|
|
Příspěvek ke studiu historiografické diskuse o politice appeasementu v anglicky psané odborné literatuře
Perman, Tomáš ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Historické interpretace dějin britské diplomacie 30. let 20. století je někdy obtížné oddělit od interpretací, které vysvětlují události druhé světové války. Historikové často spojují britskou politiku appeasementu s vypuknutím války a předkládají nám tento zjednodušený přehled událostí: britští politikové dopustili příchod války tím, že umožnili Hitlerovi vyzbrojit Německo, konsolidovat jeho západní hranice a expanzi na východ. Britové nedokázali zabránit Hitlerovi v okupaci Porýní v březnu 1936 a o dva roky později nezasáhli proti německé anexi Rakouska. Šest měsíců po anšlusu britský premiér Chamberlain akceptoval odstoupení Sudet Německu v Mnichově. Poté, co Hitler na jaře 1939 obsadil zbytek Československa, poskytli Britové záruky územní celistvosti Polsku. Když Hitler v září 1939 na Polsko zaútočil, britská vláda se spolu s Francií postavila na jeho obranu a vyhlásila Německu válku. Britské rozhodnutí jít do války a dostát svým závazkům opožděně ale neodvolatelně zvrátilo dřívější usmiřovací politiku, která uznávala Hitlerovy teritoriální požadavky jako pokus dosáhnout s Německem mírového evropského uspořádání. Většina historiků s touto analýzou politiky appeasementu souhlasí, ale liší se v názorech na její příčiny. Proč Britové čekali až do roku 1939, aby se postavili Hitlerovi silou? V zásadě...
|
host ::
RSS.