|
|
Rozmach etatismu ve Velké Británii 20. století.
Erva, Martin ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Tajovský, Ladislav (oponent) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Spojené království je v naší historické paměti uloženo jako kolébka moderní demokracie, vlády práva a respektu k soukromému vlastnictví. Tato paměť ale často překrývá fakt, že se jedná spíše o hlubokou minulost 19. století než současný stav. Angličané podobně jako jiné vyspělé národy přijali politiku státních zásahů, znárodňování soukromých společnosti za náhradu, boje proti hospodářskému cyklu a to v konsensu, který nemá obdoby. Mnoho současníků pohlíží na Anglii prizmatem Margaret Thatcherové, ale jak tato práce prokazuje, její jasná pravicová politika byla v dějinách Konzervativní strany spíše výjimkou. Po příčinách tohoto stavu pátrá historiografie zejména u socialistické Labouristické strany. Řada historických prací se omezuje na kauzální souvislost mezi nástupem Labouristů k moci a růstem státu. Ukazuje se, že je důležité jít v pátrání po příčinách současného stavu mnohem dále. Liberální strana je navzdory svému jménu institucí s dlouhou tradicí prostátního myšlení. Byli to Noví radikální liberálové, kdo přišel s teorií "výkupného". Stejně tak jako program městského socialismu, který v dnešním regulovaném světě soukromých vodáren, plynárenských a elektrárenských společností nevypadá jako symptom éry laisezz faire. Imperiální témata a jednota království se pak staly hlavním jednotícím znakem a...
|
|
|
Německo-americké vztahy v éře kancléře Ludwiga Erharda
Janoušek, Petr ; Horčička, Václav (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
RESUMÉ Disertační práce se věnuje peripetiím ve vztazích Spolkové republiky Německo a Spojených států amerických během éry kancléře Ludwiga Erharda, tedy v letech 1963 až 1966, kdy jeho partnerem na americké straně byl prezident Lyndon Johnson. Obě země v rámci západního bloku pojilo pevné přátelství, jejich spolupráci ale v daném období narušovalo několik třecích ploch. První z nich byl takzvaný projekt Mnohostraných jaderných sil (MLF): i když obě země patřily mezi jeho největší zastánce, Johnson dříve než kancléř Erhard pochopil, že tento projekt je mezinárodně neprosaditelný a představuje tudíž slepou uličku. Při diplomatických kontaktech obou zemí proto bylo patrné, že Němci se kvůli svému tlaku na uskutečnění MLF dostávají do jisté izolace. Zvláště po té, co Johnsonova administrativa v průběhu roku 1965 začala dávat přednost dohodě se SSSR a Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT), Němci ale NPT vstřebávali obtížněji. Dalším konfliktním bodem byla otázka umístění amerických sil ve Spolkové republice, které Washington ekonomicky značně zatěžovalo, a to i kvůli narůstajícím nákladům na válku ve Vietnamu. Johnson proto stále více tlačil na větší kompenzaci amerických nákladů ze strany Bonnu. Erhard naopak usiloval o to, aby tzv. offsetová dohoda byla pro Německo výhodnější, neboť SRN se v roce 1966...
|
|
|
Role Řecka a Turecka v americké strategii zadržování v letech 1945 - 1953.
Koura, Jan ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Horčička, Václav (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Mezi státy, jejichž historii významně poznamenala studená válka, je možné bez pochyby zařadit Řecko a Turecko. Jejich geostrategická výjimečnost, ještě zvýrazněná výsledky druhé světové války, zapříčinila, že "zápas" mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o vliv v těchto zemích výrazně přispěl ke změně americké zahraniční politiky vůči SSSR a k přijetí zcela nového strategického konceptu, pro který se vžil název "strategie zadržování" (strategy of containment). O obecné charakteristice strategie zadržování bylo sice již napsáno mnoho kvalitních publikací, ale historici se prozatím - do značné míry překvapivě - příliš nevěnovali její implementaci v konkrétních zemích a oblastech. Analýza konkrétních dopadů strategie zadržování na Řecko a Turecko a zhodnocení, jak byl tento přístup Spojených států vůči oběma zemím úspěšný, se proto staly primárními cíli mé práce. Americká strategie zadržování, kterou lze považovat za příklad tzv. "velké strategie" (grand strategy), se stala klíčovým faktorem americké zahraniční a bezpečnostní politiky během studené války. Proces jejího vzniku byl komplikovaný a nelze ho ohraničit jedním dokumentem či událostí; její základní premisy vznikly v prezidentském období Harryho S. Trumana. Přestože většina analýz americké zahraniční politiky v době studené války vyzdvihuje...
