|
|
Fotoperiodismus a hibernace
Pařezová, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Weissová, Kamila (oponent)
Mnoho organismů žijících v sezónním prostředí dokáže využívat roční změny délky dne k načasování jejich sezónních reakcí, jako je reprodukce, migrace či hibernace. Hibernace živočichům umožňuje přežívat náročná období spojená zejména s nízkou okolní teplotou a nedostatkem potravních zdrojů. Tato adaptace vyžaduje značné množství fyziologických, morfologických i behaviorálních změn, z nichž některé trvají delší dobu, proto je jejich správné načasování zcela zásadní. Pro většinu hibernantů v temperátních oblastech je nejspolehlivějším signálem pro zahájení těchto změn zkracující se fotoperioda. Tato práce popisuje převod fotoperiodické informace do melatoninového signálu, jeho působení v pars tuberalis a význam této struktury v sezónní fyziologii. Detailněji je zde popsána hibernace a v poslední kapitole je krátce zmíněn fotoperiodismus i nehibernujících organismů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Cirkadianní systém pacientů s Alzheimerovou nemocí
Weissová, Kamila ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Stuchlík, Aleš (oponent)
1. ABSTRAKT Alzheimerova nemoc (AN) je závažné neurodegenerativní onemocnění, které postihuje především starší populaci. Epidemiologické studie posledních let poukazují na výrazný nárůst této nemoci ve světové populaci, proto je důležité věnovat jí zvýšenou pozornost. Jejím nejvýraznějším projevem je narušení paměti, a to především její epizodické složky. Značně zatěžujícím projevem je však i narušení rytmu spánku a bdění. Nekonzistentní spánek narušovaný častými a různě dlouhými bdělými epizodami komplikuje domácí péči o pacienty a často bývá příčinou trvalé hospitalizace. Kromě zatížení okolí má nepravidelný nebo změněný spánkový rytmus i řadu negativních fyziologických dopadů na stav nemocného. Střídání epizody spánku a bdění vykazuje výrazný denní rytmus. Vzhledem k tomu, že je spánkový režim řízen cirkadiánním systémem, opakují se tyto epizody v i neperiodickém prostředí s přibližně 24hodinovou periodou. Centrální cirkadiánní hodiny, které fungují jako endogenní oscilátor generující tento přibližně 24hodinový rytmus, jsou uloženy v suprachiasmatických jádrech hypotalamu (SCN). Řada studií poukazuje na možné narušení této struktury nebo jejích vstupních a výstupních drah způsobené neurodegenerativními změnami vyvolanými AN. Narušení funkce SCN ovlivní denní rytmus spánku a bdění, tvorbu melatoninu a...
|
|
|
Asociace vybraných polymorfismů hodinových genů s fenotypem vyhraněného chronotypu
Turečková, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Weissová, Kamila (oponent)
Cirkadiánní systém se u organismů vyvinul jako adaptace na periodické změny prostředí. Jeho úlohou je zajistit pravidelnou synchronizaci mezi solárním cyklem a vnitřní periodou organismu, a generovat signály, kterými jsou synchronizovány behaviorální a fyziologické procesy v těle se solárním cyklem. Celý mechanismus probíhá na úrovni buňky, kde dochází k pravidelným oscilacím transkripčně translačních smyček hodinových genů během 24 hodin, čímž je zajištěn pravidelný rytmus organismu. Cirkadiánní systém však u lidí nemusí generovat stejně dlouhou periodu a může se lišit v míře synchronizace s vnějším cyklem. V důsledku toho dochází ke vzniku tzv. individuálních časových preferencí. Tyto odlišné preference se označují jako chronotypy, které se dělí do pěti kategorií: extrémně večerní, mírně večerní, nevyhraněný, mírně ranní a extrémně ranní typ. Za jednu z možných příčin těchto odlišností jsou považovány polymorfismy hodinových genů. Asociace vybraných polymorfismů hodinových genů s extrémními chronotypy je předmětem této diplomové práce. Od dobrovolníků s extrémními chronotypy jsme získali vzorek slin pro izolaci DNA. Využitím molekulárních metod PCR, restrikční štěpení a sekvenace jsme provedli genotypizaci vybraných polymorfismů hodinových genů Bmal1, Clock, Per2 a Per3. Statistické a korelační...
