|
|
Vývoj cirkadiánního systému potkana v podmínkách stálého světla
Petrželková, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Kopřivová, Jana (oponent)
Cirkadiánní systém je mechanizmus určený ke generování cirkadiánního času a jeho synchronizaci se solárním cyklem. Jeho funkcí je seřizovat behaviorální a fyziologické funkce 24 hodinovou periodou. Seřizování probíhá pomocí tzv. Dlouhodobé vystavení organizmu podmínkám stálého světla má za následek desynchronizaci cirkadiánních hodin, což může vést k nemálo patologiím. Důsledky nočního světla na organizmus jsou studovány již delší dobu, méně je však studována otázka vlivu stálého světla na vývoj cirkadiánního systému organizmu. Právě této problematice se věnuje má diplomová qPCR jsem zjišťovala, jak se změní rytmus v genů ve vybraných částech mozku potkana, který byl od narození chován na stálém světle. Dále jsem testovala, jaký vliv má expozice stálému světlu v časném vývoji rytmu v lokomoční aktivitě v pozdější fázi života potkana. Klíč cirkadiánní systém, světelná synchronizace, desynchronizace stálým světlem,
|
|
|
Objective and subjective characteristics of sleep in chronic insomnia
Janků, Karolina ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Papežová, Hana (oponent) ; Šonka, Karel (oponent)
SOUHRN Úvod: Insomnie je jednou z nejčastějších poruch spánku, která negativně ovlivňuje kvalitu života a zvyšuje riziko rozvoje dalších zdravotních potíží. Jedním z častých fenoménů, objevujících se u pacientů s insomnií, je podhodnocování délky spánku ve srovnání s objektivním měřením. Tato objektivní a subjektivní spánková diskrepance (spánková mispercepce) se může vyskytnout u různých podtypů insomnie, a u insomnie komorbidní s psychiatrickým onemocněním. Ačkoliv studie poukazují na to, že spánková diskrepance reflektuje specifické objektivní změny spánku, jejich výsledky nejsou konzistentní. Stejně tak není jasné, jakou roli hraje tento fenomén ve vztahu insomnie a komorbidní psychopatologie, a jak se mění během léčby. Cíle: Cílem teoretické části této dizertace bylo poskytnout literární přehled současných studií zaměřených na spánkovou diskrepanci u insomnie. Praktická část je tvořena čtyřmi studiemi, které měly za cíl: (1) nalézt spánkové elektroencefalografické (EEG) koreláty spánkové diskrepance (Studie 1); (2) zjistit, zda existuje vztah mezi spánkovou diskrepancí a psychopatologií (Studie 2); (3) zkoumat změny ve spánkové diskrepanci během a po kognitivně behaviorální terapii insomnie (KBT-I; Studie 3); (4) posoudit, zda chronoterapeutická intervence může zvýšit efekt KBT-I na spánkové parametry...
|
|
|
Cirkadiánní systém v periferních hodinách u neurodegenerativních a afektivních onemocnění a jeho synchronizace v podmínkách stálého světla
Weissová, Kamila ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Kemlink, David (oponent) ; Svoboda, Jan (oponent)
Souhrn: Cirkadiánní systém hraje významnou roli ve fyziologii i patofyziologii člověka. Řídí veškeré procesy, které se v našem těle opakují s 24 hodinovou periodou. Jedná se o komplexní systém, který funguje od behaviorální úrovně až po úroveň molekulární. Tento systém je řízen z centrální struktury nacházející se v hypotalamu, ale jeho rytmické projevy můžeme sledovat i v jednotlivých tělních buňkách. Narušení tohoto systému u člověka je často spojováno s rozvojem afektivních poruch či neurodegenerativních onemocnění. U pacientů s afektivními poruchami byly popsány fázové posuny cirkadiánních rytmů například v rytmu jejich pohybové aktivity i v dalších cirkadiánních parametrech. U neurodegenerativních onemocnění dochází především ke snižování amplitudy některých cirkadiánních rytmů. Terapeutické postupy zaměřené právě na stabilizaci a prohloubení cirkadiánních rytmů mají i pozitivní dlouhodobý vliv na průběh těchto onemocnění. Zajímavé také je, že studium genetické podstaty těchto onemocnění identifikovalo i polymorfismy v oblastech souvisejících s molekulárním mechanismem vnitřních hodin. V rámci této práce jsem se snažila uchopit studium cirkadiánních rytmů člověka z několika různých úhlů. V první části práce jsem se pokusila identifikovat změny cirkadiánního systému člověka v průběhu raných stadií...
