|
|
Rané dílo Josefa Istlera
Kolbabová, Zdeňka ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
RESUMÉ Malíř a grafik Josef Istler je významným představitelem tzv. druhé generace českých surrealistů. Jeho raná tvorba patří mezi nejzajímavější část jeho výtvarné práce. Josef Istler byl členem Skupiny Ra a mezinárodního uskupení Cobra. Na samém začátku jeho tvorby bylo studium malby u německého malíře Waltera Höfnera. Mnohem více však byla jeho raná tvorba ovlivněna dílem Maxe Ernsta a Paula Klee. Již v jeho uměleckých začátcích se výrazně konfrontoval surrealismus s abstrakcí. Istlerovo rané dílo vznikající v letech 1939-1954 je zrcadlem politické a společenské situace své doby. Podstatná část Istlerovy rané tvorby vznikla v průběhu 2. světové války. Surrealistický přístup Josefu Istlerovi poskytl nejlepší způsob, jak vyjádřit pocity strachu, úzkosti a melancholie. Josef Istler nemohl během 2. světové války svobodně pracovat. Jediný možný způsob prezentace Istlerovy rané práce byl v okruhu členů Skupiny Ra, a to například spoluprácí s básníkem Ludvíkem Kunderou. Proto je rané dílo Josefa Istlera velmi úzce propojeno s poesií Ludvíka Kundery. Jednotlivá díla malíře Josefa Istlera mají své předobrazy v básních Ludvíka Kundery. Tato práce představuje dílo Josefa Istlera na základě vybraných témat z autorovi rané tvorby. Istlerova výtvarná práce je zde spojena s konkrétními ukázkami z literární práce...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Koncepce "konce dějin" umění v teorii A. C. Danta
Drexlerová, Eva ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Cílem této práce je poskytnout kritický vhled do teorie umění Arthura C. Danta. V rámci uceleného výkladu se tato práce věnuje jak Dantově obecné filosofii umění, tak i jeho filosofii historie umění. Vzhledem k takto vymezenému rozsahu usiluje o zhodnocení Dantovy teze o konci umění a její adekvátnosti. První část se věnuje Dantově koncepci světa umění, tj. jeho kontextuální a historické teorii umění. To obnáší vysvětlení historických podmínek, s nimiž je jeho definice umění spjata, zmínku o jeho esencialistickém a historickém přístupu a hlavní aspekty jeho známé techniky porovnávání nerozlišitelných protějšků. Druhá část se zaměřuje na Dantovu filosofii historie umění, zejména na jeho hegeliánský obrat a na to, co z něj dále pramení. Třetí část se věnuje jeho samotné tezi o konci umění a tomu, co má za následek, tj. posthistorickému umění. Závěrečná část usiluje o kritické zhodnocení jak Dantovy umělecké definice, tak jeho tezi o konci umění. Současně přináší i některé argumenty, proč může být jeho teze o konci umění pokládána za nepřesvědčivou a spekulativní.
|
|
|
Novorenesanční kostely v Čechách a na Moravě
Sládeček, Petr ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Petr SLÁDEČEK: Novorenesanční kostely v Čechách a na Moravě (doktorská disertační práce na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Praha 2015 anotace: Cílem této práce je shromáždit informace o novorenesančních kostelech a pokusit se o jejich interpretaci v kontextu architektury 19. století. Novorenesanční styl byl ve druhé polovině 19. století ve střední Evropě značně rozšířen. Jeho velká četnost užití pro profánní stavby kontrastuje se situací v oblasti sakrální architektury. Kostely byly budovány převážně v novogotickém stylu. V menší míře byl užíván i novorománský styl. Za příčinu tohoto stavu jsou pokládány zdrženlivé postoje duchovenstva a některých architektů vůči renesančnímu stylu. V rodící se památkové péči vedl kult gotiky ke gotickému purismu, jemuž padly za oběť mnohé mladší části historických budov. Proto je, ve srovnání s novogotickými stavbami, množství novorenesančních kostelů výrazně menší. Novorenesanční styl se však od 80. let těšil velké oblibě v prostředí českých protestantských sborů, neboť byl pokládán za méně nákladný než styl novogotický. Novorenesanční sakrální architektura nebyla dosud systematičtěji zkoumána. Výzkum se proto zaměřil především na nezpracované a nepublikované archivní materiály, které jsou roztroušeny v archivech mnoha institucí. klíčová slova:...
|
|
|
Analýza a interpretace výtvarného umění ve filmech Andreje Tarkovského
Stepina, Anna ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Bakalářská práce Analýza a interpretace výtvarného umění ve filmech Andreje Tarkovského se zabývá vztahem filmu a výtvarného umění na příkladu snímku Solaris (1972) sovětského režiséra Andreje Arseňjeviče Tarkovského. Důraz je kladen na dva aspekty. První část je zaměřena na problematiku perspektivy z hlediska filmové a umělecko-historické teorie. Pozornost se také bude věnovat pojetí perspektivy v době italského quattrocenta. Druhá část je věnována problematice živých obrazů (fr. tableaux vivant) v díle Andreje Tarkovského. V souvislosti s tím se práce zaměřuje na roli cyklu Marnotratného synu Rembrandta van Rijna ve filmu Solaris (1972). Práce si klade za cíl odpovědět na otázku, do jaké míry malířství, jako tradiční forma vizuálního umění, ovlivnilo film.
|
host ::
RSS.