|
|
|
Využití cerebrálních organoidů jako neurovývojového modelu schizofrenie
Sovíčková, Lucie ; Weissová, Kamila (vedoucí práce) ; Olejníková, Lucie (oponent)
Na rozvinutí schizofrenie se podílí genetické i environmentální faktory, které jsou zahrnuty v tzv. neurovývojovém modelu schizofrenie. Riziko vzniku schizofrenie zvyšuje např. prenatální stres, a to zřejmě v závislosti na pohlaví. Na neurovývojových abnormalitách schizofrenie se dále podílí receptor fibroblastových faktorů 1, který ovlivňuje vývoj kortexu a dopaminergních neuronů a zřejmě také působí na dysregulované geny u schizofreniků. Pro schizofrenii jsou také charakteristické abnormality cirkadiánních rytmů, osy hypotalamus- hypofýza-nadledviny a spánku, které by mohly zvyšovat náchylnost k psychotickým stavům prostřednictvím dopaminového systému. Ukazuje se, že Disc1, který je považován za rizikový pro schizofrenii, se podílí na spánkových abnormalitách a buněčném cyklu radiálních glií. Pro další výzkum neurovývojového modelu schizofrenie se nabízí cerebrální organoidy, které jsou vytvářeny z lidských indukovaných pluripotentních buněk a napodobují vývoj lidského mozku. Tento model by v budoucnosti mohl být vylepšen vaskularizací a bioinženýrskými metodami. Klíčová slova: cerebrální organoidy, schizofrenie, cirkadiánní rytmy, stres, FGFR1, DISC1, glukokortikoidy
|
|
|
Cirkadiánní systém v periferních hodinách u neurodegenerativních a afektivních onemocnění a jeho synchronizace v podmínkách stálého světla
Weissová, Kamila ; Kopřivová, Jana (vedoucí práce) ; Kemlink, David (oponent) ; Svoboda, Jan (oponent)
Souhrn: Cirkadiánní systém hraje významnou roli ve fyziologii i patofyziologii člověka. Řídí veškeré procesy, které se v našem těle opakují s 24 hodinovou periodou. Jedná se o komplexní systém, který funguje od behaviorální úrovně až po úroveň molekulární. Tento systém je řízen z centrální struktury nacházející se v hypotalamu, ale jeho rytmické projevy můžeme sledovat i v jednotlivých tělních buňkách. Narušení tohoto systému u člověka je často spojováno s rozvojem afektivních poruch či neurodegenerativních onemocnění. U pacientů s afektivními poruchami byly popsány fázové posuny cirkadiánních rytmů například v rytmu jejich pohybové aktivity i v dalších cirkadiánních parametrech. U neurodegenerativních onemocnění dochází především ke snižování amplitudy některých cirkadiánních rytmů. Terapeutické postupy zaměřené právě na stabilizaci a prohloubení cirkadiánních rytmů mají i pozitivní dlouhodobý vliv na průběh těchto onemocnění. Zajímavé také je, že studium genetické podstaty těchto onemocnění identifikovalo i polymorfismy v oblastech souvisejících s molekulárním mechanismem vnitřních hodin. V rámci této práce jsem se snažila uchopit studium cirkadiánních rytmů člověka z několika různých úhlů. V první části práce jsem se pokusila identifikovat změny cirkadiánního systému člověka v průběhu raných stadií...
|
|
|
Cirkadiánní regulace spánku a spánková deprivace
Zeithamlová, Barbora ; Weissová, Kamila (vedoucí práce) ; Honzlová, Petra (oponent)
Cirkadiánní systém má za úkol generovat cirkadiánní rytmy a sloužit jako vnitřní hodiny člověka. Toho dosahuje prostřednictvím molekulárního mechanismu autonomních transkripčně-translačních zpětnovazebných smyček, kterých se účastní i tzv. hodinové geny. Cirkadiánní rytmy regulují načasování fyziologických a behaviorálních procesů, kam patří také spánek. Spánek je důležitý pro správné fungování lidského organismu. Vlivem desynchronizace cirkadiánního rytmu vznikají disturbance spánku, které ohrožují psychický i fyzický stav člověka. Jedním z příkladů je spánková deprivace neboli nedostatek potřebného množství spánku. Krom jejích negativních vlivů na člověka byl zaznamenán i pozitivní vliv při léčbě příznaků unipolární deprese. Studie předpokládají, že deprivace způsobuje reset cirkadiánního systému a napravuje tak abnormální fungování vnitřních hodin. Účinky mají pouze krátkého trvání, ukazuje se však, že by se mohly dát stabilizovat díky kombinování léčby spánkovou deprivací s dalšími terapeutickými metodami. Pro to je však klíčové přesně porozumět mechanismu, který při terapii spánkovou deprivací zapříčiňuje daný pozitivní efekt.
