|
| |
|
|
Čtyři plavby Kryštofa Kolumba - jejich význam pro průzkum Nového světa
Levák, Lukáš ; Opatrný, Josef (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Předložená bakalářská práce "Čtyři plavby Kryštofa Kolumba - jejich význam pro průzkum Nového světa" prezentuje a hodnotí problematiku námořních plaveb spojených se zámořskými objevy ve shrnujícím pojetí od počátečních fází vývoje starověkých civilizací evropského Středomoří do první etapy ustanovování koloniálních říší evropských mocností na africkém, asijském a americkém kontinentu. První část práce se zaměřuje na přiblížení prvopočátků objevných plaveb v době starověku a středověku, tedy na plavby starověkých Řeků, Féničanů, Římanů, normanské objevení amerického kontinentu, misionářské cesty na Dálný Východ, putování Marca Pola do říše Velkého chána a výpravy dalších významných cestovatelů středověkého období a to nejen Evropanů, ale i například Arabů. Prostor je věnován rovněž nástinu utváření geografického názoru na podobu světa v souvislosti s procesem jeho postupného objevování a poznávání. Následující část práce shrnuje problematiku portugalské etapy zámořských objevů, jež tvořila jistou předehru Kolumbových zámořských objevů na přelomu 15. a 16. století, éru Jindřicha Mořeplavce, v jehož službách dosahovali námořníci každoročně vzdálenějších a vzdálenějších bodů afrického pobřeží, znovuobjevili Kanárské a Kapverdské ostrovy a ostrovy Madeira a Porto Santo a svým dědictvím vytvořili předpoklady pro...
|
|
|
Evropské velmoci a dělení Polska
Sautin, Viktor ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Kovář, Martin (oponent)
Ve své práci zkoumám otázku trojího dělení Polska v letech 1772, 1793 a 1795, které představovalo jeden z hlavních problémů mezinárodní politiky druhé poloviny 18. století. Tato otázka měla klíčový význam pro celou střední a východní Evropu. Zaostalost Polska a rostoucí anarchie v této zemi vedly ke vzniku zápasu tří velmocí - Ruska, Rakouska a Pruska. V důsledku tohoto procesu bylo Polsko, druhé největší království v Evropě, vymazáno z politické mapy, na více než století ztratilo nezávislost a celá situace vytvořila mnoho problémů do budoucna. Destrukcí Polska zlikvidovaly tři velmoci nárazníkovou zónu a získaly společné hranice. Soustředil jsem se především na analýzu vnitřních podmínek v Polsku a mezinárodních okolností, které ovlivnily vývoj na cestě k dělení. Ve své studii jsem se pokusil odpovědět na některé základní otázky týkající se vnitropolitického vývoje v Polsku, významu dělení pro zúčastněné velmoci a pro obecnou mocenskou rocnováhu v Evropě.
|
|
|
Egypt pod britským patronátem v letech 1882-1899. Příspěvek k dějinám Britského impéria v 19. století
Valkoun, Jaroslav ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Velká Británie obsadila Egypt v roce 1882 primárně ze strategických a obranných důvodů (cesta do Indie); obchodní a finanční zájmy se jevily jako druhotné. Od počátku britská vláda opakovaně tvrdila, že vojáci odejdou, jakmile bude nastolen pořádek a obnovena autorita chedíva. Do vypuknutí první světové války zopakovala vláda Jejího Veličenstva toto tvrzení více než šedesátkrát. V letech 1882-1914 nebyl Egypt de iure ani kolonií a ani protektorátem, de facto ho však řídil britský generální konzul v Káhiře koloniálním způsobem; chedív byl jen formální hlavou státu. Během následujících dekád uskutečnili Britové ekonomické, politické a administrativní reformy. Modernizace zavlažovacího systému znamenala největší úspěch. V 90. letech zapříčinila reorganizace egyptské správy vzestup nacionalistického hnutí, jež v roce 1906 vyvrcholilo tzv. dinšawájským incidentem, který přinutil odejít z Egypta prokonzula lorda Cromera. Súdán vždy výrazně ovlivňoval egyptské události. V roce 1885 se podařilo Mahdímu a jeho stoupencům dobýt Chartúm a zbytek súdánského teritoria. O třináct let později porazila britsko-egyptská armáda v bitvě u Ummdurmánu mahdisty a opětovně spojila obě země. V lednu 1899 se Súdán oficiálně stal britsko-egyptským kondominiem. V září 1898 vypukl britsko-francouzský spor o Fašodu, ležící na horním...
