|
|
Sdělování "nevyslovitelného". Poselství skrytá v tvorbě a životě Mišimy Jukia
Nymburská, Dita ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Tirala, Martin (oponent)
1 Abstrakt Předkládaná disertační práce se věnuje Mišimovi Jukiovi a způsobu, jakým tento autor, jehož mysl především v posledním desetiletí života zaměstnávaly úvahy o nedokonalosti lidského jazyka, vyjadřoval to, co nedokázal nebo nechtěl sdělit explicitně. V práci vycházím z metafory čtyř řek vlévajících se do Moře hojnosti, jednoho z aridních měsíčních moří, kterou spisovatel krátce před svou smrtí použil pro svůj ‚rozporuplný' život. Čtyři řeky, jejichž vody splynuly v Mišimově závěrečném díle, grandiózní tetralogii Moře hojnosti, představovaly čtyři oblasti autorova života, z nichž mu každá umožňovala vyjadřovat své ideje a pocity poněkud odlišným způsobem. Řeka Psaní zastupovala jeho beletrii, řeka Scéna odkazovala k dramatické tvorbě a hereckým aktivitám, řeka Tělo zdůrazňovala roli kulturistiky a dalších sportovních aktivit v jeho životě a řeka Činy dokumentovala to, jak se ze změkčilého spisovatele stal ‚muž činu'. První část práce je věnována Mišimovu pohledu na verbální komunikaci. Mišima, uznávaný dramatik a spisovatel, věnoval větší část svého života usilovné práci na svých románech, povídkách, hrách a esejích, přesto byl ale jeho vztah ke slovům značně ambivalentní. Na jedné straně si spisovatel rád se slovy pohrával a jeho styl byl oceňován pro svou jasnost, jemnost, bohatou slovní zásobu a...
|
|
|
Biosyntéza spodních polyketidových řetězců manumycinových antibiotik - faktory ovlivňující jejich délku
Kolek, Jan ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Seydlová, Gabriela (oponent)
Manumycinová antibiotika jsou významnou skupinou sekundárních metabolitů produkovaných bakteriemi rodu Streptomyces. Patří do velké skupiny polyketidových látek a vykazují významné antimikrobiální, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další biologické aktivity. Jsou charakterizována dvěma krátkými lineárními polyketidovými řetězci, které jsou připojené k centrální podjednotce. Polyketidové řetězce jsou syntetizovány enzymy iterativní polyketid-syntázy typu II. U manumycinových antibiotik prozatím nebyl popsán způsob regulace délky syntetizovaných krátkých polyketidových řetězců. Dokonalé pochopení mechanismu této regulace by bylo využitelné k následné syntéze manumycinových antibiotik s přesně definovanou délkou řetězců, které by mohly vykazovat lepší biologické účinky využitelné v praxi. K identifikaci faktoru zodpovědného za regulaci délky spodního řetězce u manumycinových antibiotik byl vytvořen mutantní kmen producenta asukamycinu Streptomyces nodosus ssp. asukaensis s deletovanými geny pro β-ketoacylsyntázu typu I/II a pro protein AsuC14, který by mohl být potenciálním faktorem určujícím délku spodního řetězce. Následně byly v tomto mutantním kmenu exprimovány geny pro β-ketoacylsyntázu typu I/II a potenciální faktor ovlivňující délku řetězce C14 z jiných producentů manumycinových...
|
|
|
Dichotomy of fair and dark as representation of the discourses of power in the works of Libuše Moníková "for black chickens!"
Koutková, Lucie ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Pfeiferová, Dana (oponent) ; Weinberg, Manfred (oponent)
Dichotomie světla a temnoty jako princip reprezentace diskurzů moci v díle Libuše Moníkové. "Za černá kuřata!" Těžištěm této práce je figura světlého a tmavého (Hell-Dunkel- Figur) v německy psaných románech Libuše Moníkové. Tato figura (E. Auerbach) je příkladem pro dichotomii jako princip repre- zentace v próze a je prostředkem kritického literárního vy- rovnání se s modernou. Figura světlého a tmavého, jak se ob- jevuje v románech Pavane für eine verstorbene Infantin, Trei- beis, Der Taumel a Die Fassade nabývá význam v souvislosti s hledáním identity gender. Zviditelňuje správu individuálního těla a těla společnosti pomocí biopolitiky a vymknutí se ste- reotypním mechanismům společnosti (M. Foucault). Studie popisuje povahu a funkce dichotomie světlého a temného pomocí "figurativní metody" a interpretuje figuru ve vztahu k ženským postavám jako performanci určení jejich identity s tím důsledkem, že hrdinka zavrhne roli určenou jí společnos- tí ve prospěch identity umělkyně/spisovatelky (Pavane für eine verstorbene Infantin, Treibeis), a jako personifikaci umění v podobě Múz, které obsadí místo matky a manželky (Taumel), ale zároveň napomáhají překonání toposu neslučitelnosti umění se životem. Interpretační část doplňuje analýza románu Die Fassade z hlediska dichotomie sgrafitové fasády jako...