|
|
|
Nukleární společnost Spojené státy v letech 1945-1964
Ulvr, Michal ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Michal Ulvr Abstrakt Právě konec druhé světové války definoval vnímání atomové bomby na celé následující desetiletí. Během prvního roku trvání jaderného monopolu ještě nebyly pocit nejistoty a strach z nukleárního konfliktu přítomné ve velké síle. Pocit relativního bezpečí převažoval v americké společnosti až do konce monopolu v roce 1949. Po roznětu první jaderné bomby náhle tisk a další média ovládla atmosféra strachu, která ve skrytu čekala na svůj návrat již od srpna a září 1945. Po letech velmi laxního přístupu náhle vynaložila americká administrativa obrovské úsilí, aby učinila této vlně strachu přítrž. Na konci roku 1950 byla založena agentura Federal Civil Defense Administration, která se jen o měsíc později pustila do výroby více či méně přínosných výchovných a propagačních materiálů, a navíc měla zajišťovat logistickou a věcnou podporu civilistů v případě očekávaného vypuknutí války se Sovětským svazem. Tato agentura, v pevném odhodlání přesvědčit americkou společnost o tom, že je možné přežít jaderný útok, vyprodukovala velké množství výchovných a propagačních letáků, knih a filmů. A možné to vskutku bylo. Při dodržení základních pravidel existovala relativně velká šance přežít jaderný útok bez větších následků. Administrativa se dokonce pokusila přesvědčit Američany, aby zůstali ve...
|
|
|
Stalingrad - obrat ve válce
Pšánský, Jaromír ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Práce "Stalingrad- obrat ve válce" se zabývá pncmami, průběhem a důsledky největší bitvy vojenských dějin. Text je rozčleněn do jedenácti kapitol. Úvod obsahuje stručné zhodnocení použité literatury, následuje stručné vylíčení prvního roku války na východní frontě, až po porážku německé armády před Moskvou. Těžištěm je ale vlastní průběh a výsledek zápasu o pevnost na Volze. Pozornost je věnována i donedávna utajované operaci Mars, která by v případě úspěchu odsunula stalingradskou protiofenzívu až na druhé místo. Práce je zpracována chronologicky s důrazem na každodenní utrpení vojáků a civilistů. Cílem je podat pokud možno plastický obraz východního bojiště, podepřený příslušnými odkazy na publikace, uvedené v seznamu použité literatury. Autor se pokusil překonat černobílé vidění válečného konfliktu a přispět tak k porozumění jedné z klíčových kapitol historie druhé světové války.
|
|
|
Absolutní, totální a blesková válka. Německá vojenská teorie mezi dvěma světovými válkami a její souvislosti
Kubeš, Radim ; Nálevka, Vladimír (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Tato práce si klade za cíl předložit a uspořádat do koherentního celku základní poznatky vojenské teorie zabývající se použitím mobilních vojsk jak byla pěstována v meziválečném Německu a poukázat na souvislosti těchto myšlenek s domácími kořeny, ať již vycházely z praxe anebo tradice vojenské teorie, stejně jako na propojenost s širším myšlenkovým proudem vojenských teoretiků-reformátorů v Evropě. Cílem ovšem není pouze popis, ale také uplatnění ne právě obvyklého přístupu k vysvětlení výsledku druhé světové války. S pomocí velkých strategických teorií Clausewitze, Harta a Beaufra bude poukázáno na některá fakta, která sama o sobě již naznačovala výsledek střetnutí. Závěry z těchto teorií sice nebudou nikterak novátorské, zde je ovšem důležitější metoda, která svou univerzálností (přistoupíme-li ovšem na fakt, že ve válce existují určité neměnné konstanty) může pomoci k pochopení a nové interpretaci vojenských střetnutí.
|
|
|
Pád Německého císařství a některé aspekty sociálně-kulturního vývoje Výmarské republiky na stránkách vybrané memoárové literatury (Příspěvek ke studiu německých dějin první poloviny 20. století)
Bříza, Aleš ; Kovář, Martin (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Český akademický svět doposud práci, která by komplexně a ve všech aspektech rozkryla (rozkrývala) složitost německých dějin daného období, postrádá; přitom je ale nutno právě v něm hledat příčiny pozdějšího ztroskotání prvního vážně zamýšleného pokusu o demokratické zřízení v nové německé republice. Rok 1918 znamenal mezník v politických, hospodářských a sociálních dějinách Německa. Pro oblast kulturních dějin to neplatí až tak doslova (viz v první kapitole Předmět práce a úvod do teorie memoárové literatury); ty podléhají jiným vlivům, jsou doménou pouze omezené skupinky lidí, kteří jako nositelé určité tradice, mající hluboké kořeny v minulých dobách, zajišťují kontinuitu mezi minulým, přítomným a budoucím a do jisté míry mohou pomáhat zmírnit sociální, hospodářské a politické otřesy. Pojem "na stránkách vybrané memoárové literatury" neznamená, že bych došel kjiným závěrúm, než jaké je možné najít v seriozní odborné literatuře. Jedná se spíše o metodologický problém; moje analýza vybraných událostí vychází ze zápisú memoárového charakteru, jejichž zastoupení je zde v obráceném poměru, tj. převládá nad odbornou literaturou. Úkolem historické vědy však je hledat nové relevantní postupy, metody a rozšiřovat pramennou základnu.