|
|
|
Souvislost cirkadiánních rytmů a vybraných biopsychosociálních jevů u zdravé a klinické populace
Fárková, Eva ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Kunešová, Marie (oponent) ; Sumová, Alena (oponent)
Úvod: Cirkadiánní rytmy vykazují interindividuální variabilitu, která se typicky projevuje individuálním načasováním cyklu spánku a bdění a definuje tzv. chronotyp. S tímto nastavením pak v kontextu života ve společnosti souvisí sociální jet-lag (SJL) odrážející fázový nesoulad mezi vnitřními biologickými rytmy člověka (především chronotypem) a rytmy sociálními. SJL vzniká v případě, kdy člověk nemá možnost uléhat ke spánku a vstávat v souladu se svým chronotypem. Chronotyp a SJL jsou fenomény, které jsou v poslední době hojně asociovány s patogenezí spánkových poruch a mnoha civilizačních onemocnění, zejména metabolického systému. Cíle práce: Cílem této práce bylo: 1/ Stanovit chronotyp a míru sociálního jet-lagu u vybraného vzorku české populace a sledovat souvislosti s pohlavím, věkem, BMI a dalšími parametry napříč sociodemografickými kategoriemi. 2/ Zjistit, zda chronotyp a míra SJL hraje roli v léčbě obezity. 3/ Revidovat běžně užívané metody stanovení chronotypu (dotazníky a aktigrafie) pro budoucí užití v českém prostředí. Materiál a metody: Práce sestává ze tří navazujících studií (dotazníková, aktigrafická a kombinovaná), v nichž byly postupně použity jak subjektivní metody stanovení chronotypu a SJL, tak objektivní metody reprezentované aktigrafií. 1) První studie byla dotazníková a sběr...
|
|
|
Role hipokampálních neuronů při tvorbě kognitivních schémat a prostorových vztahů vyššího řádu
Lebedeva, Maria ; Kelemen, Eduard (vedoucí práce) ; Kopřivová, Jana (oponent)
Hipokampus je považován za klíčovou strukturu při tvorbě reprezentace prostoru (kognitivních map) u potkanů. Vytváření prostorových reprezentací jednoduchých prostředí bylo podrobně popsáno dříve, v této práci jsme se zaměřili na otázku vzniku prostorové mapy komplexního prostředí z jednotlivých jednoduchých map. K imitování složitého prostředí jsme navrhli a následně vyrobili radiální bludiště, kde je každé rameno obklopeno unikátním vzorem proximálních vizuálních značek. Potkani kmene Long Evans postupně během tří sezení zkoumali 4 různá ramena. Během prvního a druhého sezení byli potkani seznámeni zvlášť s dvěma páry sousedících ramen (ramena 1 a 2 v prvním sezení, ramena 3 a 4 ve druhém) představujících pro ně nové prostředí. Během třetího sezení potkani navštívili novou kombinaci již známých ramen (ramena 2 a 3). Tento krok umožňoval prostudovat integrování dvou jednoduchých původně na sobě nezávislých hipokampálních map v době, když se jedinec teoreticky musel dozvědět o jejich prostorovém vztahu. Potkani byli vystaveni této sekvenci tří sezení dvakrát - před spánkem a po něm. Aktivita hipokampálních neuronů byla zaznamenávána pomocí mikroelektrodového systému jak při zkoumání bludiště, tak i během spánku. Naše první výsledky naznačují, že reprezentace složitého prostředí není jednoduchou...