|
|
|
Estetická revoluce a subjektivita
Magid, Václav ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Diplomová práce je věnována otázce vztahu koncepce "progresivní univerzální poezie" Friedricha Schlegela k principu estetické autonomie jako ústřednímu rysu moderního pojetí umění. V polemice s názorem J. M. Bernsteina je zde hájena teze, že Schlegelova teorie nepředstavuje popření, ale naopak kritické rozvíjení estetické autonomie. Východiskem argumentace je interpretace romantické filosofie u Manfreda Franka. Práce je členěna do šesti kapitol. V prvních dvou kapitolách je podán základní nárys problematiky estetické autonomie umění jako souvislosti, v jejímž rámci má být zkoumána Schlegelova romantická estetika. Třetí a čtvrtá kapitola seznamují s hlavními prvky této teorie. Pátá kapitola shrnuje interpretaci Schlegelovy filosofie u Manfreda Franka. Šestá kapitola obsahuje rekapitulaci a následné zpochybnění argumentů J. M. Bernsteina, který tvrdí, že koncepce "progresivní univerzální poezie" vede ke "zbavení umění svéprávnosti ze strany filosofie". Na pozadí jejich kritiky je zde zformulován alternativní pohled, podle kterého Schlegel rozvíjí doktrínu estetické autonomie tím, že představu uměleckého díla jako aktuálního spojení přírody a svobody nahrazuje pojetím neadekvátnosti díla vzhledem k nekonečné ideji umění. Klíšová slova Friedrich Schlegel - raná německá romantika - progresivní...
|
|
|
Organický a organizovaný
Šarkadyová, Lucie ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent)
Anotace: Práce Organický a organisovaný má dvě hlavní části a nejdříve pojednává o vztahu jedinečného a obecného, o možnostech poznání jedinečného a jeho vymezení se vůči obecnému, a to zejména na poli medicíny. Ptát se budeme, jak můžeme vůbec poznat a popsat organické, které je jedinečné, na které nemůžeme aplikovat obecná pravidla a zákony. Tuto otázku můžeme ještě více generalizovat. Pokud připustíme jedinečnost živého organismu, musíme se ptát, co z toho plyne pro vědu samotnou, která se ho snaží poznat. A druhým cílem práce bude zodpovědět nebo se alespoň přiblížit k odpovědi, tážeme-li se, co je tím, co dělá z organismu jedinečný organismus, a co z toho posléze plyne pro vědění o tomto jedinečném. Autoři, ze kterých bude práce vycházet, jsou především francouzští filosofové věnující se ve své filosofické práci medicíně a sami jsou přitom i lékaři: George Canguilhem, Julien Offray de La Mettrie, Claude Bernard.
|
|
|
Inteligibilní čin v Schellingově spisu o svobodě a ve Věcích světa jako cesta morálního uskutečnění
Adámek, Petr ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Sirovátka, Jakub (oponent)
Ve své disertaci se zabývám Schellingovou teorií inteligibilního činu ve spisu o svobodě a jeho pokračováním ve Věcích světa. Podle mne se Schelling snaží touto teorií nastínit způsob morální realizace člověka. V první kapitole objasňuji principy sebezjevení Boha (temný základ a vůle lásky) včetně fází Božího zjevení. Ve druhé kapitole se zaměřuji na Kantovu teorii inteligibilního činu v díle Náboženství v mezích pouhého rozumu. Na pozadí těchto kapitol se pokouším ve třetí (hlavní) kapitole objasnit Schellingovu teorii inteligibilního činu ve spisu o svobodě. Tento čin se odehrál před veškerým časem současně s Božím činem stvoření, ale je od něj odlišný. Skrze tento čin se člověk nachází jakoby na počátku vší existence v nerozlišené Boží vůli a volí si svou vlastní (dobrou či zlou) bytnost před veškerým bytím v čase. Podle mnoha autorů (Peetz, Hermanni atd.) Schellingovu teorii sužuje problém možné změny této bytnosti v čase. Pokud se člověk rozhodl pro dobrou nebo zlou bytnost, jeho jednotlivá jednání v čase mají nutně tutéž kvalitu. Podle nich Schellingova teorie zahrnuje důsledek, že není možná jakákoli změna mé bytnosti v čase. Ve své interpretaci se naproti tomu snažím ukázat (podobně Buchheim), že inteligibilní čin není ostrým a neměnným rozhodnutím k dobru nebo zlu. Naopak vždy je v tomto...