|
|
|
Bosenská krize 1908-1909
Kodet, Roman ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Kovář, Martin (oponent)
Bosenská krize byla jedním klíčových mezníků ve vývoji mezinárodních vztahů, které vedly ke vzniku první světové války. Přesto je zřejmé, že této otázce nebyla věnována dostatečná pozornost nejen v české, ale i v zahraniční odborné literatuře. Důsledkem toho je skutečnost, že tato událost je často nejen opomíjena, ale někdy i mylně interpretována. Motivací ke zvolení tohoto tématu proto byla snaha zmapovat tento zásadní problém a zasadit jej do hlubšího kontextu dějin mezinárodních vztahů. Cílem této práce je proto zpracování této pro evropskou diplomacii klíčové události a odhalit jakým způsobem potom formovala další vývoj mezinárodní politiky. Současně si tato práce klade za cíl popsat i události předcházející Bosenské krizi, a proto je zde věnována značná pozornost i rakousko-uherské zahraniční politice na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k uzavření dohod mezi Rakousko- Uherskem a Ruskem ohledně dalšího mírového vývoje balkánských zemí a spolupráci obou monarchií na tomto poli. Plánovaným úkolem této práce pak bylo předestřít jakým způsobem se vyvíjely vztahy právě mezi těmito dvěma velmocemi, a jak je ovlivnil anekční krok Rakouska-Uherska. Je totiž naprosto zřejmé, že diplomatický konflikt mezi Vídní a Petrohradem byl klíčovým pro vypuknutí jednoho z největších válečných konfliktů v dějinách...
|
|
|
Postoj konzervativní Baldwinovy vlády k pokusům o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti ve 20. letech 20. století
Novotný, Lukáš ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Kovář, Martin (oponent) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Evropa se po skončení první světové války nacházela ve složité situaci; po období válečných hrůz bylo nutné vytvořit systém kolektivní bezpečnosti, aby se už podobné události neopakovaly. Po odmítnutí Spojených států amerických vstoupit do Společnosti národů, do organizace, jež měla fungování nového pořádku zajistit, se do role nejdůležitějšího subjektu při vytváření bezpečnostního systému dostala Velká Británie. Rozhodující úloha při jednání o dvou zásadních konceptech systému kolektivní bezpečnosti v první polovině 20. let 20. století (Ženevský protokol, Rýnský garanční pakt) připadla konzervativní vládě Stanleyho Baldwina. V prvním případě kabinet odmítl ratifikovat dokument, na jehož vzniku se podílel jeho labouristický předchůdce. Důvodů pro to měl několik - neomezené závazky, povinná arbitráž nebo automatické sankce. Rýnský garanční pakt z října 1925 představoval vítězství skupiny tzv. umírněných v Konzervativní straně, kteří odmítali jak návrat do dob politiky skvělé izolace, tak myšlenku pokračující ostrakizace Německa. Dohoda zároveň ztělesňuje ideu, jež jako jediná možná z hlediska kolektivní bezpečnosti pro konzervativní vládu v roce 1925 existovala - ideu zvláštních dohod, které by zahrnovaly omezené závazky týkající se pouze západní Evropy. Výsledek konference v Locarnu představoval pro Velkou...
|
|
|
Reflexe společenských a politických poměrů pozdně tudorovské a raně stuartovské Anglie v díle Williama Shakespeara
Zemanová, Michaela ; Skřivan, Aleš (oponent) ; Kovář, Martin (vedoucí práce)
Cílem diplomové práce bylo pokusit se pochopit a vysvětlit historická díla neznámějších alžbětinských dramatiků, zejména Williama Shakespeara, v kontextu doby, v níž vznikla. Stěžejním pramenem proto byly Shakespearovy historické hry. Díla alžbětinských a raně jakobitských dramatiků byla ovlivňována politickými, hospodářskými i náboženskými změnami, jimiž Anglie v této době prošla. Alžbětinští literáti měli oslavit tudorovskou dynastii a zároveň ji určitým způsobem legitimizovat. Nárok dědečka Alžběty I. na anglický trůn byl z jistého úhlu pohledu poněkud problematický. William Shakespeare ve svých historických hrách rovněž oslavoval anglickou historii a pokoušel se vytvořit obraz "ideálního panovníka". Především jeho "Richard III." pomohl vytvořit obraz Jindřicha VII., "který zachránil Anglii před tyranskou vládou Richarda III." Shakespeare tak ve své hře legitimizoval nástup tudorovské dynastie. Shakespearova interpretace "největšího zlosyna" anglických dějin ovlivnila další generace literátů a historiků. Na základě psychologického vývoje historických postav, které doplňují svérázné postavy z nižších vrstev, odkrývá Shakespeare náboženské a politické problémy své doby i vztahy mezi jednotlivými společenskými vrstvami.
