledi, jakým způsobem se vyvíjely strategie u rodu Megastigmus a jaký je geografický původ čeledi. Otázky byly testovány na základě fylogeneze sestavené pomocí jedné z nejnovějších metod - sekvenace tzv. "ultraconserved elements (UCEs)" - a to s využitím 100 zástupců čeledi Megastigmidae v 11 z 12 dosud platných rodů vybraných s přihlédnutím k potravní strategii a biogeografii jednotlivých druhů. Finální dataset obsahuje celkem 1210 lokusů v délce cca 570.000 párů bazí a většina uzlů je podpořena bootstrapem 100. Výsledky ukazují, že čeleď lze rozdělit na tři hlavní linie. Jedna je tvořena větví s pravděpodobně fytofágními druhy (včetně hálkotvorných) a větví s...
|
|
|
Přizpůsobení terestrických členovců a zejména pavoukovců na aridní podmínky prostředí
Byronová, Markéta ; Starostová, Zuzana (vedoucí práce) ; Opatová, Věra (oponent)
Největším problémem, se kterým se musí vypořádat terestričtí živočichové, je riziko dehydratace. Ztráty vody se uskutečňují výparem při dýchání a přes povrch těla, vylučováním a různými sekrecemi. Terestričtí živočichové si proti ztrátám vody vytvořili různé fyziologické, morfologické a behaviorální adaptace. Tato práce shrnuje poznatky o adaptacích proti ztrátám vody u členovců v aridních podmínkách. Zaměřena je na pavoukovce a zejména pak na štíry, kteří jsou v aridních oblastech hojně rozšířeni a vykazují vysokou odolnost vůči extrémním podmínkám pouští. Práce zkoumá vliv okolních podmínek na fyziologické procesy v těle, morfologická přizpůsobení a na změny chování. Definuje specifické adaptace štírů a blíže popisuje roli hepatopankreatu v udržování rovnovážného stavu tekutin v těle a následné změny osmolarity hemolymfy. Klíčová slova: výpar, aridita, vodní bilance, členovci, pavoukovci, štíři
|
|
|
Phylogeographic patterns of the spider species complex Dysdera erythrina
Opatová, Věra
Schopnost vymezit hranice druhů je v taxonomických studiích nezbytná. Nicméně různé metody delimitace druhů mohou poskytnout nejednoznačné nebo protichůdné výsledky, takže integrace více přístupů je pro správné rozpoznávání druhů často nezbytná. To platí zejména pro taxony vzniklé v nedávných radiacích, které nemusely mít dostatek času na získaní morfologických apomorfií, v jejichž případě by přístup zaměřený striktně na morfologické znaky podcenil skutečnou druhovou rozmanitost. V tomto ohledu se molekulární metody staly užitečným nástrojem pro vymezení druhů. Šestiočka Dysdera erythrina je považována za druhový komplex se širokým geografickým rozšířením (Iberský poloostrov - Gruzie). V minulosti byly od D. erythrina odděleny tři druhy, ale jejich současná taxonomická pozice je nejasná. V této studii je pro delimitaci druhů použit integrativní přístup kombinující molekulární (jeden jaderný, čtyři mitochondriální geny) a morfologická data. Molekulární data jsou dále použita k rekonstrukci fylogenetických vztahů mezi jednotlivými evolučními liniemi a k datovaní jejich vzniku. Ve výsledných fylogenetických analýzách tvořily D. fervida a D. lantosquensis nezávislé monofyletické klády, které byly podpořené také morfologií, ale jedinci D. erythrina a D. provincialis tvořili klád jeden. Pomoci dvou metod...
|
|
| |
host ::
RSS.