|
|
|
Mnohost bytí: Ontologie Alaina Badioua
Pivoda, Tomáš ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent) ; Pechar, Jiří (oponent)
Tomáš Pivoda, Mnohost bytí: ontologie Alaina Badioua Disertační práce Abstrakt Práce představuje poprvé v českém prostředí ontologii francouzského filosofa Alaina Badioua, jak ji podal ve svém základním díle Bytí a událost (L'être et l'événement, 1988). Nejprve ukazuje východiska Badiouvy filosofie a důvody, proč Badiou identifikuje ontologii s teorií množin, a poukazuje na jeho význam pro současnou filosofii, obzvláště proud tzv. spekulativního realismu, zformovaný kolem Quentina Meillassouxe. Hlavní osu práce tvoří výklad čtyř základních Badiouvých "Idejí": mnohosti, události, pravd a subjektu, v jejichž rámci se postupně ukazuje, jak Alain Badiou buduje svůj pojmový aparát na základě jednotlivých axiomů teorie množin, vycházeje přitom ze základního formálního vymezení množiny pomocí operátoru . V rámci Ideje mnohosti∈ práce s odkazem k M. Heideggerovi a Platónovi vykládá Badiouvu transpozici pojmové dvojice jedno/mnohé na dvojici jsoucno/bytí a definuje základní pojmy Badiouvy ontologie jako situaci, prezentaci, reprezentaci a prázdno, s jejichž pomocí ilustruje Badiouvo pojetí přírody. V souvislosti s událostí se práce dále věnuje tzv. historickým situacím, jež vycházejí z intervenčního pojmenování lokálně situované události. Z pojmu "věrnosti události" pak vyvozuje Badiouvo pojetí tzv. generických...
|
|
|
Pojem "diskurz" ve Foucaultově díle
Vácha, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Předmětem bakalářské práce "Pojem 'diskurs' ve Foucaultově díle" je vypracování základních otázek spojených s Foucaultovou teorií diskursu. Táže se, zda projekt není sebe- vyvracející a jaké jsou hlavní cíle projektu. Analýza textu R.Rortyho "Foucault and epistemology" uvádí tázání po vztahu mezi klasickou epistemologickou tradicí a Foucaultovou archeologií. Pro vypracování této otázky práce analyzuje Foucaultův text nazvaný "Řád diskurzu", a především Foucaultovu Archeologii vědění. Závěrem je, že Foucaultova teorie ve svých základech umožňuje užívat pojmu "diskurs" v natolik širokém smyslu, že Foucault může pojmu využít pro založení úzkého propojení epistemologie a politické filosofie.
|
|
|
Nietzsche a Kafka
Král, Matěj ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Zbytovský, Štěpán (oponent)
Disertační práce se zabývá vztahy filosofie Friedricha Nietzscheho a literárního díla Franze Kafky. Ve středu pozornosti se postupně objevují tyto motivy: Nezakořeněnost (nejen moderní) lidské existence a nestabilita interpretace libovolného jevu; spása, utrpení, smrt a prolínání života a smrti; Bůh, smrt Boha a vztah k přesažné autoritě; vznešenost v přírodě a člověku, zejména s ohledem na vztah jedince a společenství; neospravedlnitelnost moci souzení, pochybnost a hodnota zdržení se soudu; konec života, konec dějin a pojetí času oproštěné od očekávání konce; vztah Nietzscheho a Kafky k současnosti a možné budoucnosti světa (především pokud jde o uspořádání komunikačního prostoru, náboženství, pojetí posvátného a případné změny lidské přirozenosti). Práce se také opakovaně vrací k otázkám významové otevřenosti Kafkova literárního díla a Nietzscheho myšlení, přijímání či tvorby poselství a pozornosti, především pozornosti vůči žijící bytosti a konkrétní životní situaci. Pokud jde o metodu, v jednotlivých kapitolách se koncentruje na podrobnější rozbor textů, v nichž je daný tematický celek obzvláště silně přítomen. V úvahu bere také starší interpretace vztahu obou autorů a podrobuje je kritické reflexi. Mezi hlavní...
|
|
|
Tělo hudby
Galuška, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Práce Tělo hudby zkoumá, v jakém smyslu můžeme a musíme hudbě, která je tradičně považována za výsostně ideální či metafyzické umění, přiřknout také nějaké tělo, a pokouší se jednotlivé aspekty tělesnosti v hudbě analyzovat. Chce ukázat, že tělo hudby není redukovatelné jen na fyzikálně popsatelné vlnění (v případě zvuku) a že není pouze podmínkou sine qua non hudební zkušenosti (v případě těl účastníků hudby). Tělo vždy nějakým způsobem aktivně vstupuje do hudby, nějak ji spolutvoří, inspiruje, tvoří její významnost (signifiance). Zároveň se samo prostřednictvím hudby proměňuje, je ve hře. Tělo v prvé řadě vystupuje do popředí, díváme-li se na hudbu jako na činnost a proces, nikoli jako na dílo. Tělo hudebníka je neustále podrobeno procesu učení se, transformuje se, je nuceno samo začít myslet a v rámci "performování" hudbu udržovat při životě, neustále ji aktualizovat. Při konfrontaci s učením se a s hudebním nástrojem se za druhé ohlašuje tělo zvuku, jakási jeho materiální umíněnost, vzdorovitost, jež není redukovatelná na inteligibilní vrstvy hudebního zvuku. Zvuk je komplexním fenoménem, jehož materiální rovina sama je určitým způsobem významově produktivní. Za třetí je zde tělo posluchače, které ovšem hudbu musí jistým způsobem také "performovat", spolu-komponovat hudbu. Za čtvrté je zde tělo hudby...
|
host ::
RSS.