|
|
Místa paměti bitvy u Chlumce: pomníky, na které se "nezapomíná"
Kessler, Vojtěch ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Dynamické procesy a diskontinuity historického vývoje, kterých jsme byli na našem území svědky v průběhu minulého století, si vyžádaly svou daň. Stejně jako poznamenaly tisíce a miliony lidských osudů, zasáhly také pomníky. Tyto zdánlivě neměnné a zubu času odolávající památky minulé doby zažívaly stejná období slávy a zmaru jako lidé, kteří je stavěli, oslavovali a kteří na ně vzpomínali. A to vše bez ohledu na skutečnost, zda jsou tyto pomníky místy paměti. Neboť konsensuální shoda na všech významech (tj. materiální, symbolický a funkční) takový pomník z jeho druhého života nikterak "nevytrhává". S úspěchem lze vznést námitku, že chlumecké pomníky v jistých dobách bezpochyby dosahovaly všech tří výše zmíněných významů, o jitření paměti nemluvě. Stejně tak je zcela očividné, že v dnešní době bychom je za místa paměti mohli označit jen velmi stěží. Znamená to tedy, že místa paměti nejsou žádnou objektivně existující konstantou, nýbrž dynamickým jevem, který podléhá stejným změnám a procesům jako kolektivy, které je za místa paměti označily a které je za ně považovaly. Paměť bitvy s mnohonárodnostní účastí se během let stala ritualizovaným prostorem pro demonstraci německé sounáležitosti, odhodlanosti a slavné vojenské minulosti. Sto let od vzpomínaných událostí podléhá paměť na bitvu, petrifikovaná do...
|
|
|
"Je to cyklotron!" Podoba a strategie vzájemného střetávání opozice a Státní bezpečnosti v 70. a 80. letech 20. století
Hošek, Jakub ; Randák, Jan (vedoucí práce) ; Vilímek, Tomáš (oponent)
Diplomová práce se zabývá podobami a strategiemi střetávání Státní bezpečnosti a opozice během 70. a 80. let 20. století. Strategie jsou sledovány jak z pohledu disentu, tak z pohledu Státní bezpečnosti. V první kapitole jsou představeny opoziční manuály pro styk se Státní bezpečností. Ty tvoří základní vymezení vztahu disentu a Státní bezpečnosti z pohledu opozice. V druhé části kapitoly jsou manuály zasazeny do širšího kontextu fenoménu právního povědomí, které představovalo základní prvek vzájemného střetávání těchto dvou skupin. V druhé kapitole jsou představeny strategie a metody Státní bezpečnosti, které využívala v boji proti "vnitřnímu nepříteli". Vedle konkrétních opatření užívaných vůči disidentům je z nich patrná materiální i technická převaha, kterou Státní bezpečnost v boji proti opozici disponovala. Závěrečná kapitola představuje kategorizaci strategií a přístupů, které volili disidenti při styku se Státní bezpečnosti. Kategorizace vznikla na základě několika faktorů - patřila mezi ně povaha disidentů, jejich zkušenost s bezpečnostními orgány, ale i činnost, kterou v rámci opozičního prostředí vykonávaly. Výsledný text ukazuje, jak moc se vzájemně světy disentu a Státní bezpečnosti ovlivňovaly. Práce vychází z několika druhů pramenů. Patří mezi ně diplomové práce obhájené na VŠ SNB,...
|
|
|
Daniel Sluníčko. Ze života pražských typografů
Koudelková, Kateřina ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Název této diplomové práce je Daniel Sluníčko s podtitulem Ze života pražských typografů. Jejím cílem je na životě Daniela Sluníčka ukázat, jak žili pražští typografové v 19. století. Narodil se v roce 1830 v malé vesnici Bohnice u Prahy. Vyučil se sazečem a v průběhu studií byl svědkem revolučního roku 1848, jehož události si pečlivě zapsal do svého deníku. Po vyučení sbíral zkušenosti na vandru v mnoha zemích monarchie. Pobýval ve Vídni, Lublani nebo v Terstu a všude se mu podařilo prosadit se. Po návratu do Prahy pracoval na krátký čas v několika tiskárnách, až v roce 1862 nastoupil jako faktor do nové tiskárny J. Grégra a F. Šimáčka, zřízené pro tisk Národních listů. Tato firma se potýkala po dobu celé své existence s finančními problémy. F. Šimáček z firmy brzy odešel a Julius Grégr byl uvězněn. Tiskárny se tedy ujal Juliův bratr Eduard Grégr. Po Juliově propuštění z vězení se oba bratři stali společníky a podnik spravovali spolu. Po neshodách se ale jejich činnost rozdělila a D. Sluníčko se stal ředitelem tiskárny E. Grégra. V průběhu svého působení v tiskárně se Sluníčko setkal s intelektuální elitou té doby. Vedle toho byl Sluníčko aktivní také ve spolkových aktivitách pražských typografů. V době jeho návratu z vandru nebyl v Praze žádný spolek, který by typografy sdružoval v oblast vzdělání nebo...