|
|
|
Acoustic stimulation of Slow wave sleep and its influence on consolidation of declarative memory in insomnia
Orendáčová, Mária ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Kelemen, Eduard (oponent)
Pomalovlnní spánek hraje důležitou roli v konsolidaci deklarativní paměti. Z elektrofyziologického hlediska je tento paměťový proces závislý na přítomnosti a vzájemné interakci neokortikálních spánkových pomalých oscilací (< 1Hz), hipokampálních sharp-wave ripples (150-250 Hz) a talamokortikálních spánkových vřetýnkách (10-15 Hz) Předchozí výzkum dokázal, že periodická akustická stimulace růžovým šumem aplikovaná ve frekvenčním pásmu pomalých oscilací během pomalovlnného spánku, dokáže zvýšit kvalitu a celkovou délku pomalovlnného spánku a zlepšit deklarativní paměť u osob s dobrým spánkem. Naše studie se zabývala vlivem této stimulace na spánek lidí trpících nespavostí u kterých často dochází k redukci pomalovlního spánku co pozitivně koreluje se zhoršením výkonu deklarativní paměti. Naším cílem bylo zjistit, jestli tahle poměrně neinvazivní metoda mozkové stimulace dokáže zvýšit celkovou délku pomalovlnného spánku a zlepšit deklarativní paměť u nespavosti. Zjistili jsme, že akustická stimulace nezvýšila celkovou délku spánku a nezlepšila po-spánkový výkon deklarativní paměti. Mezi výkonem deklarativní paměti a celkovou délkou pomalovlnného spánku jsme nenašli pozitivní asociaci, avšak silnou pozitivní asociaci jsme našli mezi po-spánkovým výkonem deklarativní paměti a celkovou délkou REM spánku...
|
|
|
Vliv psychedelik na spánek
Šachová, Pavla ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Spišská, Veronika (oponent)
V současné době získávají psychedelika pozornost díky jejich potenciálu v léčbě depresí, dalších úzkostných poruch a závislostí. Jsou nenávyková, netoxická a jejich užitím jsou v řádu desítek minut až hodin spuštěny neuroplastické procesy, které jsou zásadní pro léčebné účely a pozitivně korelují s nástupem antidepresivního účinku. Neuroplastické změny jsou zároveň základním pojítkem mezi psychedelickým stavem a spánkem. Ve spánku dochází k neuroplastickým procesům ve fázi hlubokého spánku (SWS), jehož trvání se u pacientů s psychickými poruchami zkracuje.Za ukazatel neuroplasticity je mj. považována pomalovlnná spánková aktivita (SWA), k jejímuž zvýšení dochází nejen v hlubokém spánku, ale také po užití psychedelik, nebo po dlouhodobějším užívání antidepresiv. Práce se kromě klasickým psychedelikům věnuje také ketaminu (disociativní halucinogen), který je v tématu týkající se neuroplasticity a spánku aktuální.