|
|
|
Počátky československo-tureckých vztahů 1918-1926
Novák, Petr ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Poli ti ka mezi válečného Československa vůči mimoevropským zemím není v české a slovenské odborné literatuře prakticky vůbec zpracována. Příčinou, proč tato tematika dosud z valné části leží na okraj i vědeckého zájmu, je patrně s ku tečnost, že československá republika v těchto zemích až na nečetné výjimky neměla žádné zvláštní politické zájmy. Vztahy k mimoevropským státům byly pro meziválečné Československo důležité především po hospodářské stránce. Jednou z uvedených výjimek byla Osmanská říše, respektive Turecká republika. Důvodem byla především skutečnost, že tato země ležela na pomezí oblasti, o kterou Československo projevovalo hluboký zájem - na pomezí Balkánského poloostrova. česká a ve značně menší míře i slovenská politika a veřejné mínění se o oblast Balkánu začaly zajímat již po krymské válce. Období intensivního zájmu však nastalo až v 70. letech 19. století v souvislosti s tzv. dubnovým povstáním na území dnešního Bulharska a s následnou rusko-osmanskou válkou. Tehdejší česká liberální politika neskrývala svůj kladný postoj k emancipačnímu hnutí balkánských národů, které souviselo s obecnějším procesem pozvolného rozkladu mnohonárodnostních říší v druhé polovině 19. století. České (a také slovenské) sympatie Sl získaly hlavně balkánští Slované - Srbové a Bulhaři, částečně pak i Řekové....
|
|
|
Příspěvek ke studiu historiografické diskuse o politice appeasementu v anglicky psané odborné literatuře
Perman, Tomáš ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Historické interpretace dějin britské diplomacie 30. let 20. století je někdy obtížné oddělit od interpretací, které vysvětlují události druhé světové války. Historikové často spojují britskou politiku appeasementu s vypuknutím války a předkládají nám tento zjednodušený přehled událostí: britští politikové dopustili příchod války tím, že umožnili Hitlerovi vyzbrojit Německo, konsolidovat jeho západní hranice a expanzi na východ. Britové nedokázali zabránit Hitlerovi v okupaci Porýní v březnu 1936 a o dva roky později nezasáhli proti německé anexi Rakouska. Šest měsíců po anšlusu britský premiér Chamberlain akceptoval odstoupení Sudet Německu v Mnichově. Poté, co Hitler na jaře 1939 obsadil zbytek Československa, poskytli Britové záruky územní celistvosti Polsku. Když Hitler v září 1939 na Polsko zaútočil, britská vláda se spolu s Francií postavila na jeho obranu a vyhlásila Německu válku. Britské rozhodnutí jít do války a dostát svým závazkům opožděně ale neodvolatelně zvrátilo dřívější usmiřovací politiku, která uznávala Hitlerovy teritoriální požadavky jako pokus dosáhnout s Německem mírového evropského uspořádání. Většina historiků s touto analýzou politiky appeasementu souhlasí, ale liší se v názorech na její příčiny. Proč Britové čekali až do roku 1939, aby se postavili Hitlerovi silou? V zásadě...
|
|
|
Politický vývoj Španělské republiky 1931-1938
Kosina, Miloš ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Dějiny Španělska v první polovině 20. století představují nesmírně zajímavé téma jak z hlediska historického, tak politologického. Vzhledem k tomu, že jsem tyto obory studoval, mohu využít své vědomosti získané během pětiletého studia a moje rigorózní práce tudíž nebude čistě historickou prací, ale objeví se v ní i politologické úvahy zejména v souvislosti se systémem španělských politických stran. K tomuto tématu mě přivedl jednak dlouholetý zájem o dějiny 20. století, ale také o politické strany v jednotlivých evropských státech a vztahy mezi nimi. Studium španělštiny v předchozích letech spolu s výběrovými přednáškami prof. Nálevky mě podnítily, abych se hlouběji seznámil s nejnovějšími dějinami Pyrenejského poloostrova. Moje dřívější znalosti španělských dějin minulého století byly velmi povrchní a teprve poté, co jsem nastudoval prameny a četnou literaturu k tomuto tématu, mohu říci, že jsem pochopil složitost vnitřního vývoje této románské země. Kladl jsem si mnoho otázek: Proč vydržela republika ve Španělsku jen pět resp. osm let? Proč se nepodařilo spory mezi levicí a pravicí vyřešit mírovou cestou a dialogem? V čem bylo španělské stranictví jiné než v ostatní Evropě? Jakou roli sehrály odbory ve vnitřní politice? Jaký byl vztah menšin ke španělskému národu a do jaké míry se cítily být jeho...
|
host ::
RSS.