|
|
|
Dysfunctions of interneurons in schizophrenia
Hrůzová, Karolína ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Weissová, Kamila (oponent)
Schizofrenie je celosvětové rozšířené závažné neuropsychiatrické onemocnění, které se projevuje abnormálním chováním, percepcí a myšlenkami. Schizofrenie je považována za neurovývojové onemocnění, které je patrně vyvoláno jak genetickými predispozicemi, tak environmentálními faktory. Přesné příčina schizofrenie však dodnes zůstává neznámá. Interneurony jsou typy neuronů, které zřejmě hrají důležitou roli v mechanismech této nemoci, jelikož se podílejí na generování a udržování neuronálních oscilacích, které jsou prokázané jako nepostradatelné pro kognitivní funkce. Tuto problematiku nám můžou nastínit inovativní metody, např. optogenetika. Tato technika kombinuje genetické a optické přístupy za účelem ovládání specifických populací neuronů. Díky této metodě můžeme studovat animální modely schizofrenie s hlubokým vhledem, a mohou nám poskytnout vysvětlení abnormálního chování způsobeného neuronálním narušením. Klíčová slova: schizofrenie; interneurony; animální modely; neuronální oscilace; optogenetika
|
|
|
Fotoperiodismus a hibernace
Pařezová, Lucie ; Bendová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Weissová, Kamila (oponent)
Mnoho organismů žijících v sezónním prostředí dokáže využívat roční změny délky dne k načasování jejich sezónních reakcí, jako je reprodukce, migrace či hibernace. Hibernace živočichům umožňuje přežívat náročná období spojená zejména s nízkou okolní teplotou a nedostatkem potravních zdrojů. Tato adaptace vyžaduje značné množství fyziologických, morfologických i behaviorálních změn, z nichž některé trvají delší dobu, proto je jejich správné načasování zcela zásadní. Pro většinu hibernantů v temperátních oblastech je nejspolehlivějším signálem pro zahájení těchto změn zkracující se fotoperioda. Tato práce popisuje převod fotoperiodické informace do melatoninového signálu, jeho působení v pars tuberalis a význam této struktury v sezónní fyziologii. Detailněji je zde popsána hibernace a v poslední kapitole je krátce zmíněn fotoperiodismus i nehibernujících organismů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Cirkadianní systém pacientů s Alzheimerovou nemocí
Weissová, Kamila ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Stuchlík, Aleš (oponent)
1. ABSTRAKT Alzheimerova nemoc (AN) je závažné neurodegenerativní onemocnění, které postihuje především starší populaci. Epidemiologické studie posledních let poukazují na výrazný nárůst této nemoci ve světové populaci, proto je důležité věnovat jí zvýšenou pozornost. Jejím nejvýraznějším projevem je narušení paměti, a to především její epizodické složky. Značně zatěžujícím projevem je však i narušení rytmu spánku a bdění. Nekonzistentní spánek narušovaný častými a různě dlouhými bdělými epizodami komplikuje domácí péči o pacienty a často bývá příčinou trvalé hospitalizace. Kromě zatížení okolí má nepravidelný nebo změněný spánkový rytmus i řadu negativních fyziologických dopadů na stav nemocného. Střídání epizody spánku a bdění vykazuje výrazný denní rytmus. Vzhledem k tomu, že je spánkový režim řízen cirkadiánním systémem, opakují se tyto epizody v i neperiodickém prostředí s přibližně 24hodinovou periodou. Centrální cirkadiánní hodiny, které fungují jako endogenní oscilátor generující tento přibližně 24hodinový rytmus, jsou uloženy v suprachiasmatických jádrech hypotalamu (SCN). Řada studií poukazuje na možné narušení této struktury nebo jejích vstupních a výstupních drah způsobené neurodegenerativními změnami vyvolanými AN. Narušení funkce SCN ovlivní denní rytmus spánku a bdění, tvorbu melatoninu a...
|
|
| |
host ::
RSS.