|
|
|
Neurální aktivita u stereotypního chování v quinpirolem indukovaném zvířecím modelu obsedantně kompulsivní poruchy (OCD)
Alexová, Daniela ; Valeš, Karel (vedoucí práce) ; Kopřivová, Jana (oponent)
Hlavním cílem této práce bylo určit změny v neuronální aktivitě anteriorní cingulátní kůry (ACC), orbitofrontální kůry (OFC) a mediální prefrontální kůry (MPC) potkanů senzitizovaných agonistou D2/D3 receptorů quinpirolem (QNP) během explorace obohaceného otevřeného pole. Během experimentu byly taktéž vyhodnoceny změny v chování potkanů vyvolané senzitizací QNP a srovnány s předchozími výsledky. K experimentu bylo využito 22 dospělých samců potkanů kmene Long-Evans. Polovině potkanů byla každý den podávána subkutánní injekce quinpirolu v dávce 0,5 mg/kg, zatímco druhé polovině potkanů byl podáván fyziologický roztok. Obě skupiny absolvovaly 10 habituačních sezení v otevřeném poli obohaceném o dva kovové objekty. Chování potkanů bylo nahráváno a byly získány data o lokomoční aktivitě a frekvenci návštěv zón arény. Jedenáctý experimentální den část QNP senzitizovaných a kontrolních zvířat explorovala obohacené otevřené pole (t = 5 minut), zatímco druhá část potkanů byla ponechána jako klecová kontrola. Ihned po skončení experimentu byla pokusná zvířata dekapitována a extrahované mozky byly kryoprezervovány. Za účelem vizualizace neuronální aktivity ACC, OFC a MPC byla na ultratenkých řezech získané mozkové tkáně provedena Arc fluorescenční in situ hybridizace a byly získány podíly Arc exprimujících...
|
|
|
Vliv psychedelik na spánek
Šachová, Pavla ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Spišská, Veronika (oponent)
V současné době získávají psychedelika pozornost díky jejich potenciálu v léčbě depresí, dalších úzkostných poruch a závislostí. Jsou nenávyková, netoxická a jejich užitím jsou v řádu desítek minut až hodin spuštěny neuroplastické procesy, které jsou zásadní pro léčebné účely a pozitivně korelují s nástupem antidepresivního účinku. Neuroplastické změny jsou zároveň základním pojítkem mezi psychedelickým stavem a spánkem. Ve spánku dochází k neuroplastickým procesům ve fázi hlubokého spánku (SWS), jehož trvání se u pacientů s psychickými poruchami zkracuje. Za ukazatel neuroplasticity je mj. považována pomalovlnná spánková aktivita (SWA), k jejímuž zvýšení dochází nejen v hlubokém spánku, ale také po užití psychedelik, nebo po dlouhodobějším užívání antidepresiv. Práce se kromě klasickým psychedelikům věnuje také ketaminu (disociativní halucinogen), který je v tématu týkající se neuroplasticity a spánku aktuální.
|
|
|
Vliv spánku na zvýšené hladiny kortikosteronu v hipokampu na konsolidaci traumatické paměti u hlodavců
Brukhnová, Alena ; Kelemen, Eduard (vedoucí práce) ; Kopřivová, Jana (oponent)
Jakékoliv narušení homeostázy organismu vyvolává stresovou reakci, která slouží k obnovení rovnováhy v těle. Hladiny stresových hormonů, např. glukokortikoidů, silně ovlivňují konsolidaci epizodické paměti závislé na hipokampu. Spánek má blahodárné účinky na jednotlivé typy paměti a je nezbytný pro správný průběh konsolidace nově nabytých informací. Málo je však známo o neuronálních procesech konsolidace paměti pro traumatickou událost. Tématem této práce je studium kombinace těchto dvou faktorů a zjištění vlivu vysokých hladin kortikosteronu a spánku na konsolidaci traumatické paměti u laboratorních potkanů. Teoretická část této práce shrnuje poznatky tykající se paměti, spánku a stresu. Praktická část se zabývá experimentálním postupem, který kombinuje behaviorální (strachové podmiňování), elektrofyziologické metody (EEG nahrávání a určování spánkových stadií) a farmakologickou manipulaci (intrahipokampální administraci kortikosteronu). Souhrnně byl zjištěn vliv vysokých hladin kortikosteronu v hipokampu na konsolidaci kontextové paměti a na množství pomalých vln (slow wave sleep) v průběhu spánku. Tyto výsledky mohou přinést nové aspekty v problematice konsolidace traumatické paměti a s tím spojené posttraumatické stresové poruše. Klíčová slova: spánek, konsolidace paměti, stres, kortikosteron,...
|
host ::
RSS.