|
|
|
Místa paměti a kulturní dědictví. Na příkladu Kutné Hory
Kovářová, Linda ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Pro svůj záměr zkoumat místa paměti cestou konfrontace teorie s konkrétním případem jsem se rozhodla pro vypracování jedné detailní případové studie a za příklad místa paměti jsem si zvolila Kutnou Horu. Tomu předcházely teoretické části, které tvoří pomyslnou první - teoretickou část práce, v níž promýšlím otázku vztahu paměti a historie, definování míst paměťi a památek, jejich typologii a vztah k těmto místům/památkám skrze památkovou péči. Místo, které jsem si pro svou případovou studii vybrala, Kutná Hora, leží nedaleko od hlavního města Prahy (70 km) ve středních Čechách a patří mezi významná kulturněhistorická města. Kutná Hora je dnes známá zejména svými středověkými architektonickými památkami, pro něž se stala významným turistickým místem na mapě Čech. Z dějin města vystupuje do popředí zejména jeho tvář bohatého královského horního města, jehož minulost byla silně spjata se stříbrem. Věhlas Kutné Hory založilo především bohatství plynoucí z této těžby a ražby pražských grošů a právě díky stříbru vznikaly honosné stavby, které se staly dominantami města. Dodnes si město zachovává mnoho ze svého původního charakteru z doby středověku, ale i pozdějšího baroku. Kulturně-historická atraktivita města byla umocněna nejprve roku 1961 prohlášením Kutné Hory za městskou památkovou rezervaci a posléze rokem...
|
|
|
"Ústecký masakr" v sudetoněmecké kultuře vzpomínání
Mareš, Jan ; Randák, Jan (vedoucí práce) ; Spurný, Matěj (oponent)
(česky) Bakalářská práce ", Ústecký masakr' v sudetoněmecké kultuře vzpomínání" popisuje vývoj úlohy tzv. "Ústeckého Masakru" v kultuře paměti ústeckých sudetských Němců soustředěných kolem původně pomocného spolku Aussiger Hilfsverein. Tento vývoj je vymezen lety 1945 - 1973, během nichž se ustavily formy vzpomínání známé z dnešní doby. Na základě teoretických prací Aleidy Assmannové, Jörna Rüsena a dalších je popsán vývoj této kultury paměti, především postupný přechod od komunikativní, přes kolektivní ke kulturní paměti a formy instrumentalizace a aktualizace těchto událostí u sudetských Němců.
|
|
|
Od kramářské písničky k Osvobozenému divadlu (společenský vývoj v jednom literárním žánru)
Vašková, Drahomíra ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Naši předkové v dávných staletích vnímali slovesné umění jinak než my dnes. Jak uvádí Emanuel Frynta, poezie totiž nebyla záležitostí literární, ale orální. Kramářská píseň byla vždy považována za jedinečnou - chvílí prezentace i jedinečností své produkce. Byla znovu a znovu předváděna, zpěvák nepovažoval přednášené dílo za nedotknutelné, konečné. Ani autor to určitě nevyžadoval, spolupráci považoval za přirozenou. Chápal své dílo jako něco víc než osobní projev. Text byl pouhý počátkem všeho. Kramářská písnička se zrodila jako druh letákové literatury na přelomu 15.116. století. Byla tradována ústně nebo písemně. Měla veřejný charakter. Často bývá odrazem lidového myšlení, často se však také stává ideologickým nástrojem, který se svou formální stránkou pouze lidu pokouší přiblížit. Obecně jsou druhem publicistiky. Kramářské písně byly dokumentem všeho, co člověka obklopovalo: politických událostí, hospodářských novot, mordů a lidských neštěstí. Samozřejmě byly ale spíš dokladem způsobu vnímání daných skutečností, samotný fakt historický šel často stranou. Nebyl uměleckým výkvětem, mnohdy byla píseň zajímavější svým skladebním nápadem, vypointováním, jazykovou hříčkou. Rozhodně však nejsou důkazem jazykového úpadku, jak bývá často podsouváno. Především byly svědectvím živého lidového jazyka. Mnohý jazykový...
|
|
|
Ritualizace smrti a umírání v revoluci 1848: kult mrtvých
Randák, Jan ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Řepa, Milan (oponent) ; Kořalka, Jiří (oponent)
Co mě tedy přivedlo k problematice ritualizace smrti a umírání v revoluci roku 1848? Na jedné straně to byl zájem o téma v českém prostředí netradiční a vlastně neznámé, na straně druhé to byly praktické důvody. Abych se postupně dostal do vědečtější polohy úvodního textu, začnu nejprve krátce praktickými okolnostmi svého rozhodnutí věnovat se tomuto tématu. Do doktorandského studia jsem byl přijat na základě ambiciózně znějícího projektu "Česká společnost v roce 1848". Tento široký název skýtal mnoho možností k naplnění. Jistě bych mohl psát o politickém vývoji české společnosti během několika měsíců daného roku. Také se nabízí širší společenský vývoj, který by neakcentoval pouze politickou rovinu této epochy, ale který by se zaměřil i na obecnější otázky politizace národního kolektivu, emancipace jednotlivých společenských skupin, na jejich role a participaci během tohoto neklidného období. Osobně JSem však byl v jakési "teoretické euforii" zaujat problematikou každodennosti. V takovém rozpoložení jsem byl přesvědčen, že náplní mé disertační práce bude každodennost revoluce roku 1848, spojená s uchopením a popsáním revoluční kultury tohoto období. V průběhu práce a během různých prezentací takto široce pojatého projektu jsem si ovšem postupně uvědomoval, že tento úkol je nad mé síly, že se jedná o...