|
|
|
Povaha a význam objevných plaveb v době Alžběty I. Anglické
Marková, Veronika ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Když se Kryštof Kolumbus v roce 1493 vrátil ze své cesty, Bristolští litovali, že to nebyli oni, kdo podpořil Kolumba v jeho výpravě, protože jeho plán a návrh jim předal Kryštofův bratr Bartolomeo, ale oni odmítli. To byl také podnět pro Bristolské, aby vyslali výpravu Johna Cabota a zasloužili se i o to, že přesvědčili krále, aby vydal Johnovi královský patent. Ukázali totiž králi materiál, který jim poslal Kryštof Kolumbus, a nechtěli, aby byl Cabot dalším kdo neuspěl v Anglii a vydal se do Španělska, aby zkusil své štěstí. To byl asi první podnět pro Angličany, aby se soustředili na objevné výpravy, protože po uzavření Tordesillaské smlouvy v roce 1494 už na ně také nemuselo nic zbýt. Vláda královny Alžběty I. dala Anglii stabilitu a sebevědomí. Jakožto žena musela na počátku své vlády čelit mnohým předsudkům a ústrkům ze strany papeže nebo i ostatních evropských vládců. Alžběta I. nebyla bojovná královna a snažila se všemi silami vyhnout jakémukoli konfliktu, ale to se jí nezdařilo. Nikdo asi nečekal vítězství nad španělskou "Nepřemožitelnou armadou." Za tento triumf Alžběta nevděčila nikomu jinému než svým "mořským psům", kteří přijali obranu své královny jako svou povinnost a jejich zkušenosti, které nasbírali a získali během výprav, v nichž je královna ne vždy podporovala, zde zúročili.
|
|
|
K otázce francouzského vývozu zbraní v do Číny v letech 1919-1929
Pšenka, Lubomír ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
V první polovině 20. století procházela Čína velmi nesnadným obdobím. Revoluce roku 1911 neodstranila vleklou vnitřní krizi a spíše než aby zemi sjednotila, umocnila její prohlubující se dezintegraci. Jednotlivé čínské provincie se stávaly doménami vojenských vládců - militaristů, jejichž kliky mezi sebou soupeřily o moc a to prostředky politickými, ale především vojenskými. Tento rozvrat zasáhl také zájmy velmocí, které v průběhu 19. století získaly od císařské vlády řadu privilegií podpisem tzv. nerovnoprávných smluv. V průběhu první světové války byly západní velmoci nuceny věnovat téměř veškerou svou pozornost a prostředky evropskému bojišti, což dočasně oslabilo jejich pozice v Číně. Zmírnění tlaku západních velmocí tlaku přineslo Japonsku nebývalou příležitost k velmi výraznému posílení jeho vlivu v Číně. Západní velmoci tak byly konfrontovány s dvojí nepříjemnou realitou neklidné čínské vnitropolitické situace a mocné japonské expanze, přičemž tyto dva problémy byly do značné míry vzájemně propojené. Především rozháranost vnitřních poměrů v Číně umožňovala Japoncům prosazovat jejich požadavky a tyto japonské zásahy pak zpětně působily rozkladně na vnitřní čínskou situaci. Oba tyto problémy se západní velmoci, především Velká Británie a Spojené státy americké, pokusily řešit tak, že se pokusily Čínu...
|
|
|
Bosenská krize 1908-1909
Kodet, Roman ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Bosenská krize byla jedním klíčových mezníků ve vývoji mezinárodních vztahů, které vedly ke vzniku první světové války. Přesto je zřejmé, že této otázce nebyla věnována dostatečná pozornost nejen v české, ale i v zahraniční odborné literatuře. Důsledkem toho je skutečnost, že tato událost je často nejen opomíjena, ale někdy i mylně interpretována. Motivací ke zvolení tohoto tématu proto byla snaha zmapovat tento zásadní problém a zasadit jej do hlubšího kontextu dějin mezinárodních vztahů. Cílem této práce je proto zpracování této pro evropskou diplomacii klíčové události a odhalit jakým způsobem potom formovala další vývoj mezinárodní politiky. Současně si tato práce klade za cíl popsat i události předcházející Bosenské krizi, a proto je zde věnována značná pozornost i rakousko-uherské zahraniční politice na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k uzavření dohod mezi Rakousko- Uherskem a Ruskem ohledně dalšího mírového vývoje balkánských zemí a spolupráci obou monarchií na tomto poli. Plánovaným úkolem této práce pak bylo předestřít jakým způsobem se vyvíjely vztahy právě mezi těmito dvěma velmocemi, a jak je ovlivnil anekční krok Rakouska-Uherska. Je totiž naprosto zřejmé, že diplomatický konflikt mezi Vídní a Petrohradem byl klíčovým pro vypuknutí jednoho z největších válečných konfliktů v dějinách...
|
host ::
RSS.