|
|
|
Za novou Prahu! Tradice, vize a budování (obrazu) města po roce 1945
Kurz, Michal ; Randák, Jan (vedoucí práce) ; Činátl, Kamil (oponent)
Tématem práce je výstavba a symbolické kódování města Prahy od roku 1945 do konce 50. let s důrazem na období stalinismu. Na základě rozboru dobových textů a architektonických projektů sleduje práce motivace a taktiky, jimiž se poválečné politické a odborné elity snažily manifestovat v prostoru hlavního města vlastní hodnoty a ideologické principy. S pomocí analýzy dobově užívaných pojmů "staré" a "nové" Prahy zkoumá proměňující se vztah mezi tradicemi a modernitou v obraze města. Sociokulturní fenomén stalinistického budovatelství tematizuje v širší časové perspektivě jako specifickou součást modernizačního procesu, jímž Praha prochází v průběhu 1. poloviny 20. století. V zásadní míře si všímá konkrétních atributů, jimiž se měla "nová" socialistická Praha vyznačovat, a míry využití oficiálních sovětských vzorů i domácích historických tradic. Klíčová slova: Praha, město, obraz města, architektura, urbanismus, paměť, památková péče, socialistický realismus, stalinismus, 50. léta
|
|
|
Československo a norimberský proces (norimberský proces v československém tisku)
Havlínová, Jana ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Druhá světová válka byla co do počtu obětí a napáchaných škod nejděsivější v dějinách lidstva. Již z toho důvodu bylo nezbytné potrestat ty, kteří ji rozpoutali. Mezinárodnímu tribunálu v Norimberku se podařilo nalézt odpovídající právní konsenzus, který umožnil jejich souzení. Ačkoli tři z hlavních válečných zločinců byli soudem zproštěni viny, mnozí dál věřili, že se norimberský proces stane mementem pro všechny, kteří by se v budoucnu pokusili vést útočnou válku. Ačkoli je průběh procesu dobře známý, panuje jen velmi povrchní povědomí o tom, jak byl tehdy veřejností vnímán. Klíčem k pochopení dobové mentality jsou média, která utvářejí společenské názory. Proto byl učiněn pokus skrze noviny nalézt klíč ke vnímání procesu českou veřejností. A jaký je výsledek bádání? Studiem memoárové literatury a pramenných edic se podařilo nastínit složité kroky, které vedly k ustavení mezinárodního tribunálu. Materiály uvedené v kapitole Prameny a literatura vedly k objasnění dění, jenž předcházelo prvnímu zasedání soudu, a napomohly k dokreslení tamní atmosféry. Mimo jiné poskytly dostatek podkladů pro zhodnocení přínosu československé delegace a osoby dr. Bohuslava Ečera pro norimberský proces. Podrobnou analýzou článků bylo dosaženo stručného přehledu norimberských událostí tak, jak o nich referoval dobový tisk....
|
|
|
Češi ve Vídni v letech 1934-1945: perzekuce, kolaborace a odboj menšiny
Kotalík, Matěj ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Práce analyzuje z několika různých úhlů pohledu život české etnické menšiny ve Vídni v Dollfussově a Schuschniggově autoritativním režimu i pod Hitlerovou nadvládou. Vídeňští Češi, kdysi největší neněmecká národnostní skupina rakouské metropole, stali se důležitou entitou v 19. století v důsledku velkého přílivu imigrantů z českých zemí. Po první světové válce dočkaly se jejich pozice a ochrana ze strany rakouských úřadů právního zakotvení ve versailleském systému, avšak ve skutečnosti jejich značná diskriminace dále pokračovala. Politický vývoj směrem k tzv. austrofašismu a nacistické okupaci měl i citelný dopad na každodenní život Čechů, stejně jako jiných menšin v Rakousku. V letech 1934-1938 byli perzekvováni především Češi levicově smýšlející, kdežto německá invaze dala vzniknout pronásledování menšiny jako takové. Po anšlusu v březnu 1938 reagovali Češi ve Vídni na vzrůstající tlak dvojím způsobem. Jejich oficiální představitelé prokazovali nejprve posílenou loajalitu, zejména ve věci dubnového plebiscitu, a mnoho Čechů vyvíjelo asimilační úsilí, zatímco mnozí jiní se podíleli na rozličných odbojových aktivitách. Český odboj ve Vídni a v jejím okolí zformoval se jako logický důsledek tradičního spolkového života a tělovýchovných aktivit uvnitř menšiny. Struktura a hlavní rysy odboje zhruba odpovídají...
|
host ::
RSS.